Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ceclie,
ztra Klement.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

eka mých dtských let

 

Rieka Nitra patrí medzi najzneistenejšie rieky nielen na Slovensku, ale aj v Európe. Ocitla sa v poslednej, piatej kategórii zneistenosti ...(Pravda, 16.4.2007).

 

Takové alarmující zprávy se dají ítat na internetu. Vdy tomu tak nebylo, naopak, v mých dtských vzpomínkách patí Nitra k tm nejkrásnjším. Asi jste k ní nikdy nezabloudili, ale moná pesto uvítáte malý výlet do minulosti, vidný oima malého kluka.

 

Svt v dob, o ní hovoím, ve ticátých, tyicátých letech minulého století byl zcela jiný, ne dnes. Voda ješt byla vodou, tou przranou, osvující, niím nenapodobitelnou ivotodárnou tekutinou, vzduch vzduchem, na mezích a nekosených lukách krom šavnaté trávy rostly kvtiny a bylinky, na lánech obilí jen pro ozdobu kvetlo nco polního kvítí, modrá chrpa, fialový koukol, nádhern ervený mák. Mléko a vejce se nevyrábly v tch dnešních „fabrikách“, slepií maso se transportovalo pímou cestou z kurníku do kuchyn. Podél naší ddiny tekla Nitra, byla to skutená ivotodárná EKA, tok hodný tohoto jména. Po nkolika desítkách kilometr od pramene u v muné síle, nabrala dostatek vody, vinula se pozvolnými i prudšími zákrutami mezi poli a loukami.

 

Tsn ped naší obcí se rozdvojila, rozlila do dvou samostatných ramen, která své vody opt snad po jednom – dvou kilometrech slila do spoleného toku. Vedlejší rameno vytvoilo nkolik pekrásných zákoutí, tolik vhodných pro nekonené toulky, koupání, dtské hry.

 

 

 Jedno ze zákoutí vedlejšího ramene eky

 

Pohotový mlyná ped mnoha léty ob ramena pehradil. Jedno z nich vytvoilo pvodn mlýnský, pozdji elektrárenský náhon, druhé, pehrazené na samém zaátku odvádlo pebytenou vodu, jez na jeho poátku odchyloval pomrn mohutný tok smrem na mlýn. Prostá betonová konstrukce jezu o nkolika polích dovolovala pomocí mohutných fošen, spouštných mezi betonovou konstrukci regulovat vedlejší rameno a v pípad „velké vody“ odpouštt pebytenou vodu.

 

eka asto i v letním období oplývala dostatkem pítoku, z její hladiny nad horní hranou fošen i mezerami mezi nimi se po ladné kivce odvíjel chladivý vodopád, který bylo mono podlézt a okolní svt pozorovat pes vodní clonu valící se nad našimi hlavami. Nebo se mohutným proudem nechat masírovat. Voda dopadala na šikmou betonovou plotnu, po ní odtékala v rovnomrné vrstv; pohyblivé vodní loe bylo ideálním místem lenivého osvení i milosrdné masáe.

 

 Jez na zaátku vedlejšího ramene. Po letních bouích voda valila pes horní hranu fošen a vytváela nenapodobitelný vodopád (bratr, já a kamarádi)


Nkdejší mlýn se díky technickému pokroku po letech pesthoval na místo daleko strategitjší, kiovatku obchodních cest a na jeho míst majitel postavil vodní elektrárnu. Dnes by se svým výkonem adila mezi malé vodní elektrárny, výkon jejích dvou turbín, celkem 120 kilowatt budil na svoji dobu respekt.

Celé okolí naší vodní elektrárny bylo ideálním místem letního osvení, nenároného sportu, dtských her. Ostrov, který ob ramena vytvoily, nesl vzrostlou luní vegetaci, zejména vnitní behy vedlejšího ramene byly posety desítkami mohutných vrb. Vnitní strany jeho zákrut nesly prostorné usazeniny nádhern istého íního písku a poskytovaly nevelké, ale ideální pláe. V protjších bezích, na vnjší stran zákrut mohutné jarní proudy vody vyhlodaly strmé behy, asto s nkolika stupni, které byly ideálním odrazištm pro skoky do vody. Uprosted vedlejšího ramene se místy vytvoily písité ostrvky porostlé šavnatou vegetací, vetn nízkých porost vrb – ideální místa pro prolézaky, schovávaku, dtské bojové hry.

 

 

 U našeho „akvaparku“ kolem roku 1940

 

Zvlášt rozsáhlá plá vznikla tsn ped místem, kde se ob ramena opt spojila, kde pod výtokem vody z elektrárny, odborn eeno pod „vývarem“ vznikla rozlehlá vodní plocha.

Ideální místo pro vodní sporty tvoilo bezprostední okolí elektrárny. Nad jezem, který vodu hlavního ramene hnal na její turbíny mohutná betonová konstrukce vytýila nkolik set (moná jen desítek) metr dlouhou plaveckou dráhu, která jen velmi vzácn trpla nedostatkem vody. Pomrn mohutný vývar byl z obou stran ohranien 2-3 m vysokými strmými betonovými stnami, pro nás ideální „skokanskou ví“.

Proud vody pímo pod elektrárnou dovolil vyzkoušet si plavecké síly, plavecký um. Uprosted parného léta zpravidla jela obvykle jen jedna z obou turbín, podle vodnosti ta menší nebo vtší. I slabší nebo prmrný plavec v nm dokázal doplavat proti proudu a k elektrárenské budov. Jestlie však proud vody, napíklad po letních boukách zmohutnl a rozjely se ob turbíny, pišla ta pravá píleitost vyzkoušet si zdatnost, ovit síly. I ten nejlepší plavec dokázal vzdorovat mohutnému proudu jen nkolik minut, pro vtšinu bylo nedosaitelnou metou udret se alespo na míst. Ale po minutách mobilizace sil jsme se obvykle poloili na záda a nechali stovky metr unášet a laskat svím proudem, abychom se opt a opt pokusili zmit své síly s nezkrotným ivlem.

 

Nedá mi, abych se nezmínil o nkterých zcela ojedinlých a poutavých innostech, které s existencí tohoto vodního dílka souvisely. Vodní stavby pod elektrárnou dosti trply náporem vodního ivlu, jejich nezanedbatelná ást byla postavena na devných pilotech. Jejich obnova, to byl nezapomenutelný záitek. Na eku byl spuštn rozmrný vor, nesoucí mohutné beranidlo. Nkolika metrákový kovový odlitek, jezdící mezi ocelovými vodítky visel na kladce, na silném lan, na které byly napojeny snad dv desítky lan slabších. Na vor nastoupil pedák s tuctem ošlehaných chlap, z nich kadý uchopil jedno ze zmínných lan; pedák drel symbolicky v rukou lano nejsilnjší. Nad ekou znly rytmické písn pedáka. V rytmu jeho zpvu se odvíjela podivuhodná píse práce, u lichých slok dvanáct chlap zatáhlo za lano, beranidlo se vyšvihlo do výšky, na ty sudé se beranidlo zítilo na pilotu, zaráenou do dna eky.

Turbíny elektrárny po celé dny bely v podstat bez obsluhy. Jen spojka mohutného, snad metr širokého emenového pevodu ze setrvaníku na generátor rytmicky klapala, její píse bylo slyšet na dálku. Místní ji otextovali, prý zpívala „koruna, koruna, koruna…“, tak jak podle jejich názor plynuly píjmy za elektinu do majitelovy kapsy. Jednou do roka dmyslné ozubené pevody hnací síly z turbín na setrvaník musely projít generální opravou. Z litinových vnc se povyráely opotebované devné zuby (!), na cirkulárce se naezaly nové, zarazily do vnce a oprava byla hotová. Obdivuhodné strojní zaízení tohoto dílka je prý ješt k vidní v nkterém slovenském technickém muzeu.

Svt v dob, o ní hovoím, ve ticátých, tyicátých letech byl zcela jiný, ne dnes, voda ješt byla vodou, tou przranou, osvující, niím nenapodobitelnou ivotodárnou tekutinou, vzduch vzduchem…takto jsem zaal své vyprávní. Zde dodávám: léto bylo létem, zima zimou, po nádherných prázdninách plných sluníka, které jsme mohli strávit u vody zaátkem zimy pišly poádné mrazy… Tak se stávalo, e i celá eka, v místech kde proud vody byl pomalý, na elektrárenském náhonu, zamrzla, pokryla se silnou vrstvou ledu.


 Nitra v zime

 

Pro nás kluky to byla jedinená píleitost pipnout si primitivní brusle, „kvintaky“ (našroubovaly se na bnou zimní obuv) a vydat se na jedinené výlety po zamrznuté ece. Nejednou se poátkem zimy eka rozlila do širokého okolí, zatopila pilehlé louky a naše kluzišt se rozšíilo kilometry daleko.

 

Pro místní to byla jedinená pracovní píleitost, na ece se „ledovalo“. Za místní drustevní hospodou, na dvoe našeho kulturáku se nacházela „ledovna“, jakýsi speciální sklep, který se v prbhu zimy naplnil desítkami kubik ledu, nalámaného i naezaného z vrstvy, která se na ece utvoila. Slouil pedevším k chlazení piva a sody v místní hospod; byl to tehdy jediná monost, jak nápoje udret v pijatelné teplot. Ledovna byl pokrytá silnou vrstvou slámy, která obstarávala primitivní tepelnou izolaci, take led vydrel pes celé léto. Za korunu i dv jsme si mohli led nalámat i pro soukromé úely, napíklad pro primitivné domácí strojky na zmrzlinu.

 

Naše eka mla pro obyvatele pilehlé vesnice další nemalý hospodáský význam. ivila nepoetnou skupinu rybá. Byl bohatá na kapry a štiky, obas se v ní objevil sumec – drobné plevelné ryby nepoítám. Rybái z povolání smli na lov sítmi. Málokterý si z nich mohl dovolit loku. Její vlastník je naveer rozvezl po ece, vyzbrojené krom tyhranných ponorných sítí na dlouhém ráhnu malými tyhrannými stolikami na nkolik metr vysokých nohách. Nohy stoliky se uprosted eky zabodly do dna a na nepatrné plošce snad tvrtiny tvereného metru rybá celou noc postával a snail se zachytit do své sít nco ryb.

 

 

 Rybái na ece

 

Rozlehlý prostor stovky metr pod elektrárnou s pomrn mlkou vodou a dobe pístupnými behy poslouil na sklonku léta pstitelm konopí. Ano, konopí není jenom droga, byla to a je významná hospodáská plodina. Svazky jeho vyzrálých tvrdých stonk se po sklizni dlouhé týdny máely pod vodou, seskupené uvnit jednoduché devné konstrukce, aby se pozdji pesthovaly na louky nad ekou, kde se sušily v úhledných panácích, aby se pozdji mohly rozdrtit a vyesat z nich konopné vlákno. Máidla konopí pro nás kluky pedstavovaly zvláštní pitalivost, kvli mladým selkám, které je obhospodaovaly, zakládaly, upravovaly. Musely toti do vody. Podprsenka a dokonce ani kalhotky ješt do vesnické módy nedorazily, do vody musely „nahoe bez“, odné pouze v prkenné sukni z hrubé konopné tkaniny. I tu obas voda nadzvedla a my jsme se zatajeným dechem vnímaly ten erný trojúhelník, rýsující se tsn pod vodou. Hnaly nás, prý v našem zájmu, ten pohled nám prý mohl vypálit oi! Marn. Rozlehlý vodní prostor po celé léto sdílely s námi hejna hus.

Nevte rení o hloupé huse. Po dvou nebo tech ukázkových pochodech, kdy je nkdo z majitel hnal z hospodáského dvora na eku a naveer jim pomohl s návratem do „rodného domu“ si tento denní obad ji dokonale zapamatovaly. Stailo vypustit je ráno na ulici, rozváným krokem odpochodovaly k ece na své ustálené místo, naveer ped západem slunce se to obrovské drbeí spoleenství, ítající stovky hejn samo zvedlo a vesnický náves se promnil v husí promenádu. Jedno hejno za druhým prošlo ve spoádané ad vymenou trasu a neomyln zamíilo do správných pootevených vrátek. Nutno dodat, e v té dob jim na této cest ádné nebezpeí nehrozilo, v celé vesnici byl jeden jediný automobil, Aerovka majitele mlýna; lín se loudající selské vozy, taené komi nebo dokonce kravkami i voly pro n ádné nebezpeí nepedstavovaly.

 

Naše vesnice leela na jinak fádní rovin v údolí dolního toku eky Nitry. Ale eka dodávala našemu tehdejšímu prostedí nezapomenutelnou atmosféru protkanou desítkami pekrásných výtvarných kompozicí, které dovede zformovat pouze píroda.

Po létech jsem k ní zavedl moje vnouata. Byla to chyba. Lidská ruka dovedla ten nádherný pírodní výtvor dokonale zdevastovat. Tok eky Nitry u v prvních poválených létech prošel tzv. regulací. Pvodní lehce meandrující tok byl nahrazen novým korytem, byl nesmysln napímen, okolní luní les vtšinou vykácen, fádní behy vydládny kamennými kvádry. Industrializace se podepsala na jejím dalším osudu. Namísto przran isté eky mého mládí jsem našel smrdutou stoku fádn postupující od jednoho horizontu k druhému. V nkdejším vývaru elektrárny, která byla nahrazena jinde jinou, výkonnjší, mohutná skládka odpadu, smetišt. Okolí zarostlo nekoneným lesem plevel.

Mám tak trochu špatné svdomí, k té zkáze jsem i osobn pispl. O prázdninách roku 1944 jsem byl figurantem geodeta projekního ústavu, který pipravoval úpravu íního toku. Asi tak po padesáti metrech jsme zamovaly íní profily, poítali, kolik zeminy se kde bude muset odtit, kolik kam navézt. O rok pozdji jsem v podobné funkci u obas asistoval na stavb, na výkopu který zapoal…

 

Poznámkami z internetu jsem zaal, podobnými skoním. Nkteré slibují dsledné vybudování istiek odpadních vod a obnovení nkdejší istoty toku. V okolí eky vznikla nová vegetace a tam, kde se behy a okolí udrují, psobí trochu umlým, ale pece jen píznivým dojmem. Jsem optimista, e její návštvníci budou moci asem sdílet obdivnou vtu dalšího autora z netu „„Ani som nevedel, e naša rieka Nitra je taká krásna.“

Imrich Lencz

Fotografie: Archív autora a Ondreja Synaka

Další lánky autora:

Zpívá celá rodina

Piknik na behu Bajkalu

Bajkal, buchty a moji pitomci

Dva basisté v base

Bajkalské etudy

Stípky z vojenského ivota

Internet, web a senioi