Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sabina,
ztra Teodor.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel...
Strašidlo
     
Jak u jsem díve psala, vilka, kterou jsme v Krasnici obývali, stála na samot. Nebo pesnji: na samot stály domky  ti - naše "editelská" vilka a dva dvojdomky, z nich kadý obsahoval dva pkné byty v pízemí a dva útulné byteky v podkroví. Vedle domk ješt mla stát moderní pavilonová škola, ale pišla válka a ze školy zstaly jen základy  a pár zdí. Obecní rada tehdy postupovala prozírav. ekli si, e bude-li nová velká škola, bude obec také potebovat nové uitele a ti musí nkde bydlet, a proto byly díve ne škola vybudovány byty pro uitele. A kdy škola po válce zstala ješt dlouhá léta jen v plánech architekta, staly se ti domky, stojící asi pl kilometru za vesnicí, ostrovem, který zabydleli všichni pedstavitelé krasnické inteligence.
 
Vedle "naší" vilky bydlel z jedné strany dvojdomku zvroléka, z druhé strany rodina pana ídícího obecné školy. Podkrovní byty obývali svobodní  lenové místního uitelského sboru. V druhém dvojdomku bydlel Ota se svými rodii-otec byl dentista a jeho ena mu dlala instrumentáku. V druhém byt bydlela jediná výjimka na našem "ostrov inteligence"- rodina idie náklaáku  z blízkého kamenolomu. Obyvatele podkrovních byt z tohoto druhého domku si nepamatuji - asi proto, e se as od asu stídali.
 
Z vesnice vedla kolem domk dál silnice a kousek nad ní, za píkopem, ješt polní cesta, která konila u domk. Pouliní osvtlení tam vybudováno nebylo, svtlo z vesnice u tam nedosáhlo, a tak cesta i silnice tonuly veer ve tm. A práv po této cest jsem musela kadý veer chodit s konvikou k Maeniným rodim pro mléko. Chodila jsem a po veerním dojení, to znamená od podzimku do jara potm. Obas ve mn byla malá dušika, ale nejvtší strach jsem zaila jednoho podzimního veera, kdy jsem se s mlékem vracela obzvláš pozd. Pokud jsem šla po silnici, ješt se nic nedlo. Ale jak jsem vkroila na cestu, najednou jsem „TO“ uslyšela! Kousek pede mnou, tam, kde byla píkopa peklenuta malým mstkem, od kterého se pímo k našemu domu zvedalo asi deset schdk, jsem nejprve zaslechla tký dech, ba pímo funní a pak se ozvalo tké dupání. Na víc jsem neekala. S kikem jsem se rozbhla k domovu. V konvice sotva polovinu mléka, oi vyteštné jsem vletla do kuchyn, sotva jsem dech popadala:
"Ma...mami, ve...venku nkdo je!"
Otec popadl velkou baterku a vybhl z domu. Já jsem se zatím jako klíšt  drela maminky za ruku a klepala se jako ratlík. Za chvíli se dvee znovu otevely. V nich stál tatínek .
" Tak poj, ty hrdinko! " vzal mne za ruku. "Poj se podívat na to strašidlo!" Moc se mi sice nechtlo, ale šla jsem. Zavedl m k mstku a posvítil baterkou pod nj. Koukal na mne jeek!  Svtlo baterky ho vyrušilo, proto nespokojen zafunl a urychlen se svinul do klubíka. Ani nevíte, jak se mi ulevilo!
 
Od té doby jsem se u pro mléko potm chodit nebála. Od píhody s jekem ješt neuplynula dlouhá doba, kdy jsem - tentokrát pi cest do vsi - zaslechla dupání opt. Jen jsem si pomyslela: Aha! Jeek zase nkam jde! Jene vtom jsem uslyšela, e "jeek" si pohvizduje písniku! V tu chvíli mi zase zatrnulo! Práv jsem chtla vzít do zajeích, kdy  se pede mnou ze tmy vynoila postava  mue. S úlevou jsem rozeznala Otova tatínka. A to hlasité dupání mly na svdomí vysoké gumáky, ve kterých byl obutý...
 
asem jsem i já pišla na metodu, jak pekonávat strach: celou cestu jsem si hlasit zpívala a pískala! Sice strašn falešn, ale od té doby se asi práv proto ádné strašidlo nekonalo...
Míla Nová
 
Co jsem to vlastn chtla (1)
Co jsem to vlastn chtla (2)
Co jsem to vlastn chtla (3)
Co jsem to vlastn chtla (4)
Co jsem to vlastn chtla (5)