Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Martin,
ztra Benedikt.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bajkalské etudy

 

Nejdíve bych vám ml autora vtšiny tchto ádk a hlavn fotografií z minulého století, Sašu, Alexandra Alexandrovie Košeleva pedstavit. Vk, v dob kdy vznikly, nco pes ticet‚ sportovní postava‚ vtrem ošlehaná tvá je zarámovaná neposlušným‚ trochu narezavlým plnovousem a stejnými neposlušnými vlasy. Výjimen ho uvidíte ve spoleenském obleku - na vdeckých konferencích‚ sympoziích, zdálky však okamit vnímáte naprostou rozpornost této kombinace. K té tvái patí tajgou protelá vtrovka, na rameni obrovský fotoaparát; kadou chvíli a za všech svtelných podmínek ho nkam namíí‚ aby zvnil prchavé okamiky svého bohatého ivota. Inenýr‚ kandidát vd a vný tulák. V kadé volné chvíli neúnavn vláí svj batoh a nevynechá jednu píleitost‚ aby se pipojil k njaká zajímavé expedici. Kam ? Pedevším k Bajkalu‚ do sibiské tajgy.
Seznámili jsme se díky spolupráci našich ústav‚ Sibiského energetického ústavu Akademie vd SSSR a Komise pro energetiku naší SAV. Snad více ne odborné zájmy nás sblíila spolená láska k tomu jedinenému daru pírody‚ k Bajkalskému jezeru.
Spolená láska ... ? Ta moje je tak trochu platonická. Od Bajkalu mne dlí 7000 km, byl jsem na jeho bezích tyi - ptkrát‚ strávil noc na behu u jeho kišálov istých vod‚ pil jsem ji plnými doušky, tu nejistší pitnou vodu svta‚ toulal se mezi limbami, a bízami okolní tajgy‚ trhal upolíny z obrovských koberc‚ které na podzim rozkvetly do krásy‚ ale co to všechno je na ten nekonený prostor.
Saša bydlel v Irkutsku‚ 70 km od výtoku Angary. Jezero a vše co k nmu náleí‚ ho natrvalo upoutalo. O své záitky se rád podlí a tak díky dopism‚ které jsme si koncem sedmdesátých a zaátkem osmdesátých let minulého století vymnili a jedineným obrázkm, kterými své dopisy doprovodil, jsem poznával Bajkal dál a dál.


Drobná tajemství Bajkalu


Ped léty jsem pracoval v menší klimatologické expedici v okolí Bajkalu na ostrovech Uškani – píše Saša. ivot v takové expedici‚ nebýt divukrásné pírody‚ lovu‚ rybaení‚ fotografování, turistiky‚ horolezectví by byl a jednotvárný: odeety teploty, tlaku, vlhkosti, sráek, smru a síly vtru patilo i urování pímé viditelnosti významných orientaních bod, mezi nimi zálivu Choboj na ostrov Olchon, štítu hory Pimen... V ten krásný sluncem prozáený den byla viditelnost jedinená, krásn se dal pozorovat severozápadní beh jezera vzdáleného desítky km. Byl jsem uchvácen barevnou nádherou vod jezera‚ oblohy‚ klidnou hrou drobounkých vln píboje, kdy jsem náhle strnul. Celý svt kolem mne se náhle zakymácel‚ orientaní body se daly do pohybu. Pohnul se štít hory, pohnuly zálivy‚ vystoupily nad obzor‚ tiše pluly nad horizontem a kamsi k severozápadním behm jezera. Fata morgana! To sluncem proháté vrstvy jedinen istého vzduchu spolu s nehybným zrcadlem jezera zpsobily ten neobvyklý optický jev.
Fata morgánu nad Bajkalem u pozorovalo více lidí. Doktor geologických vd Lamakin popsal podobné záitky ve své monografii o Bajkalu. Pi jednom ze svých pozorování nad jezerem uzel jedoucí vlak. Zdálo se‚ e se pohybuje sotva kilometr od pozorovatele‚ za okny vagón rozeznával s lidí. Ve skutenosti se vlak pohyboval po padesát kil metr vzdáleném behu jezera.

Bajkal je ovšem náladový staec!


Dobe vím‚ Sašo‚ pi jednom z našich výlet do Listvjanky jsme vystoupili na vrcholek nad Limnologickým ústavem Akademie‚ abychom se z výše tch 130 — 150 metr pokochali pohledem na jezero‚ na Angarská vrata, na legendární šamanský kámen. Sluncem prozáená krajina nás laskala barvitou‚ malebnou krásou podzimu. Teplé záijové poasí se doslovn bhem minuty otoilo. Strhl se prudký vítr‚ obloha se pokryla tkými mraky a na kraj se spustily pívaly snhu. Vtviky sibiského rododendronu, bogulniku‚ které jsme si chtli odvézt na památku jsme vyhrabovali zpod deseticentimetrové vrstvy snhu.


Mén píjemná jsou taková pekvapení na hladin jezera. Jak víte‚ lod plující po Bajkalu musí mít moskou výbavu, ale na motorové luny a na veslice se tato povinnost nevztahuje.
Minulé léto jsme se ve dvojici vydali na „bajdarce“ (veslici) na malou túru: od zálivu Orgokon na Širildy. Jezero nás uvítalo krásným slunením dnem‚ jen kdesi v dálce se nad hladinu snášela vrstva mlhy. Vydali jsme se na jezero. Najednou se mlha dala do pohybu a obrovskou rychlostí pibliovala. Jezero bylo jinak klidné a tak po krátké porad - vrátit se‚ nebo pokraovat - jsme se rozhodli nemnit kurs. Rychle jsem zorientoval mapu‚ nastavil azimut a v tom nás u píval mlhy pohltil.


 „Bajdarka“ na jezeru


Naše další pou byla dobrodrunjší‚ ne se na první ohled zdálo. Oi upen na kompas‚ vesla tiše zabírala‚ ale v husté mlze se pocit pohybu ztrácel. Kyvadlo hodin jakoby se neustále zpomalovalo‚ minuty plynuly stále pomaleji. Uplynula hodina‚ dv‚ mlha neustupovala a cíl nikde.
A naše pocity? Dojem pohybu zcela zmizel‚ kadou chvíli jsme se namoením ruky pesvdovali‚ jestli se veslice opravdu pohybuje. Zdálo se‚ e stojíme uprosted neproniknutelná stny‚ pes kterou pronikalo trochu svtla‚ avšak ádný zvuk‚ ádný pohled na sebenepatrnjší orientaní bod. Naptí rostlo. Je naše orientace správná? A co azimut? Bajkal je jezero záhad! Nepsobí v našem okolí njaká nezpozorovaná magnetická anomálie?
Pocit‚ e jsme se uprosted nekonené plochy jezera ztratili neustále sílil‚ v mysli se vybavovaly zprávy o lodích‚ které celé dny bloudili v nekonené mlze, o lodích‚ které se u nikdy nevrátily. Vzdali jsme se, Bajkal nám pemohl. Po zmn kursu smrem k nejbliší bodu na behu‚ po dalších nekonených desítkách minut jsme se vrátili k místm nedaleko našeho startu.


O sportovním duchu Irkuan jsem u mnoho slyšel i pedtím, Sašo‚ ale teprve pi prvním výšlapu do kousku opravdové tajgy jsem si uvdomil zvláštnosti vaší turistiky. Turistiky krajem bez cest‚ bez turistických stezek‚ znaek‚ bez lidí‚ chat‚ boud‚ restaurací, panenskou pírodou s ticetikilovou krosnou‚ která musí obsahovat vše‚ co lovk pro mnohadenní pobyt v divoké pírod bude potebovat . Turistiky drobných i vtších objev.


Malé akustické divy Bajkalu


O Turalech a jejich tónech jsme se doetli ve Volkovov knize Toulky po Bajkalu a samozejm jsme si vytvoili píleitost‚ pesvdit se o nic na vlastní oi, toti‚ pesnji eeno, na vlastní uši.
V jazyku domorodc „turali“ znamená muzikální‚ hudební. A na Turalech prý zpívají písky, ano‚ rozumíte dobe, písky. Jsou prý i jinde ve svt‚ písky‚ které zpívají v noci‚ jiné‚ které se projeví bhem bílého dne‚ nkteré v klidném tichém poasí‚ jiné za bouí.
Zpv turalských písk prý upoutal u praobyvatele kraje a vyvolal etné legendy a povsti o zlém duchovi‚ který láká náhodného tuláka, o zvonech starobylých mst zasypaných ped vky‚ o orgiích din které se tu po nocích scházejí…
Jak se na Turaly dostat? Nejdíve lodí která týden co týden putuje od jihu k severu a zpt‚ potom na bajdarkách, vlastními silami a na místo.
Písky jsou dobe viditelné u dálky‚ do zlata vybarvený velkolepý pírodní amfiteátr na popedí temn zelené tajgy se spouští a k modré lagun jezera. Tu a tam je zdoben stromy zvláštních tvar, které tvaruje nemilosrdný vítr. Písek nezpíval‚ choval se pokojn a dobromysln. I bez zpvu byl jedinený‚ istý‚ jemný, jen ho nasypat do písených hodin. Prohátý sluncem laskav pijímal vodou ochlazená tla.
Naveer se spolenost usadila kolem táboráku‚ zaznly kytary, tlumené hlasy pozpvova1y písn o Bajkalu. Nedalo mi‚ odpoutal jsem se a šel do tichých konin‚ kde u hlas lidí zanikl. Konen! Z neznáma zaznl nepoznaný vzrušující tón. Jasný‚ istý‚ rozvlnný zvuk stedního zabarvení. Radostí jsem zakiel, celá spolenost pibhla a ... nic. Písek mlel a mlel. Den‚ dva, týden…


 Stromy formované vtrem na behu jezera


Výlet na Turaly jsem jednou zopakoval. Naslouchali jsme pískm ve dne‚ v noci‚ za jasného poasí i lehké letní boue. Marn. Jen dva z naší výpravy‚ jako kdysi já, zaslechli chvíli ten vzrušující tón. Znl doopravdy‚ nebo jen naše vroucí pání se stalo skutkem?
Písky snad umlkly po výstavb Irkutské vodní elektrárny. Její pehrada zvýšila hladinu celého obrovského jezera o celý metr a vtšinu nkdejšího zlatého amfiteátru smáejí vody Bajkalu.
Akustický nedostatek turalských písk nám zásti vynahradil jejich soused‚ záliv Chaman — kit. Skrývá se pod obrovským strmým skalním obloukem pod ním jsme nalezli to nejvelkolepjší echo. Jako magnetofon neobyejn ist a jasn, s nkolikavteinovým zpodním vrací celá dlouhá slova.


Objevili jsme ledovec


Mé turistické cesty kolem Bajkalu se stídají s pracovními expedicemi. Jedna z nich, v lét 1975, nám pinesla neekané pekvapení.
Cílem naší výpravy byl jeden z bod výstavby Bajkalsko amurské magistrály‚ místo výstavby sedmikilometrového elezniního tunelu jin od údolí Davan. Cestou jsme potkávali fantastické scenérie, mimo jiné obrovské vodopády.


 Pozdrav ivlm


Konen jsme stanuli pod horou eského, východiskem naší další cesty, naši výpravu naplno zaujal obrovský vodopád.


 Vodopád pod horou erského


Naše horolezecká trojice se chystala vystoupit na vrcholek hory‚ aby poídila nkolik snímk reliéfu okolí‚ kdy jsme - celkem mimochodem a bez pekvapení - zaznamenali‚ e asi stojíme poblíe ledovce. Vlastn nás to‚ neodborníky‚ nijak zvlášt nepekvapilo pro by nad Bajkalem nemohl být ledovec? Pro poádek jsme udlali nkolik snímk‚ popsali okolí a vrátili do Irkutska.


 Ledovec nad Bajkalem


Naše snímky vyvolali vzrušení. Ledovec na zempisná šíce Moskvy ve výšce jen asi 2000 metr ješt nebyl zaznamenán. Nkteí souhlasili‚ jiní to pošetilé tvrzení popírali…
O rok jsme výpravu zopakovali. Oddíl se doplnil o odborníka hydrologa‚ pipojili se termotechnici a mechanici schopní vysvtlit zákonitosti vzniku ledovce, ukáe-li se‚ e to ledovec doopravdy je. Výprava se teoreticky pipravila a váha batoh narostla o nezbytnou literaturu.
Po dvoudenním putování terénem u celkem známým jsme konen stanuli na míst. U první pohled odborník potvrdil naši domnnku: našli jsme klasický ledovec. Ukázali nám oblast jeho napájení i rozrušování, popsali kamenné boky morén‚ brázdy proezané proudy tající vody. Hrubé promení ukázalo jeho rozmry: délka i šíka zhruba kilometr‚ tlouška nkolik desítek metr. A v dolin naproti ledovci další pekvapení dostupné jen odborníkm: další obrovský snhem pokrytý útvar, ledovec údolného typu.
Pochzky kolem Bajkalu jsou bohaté na pekvapení. Ledovec vzrušil, neodborníky i specialisty však jednoznan upoutal další jedinený útvar‚ který zpestil naši cestu: obrovský snný most pes eku Verchnaja Ire‚ který psobivým obloukem peklenul divokou íku.


 Snný most nad íkou


Pi pohledu shora má tvar obrovského ptáka s rozevenými kídly‚ jejich rozmach je nkolik desítek metr. Síla oblouku ješt stále - koncem ervence - asi pt metr. Asi obrovská lavina‚ která tu v zim spadla‚ pod ní íka prorazila své koryto. Její kišalová voda tu dopluje nevšední harmonii pírody.


Zimní pechody pes Bajkal


Skoro vám závidím Sašo ty nevšední záitky a chápu‚ rozumím‚ pro vás Bajkal tolik zaujal. Poskytuje tisíce píleitostí k nezapomenutelné‚ vzrušující práci‚ i neopakovatelnou‚ by náronou rekreaci. Piznávám však‚ e ze všech vašich vyprávní mne nejvíce zaujaly zimní pechody pes zamrzlý Bajkal. Víte ješt jak to zaalo?


Po prvé byla tato ledová turistická cesta prošlapána teprve asi roku 1963. Nevelká skupinka pracovník našeho ústavu (poznámka: Sibiského energetického ústavu, Irkutsk) si to namíila pes led. Od té doby se zimní pechody pes Bajkal staly tradicí. V beznu – dubnu se pes jezero vydává a 4-5 skupin a poty úastník jsou stále vtší. Osobn jsem tuto ledovou pou pekonal asi dvanáctkrát‚ nkolik výprav jsem osobn vedl.
Pochod zaíná v noci. Na nkteré elezniní stanici ne behu Bajkalu se scházíme kolem plnoci a skupinka „ledochodc“ se vydává na cestu asi ve 3/4 4. V této dob u zima pece není tak krutá, jen mimus 15 a 20 stup. A na ten vítr. Seveané namísto stup Celsia krutost zimy vyjadují: teplota mínus dvakrát rychlost vtru. Take kolem šesté ráno‚ tsn ped východem slunce‚ kdy je teplota u jen mínus patnáct‚ ale vítr dosahuje 10 metr za sekundu‚ krutost zimy vydá za ticet pt pod nulou.


 Pechod pes zamrzlý Bajkal - zátarasy


Podmínky pechodu se samozejm pochod od pochodu mní. Jednou jdeme za pímé viditelnosti, jindy v husté mlze podle kompasu‚ nkdy i za bezvtí‚ jindy ve snhové metelici. Ped vtrem není kam se schovat‚ snad jen za pítele‚ nebo bhem krátké zastávky zalehnout za batoh. I stav ledu bývá velmi rozdílný. Nejkrásnjší je rovný istý led, sypký sníh se na povrchu asto celou zimu neudrí. Má tisíce trhlin‚ uvázly v nm miliony drobných i vtších bublin. V paprscích slunce ten kišálový svt hraje barvami duhy. Jindy je povrch pokrytý snhovými nebo ledovými zátarasy‚ tu a tam se najde i ivá nezacelená trhlina ‚ která se však dá obvykle snadno pekonat, obejít.


 Led nad zamrzlým jezerem


Pocit je úasný‚ jedinený, místy a strašidelný, pod námi je jeden a pl kilometru vody a sílu ledu necítíš, jen odhaduješ. Co kdyby práv tady vyvraly hluboké termální prameny, které místy led rozrušují… Kolem šesté ranní je ptiminutový odpoinek‚ skupina se posílí ajem z termosek. V poledne je pestávka delší. Menu je prosté‚ teplá hovzí polévka a „butrbrody“ - chlebíky. Uprosted ledové plochy‚ dvacet km od beh vzplane táborák; devo samozejm neseme v batohu‚ kde by se uprosted jezera vzalo ?
Doba pechodu se mní od 9 do 15 hodin a závisí na stavu ledu i klimatických podmínkách. I v tomto smru do píprav zapojujeme vdu. Limnologický ústav v Listvjance, který bývá cílem nebo východiskem cesty pohotov poskytuje uitenou pedpov. Pechody pes Bajkal jsou stále oblíbenjší a stalo se, e jsem ledovou cestou pe jezero doprovodil skupinu 140 „bajkalochodc“.


Lákala m pedstava, e se jednou zimního pechodu Bajkalu zúastním, nenašel jsem as, síly ani odvahu. A tak mi tuto lákavou atrakci pipomínají jen staré dopisy a fotografie. Mají své osudy, nkdy se dlouhé roky i desetiletí schovávají, aby se najednou – hledáš-li nco zcela jiného – vynoily a pipomenuly dávné události, lásky, touhy, píbhy.


Imrich Lencz

 

 

Další lánky autora:

Zpívá celá rodina

Piknik na behu Bajkalu

Bajkal, buchty a moji pitomci

Dva basisté v base