Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zlata,
ztra Andrea.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.

Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


KUJEBINA

Kdy jsem se poprvé na tomto svt nadýchla, otevela oi a pusu k evu, nezjišovala jsem, kde to vlastn je. Mla jsem jiné starosti, jako kadý narozený tvor, v mém pípad, lidský. Dnes ji ani nezjistím, v kolik hodin to bylo, zda byl den i noc, jaké bylo poasí a zda byl sníh. Do Vysokého Mýta, msteka ve východních echách jsem se pijela akorát narodit, po krátkém ase jsem se pesunula do svého bydlišt v Praze na Pankráci, kde jsem proila ást svého ivota do roku1968. Do svého rodného msta ke své babice a ddekovi jsem jako dít zajídla hodn asto a pozdji zde i pohostinsky vystupovala na prmyslové škole stavební, eené “Vodárna”, protoe zde byla tradice v oboru vodohospodáském, který jsem studovala.

 

Po tomto suchopárném zaátku budi svtlo, jsme v dob, kdy sluníko poctiv svítí, má ješt blahodárné paprsky, které zvýrazovaly lesk ví kostela svatého Vavince, vzduch je przraný, voda jiskivá a lesy plné malin, jahod, borvek, ostruin, brusinek a hub.

 

Vysoké Mýto, typické eské malomsto, svým ivotem podobné ostatním malomstm, jen v jiných kulisách. I zde je místní honorace zastoupená paní doktorovou, lékárníkovou, starostovou, továrníkovou, zrovna jako opaná skupina tch nejchudších, místním bláznem, který byl snad dokonce mým vzdáleným píbuzným, koujícími Cikány, nyní ji v kamenných domech, apod. To všechno v raném budování socialismu, kdy se poctiv dbalo na stírání rozdíl mezi zavedenými skupinami a kdy bylo tchto výsledk dosahováno i krádeí a loupeí majetku majetných. Ti co nic nemli, stáli v prvních adách na funkce, které by je katapultovaly do vyšších pater a kde by se i oni stali novou honorací msteka. A tak zde ilo více skupin honorací, jedna bývalá a jedna soudobá. Byla to léta padesátá.

 

V tom všem mumraji, kdy lidi zapomínali kam svým vzdláním, pracovitostí a lidskými hodnotami patí, jsme my dti proívaly své dtství se vším všudy, ve zmatcích, které kolem nás kolotaly. Moje babika chodila do kostela, uila m zpívat a íkat básniky, nauila m “Andlíku mj stráníku”, ale zárove apelovala na moji dušiku, a to nikomu neíkám. ivot na malomst plynul sice v zabhnuté koleji, ale zárove se ty koleje kíily s nov budovanými tratmi, take se ješt stále pstovaly nedlní procházky po námstí, by v daleko omezenjší form, koncerty v parku - v Jungmannových sadech v altánu, kde mj ddeek hrál na fagot, ale zárove hesla, vylepená po mst dávala najevo, e je zde nová doba, která s takovými peitky zatoí, a kdy koncerty, tak smlé skladby smlých autor, nejlépe vhodných do pochodu.

 

iv si vybavuji své bílé perforované sandály s pekíenými pásky nad kotníky, zapínané na sponu, zelinkavé šaty s kanýrem nebo bledmodrobílé se širokým obdélníkovým límcem. Celý týden bhání v trenýrkách i jednoduchých šatkách a plátných stevíkách a v nedli pak slavnostní obleení … Nedle bývala asem setkávání s píbuznými, slavnostn prostenou tabulí, asem výlet do lesa nebo na místní Tyršovu plovárnu.

 

Na malém mst se tém všechno o kadém ví, v obchodech prodavai znají pevánou ást svých zákazník a ví co má kdo rád a co kdo nejí, kdo je škudlil, i rozhazova. Všude se dojde pšky, dleité zprávy se rozlétnou rychleji v ústním podání ne rádiem, i jinými zpravodajskými fantomy. Nevím, kolikrát týdn jsme naveer vzaly s babikou kropicí konve a šly na hbitov zalévat osázené hroby, zrovna tak jako babiiny kamarádky, které se po zalití a pletí kvteny na hrobech, sešly u hbitovní zdi na lavice, aby probraly to, co nestihly v jiné dny veer na lavikách pod “štátulí” na námstí. Bhví, co si mly stále co povídat, ddeek trpl, kdy šli s babikou nakupovat a potkali jednu i více kamarádek, asto to vypadalo, e se ten den bude obdvat a odpoledne … Kdy jsme potkali paní Koldovou, malinkou buclatou paní v šátku, na kivých nohách, u z dálky se na nás smála a svoji e zaínala: “Tak jak se máš, Mako, já, to víš tak do švestek a dost”…

 

    

 

Jene malomsto vdy tak malebn nepsobí. Dokáe být i kruté a u pomluvami nebo skuteným škobrtnutím lovka, vylení jej bez milosti ze svého stedu a tento udlá dobe, kdy zmní adresu, jinak je ztracen. Zatajit manelskou nevru je tém nemoné, úspch krásné a chytré eny neodpouští tém nikdy. Moná je u všechno jinak. Jsme v úpln jiném století, lidi i na malomst mají k sob dál a nevra pro n není ádné sousto …

 

Za mých studentských as se kolem páté hodiny odpolední msteko vyprázdnilo, pespolní odjeli a místní, a na malé výjimky zalezli do svých domov. Spoleenský ivot se ubíral ji úpln jinou cestou ne ten ped, a krátkou dobu i po - válený. Nejhorší bývaly soboty a nedle, kdy se ospalým mstem šíila nuda a zápecnictví. Moji spoluáci a kamarádi asto na víkend odjídli dom, do okolních msteek i vesnic, a já bloumala poloprázdným mstem a nemohla se dokat všedních dn, by jsem musela ráno brzy vstávat do školy.

 

ivot se svým ádem a chodem na malomst se po válce zmnil také proto, e zmizely soukromé obchody ve mst dlouhodob zafixované, protoe peván patily idovskému obyvatelstvu a jen málo z nich se vrátil z koncentrák, a Ti, co by se mohli svých obchod ujmout u tak uinit nemohli, protoe obchody pevzal do své správy lid, všechno bylo všech a … nikoho. Tvá msteka se pomalu mnila, peci jen to nešlo ze dne na den zavelet a tak jsem ješt zaila i staré nápisy nad obchody, podloubí na Praském pedmstí, které bylo pozdji zbouráno, váhu ve spoiteln na námstí, kde jsem monost váení své dtské osoby povaovala za atrakci a útulnost malomsta bez panelák.

 

Kadé malomsto má své orientaní body v podob ví kostela, námstí, hbitova, škol, park, továren, obchod, kde se prodává úpln nco jiného ne kdysi, ale stále se tam íká pvodním jménem vlastníka, jako teba “U Dittrich”, co byl pvodn hostinec a dnes je prodejna s hadrama.

 

Mé rodné malomsto zaloil král Pemysl Otakar II., a koho by zajímala historie, me nahlédnout na web Vysokého Mýta. O slavných rodácích, kterých je opravdu hodn, napsal dost objemnou knihu Dr. Augustin Andrle a nazval ji „Osobnosti Vysokého Mýta 1310 – 2001“. Nkteré z nich jsem dokonce znala.
Vysokému Mýtu se pezdívá Kujebina, Mejákm se íká Kujebáci. Povstí, jak tato pezdívka vznikla, je nkolik. Která je ta pravá u asi nikdo nerozluští …

Naa Dubcová