Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsme emigrovali - X.
 
Moje nová práce mi šla  dobe, ale asi proto, abych mla píleitost poznat, e jsou lidé všude stejní, zaala fungovat obyejná lidská závist. Docela nenápadn. Kolegové z litografie se na mn chodili stále astji dívat, co e to tam vlastn  dlám. Ptali se pehnan starostliv, kdy pijdu zase k nim dol. Manela litovali, e mne u nemá vedle sebe v oddlení. Odpovídala jsem vyhýbav, e doopravdy nevím, zdali se k nim ješt kdy vrátím. To byla pravda.
Pak, opt po delší dob, se jeden kolega zeptal u pímo, zdali byla ta moje nová funkce veejn vypsána, aby se o ni mohl kadý ucházet. Po pravd jsem mu ekla, e ne, a poradila, aby se šel zeptat pana Harryho., jestli chce vdt pro ne. To se mu moc nelíbilo. Nelíbily  se  tm malým dušikám také rzné drobné detaily, napíklad to, e dívka, která nosila kávu vysoce postaveným osobám, sídlícím ve druhém poschodí podniku, pinášela kávu i mn. Take se od této chvíle rozdlili na ty, kteí mi fandili a na ty, kteí mi závidli. Co závidí, to pesn nevdli. Bylo moné je chápat: cizinka, která tu bude , jak se íká „za trnáct dn tejden“ , ješt k tomu enská, holandsky mluví stále s chybami a najednou má funkci, kterou ml pedtím bratranec pana Smeetse. Na toho mli sice také pifku, protoe nic nedlal a bral za to peníze, ale byl to pece jen jejich vlastní lovk.
Jene na druhé stran na mne bylo zase tolik  lidí hodných, e se to vyrovnalo. Mimoto mám naštstí zvláštní dar od Boha : ohavnosti tohoto druhu prost neberu osobn. Dokáu je pehlíet. ím primitivnjší útoky, tím mén mi vadí.
Mými páteli se stali pedevším výtvarníci z tak zvaného studia, kteí dlali reklamní návrhy a jiné vci pro firmu i zákazníky, sekretáka pana Harryho, Viviane, která si se mnou chodila povídat a zasvcovala mne do chodu podniku a informovala mne o rzných dleitých lidech a vcech, o drobnostech, které bylo dobré vdt. Take kdy ji její šéf hledal, telefonoval rovnou ke mn.“ Vera, je tam u tebe Vivian, potebuji novou tuku “, kvílel do aparátu.
Všichni mne znali jen kestním jménem, píjmení prý nedokázali vyslovit. Ani se o to nepokoušeli. Byla jsem ostatn jediná Vra široko daleko. Mijheer Harry zaal mému archivu íkat : Schatkamer van Vera, ili „Vina sí poklad“ , napsal na toto téma dokonce vtipný obník, který dostali v koncernu všichni vyšší funkcionái, kteí njakým zpsobem mohli mj archiv propagovat dál, i ho njak vyuít. Zapomnla jsem vám toti sdlit, e mezitím celá firma fusovala s dalšími nizozemskými tiskárnami a vydavatelstvími a byl vytvoen koncern, zvaný VNU. Sjednocená nizozemská vydavatelství. Pan Harry dobe vdl, e jeho jediný syn by podnik dovedl leda k úspšnému zániku.
Také náš ivot mimo zamstnání nám pinášel rzné novinky. Jedna z nich byl karneval. Znali jsme z domova maškarní plesy, šibinky a podobné radovánky a víme, e na venkov chodívaly kdysi v prvodu roztomilé maškary v tradiních maskách. Ale tady, na jihu Holandska, v Brabantu a v Limburku, kde jsou peván katolíci, se karneval udrel a slaví se dodnes ohromn. U od 11.11., od 11 hodin a 11 minut, co prý je bláznovské datum, to zaíná. Páté roní období nám nastalo, íkají. Rzné karnevalové spolky, vtšinou velmi staré a tradiní, se scházejí a pipravují se na prvod. Staví  pedevším alegorické vozy, které pak v prvodu soutí o ten nejvtipnjší a nejhezí. Na obrázku nahoe vidíte, e to musí dát práci, taková velká vc. Osobn si myslím, e si pedevším pi tom uijí spoustu legrace. Znají se všichni u odmalika, chodili stavt vozy u  s rodii a mají tedy jakýsi základ. My jsme mohli vdycky jen pihlíet.  Mají v tch spolcích také tak zvané „bonte avonden“, ili pestré veery a to je zabaví a do té chvíle, kdy pijde karneval skutený. Ten se sthuje v kalendái, kadý rok, jak víte, podle církevních svátk. Volí se také princ karnevalu, (svého prince karnevalu mají i dti) který po dobu karnevalu vládne ve mst, starosta mu symbolicky pedá klíe. Má po svém boku  princeznu a stojí ho to všechno hodn penz. Proto je to vtšinou njaký mohovitý majitel podniku, i obchodník. Povinn obchází všechny mstské hospody, které se tady kupodivu jmenují „café“, nebo „cafetaria“a  musí všade  všechny pítomné zvát  na skleniku.
Jeden z nejstarších spolk ve Weertu, který mívá i nejkrásnjší alegorické vozy (nic o politice, jako je tomu v Nmecku, teba v Kolín nad Rýnem a nebo v Mainzu, ale prost jen rzné legrace, týkající se místních záleitostí a událostí), se jmenuje De Rogstekers.  Rog (rejnok) je velká moská ryba, podivuhodného tvaru, jak vidíte na obrázku. I takový jakýsi obliejíek má. Rogstekery, tedy „Šouchai do rejnoka“ , jsou zváni dodnes všichni weertští obyvatelé, tedy nejen potomci tch, kteí tuto rybu kdysi slavn pemohli. Prý ji tenkrát skoro zapíchli vidlemi. To bylo takhle : ped mnoha a mnoha lety vezl jeden rybá ze severu Holandska celý vz ryb na prodej, dol  na jih, do msta Roermondu. Drkotal po hrbolatých cestách, a dojel za ranního svítání do msteka Weertu. A tam mu z vozu nepozorovan sjela jedna velikánská kluzká ryba, práv ten zmínný rog. Weertští obyvatelé, kteí v ranním šeru pomalu vycházeli ze svých obydlí za prací, uvidli  na ulici zmítající se obludu, div mávající ocasem a docela zkamenli. Takového tvora  ješt nikdy nevidli. Monstrum to bylo, docela jist ábel sám. Rychle poslali pro starostu a pro faráe a obecní sluha, který se zvoncem vdycky oznamoval ouední vyhlášky, pobíhal po mst a svolával statené mue. A ti pišli. Se všech stran se sbíhali, ozbrojeni vidlemi, rýi a hrábmi, nkteí z nich našli doma i starou halapartnu i kopí. Jistý Henrik Vos, vypráví se dodnes, dokonce osedlal svého vola a hrnul se smrem k místu , kde se sešli statení mui. Zvon, který vdy varoval ped blíícím se nebezpeím, zoufale vyzvánl. Seskupili se všichni opatrn za tamborem s velikým bubnem, za kostelníkem s vdrem svcené vody a za faráem. Jistota je jistota. Fará se rozhodl, e celé místo i s netvorem pro všechny pípady vysvtí.
V první ad mu stál Jan, zvaný Buchta, s kopím v ruce. „ Zapíchni ho, Jene, zapíchni ho konen, jinak  budeme všichni jeho obtí“, nabádala ho sousedka bojovn.  Ale Líze, en Janov, se to nezdálo a zaala na sousedku jeet: „ Kdyby tvj Jan stál tam, kde te stojí mj Jan, neekla bys svému Janovi to, co teka mému Janovi íkáš“. A vzala svého mue za límec a odtáhla ho z prvé ady hrdin. Kdy  si svou stateností proslulý Jan Buchta netroufl, netroufal si nikdo.  Dlouho se nic nedlo, weertští hrdinové stáli, koukali na zmítající se nestvru a sem tam do ní dloubli. Ale pak se pece jen nco zaalo dít. Od Roermondu sem rychle hrkotal vz, ten samý, který nkolik hodin ped tím projídl spícím mstem s nákladem ryb. Rybá, který mezitím postrádal svoji velkou a jist drahou rybu, slyšel u zdáli zvonní a rámus, harašení zbraní a vdl, kolik uhodilo. Dospl ke skupin obránc msta, rozhrnul jejich sevené ady, a kdy uvidl na zemi svoje drahocenné zboí, radostn zvolal: „Aha, tady jsi“.  Bránili mu sice a volali, e oni jsou zodpovdní i za jeho duši, ale rybá byl silný chlap, odstril je a rybu naloil na vz. „Hlupáci weertští, to, co vás tak vydsilo, není ádný ábel, ale zvíe, obyejná ryba“, ekl jim na rozlouenou. Pochopiteln, e to rozkecal po celém Holandsku, všade, kde prodával  své ryby.
A víte, e si ve Weertu obané ješt dnes sami ze sebe dlají kvli této píhod legraci? Vbec jim to nevadí. Kadému o tom vyprávjí, zejména okolo karnevalu. I ten rog je v mnoha podobách dodnes ve mst vidt. Má i malý bronzový pomníek, spolu s karnevalovým sdruením. Nejvtší je ale ped radnicí na chodníku, pkn vyvedený z dlaebních kostek. Dá se íci, e je v ivotní velikosti.
Veselí pánové na fotografii vlevo, to je ten  karnevalový spolek potomk hrdin, kteí ubránili msto, proslulí „De Rogstekers“. Nevím, který je potomkem Jana, zvaného Buchta, ale jsou to všichni pkní kluci. Ten v první ad uprosted, jejich pedseda, má na klop rejnoka, vypadá to, e sušeného.
My jsme se karnevalu zúastovali zejména v prvních letech pobytu také, chodili nkolik dn i nocí z café do cafeterie a tanili a bavili se. Kadý si na to bral dovolenou, my také.  Te u se chodíme jen dívat na prvod, zejména na prvod dtí, který je vdy v pondlí, bývá velmi pkný. Spousta šašk všech velikostí, medvd a rzných jiných zvíátek, nkteí z nich ješt v  koárcích vezení, zaruuje dorost pro Rogstekery.
Ješt jednu zvláštnost mají ty masky u nás : není jim dovoleno zakrývat si obliej. Mohou být pestrojeni, ale musí být stále vidt, kdo to je. Tak kdysi rozhodla protestantská vrchnost. Jak by to bylo praktické, kdyby ani v obyejném ivot lidé nesmli nosit masky, e?
Na popelení stedu se ješt jednou všichni sejdou, naposledy, na tak zvané „haring happen“, to znamená, e  pojídají slaneky a urit, docela urit k tomu pijí pivo. Však jim to Pánbh odpustí. Oni budou zase celý rok hodní. Moná.
Vra Pokorná