Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Krytof,
ztra Zita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
Kuku chr
 
Za chvileku se zatete do mé poslední vzpomínky z raného dtství. Ale protoe znám zásadu Nikdy neíkej nikdy(!), nechávám si zadní dvíka aspo na pl dlan pootevená. To kdyby se v mé ospalé pamti pece jen probudila ješt njaká vzpomínka, aby se sem mla kudy  protáhnout...
 
Take -jsme v pohraniní moravské vesnici, asi sedmý, osmý rok po válce. Není se tedy emu divit, e vzpomínky na válku jsou ješt hodn ivé a dtské hry jsou plné dobrodruství motivovaného válkou. Nkdy jsou to smyšlené hry, nkdy bereme jako dobrodrunou hru realitu. To bývá tehdy, kdy vítr zanese nad pole a les za vesnicí vzdušný balon a z nho zane chumelit mnoství leták. My, dti s jásotem bháme tím smrem, kterým se balon pohne, a snaíme se co nejvíc leták ulovit. Textu, který je na nich natištn, nerozumíme, ale dosplí nám papíry berou a ty pak kamsi mizí...
Škoda! Skládala se z nich bezvadná letadélka! A pozdji, kdy u jsem "mla rozum", jsem se dozvdla, e to byly "štvavé letáky", které k nám posílali "západní imperialisté" z blizoukého Rakouska...
 
Kdy pominulo období her "na pralovky", dostala se do popedí našeho zájmu hra na partyzány. Ta byla vylepšena ješt faktem, e jsme ve škole etli na pokraování kníku Timur a jeho parta, a tak jsme "partyzánské" nápady vylepšovali ješt nápady "timurovskými". Naší nejvtší starostí bylo, kde si udláme "boudu" (dnešní skauti i junáci by ekli klubovnu). Musela to být "bouda" ádn partyzánsky utajená, proto naše oblíbené zarstající staveništ školy nepadalo v úvahu - bylo hned vedle našeho domova. Pi svém pátrání jsme zacházeli stále dál od našeho domova - a do lesa, který  zaínal asi 300m od našich domk. Krajem lesa vedla lesní cesta, po které chodívali do práce lidé zamstnaní v kamenolomu. Lom se nacházel na jedné stran údolí, kterým protékala íka, a byl od Krasnice vzdálen asi 3 km. Kolem nho byla nebezpená zóna, kam a mohly dopadnout kusy kamen, kdy se v lomu stílelo. Je sice pravda, e zaátek odstelu i jeho ukonení ohlašovala siréna, ale pesto! Kdy jsme se zabrali do hry, nevidli jsme a neslyšeli...
A ást zmiované cesty leela v této zón. No a pár metr od této cesty zaínala mýtina, kde stála chata,v ní  jsme pozorovali ivot jen týden dva o prázdninách, a kousek ped chatou rostla mladá a hustá smrina. Kdy jsme se prodrali dovnit, museli jsme se po partyzánsku plazit, a bylo nám tedy jasné, e tohle je naše místo. Uvnit byl malý "plácek"-kdy jsme se hodn skrili, vlezli jsme tam tyi. Vtší vtve zaínaly a ve výšce asi jednoho metru a tvoily pirozenou stechu. Tu jsme ješt zdokonalili pidáním dalších vtví. Na zemi jsme vytvoili z dalších vtví (nemli jsme o n nouzi, v lese pracovali devorubci) nco jako lehátko a na zbytek plochy jsme nastlali mechové polštáe. Bouda byla  udlaná dkladn - skoro do ní nepršelo, a tak jsme v ní trávili spoustu asu. Rodim po ase zaalo být divné, kam zmizíme, sotva dopíšeme úlohy, a odkud se vracíme zmazaní jako uátka, s jehliím všude vetn vlas, ale nám se podailo vdy vas uniknout jejich pátravému pohledu. A jednou, v dob, kdy u jsme si byli naším úkrytem tak jistí, e jsme polevili v ostraitosti, nás vyhmátli. Mj a Otv tatínek se vydali po našich stopách a zahlédli, jak mizíme ve smrí. No, to by nevadilo. Vadilo však, e jsme  si to - siréna nesiréna - klidn šupajdili po nebezpeném úseku cesty práv v dob, kdy v kamenolomu zaal odstel.  Následovalo kázání a zákaz her v tchto místech, co byl konec i naší boudy...
 
No vidíte! Vdy já jsem ani nenapsala, e bouda mla svj "krycí" název!  Kdy jsme v ní byli poprvé, poád nás znepokojoval zvuk, který jsme dešifrovali jako Kukúúú chrrr. A protoe tento podivný hlas nás provázel pi kadém pobytu v boud (dnes u dávno vím, e to bylo volání divokého holuba), dostala bouda tajuplný název - Kuku chr.
Míla Nová
Co jsem to vlastn chtla (1)
Co jsem to vlastn chtla (2)
Co jsem to vlastn chtla (3)
Co jsem to vlastn chtla (4)
Co jsem to vlastn chtla (5)
Co jsem to vlastn chtla (6)
Co jsem to vlastn chtla (7)
Co jsem to vlastn chtla (8)