Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ldie,
ztra Radana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kaluga - Konen do Moskvy


V Moskv u jsem byl. Na letišti celkem ptkrát a navíc pi cest pro mák. Ale pece jenom to nebyl ten turistický zpsob objevování. Pi prvním pistávání na Šeremetvu jsme mli štstí. Bylo “prhledné” poasí. Posledních patnáct minut jsme letli “krokem”. Asi byly plné dráhy, asi i obloha a pojídky, a tak jsme se courali. Lett courem je vám dost stresující. Celé letadlo se vám klepe, chvílemi se vám i trochu propadá, motory si obas zavyjí a kidélka s klapkami nevdí, co mají dlat. Jakoby to letadlo chtlo za chvíli skonat. Pipadal jsem si jako kdysi ve vlaku do Bousova. Tím klepáním se vám ve vlaku otevírala i dvíka u kamen. Navíc jste mli pocit, jako byste sedli v devném masáním kesle. Ale zase díky tomu, e vám tohle to letadlo letlo pomalu a nízko, jsme hodn vidli. Ped Moskvou je vám to samá voda. Samá voda, samá voda, samá voda, pihoívá, Moskva. Obrovská Moskva. Perou se s Londýnem o nejvtší msto Evropy. Kdo vyhrává? Tak to vám nevím.


Te naposledy jsme z Boleslavi do Kalugy cestovali dvacet dv hodiny. Rekordní as. To vám nejdív uletí to vaše zamluvené letadlo v devt ráno. Byla toti snhová kalamita a ješt nestaili protáhnout silnice. Letíte pak a peobjednaným spojem v sedmnáct hodin, ale ten letí a v devatenáct. A kdy konen šastn pistanete v Moskv, tak se kolegovi ztratí kufr. Ten sice posléze piletí, ale a dalším letadlem za ti hodiny. Kdy je smla, tak je pech a vy jste zkrátka pechvogel. Jak íkají naši bratranci Nmci. Ale díky tomu, e jsem byl tím nešastným ptákem, jsme pistávali úpln v noci. Moskva se pod námi naervenale kroutila, vykrucovala, vlnila a dmula tmi svými šesti a osmi proudovými prospekty. Bylo to jak ve fantastickém filmu, ale navíc krásné a úpln skutené. ádný podvod po filmasku. ádná iluze. ivé, pulzující velkomsto. Tohle jsem vidl poprvé v ivot a s nejvtší pravdpodobností i naposled. Kam se na to hrabaly výhledy z kavárny Perla na létajícím budjovickém letišti kdysi dávno v mládí. Take jsem vlastn nebyl ádným pechvoglem, ale vyvoleným. I bez televize.

Pi cest do Kalugy pak chvíli jedete z plna do prázdna. To doma taky nezaijete. Hodn dlouho je kolem vás plno Moskvy. Pak jí ubývá a ubývá, u to není Moskva a najednou vidíte tmu. ernoernou. Jen svtla vašeho auta jí propichují a jinak nic není. Tma se toti vidt nedá. Kdy vidíte jen nepatrn nco malého a svtélkujícího, není to tma. Ale tady nic. Tedy v tch místech, kam u nedosáhla svtla z našeho auta. Všude, kam a oko dohlédne, jen jedno veliké, erné, nepropustné nic. Ani hvzdy nesvítily, ba ani oblaka nesvtélkovala a ani svtlušky nebyly. No taky v únoru, kde by se vzaly, e. Toto jsem taky nezail nikdy pedtím. U nás v echách, ba ani jinde v Evrop. Všude, kde jsem kdysi byl, nebylo tak úasn liduprázdno. Ani stopa po lovku krom toho plechu kolem vás a asfaltu urujícího kam s vámi a odkud. Asi takhle me vypadat ten konec všech konc. ádný tunel se svtlem na konci, ale cesta nocí z Moskvy do Kalugy. Naštstí to netrvalo zas tak dlouho, abych z toho ml psychickou újmu. Po njaké chvíli jsme potkali auto v protismru a pak další a další. Potom první spící domy a byli jsme zase v lidském svt. Naše samota skonila.


Jednoho dne toho mého ruského pracovního pobytu mi oznámili, e se mnou koní. Úpln. Dobe mi tak udlali. U m nepotebují. Tedy potebují, ale u na m nemají peníze. Ml jsem nejvyšší as do té Moskvy jet. Budík m vzbudil. Jen já jsem se nevzbudil. No vzbudil. Ale a v jednu odpoledne a ne v šest ráno. Tlo zvítzilo nad hlavou. Nasnídal jsem se, za minutu i naobdval a šel jsem na nádraí. Podívat se, v kolik by mi to jelo nazpátek, kdybych byl býval jel. A kdy jsem tak koukal na tu zm linek, všimnul jsem si, e mu z toho vlakového nádraí jet i autobusem. Odjídlo tu do Moskvy kadou hodinu nco kolem tak asi autobus. Ani jsem nemusel vytahovat pas. Co bych u místenkového vlaku musel. Na tetí pokus jsem se trefil do toho správného autobusu do Moskvy. Cestou zastavujeme jen v Kozelsku. Pisedá si ke mn pán s mým knírem. Tedy se svým. Já ho zásadn nepjuji. To víte, hygiena. Aby ode mne nikdo nic nedostal. Pán sprašivajet, jestli staví autobus na Kyjevské. Da. Dumaju, to da. Pán neví a jde se zeptat idie. Pak dumajeme oba. Dcera mu za tu krátkou cestu dvakrát volá, jestli ue jechajet. Pán jechajet intenzivn a ze všech sil.

 


Konená je na hodn nenápadném míst. Malinkaté autobusové nádraíko ped nestvrn obrovským obchoákem.
oplýj Stan(nebo stan?) se to tam jmenovalo. Vynikající název na zapamatování. Hned mi naskoila asociace se sexuální orientací neznámého Stana. Jsem já to ale hlupák netolerantní, ale nemu za to. Co v tom mozku mám, se mi tam nkdy neízen spojí. I proti mým pesvdením a zásadám. Je tu metro a je stejné, jako jiná metra. Chvíli oumuji, jak to tady chodí, a pak jdu. Je to stejné jako v jiných metrech. Devátá stanice je Trejakovská a tam já vystoupím. Od ní je to kousek na Rudé námstí. Tras je v Moskv mnogo. Odhaduji to tak na sedm a deset. ádná krása to není. Je to opt jako v jiných metrech. Ty opvované a focené stanice jsou asi na jiných trasách. Tahle moje je lutá. Zastávky jsou dost daleko od sebe. Vlak jede rychle, nepíjemn mi fouká na hlavu a mám dojem, e musíme co chvíli vykolejit. Ale ono se nic nedje. I cestující jsou jako ti praští. tou, nebo telefonují. Ksakru, nejsem já to vlastn v Praze?


Venku je drsná zima. Chvíli jen tak jdu. Bez jistoty kam. Trochu u se smráká. Pehazuji na jedna tykový objektiv. Prsty m neposlouchají. Ruce mám zmrzle i z rukavic. Nakonec se zadaí. Pak mi to nedá a zeptám se babušky na Krasnuju ploša. Babuška gavari, to nada idti prjamo. Charašo. Idu.
A pak u vidím sám. Na kopeku v Africe, tedy pardon, v Moskv je vidt Kremelská v. Zatím jen jedna. Úpln na jejím vršku záí rudá hvzda v kalendái. Jeíši, co blbnu! Zase ty neiditelné asociace. Ale tady u urit nezabloudím. Je to tu sms dávného a nedávného. To dávné je koloniální, to nedávné u zápaácké. U hotelu zastaví Mercedes. Olivrejovaný portýr se prohne v pase, oteve dvee a tlustý Japonec ráí. Je a s podivem, e se portýr v tom pase nezlomil a vrchní ást tla nedopadla na chodník. Je to úasné, ale celé to vyzní elegantn a pirozen. Jako bych to vidl u aspo milionkrát. Vlevo jsou barevné bán chrámu Vasila Blaeného, tyí se ve Kremlu a vpravo je obrovský nápis BIZNIS. Jak píznané pro souasné Rusko.


No a pak jsem nadšen. Z eky. Práv po ní projela lo, kry jsou rozlámané a svtla okolí se odráí od ledu do prostoru. Je to jako svatozá a eka je náhle svatou. Makám spouš na aparátu. Poklesávám v kolenou, stoupám si na špiky, pobíhám. Zuím, e to stále není ono, a pak si uvdomím, e nejsem Bh. Jen ten je dokonalý. A pak stojím, nemakám, koukám a jsem rád. Zase jednou ve správnou dobu na správném míst. Jsem já to vlastn Jirka Radovan. Jako v té pohádce. A ti bude nejh, Jiíku, vzpome si na nás, mravence, ptáky, lvy, lidi, ivly, ivot, Vesmír…..Ne není mi nejh, ale vzpomnl jsem si. ivot je krásný, protoe je šílen vzácný. U za rohem moná není, u za vteinu moná nebude, u zítra si ho moná nebudu schopný uvdomit. Te jsem nejbohatší tvor v celém Vesmíru. Vím, e jsem. Nádhera!


Na mírném návrší je La Place Rouge. Ne není prázdné. Na to ml štstí jen Gilbert Becaud. Taky m neeká Natali. Tu svoji Natali jsem musel nechat v Kaluze. Vydlává. Tlem. A ty dv Japonky co jdou proti mn, mi ji ani trochu nepipomínají. Noblesní GUM je ovšen árovikami a ped ním je cosi barevného a trochu pouového. Pomalu si louskám "katok" a pak u vidím rolbu. Katok má nárok být pouový i tady. Moskvané mají kluzišt pímo na svém centrálním námstí. No co, Paí má koloto. Copak má Praha? Aha, dluhy. Jsem trochu pekvapen, jak je Krasnaja ploša vlastn malá. Z tch pehlídek vypadala jako dv Václavská námstí. Vlevo se proplétají provazy. A za nimi je takový divný bobeek. Mramorový. Ješt e to jasný sokol Vladimír Ilji Uljanov-Lenin nevidí. Urit by se mu nelíbil. Naštstí leí vevnit a na vycházky ho neberou. Vbec mám divný pocit, e tohle nové Rusko neví, co s ním. Tahali by ti burlaci luny po Volze kdyby nebyl, nebo netahali? Kdo ví, kdo to tuší. Byl Napoleon zloinec, i nebyl? A co Hanibal? Co Cortéz, co Karel Veliký? as! Pouze as má sílu rozhodnout. Zapomnní a vle vítze. Existuje-li vbec njaká instituce vítze. Doopravdy existuje?


Mauzoleum je opuštné. Jen jeden policista nejist prochází provazovým hadem. Na celém námstí je tak maximáln šedesát lidí. To za Krasnoj Plošadj je ivo. Plno lidí a ješt víc aut. U sochy maršála ukova stojí generál a civilní eník, jen silným hlasem hímá proti nezájmu státu o historii. Dnes je výroí vítzné bitvy u Stalingradu a nic. Nikdo nic. Kde jsou ti velicí a hrdí píslušníci slavného a vítzného národa?! Poslouchá ho asi pt lidí. Malá obrýlená Japonka stojí se zaklonnou hlavou a snaí se pochopit smysl vt. Otevená ústa a trochu vydšené oi svdí o tom, e je totáln mimo. Nebo totalitn? Jedna stará dchodkyn chvílemi nadšen tleská a kdy se jí nco doopravdy zalíbí pímo radostí povyskoí. Tak jako ertík z krabiky. Na opaném konci stojí ti dvojníci. Malinký Lenin, menší Stalin a úpln nejmenší Rasputin. Není zrovna moc lidí, kteí by se s nimi fotili. Lenin mluví italsky, anglicky, znovu italsky, pak snad i španlsky a potom nmecky. Stalin zarputile mlí. Rasputin jen viditeln mrzne.


Je as. Musím zpátky. Mám zpátení lístek na pl desátou. Pebíhám Krasnuju ploša, v poklusu vyfotím eku a sednu na metro. U zorientovaného Stana pak zabíjím as do odjezdu. Nemusel jsem být zas tak rychlý. Neš. Procházím obrovským obchoákem. Tak tyi fotbalová hišt textilu a obleení. To vše násobené tymi patry. Obrovská zábava pro chlapa!!! Ale je zde teplo a vlídno. Moskvanky tedy nic moc. Asi jsou hezké eny jen v Kaluze. Nebo se pede mnou schovaly. Pak u m to nebaví a jdu si sednout do pistaveného autobusu. Pede mnou sedí elegantní tyicetiletá dáma. Aby si udlala soukromí, tak si nasadila kapuci a telefonuje. “Ne, to tedy nemli! To taky ne. A tu stíbrnou bundu ti nekoupím. Za šest tisíc rubl! Zbláznil si se?!” Ale pak u se i paní unaví a spí. Moskva ídne, pak je zas ta úplná tma a prázdno a konen Kaluga. idi staví pomalu na kadé kiovatce a na nádraí u vystupujeme jen tyi. Msto je skoro prázdné, sníh kupe pod nohama a postel se mi blíí. No a tohle tedy byla moje vytouená návštva Moskvy. Obrovské a nepoznané Moskvy. as m zase porazil. Porazil? Kdo to ví. Moná ten as…

Jií Suchánek

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu
Na Príglu
Podobenství o vtru
Svtlo v oích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hrad
Vrou mi boty
Povode
Jen tak si leím v poli
Za poledního áru
Na Strahov
Osamlost pespolního bce
Jak jsem se srazil
Kaluga
O medvdovi, orlovi
O medvdovi a Kaluze
Od mostu k mostu
Jak jsme se krili
Jarní tání
Naše Káa
 
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Kaluga - 1
Kaluga - 2
 
Cesta do íma - 1
Cesta do íma - 2
Cesta do íma - 3
Cesta do íma - 4
Cesta do íma - 5
Cesta do íma - 6
Cesta do íma - 7
Cesta do íma - 8
Cesta do íma - 9
 
Stvoitelé asu - 1
Stvoitelé asu - 2
Stvoitelé asu - 3