Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snait zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi budeme popisovat djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz   Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
V kopcích
 
Jen mlha táhnoucí se krajinou me sníit jejich velikost a krásu. Jen slunce na své pouti je me všechny shlédnout. Ale jen lovk je me mít rád. Jsou výzva, jsou cíl, jsou naši kadodenní souputníci. Kadý z nás je má ve své duši. Stáím nám pipadají vyšší a vyšší. Vybíráme si ty stále niší a niší, abychom nezemeli na cest, a abychom Chárona neunavovali dlouhým ekáním na náš píchod. Nebo jeho úkol je tký a klientela rozsáhlá. Pi jejich zdolávání se potíme na tle ale duše se vznáší. Pi zdolávání tch abstraktních se potíme kompletn. A a po jejich zdolání si vtšinou uvdomujeme, e cesta byla dleitjší neli cíl. Kadé vítzství je i koncem a kadý konec je i smrt. Ne, taky rád vítzím. Jen si ím dál víc uvdomuji, e existuje jen jediné vítzství, které má opravdu smysl. To vítzství nad svou leností, nad svým strachem a nad svou pýchou.
asto se nám v ivot stane, e pro mlhu u nevidíme, pro jsme na ten vrchol lezli. asto na cíl cestou zapomeneme. Ale práv proto je dleitjší cesta, neli cíl.
Vtšina lidí má svj jediný a jedinený kopec. Ml ho Edmund Hillary, ml ho Paul McCartney, ml ho Paul Cezanne a má ho i ten fantastický mu, zdolávající po infarktech kadodenn Ještd. Nkdo je bhem ivota mní a nkdo jich má hodn.
I kdy, meme skuten vlastnit kopec?
I kdy si ho oplotíme, najde se njaký malí, fotograf nebo jiný umlec, který nám ho znárodní.
I já mám své milované kopce. Ten první byl ten Husovický. Dalo se z nj vidt skoro celé Brno a za tmy, i za mého dtství záilo msto jako drahokam. Záblesky svtel, neón a aut a já nad tím jako malý princ, jen roztáhl kídla a plachtí oblohou. asto od tch dob se mi zdálo, e staí jen roztáhnou ruce a trochu se rozebhnout a u se vznáším. Jen lehce ídím dlanmi smr a výšku letu a lidiky dole se zaklonnou hlavou obdivn sledují toho prapodivného ptáka. Škoda, e u létací sny nemám. Te u jen ty padající a ztrácející. Mozek se pece sny musí bránit ped skuteností. Pozdji na tomto kopci spáchali protiatomový kryt. A dnes je tam teba diskotéka jako u nás a ten vznešený klid minulosti je nenávratn pry.

Od svých ty let byla na programu dne hora. A to pímo erná. Vlastn erná! Zakrývala znanou ást severního horizontu a já se na její vrchol dostal vlastn a v dosplosti. Bylo to lanovkou v lét a tím jsem se lišil od vtšiny jejich pokoitel, kteí sem jezdili lyovat. Kdo ji zná z tohoto smru, jist se mnou souhlasí, e budí pokoru a je trochu depresivní. Pi vší mé úct k ní, to ale není mj osudový kopec. Za prvé jsem ho zdolal(by lanovkou) a pipadá mi, e je bez tajemství. A mi promine, jestli mu kivdím.
Ten mj je prakticky z hlediska Krkonoš bezvýznamný. Jmenuje se Bradlo,  je to zakonení dlouhého hebenu a nohama se koupe v Labi. Vlastn v Labíku. Zde je Labe stále jen vtší potok a o své pravé nmecké velikosti jenom sní. Za mého dtství mnilo barvu podle toho, jaké obaly sešit se práv v papírnách v Hostinném dlaly. Nad papírnami se ve vod vesele prohánli pstruzi. Pod nimi byly ryby taky, ale nebyli to pstruzi. Tenkrát jsme se divili, e ryby nejsou také ervené, zelené a modré jako barvy obal. Z té naší strany ho ohranioval potok, který se tenkrát jmenoval Oleška. Potok-potek se dnes jmenuje jinak. Snad Kalenský i snad i jinak, ale není to podstatné. Vdy na jae a nkdy i na podzim se z nj stala dravá íka, která nám skoro šplouchala o dvee. Pozdji potok regulovali, ale nikdy zcela nezkrotili. Píroda se nedá porazit.
 
Porazit se meme jedin my lidé. Vdy u si dlouho dáváme branky do vlastní sít. Labe se za mého dtství rozvodnilo vlastn jen jednou. Valilo se údolím pod papírnami a krom strachu budilo najednou i obrovskou úctu. Podemílalo stromy a behy a odhalilo tenkrát zbytky výbušnin, starou motorku a jiné zbytk po utíkající nmecké armád. Spoluák Karel tehdy do školy pinesl podivné tyinky, které vybral z njakých granát i bomb. Byl hrdina dne a znovu se tenkrát narodil.

Bradlo bylo ode mne nezdoláno. Já ml v té dob povoleno chodit ven jen v nedli a s bráchou, který byl na zdolání vrcholu ješt malý. Stihl jsem vdy jen kousek úpatí. Jen z vyprávní jsem vdl, e kdesi pod vrcholem jsou jeskyn a skály. To vše nebylo pes porost smrk vidt. Ml jsem svj Rubikón, který jsem nikdy nepekroil. Byla to prudká zatáka na cest vzhru. Zkrátka byl to a je to pro mne kopec s tajemstvím.
Ped asi pti lety jsem dostal k Vánocm od dcery i snad od syna knihu as hrad v echách. A tam jsem si peetl, e domnlá jeskyn je strání hrad z dvanáctého století. A to hrad velice cenný, nebo v té dob opuštný, tudí bez pozdjších úprav a pestaveb. No, trochu skromnji, zícenina,bez pozdjších pestaveb. Ten kopec na mne stále eká, abych ho zdolal a objevil v celé své kráse a abych se znovu setkal se spoluáky, které jsem od svých trnácti let nevidl. Musíme si pece vdycky vymyslet nco, na co se meme tšit. Taky jsem nikdy nestihl zdolat isteckou Hrku. Jen jsme s bratrem párkrát vylezli na Rove, co je plošina pod Hrkou. Všude kolem je ornice rezavá jak liška, ale na Rovni je takka ernozem. Chodili jsme nahoru korytem potku a nacházeli cestou acháty, ametysty a drzy bílých kišál, jako za dob Karla IV. Voda stékala kaskádami z kopce a my pišli dom s botami promoenými a nad kotníky.
 
I Hrka na mne eká abych jí zdolal a já to moná ješt v tomto ivot stihnu. Jen u se nikdy nerozebhnu co nejrychleji po stráni z kopce,jako za mlada. Urit to znáte ze svého ivota, z lyování nebo z kola. Najednou máte pocit, e u se nedotýkáte zem a víte, e staí jen jedno hloupé šlápnutí i nerovnost a zlámete si vaz. Oi vám slzí, nevidíte, vítr vám opojn a zlomysln syí do uší a rychlost se zvyšuje. Máte v zátylku ten divný pocit a as se natahuje a vy ztrácíte tíhu. Potom najednou cítíte to obrovské zatíení nohou a tla, které jste díky gravitaci nabyli, svah se postupn narovnává a vy si uvdomujete,jak málo máte kyslíku a jak se ho plíce zoufale snaí nasát. Hlava je úpln prázdná a vy jste smíený se svtem.
 
I dnes mám svj kopec nad mstem, na který se aspo jednou v roce vyšplhám. Je pohodlnjší, ne ty ped tím zmiované, ale je také krásný, i kdy pokoený. Je to ediová vyvelina jmenuje se Baba a je taky tajemný. Po cest se zdravíte s krásnými, majestátnými buky a habry, na jae na vás útoí vn kvetoucí podléšky, kokoíku vonného a aby toho nebylo málo vedle baby se rozvaluje i vrcholek ddka. Asi proto, e i vrchu je samotnému smutno. Je znovu a znovu úasné objevovat, jak krásné je z vrchu erstv zorané pole. A znovu, u opatrn, bet s vnouaty z kopce a mít vítr v uších. Zalézat do erných draích slují (vdy edi je tak krásn erný a popraskaný) a sledovat malého Ríšu, jak pekonává strach z ástené temnoty a moného draka, aby pak, bez absolutních zábran stál nad srázem a skuteným nebezpeím. Sám pak dlouho sedím na vrcholu a vnímám ten prostor pod sebou.
S hlavou istou, bez víících myšlenek, smíený se sebou a se svtem. Nebo ty kopce v nás, pod námi, ped námi a za námi nás oisují a vysvobozují. A jen mlha, táhnoucí se krajinou me pouze na chvíli sníit jejich velikost a krásu.

P.S.: S poehnáním Míly Vám nabízím cosi neumlého ze zaátku roku a u dopedu se omlouvám za sníenou kvalitu záitku, která není zavinna kvalitou vašeho píjmu. Trochu m nakopl erstvý výstup na Babu a krásné sólo odpoledne tam strávené. Vnouata mi nepjili, ale zkusil jsem nafotit pár fotek. Pár kytiek, trochu skal a trochu kopce.  
Do dtství jsem se v kvtnu vrátil. Po tyiceti letech. Hodn jsem nafotil, pehrál do poítae a následn všechno smazal. I na kart. Ale to u je zcela jiný píbh:o)))
Jií Suchánek