Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Marek,
ztra Oto.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
Praseí ocásky
 
Svého krasnického kamaráda Otu jsem u pedstavila coby  hlavního protagonistu v dramatu se zapomenutými kalhotami. Byl ovšem také zdatným spoluhráem pi našich dtských hrách.
Jak u jsem se zmínila, v prostoru mezi vilkou, kde jsem bydlela, a okrajem Krasnice mla stát velká moderní škola. Zaali ji budovat asi v roce1938, ale podailo se zhruba dokonit jen sklepní prostory a rozestavt nkolik obvodových zdí. Pak pišla válka a škola musela jít stranou. Kolem vesnice procházela fronta a zanechala po sob suvenýry - zbytky munice vybuchlé i nevybuchlé. A ta se nacházela i v podzemních prostorách rozestavné školy, která se pomalu mnila spíš v ruinu, protoe na její dostavbu nezbývaly peníze ani v prvních poválených letech. Jist nemusím zdrazovat, e práv staveništ lákalo nás, dti nejvíc. Starosta obce sice pozval vojáky z nedaleké posádky, kteí podzemní prostory propátrali a nevybuchlou munici odvezli, ale pece jen se tu a tam našel njaký náboj do kulometu i cosi podobného. Bylo to o to nebezpenjší, e v podzemí prosakovala spodní voda a všechno tam bylo u prorezavlé. A práv z tohoto dvodu jsme mli od rodi písn zakázáno do podzemí stavby chodit. Samozejm, e jsme tam s Otou párkrát vlezli - vdy zakázané ovoce chutná nejlépe! A jednou nás tam naapal Otv tatínek. Ota svj pídl schytal na míst a já o nco pozdji, kdy se o tom dozvdli rodie. Dost dlouho se mi pak špatn sedlo, ale za as jsem pochopila, e výprask jsem si zaslouila...
       I kdy do podzemí jsme mli vstup zakázán, hry na stavb nám nikdo nezakazoval. A to bylo naše eldorádo! Vysoké hromady hlíny ze základ, dnes u zarostlé trávou a peslikou, nám pedstavovaly velehory, které jsme zdolávali. Spousta zákoutí nám umoovala nekonenou hru na schovávanou. A po pevných obvodových zdech obloených kamenem se bezvadn chodilo. Ale nikde jsme si tak nepohráli jako na dlouhé hromad hrubého štrku a kamení.  Na tom míst jsme realizovali hru "na pralovky". Já jsem tehdy pelouskala Štorchovy Lovce mamut a zamilovala se do pravku. A tak jsem v hromad šutr pestala vidt obyejné kamení, a zaala jsem tam vidt nepebernou zásobu pazourk. I zaali jsme vytváet "praloví" sekery, noe a bhvíco ješt. Pralovky jsme si trochu zkombinovali s Eskymáky a pokoušeli se z kamení postavit i okrouhlé obydlí, ne nepodobné iglú. Ale  s nejoblíbenjší inovací této hry pišel mj bráška. Velkoryse pominul fakt, e je pralovk, a vydal se na druhý konec hromady nakupovat. Obchod v pravku byl raritou u sám o sob, ale pozoruhodné bylo, „CO“ šel nakupovat. Praseí ocásky! Nepodailo se nám vyzkoumat, jak pišel práv na praseí ocásky, ale faktem zstává, e tuto zábavu dovedl k naprosté dokonalosti a strhl nás k ní všechny. A tak soudím, e jsme se stali první pravkou osadou, která mla rozvinutý obchod masnými výrobky.
 
A kdy nás pestal bavit ivot pralidí, sebrala se naše tlupa a dobhla o kousek dál - k velkému stohu slámy, který tam mlo místní JZD. Kdo nikdy nevyzkoušel, nepoznal, jaká  to byla nádhera vylézt a na vršek stohu a pak svištt po zadku dol!  (Maminky naše nadšení ovšem nesdílely, protoe tepláky na nás jen hoely.) A co teprve, kdy jsme jednou objevili, e si ve stohu udlala svoje hnízdo jedna polodivoká koka, a e v nm má asi pt koat. Ten objev byl moje a Otovo tajemství a chodili jsme si tam denn s koaty hrát. Ale brzy jsme se prozradili - oba jsme mli ruce a po loket do krve rozškrábané. Naštstí koka mla víc rozumu ne my a jednou do rána koata petahala do jiné skrýše. My bychom je byli asi samou láskou udlachmili...
Ano, bývaly to asy!
Míla Nová
Co jsem to vlastn chtla (1)
Co jsem to vlastn chtla (2)
Co jsem to vlastn chtla (3)
Co jsem to vlastn chtla (4)
Co jsem to vlastn chtla (5)
Co jsem to vlastn chtla (6)