Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Stanislava,
zítra Gita.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Historky obrozenecké

Vlastenecký udavaè


Kdy¾ jsem zaèínal psát seriál obrozeneckých historek, sliboval jsem sobì i ètenáøùm, ¾e to budou pohledy vlídné, nìkdy i humorné. Teï si uvìdomuji, ¾e toho humoru v nich moc není, snad alespoò ten vlídný pohled zùstává.


Hodnì vlídnosti a chápavosti budu já i ètenáøi potøebovat pro osobnost Karla Sabiny (1813 – 1877), který si vyslou¾il „hrdý“ titul prvního výrazného èeského konfidenta. Po právu, ale pøiznejme si, nemìl to v ¾ivotì vùbec lehké.


Narodil se jako neman¾elský syn, otce snad nikdy nepoznal, vychovávala ho pìstounská rodina pradleny a zedníka, øemeslu otèíma se snad i vyuèil. Projevoval se ale jako mladík mimoøádnì nadaný, a tak se díky øadì š»astných náhod dostal ke studiu gymnázia, pozdìji i filozofie a práv, ovšem juristická studia nedokonèil. Zdá se, ¾e sklony fabulovat (pro nìkoho lhát) mìl od mládí. Tvrdil prý o sobì rád, ¾e je neman¾elským dítìtem polského šlechtice.


Do literárního Parnasu se zapsal i jako pøítel a pozdìji obhájce a propagátor Máchùv. Zdá se, ¾e mìl od mládí sklony k radikalismu. Málo se ví, ¾e mladí èeští revolucionáøi byli dost tìsnì napojení na legendárního Bakunina, kterého po zatèení dr¾eli v temných vìzeních pøikovaného skoro všechny evropské mocnosti. Pochopitelnì postupnì, pøedávali si ho a vypráví se, ¾e dozorci v Rusku se ho báli i pøikovaného. Zdá se, ¾e Sabina patøil k radikálùm výrazným, v revoluèních létech 1848-9 snad dokonce po¾adoval smrt Palackého, pro jeho váhavost.


Nebudu tady podrobnì líèit osudy Májového povstání. Je to dost slo¾itá kapitola našeho revolucionáøství. Sabina byl za úèast na nìm zatèen, dost krutì vyslýchán a odsouzen k trestu smrti. Ten mu posléze zmìnili na 18 let tì¾kého ¾aláøe, který si odpykával v pomìrnì krutých podmínkách pevnostních vìznic. Podmínky pobytu popsal ve své asi nejlepší knize O¾ivené hroby. Kdysi jsem ji èetl, není to opravdu ètení radostné.


Kdy¾ slábnul Bachùv absolutismus, doèkal se Sabina v roce 1857 amnestie a mìl snahu se znovu zapojit do èeského vlasteneckého ¾ivota. Nemìl to ale vùbec jednoduché, zapojoval se postupnì a patrnì i hmotná nouze, mo¾ná spolu se zkušeností z pevnostních vìznic, zpùsobila, ¾e Sabina pøistoupil na spolupráci se státní policií. Zdá se, ¾e pracoval za pevný jidášský groš skoro patnáct let. Zároveò stihl napsat tøeba libreta ke dvìma Smetanovým operám, Braniboøi v Èechách a Prodaná nevìsta, byl aktivní a èinný jako novináø, jako skvìlý øeèník èasto zapálenì a vlastenecky promlouval na rùzných shromá¾dìních. Smutným dùkazem jeho usilovného práskaèství je fakt, ¾e udával i na svého zetì, který se úèastnil setkání panslavistù v Rusku. Prostì se zdá, ¾e udávání pro nìj u¾ bylo trochu i potìšení.


Kruté probuzení pøišlo pro Sabinu v roce 1872. Informace o jeho udavaèství prosakovaly u¾ døíve, ale v tom roce se sešel èestný soud osobností, sdru¾ených kolem Národních listù. Jména úèastníkù si pøipomeòme: Julius a Eduard Grégrové, Jan Neruda, Vítìzslav Hálek, Josef Václav Sládek, Josef Barák a Švagrovský s Tonnerem. Sabina se bez velkých okolkù pøiznal, hájil se hmotnou nouzí, strádáním po návratu z vìzení. Proto¾e mìl povìst velkého vlastence, èestný soud rozhodl, ¾e celou zále¾itost neotevøe a Sabinovi dá mo¾nost odjet do ciziny a do¾ít s jakous takous ctí.


V Èechách se ale vykecá všechno a tak, kdy¾ se Sabina vrátil po krátkém pobytu v cizinì domù, do¾íval doslova jako psanec. Z talentovaného a zapáleného bojovníka a vlastence zbyla troska, nikdo jistì nepochybuje o tom, ¾e nejvíc na nìj láli ti, kteøí sami léta nadávali pod duchnami. Smutnou pravdou je, ¾e kdy¾ se po vzniku samostatné republiky zpøístupnily archivy øíše, ukázalo se, ¾e Sabina intenzivnì udával od roku 1859.


Tak a¾ nìkdy zajdete s dìtmi èi vnouèaty na Prodanou nevìstu a zabroukáte si „proè bychom se netìšili…“ vzpomeòte, ¾e libreto k té národní opeøe napsal Èech, stíhaný osudem snad a¾ neúnosnì.

Josef Hejna

 

Další èlánky autora