Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna

Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...

 

Povode

 

Prší. Stále prší a do toho tam nahoe trochu taje. Do léta je ješt daleko. Jarní dešt u namoily zemi jako houbu, ale pro zahradu je to urit fajn. Kdy pecházím ke kolejím, je to tu trochu jako na Šumav. Prost moál. Pecházím po špikách kolem jezírka a tlaím se ke plotu, protoe tam je vody nejmén. Není nad to mít zahradu u Jizery! Je pl šesté veer, boty mám mokré a pomalu se stmívá. Jdu dom. Voda v ece u tee rychle, ale stále je v korytu. Ješt je istá, jen obas na hladin plují vtv a plastové láhve. U plotu stojí soused Jindra, oi má pibité k hladin a pomalu pechází po behu.
”Tak u je to zase tady, co?!
“No snad to nebude tak hrozný!”
Odpovím mu potichu, e doufám, a pokrauji dom. Je za deset minut šest a mám hlad.

 

Ráno je celá naše dvojlenná rodina v práci. Stále prší. V televizi pedpovídají první a druhý povodový stupe. To u tu párkrát bylo. Není to po prve. Pamatuji na jednu letní povode, kdy Marie kropila na suchém poli okurky a kolem ní po cest pádila Jizera. Jak rychle se eka vylila, tak rychle se opt vrátila. Jen na cest zstaly vyplavené koleje, písek, vtve a piplavená tráva. Tohle nás nevystraší.

 

Šest hodin ráno.
Mám erstvé informace od Pepíka, e je eka stále v korytu. Pepík bydlí naproti mé zahrad nad kolejemi na kopeku a díváme se navzájem do oí. Jen je na tu dálku nelze rozeznat jejich barvu. Jizeru pejídí po most na Podlázkách. Je to dobré!
V jedenáct mi volá holka, e na rádiu Jizera varovali ped povodní, e v elezném Brodu u je dvojka. Ale to je nahoe v kopcích. Tady dole se rozlije voda do luk a polí.

 

Pl tetí.
Po obd spchám na podlázecký most. Voda u je z koryta venku a jez se ztrácí. Hladiny pod jezem a nad ním se vyrovnávají a silnice na Podlázka u je taky pod vodou. Na most stojí Mstská policie a vrací zpt odboující auta. Voda je kalná. Pi pohledu na proud se vám skoro toí hlava. Vnímáte tu obrovskou sílu. Voda naráí do pilí, proud se rozráí do proud. Pní, stíká a spchá. Po most chodí stále více lidí,mstská u natáhla pásku a nechce pouštt lidi pes most. Zapichuji klacek do behu. Dvouhektarová louka se pomalu plní tekoucí vodou. Trvá to jen chvilku a u je i zapíchnutý klacek pod vodou. Je pomalu tma a m je divn. Te u máme vodu urit v chatce. eka nešumí, ale spíš vrí jako pes. Jako poslední varování ped zaútoením. Jdu dom. Cestou potkávám tu svoji. Ješt na chvíli se s ní vracím na most. Je z toho taky v šoku. Jako všichni. Díváme se na zprávy. Všude jsou eky rozzlobené, ale ta naše Jizera pímo zuí. Usínáme nepíjemn dlouho…

 

Šest ráno.
Pepík mi v práci sdluje, e v pl tvrté ráno ho probudila Jizera.Bydlí na kopci nad ekou od narození, ale tohle nepamatuje. Dokonce ani jeho osmdesátiletá maminka. Voda huí, jako kdy kolem nepetrit projídí vlaky. Je mi z toho úzko. Opt v deset volá dcera. Hlas se jí nervozitou tese a íká, e je ze skály nad Jizerou vidt, e u tam jedna chatka nestojí. Bu ta naše, nebo Jirouš. Chatky jsou ze skály skoro v zákrytu. Chvíli uvauji o tom, e vypadnu z práce dív. Ale pro. Stejn nic nezachráním! Jarda Vank mi vypráví, jak vera sedli v hospod Na Roátov. Ta stará formanská hospoda stojí na behu Jizery u skoro dv století. Pili pivo za pivem a pak obrovské rány. Celá hospoda se otásala jako by do ní bušil nkdo obrovským kladivem. Policajti je sprost vyhnali ven a jim se to vbec nelíbilo. Ale, kdy pak vidli ty obrovské plovoucí kmeny, které naráely do stny hospody, zmrznul jim úsmv a dokonce policajtm podkovali. Domlouvám se se enou a hned po smn utíkáme na skálu. Po cest pes Radou se u enou i ostatní.

 

Jsou ti odpoledne.
P r o b o h a! Tak tohle si lovk ani nedovede pedstavit. Tohle musí vidt. V celé šíi údolí se valí kalná voda. Je úasn rychlá, stromy se ohýbají ve smru toku jako pi vichici. Po hladin plavou králíkárny, psí boudy, chatiky a spousty velkých kmen. Po bezích je vidt pár strených starých a obrovských topol které ješt neodplavila voda. Vtv a koeny trí z vody jako mávající pae a mávají jako kapitán Achab pivázaný k bílé velryb. Hasii na loce se snaí zdolat protiproud. Nejde jim to. Musí traverzovat a jde jim to stí jen po krajích proudu mimo koryto. Jedna z dvou našich chatek u je v Hamburku!

 

 

Sousedova… Jirka je tichý a Jarmila skoro breí. A ta naše chatka je a skoro po stechu ve vod. Všichni tu zaraen stojí, nikdo nemluví, a soused zane vztekle nabízet, e nkomu daruje zahradu. Nikdo si s ním neplácne. Jen jeden starší pán provokuje nco o tom, jak se na povodních všichni napakujeme.
Hlupák. A nám ukáe njakou pojišovnu, která by nám to pojistila. Pak se pesouváme všichni na most. Vlevo od mostu u je i silnice smrem na Ptáckou pod vodou. Pod mostem je volná mezera necelých pl metru. Místo jezu u nejde ani odhadnout. Jen nekonené mnoství vody se valí cestou do moe. Te u neexistuje síla, která by ji zastavila. Trávíme zbytek dne a do setmní na behu a s úlevou zjišujeme, e voda zaíná klesat. Potom se loudáme všichni dom. Pofukuje studený vítr a tma pichází zase nekonen vlee.

Píští den m Vanda zase volá v deset. I pes tu dálku je na chatce vidt, e voda klesla alespo o metr. No to je teda rychlost. Moná,e u zítra se na zahradu dobrodím. Tentokrát jdu na výzvdy sám. Nadje na konec zkázy u je jasná. Je opt pl tetí a já stojím na most. Na stromech i na most visí spousta piplavené trávy a vtví, všude na cest zbyly závje bahna a písku. Vše je pochmurn špinavé a smutné. Voda u není kalná. Je blavá od tajícího snhu a skoro istá. Louka je stále jedna obrovská kalu a voda z ní pomalu odtéká do eky. Asi uprosted louky stojí na boku plechová buka. Kompagák má chatku openou o stromy asi o deset metr dál ne ji ml ped povodní. Taky leí skoro na boku, ale neodplavala.
Nejsou ádné ploty, nejsou ádné záhony. Jen stromy mezi závjemi bláta a cesta má vymleté plmetrové koleje. Není daleko do tmy a najednou se objeví slunce….



Povode je pry. eka je ješt stále rychlá, ale voda u se tváí kultivovan. Takka pátelsky odráí paprsky slunce. Jen ta spouš ji prozrazuje jako násilníka násilník. Slunce zaíná hát a jdu po behu zjišovat škody. Pes náplavku ješt stále voda tee. Zouvám si boty, beru je do ruky a jdu. Voda je studená jako led a proud je ješt stále dost prudký. Slepé rameno je skoro plné. vachtám se po studené cest po kotníky ve vod. Z krtích dr vyvrají prameny. Voda se tlaí z kadé díry a tráva leí ve smru proudu. Na cest jsou místy závje bílého písku protkaného ernými vtvikami a spoustou malých mušliek. Natáhnu si ponoky a obuji se, protoe mi je zima. Na chatice je u z dálky vidt kam a dosáhla voda. Kdyby moje ena stála na špikách a zvedla bradu, tak by se asi neutopila. Moná. Místo políka je díra po prsa hluboká a v ní stojí voda. Hlína je pry. Pl skalky je taky pry. Opatrn otevu dvee a vyvalí se na mne kalná voda smrdící rybinou. Nábytek je zpevrácený a vše je od bláta. Ped dvemi je do pasu vysoká závj písku. Chvíli si musím sednout a rozdýchat tu smutnou beznadj. Jeiši a co ti, co tu bydlí trvale!

 

Sedím a vbec si nezpívám. Po cest za bývalým plotem stále tee voda. Paprsky slunce se od ní odráí a vytváí na stn promoené chatky pobíhající prasátka. No co. Prost to musíme dát do poádku. Cítím se smutn o bolestn unavený. Pak vstanu a jdu se podívat na jezírko. Ryby budou fu a fu bude moná celé jezírko. Znovu si zouvám boty a vstupuji do studené vody. Tady asi byl proud a tak tu nejsou závje písku ani bahna. Noha se v tráv mírn boí a dotek trávy na noze je píjemný. Obcházím jezírko. Je pes celou mou šíku zahrady a zaplavuje i plku té sousedovi. Pevachtávám kolem plotu na kopeek, abych vidl to super jezero. Pak se na suchu obuji. Sluníko heje do zad a já stoupám.
Pede mnou se na hladin odráí slunce, sloup elektrického vedení a skupina jarních borovic. Docela hezký pohled. A támhle v té zátoince. To pece není moné! Ale je! I z té dálky vidím prozaovat ervený hbet ervenáka a erné ploutviky Rychlonoky. Bojovníci. Vydreli. Ani ta vraedná divoina je nevyhnala z rodného jezírka. A támhle plave jeden z koa kapr.
U plotu jede vláek íních tloušu. Je jich asi dvanáct táhnou se za nejvtším a evidentn se jim v jezírku líbí. A tak si sedám na paez a koukám. Dlouho. Za hlavou mi pejídjí vlaky a m je najednou njak lépe. No a pak vezmu lopatu a zanu odváet navátý písek a zapluji jámu budoucího, bývalého políka……….
Ta takhle vypadá tetí povodový stupe!

 

Jizera má keltské jméno a zvyky. Povodn jsou na ní vtšinou trochu jiné a jindy, ne na ostatních eských ekách. Jako by se stranila kolektivu tch ostatních našich ek. Je tvrdohlavec a svoje. Já vím. Je mnoho krásnjších ek. Vtších, barevnjších,
velebnjších. Ale kdy do ní vstoupíte, víte, e tohle je zrovna ta vaše eka. Ta, která vás nikomu nedá. I krása se musí obas ukázat neústupná a tvrdá. Jen tohle dlá vztah vztahem.

JIZERA.

 

Jií Suchánek

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu
Na Príglu
Podobenství o vtru
Svtlo v oích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hrad
Vrou mi boty
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7