Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta po Španlském království

Madrid-Prado

 

Není as. Skoro na nic není as. Ani naas není as na as. Máte sedm minut na katedrálu. Není as na královský palác, a stejn tam nic moc není. U Prada bude rozchod a pak budete mít svj as. Na as. Jsme momentáln na Plaza de Oriente, co zase tak úpln není plaza, ale spíš park. Sochy král shlíejí na odpoívající Madriany a neodpoívající turisty. Královský palác, který je po Ermitái druhým nejvtším královským sídlem v Evrop, se k nám staví celkem nenápadnou krátkou fasádou, jako by se stydl za svoji velikost. Sám král ho neobývá. Pln mu vím, e v té jeho gigantické velikosti je mu tam neútulno a e utekl jinam. Katedrála Nuestra Seora de Almudena byla postavena jaksi proto, aby se Madrid zaadil a nelišil. Staletí se o tom jen mluvilo a mluvilo a pak kdy se “to” splnilo, nebylo “to” u moc poteba, protoe u ta doba katedrály nepotebovala. Spíš ocelárny a automobilky. A tak si vlastn “ta” budova na katedrálu jen hraje. Je vlastn jen plná ozdob, ale jinak úpln “vyprázdnná“. Bh ani vící ji jaksi nenavštvují.


Kdy u budete kráet Madridem, urit dokráejte na Plaza Mayor. Není nejvtší na svt, ale z tch nejvtších na svte je jedním z nejmilejších. Na nic si nehraje. Kolem dokola jednotná barokní architektura s typicky okrovými fasádami a kavárnikami a asi uprosted jezdecká socha Filipa II. od Velázqueze. Autora ani krále nezape a ani se o to nesnaí. Na námstí je mile a velkolep zárove, kolem celého námstí jsou kavárenské stolky, které se cudn schovávají ped pálícím sluncem pod sluneníky. Obas to udlá tsss a vodní mlha ochladí prostor nad stoly a obdvajícími hladovci. Opt na nic není as. Jdeme na Plaza de la Puerta del Sol. Zde je sted Španlska. Celkem nenápadná znaka s nultým kilometrovníkem. Ono mezi námi, ti Španlé jsou doopravdy hodn svébytní. as si prost zvolili. Mají ten náš, akoliv by mli mít ten londýnský. Prost na zbytek svta kašlou a kdy my máme šest, oni je mají také a na Kanárských ostrovech o hodinu mén. Takto se tam hlásí as v rozhlase. A budete nkomu ve Španlsku pát do Nového roku všechno nejlepší, nemusíte pemýšlet a pejte mu po našem. Hodiny jim bijí stejn.


Kousek od Prada zaíná umní. V jednom dom nedaleko od nj na vás z balkonu shlíí nkolik soch v barokním a rokokovém stylu. Nad nápisem Toledo mávají a vyklánjí se z balkón elegantní kamenní i sádroví mladíci a mladice z dávného století. Nikde na svte neexistuje to co v Madridu. Nazývá se to Zlatá míle (i zlatý trojúhelník) výtvarného umní. Zhruba v této vzdálenosti toti stojí ti z nejvýznamnjších svtových muzeí svta. Centro De Arte Reina Sofia, kde se nachází Picassv monumentální obraz Guernica. Asi nejvtší kubistické dílo svta o rozmrech 3,5x7,8m je nco, co jednou provdy zmnilo svt výtvarného umní. Je symbolem budoucího prmyslového vyvraování lidstva, a to symbolem vpravd prmyslovým. Nehledejte tváe a nehledejte tla. Jen vnímejte tu bezmoc a ds. Asi o tom ten obraz je. V tomto muzeu je mnoho dl Miroových, Picassových a Daliho, ale také Moorových a Kandinského. Dalším muzeem je Museo Thyssen-Bornemisza. Sofia je muzeem hlavn španlských modernist. Thyssen-Bornemisza je o posledních sedmi stoletích. Italové, Nmci, Francouzi, Vlámové, Španlé. Tizián, El Greco, Holbein ml., Caravaggio. asto jen jeden obraz, ale úasná šíka autor. Van Gogh, Schiele, Griss, Klee, Chagall, Pollock, Rothko, Gaugin, Monet, Munch. No prost všichni! No a vidíte. Není as!!!!!!!! Musím si vybrat a iním to s tkým srdcem….

 

PRADO
U nj máme rozchod a máme se u nj po konzumaci estetických záitk opt sejít. Moje volba byla jasná, i kdy trochu smutná. V Paíi nemám na impresionisty as a neudlám si ho ani tady. Ale mám jen jeden ivot. Pýcha u m pedchází pád. Jsem “pyšný” na to, e mám nejvtší záitky spíš z umní ne z pití a jídla. Ale pak se vtšinou nestaím ani najíst a trochu trpím. Takové sebemrskaství. Ale kdy já nejdív vše vidím jen v reprodukcích a na sklonku ivota v originále. A vtšinou tím pádem poprvé a naposledy. ert vem aludek. Tohle tedy socialismu doopravdy vyítám. Moná i nejvíc ze všeho. e mi nedal šanci u zamlada. Ale dost u slz a nák a jdeme na to. Prado bylo dokoneno roku 1785. V letech1808-1813 slouilo jako konírna Napoleonovým vojskm. Oni ti Francouzi tedy doopravdy tm Španlm neudlali nikdy nic dobrého. Osud Prada pak zlomil Ferdinand VII. Byl sice despota, ale umní rozuml. Vrátil dávný penitý dluh Goyovi a hned do nové a zpístupnné obrazárny povsil jeho obrazy. Taky obrazy Velázqueze, El Greca, Tiziána, Zurbarána, Murilla a další. 311 obraz to zaalo. Dneska je jich samozejm o mnoho víc, ale vzte e ta nejvyšší kvalita tam je doopravdy u od zaátku. Ped vchody jsou sochy dvou nejvtších španlských velikán malíství. U severního vchodu Goya a u jiního Velázquez. Oba smutní. U Goy to nepekvapuje. Ješt jsem nevidl veselého Goyu. Ale u Velázque to trochu mrzí. On byl hlavn filosofická vznešenost sama. A ne smutek.


Kupuji si lístek u sám a vstupuji dovnit. Trochu jako v Louvru. Velká vstupní hala a rozbíhající se chodby. Beru si letáek, koukám do nj a pesn v duchu své ivelnosti ho strkám do kapsy. Prost jdu. Nco jsem si dopedu nastudoval, ale stejn není nad ivelnost. Sály jsou jednoduché, stropy pomrn vysoko a velikost místností rzná. Skvlé je osvtlení obraz. Není ani agresivní, ale ani slabé. Obrazy zbyten “nevypichuje” ze stny a zanechává jim vlastní prostor a intimitu. Co obraz, to slavné jméno a z mé strany ne vdy nadšení. Tšil jsem se teba na Hieronyma Bosche a jeho Zahradu rozkoší. Pátelé, zklamán. Hluboce. Asi za to me Goya. Ale vedle nj mi Bosch pipadá pípad jako dobrý, ale jen emesln zruný výrobce komiks. A píliš jednotný styl, a píliš jednotný formát, a píliš jednotná perspektiva i barvy. Jako by si vyrobil mustr a ten jen obtahoval v rzných variantách na plátno. Jsem k nmu zlý, ale doopravdy se mi po tom mém oekávání hrub nelíbil. To Rubens i pes nechutnou tloušku svých modelek m zaujal podstatn víc. Barva, prostor, naptí a znaná smyslnost z jeho obraz pímo prýští. Ten lovk moc dobe vdl, co je to ivot. A urit si ho i náleit uíval. Ale as se mi krátí a musím vyndat ten zpropadený plakátek s vyobrazením rozmístní obraz. Koukám, otáím plánkem, znovu otáím a pak m teprve napadne se podívat na nenápadné íslo na stn. To abych vdl kde vlastn jsem. 29. Támhle na stn u dalších dveí je dvacet osm. Otáím, natáím a vím. Ne Velazqueze a Goyu ješt ne. Nebo jo. Ale nejdív obrazy temné! Poznej slabost, abys pochopil sílu. Tedy slabost... Být upímný není slabost. To je pece síla. Síla zoufalství. Goya býval na dn. Dost asto. Ale vdycky vyplaval. A s sebou si na hladinu bral svého erného a ábelského genia.


Take penesené obrazy z Casa del Sordo jsou dole v pízemí íslo 45! Jdeme. Tedy jdi, Jirko, jdi. Jsi pece sám. Scházím, vcházím do 44, kde na m z kon shlíí zle se dívající Ferdinand VII., zaboím a strnu. Ne! Ano! Ne! To není moné! No to je úúúúasné! Je mi zase jednou rozházen. Ale, Jirko, no tak… Je! Doopravdy je mi do breku. Jako kdysi v noní Paíi pi pohledu od divadla na ozáenou Eifelovku, tak jako na námstíku u sousoší Davida se sochami ty denních období Michalangela nad Florencií. Tak jako teba kdysi dávno pi narození mých dtí. Obrazy jsou neekan velké, jen pimen slab osvtlené a hlavn neskuten jiné ne tch ostatních. ádná, ani ta nejdokonalejší reprodukce nenahradí genius loci. Jeden as, jedno místo, jeden lovk. Ano, brate Goyo, to jsi ty a tohle jsem i já. Mé moné i nemoné noní mry, má bezmoc, mj vztek a má únava. Chodím u asi po desáté kolem dokola, od obrazu k obrazu, mním vzdálenosti a mj mozek a smysly pijímají a na svj doraz. Toto zde ale není ani trochu o emesle. I kdy ho na tom obrazu je urit fra. Toto je obraz zniené a zoufale volající duše. Zdevastované beznadjí. Toto je plá a strach z nekonené samoty a nelásky. Tohle je upímnost, která bolí. Dlouho, doopravdy dlouho jsem chodil od obrazu k obrazu netušíc, e mi bude za chvíli zase do radosti. Z tch obraz mn trnulo v zátylku, byla v tom erná magie, byl v tom i ivot stedovku a také srdce a mozek. Vzbudil jsem svým zájmem i obavy a profesionální ostraitost hlídae, který ze m nespustil oi. U dlouho asi takhle uhranutého blázna nevidl.


Ten as tak šílen utíká! Musím dál. Jdu o patro výš. Tady u jsem pece byl. Kouknu se zase do plánku. Hele támhle, Las Meninas. Velazquezv skvost není tak velkým obrazem, jak jsem si pedstavoval. Myslím rozmry. Ale jinak je. Zase ped ním dlouho trím. Mním vzdálenosti a úhly. Troje oi m neustále sledují. Obou Velázquez a královské šaškyn. No jak se ekne ena - šašek? Nevím. Klaunka je pece nco úpln jiného. Malá infantka má obrovskou radost z šatiek a asi i z toho e ji malí maluje. Dvorní dámy jsou správn úsluné a královský pár v zrcadle hrozn nepatrný. A malí? Se zvláštním, osobitým a ironickým výrazem. Ješt jsem takový u nikoho nevidl. Obraz sám má doopravdy neobyejnou perspektivu, je se mní s vaší vzdáleností a úhlem pohledu. Je to obraz v obrazu a vy máte dojem, e jste vstoupil. Jako byste omylem otevel cizí dvee a ocitl se v cizím ivot. Jinak se mi vbec nelíbí u Velázqueze kon. Kritika ty jeho jezdecké portréty moc chválí, ale v tomhle na Goyu urit nemá. Asi se za ta léta, co dlí Goyu a Velázqueze, zmnili jak kon, tak malíství. No a te se ty dv místnosti vrátím a tším se na staré dobré známé. Rodina Carlose IV. a ob Maji.


Jsou to trochu obrazy mého ivota. U jsem o nich nedávno psal. Rozhlíím se po stnách. Tady? Ano, tady. Královská rodina stojící v královsky spoádaném houfu je pro m njak vtší ne na té dávné reprodukci. A dost jiná. Hlavn vznešeností! Burboni vpravo, Parmští vlevo. Královna není krásná. Nikdo vlastn na tom obrazu není vyloen krásný. Dokonce ani sympatický. Moná sám král se trochu otel o lidskost a je cítit vztah královny k nejmenším a trochu vyjeveným dtem. Budoucí Ferdinand VII. je u i tady pyšný. Ale stejn k tm osobám musíte cítit zvláštní úctu. To zavinil Goya ve své genialit. Pi správném odstupu vás do oí náhle uhodí tpyt vyznamenání na Carlosov hrudi. Pesn tak, jak o tom píše Lion Feuchtwanger. Ale stejn jste nadšeni z toho, e to tak funguje. Zase jsem tam chodil a stál dlouho. Pedlouho. A pak jdu na to, na co se tším nejvíc. Za starou a dobrou známou. Moji Nahou Majou. Jdu a pak stojím zcela neschopný pohybu. Tohle pece není ona! Takhle ji vbec neznám. Je úpln jiná. Tohle je ivá, krásná i kdy neobyejn obyejná ena, která na m pátelsky, cudn a neokázale shlíí. Hlavn pátelsky. Ne neshlíí. To zní nadazen. Ona není nadazená. ádná vévodkyn z Alby. Tohle je ena, která s vámi chce proít celý dlouhý ivot. Tohle je ena, která vás má ráda. ádná tajemnost Mony Lísy. Celé její tlo záí ivoišným teplem, není nijak sexy, ale není ani boské. Je z masa a krve. Hned vedle je Maja obleená. Párkrát pejdu od nahé k obleené a zpt. Pátelé musím doopravdy konstatovat e ty Maji jsou dv rzné eny. Osoba je asi stejná, ale eny jsou to rzné. Nahá je v pímém penosu a vlastní. Obleená je vyvolaná z pamti a hlavn cizí. Ta obleená se zlobí, e…..Ale to je vlastn jedno pro. Ta nahá u všechno ví. Ale ne, není to o panenství. Spíš o panství.


Tak pro tohle se navštvují muzea. Ne pro ohromení ze zlata a z dokonalosti. Ne pro sílu století. Pro ty neobyejné obyejnosti, které nejste schopen vidt ve vlastním ivot a které vám musí ukázat genialita výjimených. Chodím, stojím, chodím a je mi nádhern. Nahá, obleená, jiné obrazy od Goy. Všechny jsou úpln jiné ne v knihách. A tady si uvdomíte, jak musel být malí odváný. Toho, koho neml rád, namaloval tak, e to z obrazu okamit cítíte. A koho miloval, tak ten k vám sestupuje, jeho portréty vyzaují zvláštní svtlo a vy je milujete s ním. Goya byl asi nejpravdomluvnjší malí všech dob. Ne slovy, ale svými obrazy. A návštvníci i dávní ctitelé, ale i jeho nepátelé to vidli a vdli. Mám mnoho krásných záitk z cest, ale tento byl urit jedním z nejsilnjších. Francisco, moc a moc ti dkuji.
A na závr odskoím úpln jinam a vzdám hold Madridu. A to cizími texty, které m doopravdy hodn oslovily. Jsou to dv ukázky z knihy Španlsko od Lonely Planet. Myslím, e neme být nic vhodnjšího pro pochopení Madridu a moná celého Španlska.

 

La movida Madrilea

Po chmurných letech diktatury a konzervativního katolicismu se Madriané chovali s veškerým elánem bývalých chovanek klášterní školy. Chlast, drogy a sex, nic pro n nebylo tabu. La movida probíhala pod záštitou Enrica Tiera Galvanna, stárnoucího universitního profesora a dlouholetého odprce Franca. Ten jako starosta veejn prohlásil:”A colosarce y ponese al loro"-co se voln peloilo a pochopilo jako “zhulit se a dlat si, co se zlíbí” Tohle nastartovalo ten obrovský kulturní rozmach Madridu i celého Španlska. Na pohbu profesora se sešlo milión lidí. Stal se symbolem a posmrtnou modlou své doby…...


11. bezen 2004 - Zvláštní ticho Antony Ham (psáno voln)

V Madridu nebyl ješt nikdy tak tichý den….Ticho perušovaly jen sirény voz lékaské první pomoci a vrení helikoptér. Protoe tla obtí leela podél kolejí na madridském nádraí Atocha, trnulo mnoho pracovník záchranné sluby strachem, e budou muset zvednou drnící telefony obtí a odpovdt.
A pak najednou zaznl zvuk miliónu mobil, které se chtly dovolat rodinám a pátelm. Vyzvánly v prázdných barech a kavárnách, ulicích plných úpln tichých lidí. Mnoho lidí ztratilo hlas ze zdrcující zprávy o smrti manela, dítte i snoubenky.


V pátek veer se do ulic vydal celý Madrid. Lidé skandovali: “Vidíte to, cítíte to, Madrid je tu.” Kdy se rozzuený a rozhoený dav, jeho pochod pipomínal svatou pou, dostal do místa,kde došlo k výbuchm bomb, zaal spontánn tleskat. A ješt ped tím, ne se mezi Madrileos znovu rozhostilo znepokojivé, dsivé ticho, zvedl se poslední mocný kik:  MY VŠICHNI JSME BYLI V TOM VLAKU!!!!!!!


A to je vše z úasného msta úasných lidí…….

Jií Suchánek

 

Fotogalerie - 1

Fotogalerie - 2

Fotogalerie - Zaragoza

Fotogalerie - Madrid a El Escorial

Madrid - 2 

 

Další lánky autora