Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Bartolomj,
ztra Radim.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Svt chce být klamán
 
Ano, opravdu chce, a také stále klamán je, mnoha rznými zpsoby. O jednom klamu, který nikoho nerozhnvá, protoe je to jenom takový nný podvdek z umleckého svta, vám chci nco napsat. Jmenuje se  trompe-l´oeil, co je známý francouzský termín z djin umní, mezinárodní oznaení pro výjimené formy obrazového ilusionismu.
 
V pesném pekladu je to „klamání oka“. Oko pozorovatele má být podvedeno, odvedeno od zobrazené skutenosti takovým zpsobem malby, nebo jiného umleckého projevu, který mu vsugeruje, e se dívá na pedmty zcela skutené. V Holandsku 17. století se pouívalo pro oznaení tohoto tehdy velmi oblíbeného druhu umní roztomilé synonymum „bedriegertje“, ili „podvdek“.
 
Zaalo to  u velice dávno. Kopie navdy ztracených, ale peliv  souasníky popsaných maleb eckých a ímských  umlc dokumentují, e tento zpsob ilusionistické malby existoval ji ve 4. století ped Kristem. Tehdy bylo toti snahou umlce, aby zobrazil jím vybrané téma co nejrealistitji. Naturalisticky. Mlo to tu výhodu,  e nikdo nemusel podávat sáhodlouhé výklady o tom, co jeho umlecké dílo pedstavuje a pro ho namaloval. Plinius starší píše o tom, e takový zpsob „podvodu oka“  bylo mono najít v dílech mnoha vynikajících malí té doby, jako byli Zeuxius, Apelles, Parhaisos, Sosos a další. Vypráví se o tom, jak se Zeuxius (i Zeuxis) utkal v jakési malíské souti se svým umleckým rivalem Parhasiem z Efezu. Soutili o to, kdo z nich namaluje realistitjší obraz. Zeuxius, známý athénský umlec, namaloval hrozen vína, a kdy nesli tento jeho obraz do domu soupeova, slétali se ptáci a chtli zobat zrnka z hroznu, tak byli realistickou malbou oklamáni. Zeuxius, jist svým vítzstvím, vešel pyšn do domu Parhasiova a vyzval ho, aby mu ukázal, co namaloval on. Na stojanu uvidl obraz, zahalený rouškou – vztáhl ruku, a vida. Ta rouška byla obrazem. Na toto téma napsal eský básník, klasik, myslím, e Vrchlický dlouhou báse, kterou jsme se uili na gymnasiu nazpam. Dávno je tomu. Dnes si pamatuji u jen to, e Zeuxius sám uznal, e prohrál. On oklamal jen ptáky, kdeto  Parhasius  pelstil  lovka a umlce.
 
Podobný styl  v umní najdeme znovu a v 15. století. Perspektiva, pozorování pesných rozmr, úhlu dopadajícího svtla, zájem o anatomii, to všechno bylo tehdy ve stedu zájmu umlc a zpsobilo, e se mnozí z nich snaili o malbu víc ne realistickou, vlastn se tak dostali k urité form ilusionistické malby. K vyvrcholení této malby ilusí  a sn došlo ale a o mnoho set let pozdji, v dílech malí, kteí se nazývají surrealisté.
 
V té dob, v 15. století, také zaalo pouití tohoto zpsobu „podvodu“ v dekorativním malíství a v intarsii. Nejkrásnjší takové intarsie, celé místnosti v rzných palácích a klášterech, které jsou tímto zpsobem  vyzdobené, najdeme zejména v Itálii.
 
Na obrázku vidíte tak zvané Studiollo v Palazzo Ducale v Gubbiu. Skín s knihami a jinými pedmty, sedátka, stolky, všechno je iluse. Intarsie navrhoval Francesco di Giorgio Martini a z rzných druh  deva je provedl  Giuliano da Majano. Vpravo pak je ješt detail, intarzovaná „skínka“, zátiší s knihami, perem a kalamáem, z kláštera Monte Oliveto.Vidíte, e se pomocí tohoto umleckého smru dalo i ušetit  za nábytek a jiné vybavení bytu.
 
Byl to rafinovaný doplnk interiéru a a do 18. století se mu v mnohém smru podizovalo i malíství. Rzné lovecké trofeje, co nejrealistitji namalované, zdobily dvee i dvíka skíní se zbranmi, na stnách zavšené lovecké utensilie i ulovená zv klamaly udiveného diváka a zdobily souasn vhodn interiér. Bohuel není moné, abych do lánku dala všechny obrazy a jmenovala všechny umlce, které bych vám chtla pedstavit, a které bych potebovala k lepšímu osvtlení textu  ukázat. A které dokazují, e šlo skuten o podvdek velmi krásný a pro umlce dost pracný. To se týká zejména intarsií, na n bylo pouíváno mnoho druh deva. Mimoto zobrazuje tento ilusionismus v dob svého rozkvtu také to, jak dalece pokroil rozvoj geometrie a fysiky.
 
V holandských interiérech 17. století, tak zvaného století zlatého, najdeme asto malby, které sugerují nebo nahrazují nkdy i drahé zaízení a obsahy skíní. Také na radnicích, ve spolkových místnostech a jiných interiérech byly tyto malby oblíbeny.
 
„Het puttertje“, ili stehlíka, s etízkem na noce, namaloval Rembrandtv ák Carl Fabritius. Ten sedl kdysi jako ivý  na dvíkách skínky v holandském interiéru - a sedí si tak dodnes v Amsterodamském  Rijksmuseu.
 
Na mnoha obrazech je vidt celé sbírky pedmt denní poteby, dopis, všelijakých doklad a út. Nahoe vlevo vidíte, jak se s touto malbou vypoádal  skutený virtuos tohoto ánru, vlámský malí Cornelius Gijsbrechts. Ten namaloval i mnoho ateliérových detail, zavšených palet a drobnstek, tak zvaných „quodlibets“ s miniaturní podobiznou umlce, který to všechno namaloval. (Quodlibet je slovo z latiny a znamená „co je komu libo“, mozaiku, nebo sms. Pouíván je tento termín také v hudb) .
 
Vpravo je pak pkná ukázka tak zvaného „obrazu v obraze“ od Samuela van Hoogstratena., té njakou dobu áka Rembrandtova. Obraz se nazývá „Pantoflíky“ a mete ho vidt v Louvre. Je na nm zachyceno  velmi oblíbené téma v Holandsku 17. století, vlastn celý píbh, na tehdejší dobu ponkud choulostivý.  Pantoflíky, které vidíme pohozené ped vchodem do druhé místnosti, znamenají, e je tam odhodila ena lehkých mrav – a tu pak meme vidt v zrcadle, které visí na elní stn. Stojí zády k divákovi a její kavalír jí cosi podává – asi peníze za prokázané sluby. To víte, tehdy  bylo všechno podáváno daleko subtilnji. Na obrazech tedy.
 
Ješt mám pro vás jeden interiér, tentokrát kostelní, tak zvaný Oude Kerk v Delftu, namalovaný roku 1548 Gerardem Houckgeestem. Divák jako by sám vcházel dovnit, poodhrnutá záclona sugeruje, e jsme ve skuteném píbhu. Jak vidíte, mohli do kostela tehdy i psi a vbec celá situace pipomíná spíš  pouliní scénu, ne scénu ze svatyn.
 
Také štukové reliefy se daly pomrn snadno namalovat a vypadaly jako opravdové. Grisaille s andlíky, od  malíe Jakoba de Witta je toho pkným dkazem.
 
Jinou híkou  malí, kteí se zabývali tímto druhem „podvdk“ bylo pimalovat do obrazu mouchu ve skutené velikosti tak, aby se divák domníval, e na obraz práv usedla moucha skutená. Jedna z nich, nazývaná „musca   dureriana“ se stala v historii umní pojmem. Na Dürerov Rencové slavnosti, která byla nedávno, zrestaurovaná,  v Praze vystavena, bývala také taková muška. Sedla na bílé roušce na kolen madony, ale u dávno byla njakým pilným restaurátorem, pravdpodobn Johannem  Grussem, který se siln poškozeným obrazem zabýval v letech 1839-1841, odstranna.
 
Na ernobílém obrázku nahoe mušku ješt vidíme. Je to výez z kopie tohoto známého Dürerova obrazu, kterou poídil v roce 1823 Václav Mánes, strýc Josefa Mánesa, kdysi editel praské malíské akademie, podle originálu obrazu, který byl tehdy uloen na Strahov. Muška byla tehdy ješt jako ivá.  
 
Je to prost  zajímavé a oblíbené odvtví malby a najdeme jej po celém svt. Mnozí amerití malíi se jím ve století devatenáctém také zabývali.
 
Nkterým se to tak zalíbilo, e se zcela na tento druh velmi precizní a pracné malby  specializovali, napíklad  Raphaelle Peale  (1774 – 1825), na jeho obraze se za  rouškou  skrývá koupající se dívka. Jist by tehdy mnohý divák rád odhrnul ten závs. Dnes, kdy je mono všude vidt tolik rzných svleených krasavic, se meme jen klidn dívat.
 
Frederik Edwin Church, známý pedstavitel Hudson River School, neb William Michael Harnett, (jeho obraz The Violine je vpravo) známí amerití malíi ze století devatenáctého, byli oba také pedstavitelé tohoto stylu.
Dnes se také stále malují trompe l´oeil, ponejvíc rzné  prhledy do krajiny, které jsou v místnostech místo oken, i obraz. Co ovšem není také nic nového, takové malby se našly u v Pompejích.
 
Nkdy si malíi vyizovali takto i úty se svými odprci a kritiky, napíklad Španl Pere Borrell  del Caso namaloval v roce 1874 obraz, který nazval : „Únik kritikm.“ Na obraze je prý on sám, zejm byl tehdy velmi mladistvý malí, zaáteník. Dnes visí jeho obraz v  Banco de Espaa v Madridu.
 
Zajedete-li si nkdy do francouzského Perigueux v Dordogni kde je Musée du trompe l´oeil,  dozvíte se o tomto malíském odvtví a o jeho historii a  technice všechno moné. Výklenek s vázami (níe)je tam v oddlení eckém. Dokud se k nmu nepiblííte na dosah ruky, myslíte stále, e je to výklenek skutený, se skutenými vázami. Ale je to zcela plochý obraz.
 
   
 
 
 
Kdy se vám doma nedostává oken a výhledu z nich, mete si  jedno okno prost pimalovat na volnou ze, jako to udlala souasná italská malíka Christina Longo. Píklad trompe l´oeil je mnoho, na fasádách dom, všude kolem vás. Kdy se budete dívat, najdete je.
 
 
  
 
 
 
Napíklad krásné prelí domu (obrázek nahoe) uvidíte v Teli. Také patí k trompe l´oeil. Celá ást fasády nad prvním patrem, s malým skuteným okénkem uprosted simuluje patra další, s okny, ze kterých se dívají rzné postavy.
 
Cibule - není fotografie, je  to moje „cviná kopie“ jednoho  obrazu. Olej na plátn. Manel tomu íká „cibule v oleji.“
 
Vra Pokorná
 
Vybráno z archívu: Poznámka redakce - nemýlí se ten, kdo si vzpomíná, e lánek Vry u zde byl. Na stránky pišla ada nových tená, kteí si jej urit rádi petou. Kultura a umní má na stránkách stále místo a pipomeme si je tímto velice zajímavým lánkem. U lánku jsou ponechány i zajímavé diskusní píspvky, které byly pidány v dob jeho prvního zveejnní.