Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Leopold,
ztra Otmar.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pedvánoní výlet


Musím se pochlubit, moji hoši, moji bývalí spolupracovníci na mne nezapomínají. U je to bezmála 20 let, co jsem opustil jejich ady, ale ped Vánocemi m pokadé pozvou na malé pedsvátení posezení u malého pohoštní, hrnku kávy nebo aje, skleniky vína. Na kadého se pamatuje malým dárkem, vybírá je paní Lída, nejastji je to pkná kravata pro pány (co dostávají dámy, není jich mnoho, jsem nepostehl) a Jura pro kadého opatí dv sedmiky skvlého jihomoravského vína. Tak se to stalo i letos.


Pro mne pokadé malé dilema, jak se na tuto malou slavnost dopravit. Nejpohodlnjší je to vozem, jak tušíte, má to háek. Jste odkázán na nealko a zatím co jiní si dopávají nádhern barevné ervené, rové nebo bílé víno, vy si tak mete vybrat nanejvýš mezi ádnými, malými nebo velkými bublinkami. Tak letos jsem se odhodlal vzdát se pohodlí vlastní dopravy a na pedvánoní posezení se dopravit mén pohodlnou, le levnou a spolehlivou dopravou veejnou.


Musím piznat, e na úskoky veejné dopravy jsem se u dávno zapomnl. V malém místním jízdním ádu jsem si sice hrav našel správné spojení, le, jak se ukázalo nebyl jsem dostaten zkušený a dokonce ani pozorný. Ukázalo se to hned na místním nádraí našeho malého msta, na které sice v pedpokládanou hodinu a minutu pijel nadjn vypadající vlak, el si to míil smrem opaným, ne jsem poteboval. Zkrátka, spletl jsem stránku jízdního ádu. Vyešila to blízká Krušovická hospoda a jeden turek, který mi dovolil utratit hodinu zbývající do odjezdu toho správného vláku.


Zbytek cesty u probhl v souladu s pedpoklady a svátení posezení se vydailo. S kolegy jsme probrali, kteí moji blízcí spolupracovníci se u odebrali na vný odpoinek, kteí z mých odchovanc (pijímal jsem je jako mladé kluky) odešli do penze, probrali jsme situaci politickou, ve sportu a v umlecké sfée msta Brna, pipomínali staré historky, posoudili výhled resortu a písliby nových zakázek, kdekdo si postoval na manelku a sousedy a konen i já jsem si mohl dát skleniku jiskivého moku, ochutnat chlebíky, jednohubky, skvlé moravské koláky a dokonce i gulášek.


Cesta zpt probíhala slibn. Jednika m bez problém dovezla z Krpole do centra. Abych se nadýchal vánoní atmosféry, z Moravského námstí jsem to vzal šourem kolem stánk vánoních trh, vánoních stromk, chvojí, jmelí, svaáku a grogu. Pohodln na páté nástupišt, souprava tam u stála, byla jediná, co se zdálo vylouit omyl a sotva jsem usedl, dala se do pohybu, celkem podle oekávání, kolem pl páté.


Pišel prvodí a v první chvíli m vlastn ani moc nezaujalo, e njak dlouho studoval moji jízdenku, dlouze se zadíval na mne, potom opt na ten kousek papíru, ale nakonec na nm cosi odškrtl a šel dál. Vlak mezitím svin projel Heršpicemi i Troubskem, liboval jsem si, je to takový zrychlený, budu brzy doma. Kdy ale stejn svin projel Stelicemi, kde kadý osobák urit zastavuje, pochopil jsem, e nco není v poádku. Vlastn, e nic není v poádku, ani spoj, ani jízdenka. Konen jsem se dovtípil, e sedím v rychlíku. Konen jsem pochopil neobvykle pozorný pohled prvodího, který jakoby íkal: ddek, penzista, asi se chce svézt bez píplatku, budou Vánoce, nechám ho být. Tajn jsem doufal, e rychlík zastaví alespo v Zastávce (hned za našim malým mstem), nkteré spoje tam staví, ty tyi kilásky dom bych hrav ušlápl. Nezastavil, hrnul si to hrd dál a bylo mi u jasné, e nejbliší zastavení nás eká a v Námšti.


Konen vlak pece jen zpomalil a popojídl krokem, pibrzdila ho ervená na semaforu. Neekal jsem, vyskoil a ocitl na pomrn prostorném venkovském nádraí v Rapoticích. Naštstí byla ekárna ješt pístupná, pokladna obsazena, ml jsem štstí, zjistil jsem, e za pouhých 25 minut mám spojení zpt k domovu.


Musím dodat, bylo nádherné pedvánoní poasí, teplota lehce pod nulou, pár centimetr bloukého snhu a jen kousek za nádraím jsem našel zahradu a dm s nádherným vánoním osvtlením, s osvtlením jako z pohádky a veeru pod hvzdnou oblohou z ní mezi obasnými mraky pronikalo tlumené svtlo msíc, dodával zvláštní pvab. Snad deset minut jsem chodil kolem a vychutnával ten svátení klid, tu dvtipnou nevtíravou krásu. A v duchu jsem vbec nelitoval, e mj výlet se neoekávan protáhl.


Tsn ped odjezdem jsem se dovdl, e „brák“ má notné zpodní, na tomto nádraí se mj vlak ml kiovat s protijedoucím, take jsme bez prodlení vyjeli. Nakonec jsem do svého msteka díky tomu pijel dokonce o pt minut díve, ne se zpodným vlakem, na který jsem pvodn vyrazil.


Veejná doprava se urit nestane mým koníkem, ale na tuto drobnou vánoní píhodu, kterou mi pipravila, urit dlouho nezapomenu.

Imrich Lencz