Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
"Zloin" a trest
as bel dál, pekulilo se i moje první školní pololetí v Krasnici. Chodila jsem do málotídky, která mla ti tídy. Do té první  chodilo nás pt prvák (ano, takhle slabý byl ten poslední válený roník) a asi 15 teák. Uila nás paní ídící. Ve druhé tíd krotil druháky a tvráky pan ídící. Tyto dv tídy byly "putovní", protoe kapacita budovy školy nestaila na všechny tídy, a tak hostila jen tyi tídy "mšanky" a pááky ze školy obecné. Dv niší tídy tehdy našly útoišt v jednom kídle místního pustnoucího zámku.
Byla jsem sice dít bystré a zvídavé, take o Vánocích v 1. tíd  jsem u louskala Malého Bobše, ale s psacími nástroji jsem svádla dnes a denn nesmiitelný boj. O co lépe jsem kreslila a etla, o to he jsem psala... Písmenka mla do ladnosti hodn daleko a úplná pohroma nastala, kdy jsem zaala psát klasickým perem. Nebylo snad stránky, kterou by nezdobil poádný "kaour", a o rozmazaných ádcích u radji ani nemluvím! Psaní mi také vyneslo mj první pobyt "poškole"... Hodina krasopisu byla odpoledne a probíhala klasicky. To znamenalo, e prváci opisovali zadaný text (tehdy to byla ideová pohádka o tom, jak se ze zlého cara jedním mávnutím pera stal obyejný cár), teáci mli samostatné tení a paní uitelka za stolkem pletla svetr.  Já jsem matlala jako obvykle a navíc jsem u byla duchem bhvíkde, a tak jsem místo psaní byla vtšinou otoená ke kamarádovi v lavici za mnou. Nic nepomáhalo, e si mne paní uitelka posadila do první lavice ped stolek a kadou chvíli m pivolávala k pozornosti poklepáním pletací jehlicí po hlav. Samozejm, e zatímco ostatní písai se u úspšn blíili ke konci láneku, já se smolila nkde u tetího ádku. Najednou paní uitelka zavolala: "Tak, první tída bude konit!" V tu chvíli mi zatrnulo a já zaala psát jako o závod. e jsem pidala i njakou kaku, to jist nemusím dodávat, ale hlavní bylo, e jsem najednou dopisovala poslední vtu. Ani jsem si svoje dílo neprohlédla a šla sešit odevzdat. Ostatní u si balili aktovky a chystali se odejít dom. I já jsem zaala shledávat své vci, kdy tu mne zarazil uitelin písný hlas: "Milko!" Podívala jsem se na ni a v její tvái jsem neetla ádnou píznivou zprávu..."Poj se podívat!" pokraovala. Pišourala jsem se k ní a ona mi strila pod nos mj sešit a text, který jsme opisovali. "ti!" pikázala písn. Peetla jsem naped nahlas text originálu a pak jsem se pustila do své mazanice. Ale u po tetí vt mi nco "nehrálo"... No jist! Pi své nepozornosti jsem klidn vypustila celý prostední odstavec. Proto jsem na konci hodiny byla najednou tak rychle hotová!
Upela jsem na paní uitelku zoufalý pohled, ale nebylo mi to nic platné. ervenou tukou peškrtla moje "dílo", beze slova ukázala na místo v první lavici, poloila pede mne nešastnou pohádku kouc:"A to napíšeš poádn, pjdeš dom!" a odešla odvést ostatní spoluáky ped budovu. Psala jsem tak rychle, jako snad nikdy pedtím, a doufala jsem, e si doma mého pozdjšího píchodu nikdo nevšimne. Le opak byl pravdou. Všimli si všichni, dokonce byl doma i tatínek, který se normáln vracel ze školy a kolem  šesté hodiny. Nechal si vysvtlit píinu mého zdrení, byste si domyslel i to, co jsem z vrozené skromnosti zamlela, a rozsudek vyhlásil okamit:"Dobe! Ve škole jsi roztkaná a nepozorná, zejm ti chybí spánek. Take celý tento týden ádné tení v posteli ped spaním! Jasné?"  Jen jsem pikývla a tiše polykala slziky. Vdy tení ped spaním patilo k mým nejvtším radostem...
Kvalita a úhlednost mého psaní se sice od té chvíle moc nezlepšila, ale pestala jsem patit k nepozorným loudalm a jehlice paní uitelky mohla zase slouit jen k pletení. 
Míla Nová
Další lánky autorky:
Koupejte se na místech k tomu urených!
Bráškovy vejšplechy
Není nad slušivý sestih...
Nesušte se u sloupu!
Zázrané uzdravení
Doktorky Bolíto
asy se mní
No a?