Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sabina,
ztra Teodor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
Narodil se mi toti bratíek....
 
Je zajímavé, e z prvních dvou rok bratíkova ivota mi v pamti utkvlo záitk jen pramálo. Mezi n patí i dkaz, e  Liborek se stal peborníkem ve faux-pas mnohem dív ne já.
I Liborek byl dít "vejené", a to ji od vku velmi útlého. V dob, kdy se zaínal vozit ve sporáku a získal tak monost pozorovat širší obzory, pocítil potebu vše kolem sebe pojmenovat. Zpoátku si to zjednodušil - všechno, co se hýbalo, byli "kone"! A tak "kone" byli postupn rodie, já, Julinka, staiké auto našeho souseda-taxikáe, kohout, sousedv Reek, ba kupodivu obas i kon opravdoví, kteí tahali valníky a na nich devo, je si piváel pan stolá Sláma. Nikdo ze jmenovaných se nad koským pídomkem nepohoršoval. Pro taky? Liborkovi by to bylo stejn jedno.
K situaci, ji je mono správn esky oznait jak "ošajtlich", došlo jednou v nedli odpoledne, kdy se naše rodinka vydala na procházku do zámeckého parku. Hned u vchodu do parku jsme potkali nadízeného mých rodi - editele mšanské školy. Také si vyšel se svou paní na nedlní procházku. Ta se hned vrhla ke sporáku a jala se rozplývat nad bráškovými pvaby. Liborek, na sporáku pohodln rozvalený jako paša, svraštil elíko, zkoumav si prohlíel cukrující paní a zavile mlel. Najednou vymrštil ruiku (levou - byl toti levák), prstíek neomyln zamíil  na rozplývající se paní editelovou a nesmlouvav vypálil: "Kone!"  A asi si hned uvdomil, e panu editeli by mohlo být líto, kdyby zstal stranou pozornosti,  protoe vzáptí ruiku pesmroval na nho a dodal: "Taky kone!"  
 
O dleitosti písmenka Y
 
V dob, kdy jsem pronikala do taj abecedy, ml bratíek Liborek nco pes dva roky - tedy správný vk na to, aby se snail všechno napodobovat. Samozejm! Kdy  vidl, e si nesu Poupata (co byl krásný slabiká s obrázky paní Fischerové-Kvchové) nebo pohádkovou kníku, chtl také "císt". Text ke tení si ovšem zvolil velmi správn. Rudé právo bylo sice tak rozmrné, e se za ním Liborek snadno schoval, ale bylo ideov nezávadné a v jeho záhlaví byla krásn velká písmena! A tak si bráška  vdy vybral ob, pedloil jí noviny a ukazuje na jednotlivá písmena spustil výslech: "So je tó?" A nutno íct, e si písmenka dobe pamatoval!
 
Zvlášt ho okouzlilo písmenko ypsilon. Ten den si vybral coby školitele mne. Ukázal na „Y“ ve slov ZPRÁVY a pronesl obvyklé: "So je tó?"
"To je YYYY!" vyslovila jsem, co "nejtvrdji" jak to šlo. Liborek se zarazil, chvilku si mne nedviv prohlíel a pak se pokusil o napodobení. "ÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!!" zaznlo s takovou tvrdostí, e maminka vydšen piskoila a honem chlapekovi zkontrolovala kalhotky, jestli pepelivá výslovnost nemá následky.
 
No a na tuto událost jsem si vzpomnla, kdy o pár dní pozdji Liborek sedl na noníku, snail se, snail, ale ádoucí výsledek se nedostavoval. Odbhla jsem tedy do pokojíku, z nártníku vytrhla list, rudou pastelkou na nj rychle naškrábala celý ádek velkých ypsilon a papír poloila ped bratíka: "ti,Liborku, ti!"
A bráška se svdomit pustil "do práce"..... "ÝÝÝÝÝÝÝÝ !"zaznlo místností a za chvíli i nezamnitelné aroma  potvrzovalo, e pelivá výslovnost ypsilon pinesla kýené ovoce...
"Mano, spat!"
     
Kdy jsme se pesthovali do Krasnice, nastoupila maminka také do zamstnání. V krasnické škole v té dob práv hledali eštináku,  a tak místo vzala, akoli pvodn chtla být s Liborkem doma, dokud nedoroste do "školkového vku". To ovšem znamenalo, e rodie hledali nkoho, kdo se o brášku bude starat.
 
Pihlásilo se místní dve Maenka, které se dle místních zvyklostí íkalo Maa. Bylo jí tehdy asi 18 let a chtla se nauit vést domácnost a dobe vait.A nutno íct, e v kuchyni nemohla najít lepší uitelku, ne byla naše maminka - výtená kuchaka. A tak se k nám Maa nasthovala. Bydleli jsme v prostorné vilce, kde se našel i pokojík pro "pomocnici v domácnosti" (tak znl Manin oficiální  titul). Maenka byla moc hodná a milá a Liborek si ji rychle oblíbil natolik, e ji obas upednostoval ped leny rodiny. A Maenka se takovým "externím lenem rodiny" stala. Moc rádi jsme oba s Maenkou chodívali k jejím rodim. Rodie u byli starší lidé a mli maliké hospodáství. Liborek býval nejvíc fascinován uníkem, který pochrochtával za vrátky chlívku, a mlsnou kozou Lízou. Nkdy Maenin tatínek uníka vypustil na dvr. Tehdy býval Liborek v sedmém nebi a ze dvora ho nikdo nemohl dostat. Zato ped Lízou ml respekt! Kdy se jí toti nco nezdálo, hned zaala vyhroovat trknutím. Pro mne byl nejvtší atrakcí Maenina domova ernobílý chundelatý pes Oech. Sídlil zásadn v boud na  dvorku, a tak ádný div, e byl samá blecha. Ale já, a jsem tehdy ješt neznala moudrost "to jsou blechy psí, ty na lovka nejdou", jsem na to nedbala a s Oechem se vele druila. e jsem si z návštvy vdy pinesla njaký bleší suvenýr, o tom jist nemusí nikdo pochybovat. 
 
Liborek ml svj pevný denní reim, který Maenka svdomit dodrovala. V šest hodin veer chlapeka s maminkou vykoupaly, nakrmily a u v pyamku posadily na hrníek. V této pozici si Liborek vdy vyslechl mamininu veerní pohádku. A s úderem sedmé ho Maenka (tu si jako stálý doprovod sám zvolil) odvádla do postýlky. V tu chvíli zaínaly v rádiu veerní zprávy, které uvádla hudební znlka Kupedu levá, kupedu levá, zpátky ni krok! Jakmile ji bráška zaslechl, nechal všeho a s pokikem: "Kupšedu levá! Mano, spat!" se rozbhl hledat Maenku.
Nu a tímto sloganem se lenové naší rodiny vybízejí, aby se odebrali na kut, dodnes...
 
Míla Nová
Co jsem to chtla (1)