Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ldie,
ztra Radana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 Na Príglu
 
Jak ekl kdysi dávno Jan Werich - Nejlepší je, kdy je kadej z nás pímo odnkud.
Já jsem se asi narodil tak njak trochu se zelenými blánami mezi prsty na nohou a na rukou.
Bylo to u pomrn dávno v Brn a tak trochu na truc mému fyzickému stvoiteli. Maminka pracovala u hasi, nebo doba tomu pála, aby existovaly zedniky, traktoristky, horniky a sváeky (nemluvím te o pístroji na svaování). Dda byl v té dob hasiským velitelem smny a rád se vytahoval svou statenou dcerou. Ta skákala do plachty takka ze stechy hasiárny na Lidické a delegace nadšen tleskaly osmnáctileté div (tenkrát se ješt neaplaudovalo z pedtoeného pipraveného záznamu jako dnes).
Le jednou mu jeho idi po výzv, aby se šla Milada zase jednou proskoit ke sláv strany, nesmle namítl, e by u Milada asi nemla v tom tetím msíci thotenství skákat. Dda proslzel ped svým drustvem zbytek smny, nebo byl poslední, který se o této novin dozvdl. Ovšem svatba se nekonala, nebo otec ješt nenarozeného Jirky ml progresivnjší názory o své budoucnosti. No asi to byl trochu lump, nebo neplatil ani na mé další poloviní sourozence zplozené po celé naší, tenkrát ješt nefederální republice. Dneska by byl asi jako gigolo u za vodou v Brazílii, tenkrát byl jako odsouzený za neplacení výivného dost asto v lochu.

Ale to je všechno jen tak mimo. Maminka pozdji odjela na školu do Prahy, aby pevlékla uniformu hasiskou za vojenskou a hlavn, aby spolen s ddou svtu dokázali, e se z njaké neuskutenné svatby nepotento. A já v té dob zastavoval kadého druhého mue
od trnácti do sto šesti let, zdali by se nechtl stát mým tatínkem. Maminka, k mému údivu, z toho byla njaká nešastná. Jednou, to u jsem navštvoval mateskou školku, jsem se svými kamarády a kamarádkami soukmenovci nezamenou brankou u školky opustili zahradu a nadšen nastoupili do šaliny, abychom jeli za mojí maminkou do Prahy. Všichni lidé na nás v té šalin byli hrozn hodní, chovali nás na klín a povídali si s námi o mamince v té daleké Praze. Ale nikam jsme nejeli a  po dvaceti minutách nás rozzlobené soudruky uitelky odvedly zpátky do školky. Ale asi jsem musel být ábel, nebo m ty paní mly prý pesto rády. Ješt je mám schovaný (ale ne jako ochtan!-jen na fotkách). No, nakonec na tom letišti v Tuanech maminka stejn dlouho nevydrela. Nabrknula si mladého fešného etae v další inné slub a odmítla u obstaroního podplukovníka (vdy mu bylo u 38let!). Pozdji toho moná i litovala, ale to u je trochu jiný, smutnjší píbh, ze stejného ivota, ale z jiné šachové partie.

No ale te k tomu Príglu. Pro nezasvcené ze zbytku svta. Je to Kníniská pehrada. Ne, nechci být nafoukaný Brák.To je jen trapný pokus o fór. Tím vám jen naznauji, e máte intelektuální pevahu, milí tenái Nebráci.
No ale na té pehrad jsem proil všechny prázdniny bhem základky a celé mé rané dtství. To m snad trochu omlouvá, e na tuto stránku vypotím kus svého ivota. A to kus pravdpodobn ten pro mne nejhezí.
V dtství jsme stanovali u zboeného mostu pod hradem Veveí. Jen z rýmovaky jsem vdl, e má devt ví. Za prvé jsem to tenkrát ješt neuml spoítat a od vody stejn nebyly vidt. Dda ml v té dob jen vnuku Jiinu a dva vnuky. M a Rudu, který byl jen o devt msíc starší. Byli jsme kluci black and white. Já modrooký blonák a bratranec vzhledem syn pravého Itala. Jako vášnivý rybá sedával dda u od svítání na malém výbku ped stany a pokoušel, pomrn úspšn, své rybáské štstí. asto, peasto ml na obou kolenou oba vnuky. Ml v tom systém. Na levém já, na pravém Ruda. Shazoval nás opatrn podle toho, na kterém prutu mu práv brala ryba. Ten most byl opravdu zboený. Nevím, jestli ho vyhodili do vzduchu partyzáni nebo Nmci, a myslím, e mu to bylo jedno. Byl vnoený do vody jako potopený betonový parník a dobrých pár metr zádi mu koukalo z vody. Lod ho obeplouvaly po druhé stran o kousek dál. Na protjším behu bylo pístavní molo pro parníky, které u dávno jezdily bez páry. Na té druhé stran také vedla jakás takás silnice konící zábradlím a pímo proti mostu se tyila strmá skála s nepatrným behem pímo u vody. I tam tenkrát rybái pokoušeli svoje štstí. Jedno léto na té strmé skále stanovali a hlavn popíjeli kluci sotva odrostlí škole a kámen od nich nechtn shozený zabil njakého ddulu rybáe. Ten chytal ryby na tom úzkém pruhu pevniny pod skálou. Jo i takovou podobu má sprostá náhoda a kluci mli poátek dospívání asi hodn krutý. Náš strýc Mojmír, kdy na to ml náladu, pejídl na loce na skálu a na trubku troubil veerku, a kdy ml náladu ješt lepší, troubil, k nelibosti ddy, nco od Armstronga.
Dda ml rád operu a operetu a Armstronga ml rád asi tak jako ty prohnilé imperialistické štváe z Ameriky. Nezachraovalo to u nj ani to, e byl utlaovaný ernoch. Zvuk trubky se hnal údolím jako povode a bylo mu jedno, zdali je pro jednoho krásný a pro druhého hrozný. Ostatn jedné noci nás probudil Mojmír bez toho, e by hrál na trubku. Ono se špatn spí, kdy vám nafukovací lehátko plave. A tak jsme ty ti stany, ješt za ernoerné tmy, sthovali po stráni o deset metr výš, abychom je druhý den, po poklesu vody, opt sthovali zpátky.
 
Jednoho léta se k naši brnnské spolenosti pipojili i babika a dda od mého otíma. Akoliv tento dda peil koncentraní tábor, pod stanem spal po prvé v ivot. Náleit si to s babikou uívali. Babika se tam ostatn po druhé narodila.
Toti. Pro pitnou vodu se jezdilo lokou na druhý beh. Vdy se naloily dv prázdné padesátilitrové mlékárenské konve a ze studánky, která byla jen deset metr od behu, se hrncem postupn naplnily. Cesta zpátky byla trochu nebezpená, ale nikdy se nestalo, aby se voda zpátky nepepravila. Milá naše babika, v té dob asi sto deseti kilogramová, projevila pání, e s tou vodou pome. Jaksi podcenila nebezpeí, e jako neplavci jí vlastn jde o ivot. Navíc, na lodi se lovk musí náleit opatrn chovat. Cesta tam byla skvlá a do fáze vystupování z lodi. S tou druhou prázdnou konví to prost babika nezvládla a tak se jen zoufale drela prázdné konve, pomalu odplouvajíc od behu. Chvílemi se potápla a vynoovala, petáela a nabírala na své tlo zelené asy a vypadala jako pan Haken z Rusalky. No naschvál, zkuste se dret ve vod prázdné konve na mléko. Ne, nenechali jí utopit. Jen se tenkrát íkalo, e se ást televizní Rusalky natáela pod Veveí.

as plynul. Bratranec zaal hrát hokej, a to tak dobe, e v ákovských kategoriích pravideln reprezentoval. Hlavn však celé prázdniny trávil v Turecku, kde pracovali oba jeho rodie. Prázdniny jsem u musel proívat bez nj. Dda s babikou se rozhodli, e si postaví chatu, a já u jsem se k mostu nikdy nevrátil. Jeden rok jsme tak dopoledne istili cihly z bouraky, šlapali na rezavé hebíky, odpoledne se koupali a veer chytali ryby.
 
Mn se zpoátku na Kozí Horce vbec nelíbilo. K vod to bylo daleko, chata byla v smrkovém lese vedle cesty a pro vodu u se chodilo pšky ke studni. U nás taky nejezdilo tolik. Nakupovat jsme chodili do ti kilometry vzdálené samoobsluhy. Je ale fakt, e u na nás nekapalo ze stechy stanu. Dole u vody byla veliká plá a já si postupem asu stále víc uvdomoval, e dívky a eny nemají jen hezkou tvá. Po ránu jsme chodili do kraje bratí Mrštík na houby.Nádherné smíšené listnaté lesy, které jsem u potom nikdy nikde nevidl. Híbky skryté v listí, holubinky, rovky a ampiony nás znovu a znovu pivádly do extáze. Kousek od chaty byla strá s mladou buinou. Kdy na ni svítilo slunce, byla jak z pohádky. Chyblo jen dosadit dané pohádkové bytosti. I ryby se u chytaly v part s ostatními rybái. Rád vzpomínám na cesty tmou lesem na chatu. Já šel vpedu, abychom nezlomili špiku prut a dda vzadu. Mli jsme tu cestu nauenou tak, e vbec nezáleelo na tom, jestli je úplná tma.
Dda u taky nedlal velitele smny. Byl poární inspektor a já jsem cítil, e ho to asi u moc nebaví. Vlasy ml bíle jako nejblejší sníh, a jak jsem rostl, byli s babikou ím dál tím menší a menší. Trochu dtinštl. Jednou, kdy se na rybách spolu s kamarády opil (já jsem v nekoneném úasu zjistil, e on to taky umí), na chat sehráli s babikou úasnou italskou scénu. Kdy chtl ukázat, kdo je v rodin pánem, zaal rozbíjet talíe. Ale, kdy mu babika podala u pátý - ten s namalovanou štikou, ze kterého ml polévku nejradši - opatrn ho poloil na stl a se slovy ”m tady stejn nikdo nemá rád“ odešel spát na balkon. Trávili pak v dchodu všechen as na chat uprosted samoty laskavé pírody. I v zim chodili do lesa na houby, nebo kdo umí, ten umí. A kdo neumí, kouká na televizi.
 
M odvál as z pehrady daleko. Tak daleko, e u mi má dcera s jejím Jardou musela íct, e zboený most u není a e místo nj stojí nový. Dokonce u pouštjí i na hrad Veveí. U není ani babika a dda. Ti roky po smrti babiky se po ránu dda probudil a ekl, e jde za ní do toho jejich spravedlivého nebe. I chata u je prodaná. Jen na behu eky Svratky kvete rozrazil a voda je tam tká, chladná, kalná, tmavá. A já jsem rád, e se moji dcei v Brn líbilo a e ví, kde má táta koeny. Mám u jen jedno nesplnné, ale splnitelné pání. Naposledy se tam alespo ješt jednou vrátit. A mám z toho strach vtší ne z ert a vodník dohromady. Co kdy se mi to všechno jenom zdálo…

Jií Suchánek

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu