Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.

Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Prázdniny

aneb vzpomínka na tábory


Léto klepe na dvee a za tmi dvemi jsou prázdniny. Mládí je oekává s netrplivostí, úlevou a svými pedstavami. Nkteí rodie se rovn teší, ale více je asi tch, kteí ji nyní mají ty nejrznjší obavy. Jak zaplatit, kam odjet, kam dít poslat, co mu dopát. Jedním ešením jsou i rzné letní tábory, které v dnešní dob me organizovat kde, kdo. Také taxa za pobyt dítte není ádná legrace. Tolik konstatování.


Vzpomenul jsem si na asi deset ji dávno uplynulých let, kdy jsem vdy ást své dovolené trávil jako vedoucí letních tábor tehdejšího ROH. Krindy pindy né, e bych tady nostalgicky vzpomínal na „staré dobré asy“ - fujtajksl. Prost tehdejší podniky a instituce, letní tábory pro dti organizovaly prostednictvím odbor. Mli k tomu svá zaízení, z nich se nkterá dokonce zachovala do dnešních dn.


Nejradji vzpomínám na jeden z mých prvních poblí Sušice v Odolenov na Šumav. Patil tehdy Chemickým závodm n.p. Sokolov (nyní Hexion Specialty Chemicals, a.s. Sokolov). Tábor ml kapacitu okolo tí set dtí a k tomu patiný poet oddílových vedoucí, Vtšinu z nich tvoili studentky PF v Plzni, ale o tato místa se také hlásili zamstnanci chemiky. Všichni museli projít nkolika denním školením.
Jako hlavní vedoucí jsem vdy musel pedem odevzdat „Plán innosti“, kde samozejm všechno, co mohlo dti na táboe bavit, nemu je nauit, otuit tlo, zasportovat si – vše se „balilo do ideologie“. Za ty léta jsem nepoznal jediného vedoucího, který by to tzv. „ral“. Práv naopak. Vzpomínám, jak jsem jednou „rozpracoval plán innosti tábora“, ve skutenosti skautské bobíky, do jednotlivých etap celotáborové hry pod názvem „Dti všech zemí spojte se!“ Souástí byla i veliká mapa svta, kde jednotlivé oddíly spolu soutily coby jednotlivé zem. Nevím jak se to stalo, ale Sovtský svaz byl a na pátém míst.
Píhod, na které si ješt dnes vzpomenu, bylo nepoítan. Na jednom letním táboru, bylo to na Berounce, jsme dlali s dtmi výcvik na lodikách a uili je plavat. Byl tam takový dost velký jez. Natáhli jsme pes eku provaz asi deset metr ped ním s tím, e za tuto hranici se s lokou, ani plavat nesmí.


Stalo se však pesn to, co nikdo nechtl. Loka se pevrhla a tyi dcka se ocitla v ece. Nebyl jsem u toho, ale kdy pro m jedna z oddílových vedoucí pološílená pibhla, vyrozuml jsem, e dv dti strhl proud práv k tomu jezu. Doletl jsem na místo a vidl jak ve víivce proudu eky vyskakují nahoru a dolu ervené epiky tch nešastník.
Utíkal jsem po behu a do místa odkud se po hran jezu dalo dostat doprosted. epiky tam ale v tom víru u nebyly. Skoil jsem do toho vaícího kotle, ponoil se a zaal dti pod vodou hledat.


Prvního kluinu jsem nahmátl tém okamit a táhnul jej za vlasy ke behu, kde jsem ho pedal táborové zdravotnici. Ta byla chudra celá bílá a mumlala nco, e „ten druhý kluk bude u stejn mrtvej“. Potopil jsem se podruhé a snail se toho druhého najít. Nevidl jsem jej a ml jsem co dlat, abych se co chvíli vynoil k nadýchnutí. Šmátral jsem u dna, polykal andlíky, ale nahmatal jsem ho a v úpatí jezu. Chtl jsem se s ním vynoit, ale nešlo to.
Proud eky mne znova a znova obracel smrem ke dnu. Byl to šílený pocit a v hlav mi bel film na jeho konci bylo njaké divné svtlo. Nakonec se mi podailo odkopnout se od stny jezu, nadýchnout se a pomalu se dohrabat s klukem ke behu. „Šáhnul jsem si na dno, dalo by se íci“. Nikdy mne však nenapadlo, e bych to podruhé neudlal znovu i kdy jsem vidl ten „blbej bílej tunel“.


Anebo ta šílená bouka, která nás zastihla na tídenním táboení s oddílem u jezera poblí hradu Rábí. Jezeru se íkalo „Kešák“, nevím pro. Pes den jsme se cákali a dovádli s dtmi ve vod. K veeru se nad jezerem na skalní plošin postavilo nkolik malých stan (aka, jsme jim íkali). Jako vedoucí jsem ml stan velký, asi tak pro tyi osoby, protoe se do nho muselo sloit ostatní nutné vybavení. Od kuchyských zásob poínaje a lékárnikou kone. V noci pišla bouka, jakou jsem snad pozdji zail jen na Šumav pi rodinné dovolené uprosted cesty na nkterý z tamních vrchol. Provazy dešt se slévaly a na stanové plátno se lily litry vody. Jeden blesk stíhal další a další, venku bylo od nich svtlo jako ve dne. Hromy tískaly, jakoby nad jezerem stílela dlostelecká baterie salvami. Uslyšel jsem zoufalý dtský kik. Kdy jsem vystril hlavu ze svého stanu, vidl jsem, jak vichr práv odnáší ty tyi zbylá áka, ve kterých bylo dvanáct kluk a holek ve vku 10-12 let. Dcka kiela a breela hrzou. Pochytal jsem je jako rozebhnutá kuata a nacpal je všechny do svého stanu. Opravdu nacpal a to tak, e pro mne u místo nebylo. Lehl jsem si na holou zem a zatíil tak vchod do stanu, petáhl pes sebe celtu z odchyceného áka. Probudil jsem se brzo ráno šílenou zimou a také jsem se trochu dusil. Hlava se mi toti pes noc v tom šíleném lijáku, zaboila do pli oblieje do bahna. Okolo osmé však vyšlo sluníko a my se po vysušení pomalu vraceli do tábora. A do jeho konce si ostatní vedoucí škodolib vyprávli, jak „hlavní“ nacpal dvanáct dtí do jednoho stanu. No jó, bylo to prima a je na co vzpomínat.

Petr Norbert

 

 

Další lánky autora:

Jaro se rozbhlo

Andulka

Kdy léta pibývají

Léto budi pochváleno

Pan Otec

Mj poslední podnikový veírek

Betta bojovnice