Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Krytof,
ztra Zita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pláe "Dne D", Bayeux
 
V tom rozhaveném úterním odpoledni nás ješt ekala návštva jedné z pláí, na nich se v „Den D“, 6.ervna 1944, vylodili Spojenci. Tou „naší“ pláí, na ní jsme se ve vzpomínkách mli vrátit  o víc jak 60 let zpátky, byla plá Omaha.  Ony jsou toti ty pláe, na nich probíhalo vylodní spojeneckých vojsk, pojmenovány. Zanu-li od západu, první je Utah, pak následují Omaha, Gold, Juno a Word. Na tch prvních dvou se vylodili Ameriané, zatímco na dalších tech britští a kanadští vojáci s podporou francouzských sil. Místo, které jsme navštívili my, byl mys Pointe du Hoc.  Pouze návjemi jemného písku pokryté a trávou zarostlé bombové krátery, osielé protiletecké dlo a více i mén zniené nmecké bunkry jsou nmými svdky krvavých boj, jimi zde zaala bitva o Normandii. Nejsou tu ádné okázalé památníky - jen nkolik jednoduchých pamtních desek. A osamlý ulový sloup na kraji útesu jako by hledl do dálky a vzpomínal na ty, co tehdy zaplatili ivotem…Ti spí  svj vný sen na 27 vojenských spojeneckých a nmeckých hbitovech v této oblasti. A i kdy slunce zbsile pálí a je úmorné dusno, které spolu se vzdáleným hmním a ernými hrady mrak na obzoru vstí picházející bouku, mrazí mne náhle v zádech…Avšak peplnný program pedposledního dne našeho putování za perlami Francie nás nenechá dlouho postát na jednom míst. Bhem  45 minut nás autobus unáší k další zastávce, mstu Bayeux. A sotva vyjedeme na hlavní silnici, protne ernou oblohu nad námi ohnivý blesk a za ohlušujícího rachotu se spouští fantastický liják. Vbec nechápu, jak náš idi me pokraovat v jízd, protoe  vidíme sotva na ti metry ped sebe.  Kadou chvíli se otvírá nebe a pekelný rachot jako by nám chtl aspo zvukov piblíit ony ervnové dny v roce 1944. Tato pehlídka síly pírodních ivl trvá asi 20 minut. Pesn tak dlouho jedeme do Bayeux, ale tam u deštníky nepotebujeme.
Bayeux je první msto, které bylo osvobozeno hned první den po Dni D, a proto ušlo zniení. Další msta u takové štstí nemla. I Bayeux má své historické centrum, kterému dominuje  nádherná gotická katedrála. A tak tedy opt obdivuhodné architektonické ešení vznosné stavby, pvabná vnitní výzdoba, krásné barevné  vitráe oken… M však ale nejvíc láká poklad tohoto msta, legendární  goblén  z Bayeux, který vlastn ani goblénem v pravém smyslu slova není, nebo není tkaný, ale vyšitý.  Tento 70 metr dlouhý a 50 cm široký pás je uloen v Centre Guillaume-le-Conquérant a prostednictvím znan iv vyvedených výjev vypráví píbh o výbojích vévody Viléma Dobyvatele v Anglii. A je to vyprávní velmi dynamické: vystupuje tam 626 lidí, 202 koní, 55 ps a 505 dalších zvíat: Všechny postavy jsou v pohybu a my se ocitáme nejen ve válené vav bitvy u Hastings, ale také na Vilémov dvoe, na behu eky nebo teba i v kuchyni, vidíme Mont-St-Michel, pozorujeme jako špatné znamení Halleyovu kometu  letící nad nov korunovaným Haroldem…(A co je pro nás zvlášt píznivé-prvodní slovo si meme, poprvé, ale také naposledy za celý náš pobyt, poslechnout v eštin…) Goblén byl vytvoen pro místní katedrálu v r.1077 poraenými anglosaskými umlci, na n dohlíel nevlastní bratr Viléma Dobyvatele  Odon de Conteville, biskup z Bayeux. Píbh na goblénu je vyprávn z hlediska normandského, a tak pro Harolda a anglické diváky nevyznívá práv  pízniv.
Skoro dv hodiny strávené v Bayeux uteou velmi rychle a nám nezbývá ne opt zaujmout svá místa v autobuse. eká nás ješt docela dlouhá cesta do Rouenu, kde strávíme také poslední noc.
 
Ješt Rouen a letíme dom
Veer nás autobus dovezl na okraj msta Rouen, kde nás ekal poslední nocleh v dalším ze sít hotel B&B. Ten byl sice o nco skromnjší ne v nedli ten v Quimper, ale zato rouenský Bufallo Grill, kam jsme byli odvezeni na veei, byl ve srovnání s tím nedlním „jako pes kopírák“- vetn skladby veee.Ani steda, poslední den našeho zájezdu, neslibovala volnjší tempo. Práv naopak. Mli jsme hodinu a tvrt na to, abychom si prohlédli historické centrum Rouenu a pak u nás ekal poslední cíl- letišt Charlese de Gaulla v Paíi.
Normanané jsou na své hlavní msto patin hrdí. Rouen je významným centrem textilního prmyslu, ale také mstem, kde zemela Johanka z Arku, symbol národního boje proti krutovlád a tyranii. Msto bylo v tkých bojích o Normandii hodn ponieno, ale Normanané s velkým umem a láskou stedovké a renesanní centrum renovovali.
Prohlídku Rouenu jsme zahájili u katedrály Notre- Dame. Pvabná asymetrie jejích dvou ví iní tuto katedrálu nezamnitelnou. Vyšší v nese pízvisko „Máslová“. Pojí se k ní historka, e tuto v dostali katolití obyvatelé výmnou za papeské naízení vzdát se dobrého normandského másla v postním období ped Velikonocemi. V katedrále byste našli hrobku nejhrdinnjších stedovkých anglických král. Jsou zobrazeni vlee nad latinským nápisem, který hlásá:“Zde je pohbeno srdce anglického krále Richarda, známého jako Lví srdce.“ Pi pohledu na pekrásné prelí katedrály si kadý, kdo se zajímá o výtvarné umní,jist vybaví obrazy Claude Moneta, jemu tento pohled pímo uaroval, a proto prelí katedrály maloval mnohokrát.Pokraovali jsme nejslavnjší rouenskou ulicí Rue du Gros- Horloge. Na ní nelze pehlédnout masivní hrázdné domy s dubovými trámy svírajícími kosoúhlé a obdélníkové tvary, je jsou tak typické pro normandskou architekturu. Ulice , která je centrem obchodního ruchu, dostala svj název podle krásných renesanních hodin Gros-Horloge, je  na jednom míst ulici elegantn peklenují. Jejich ciferník s bohatou zlatou ornamentální výzdobou má pouze hodinovou ruiku. Hodiny se staly symbolem msta. Ulice nás dovedla na námstí zvané Staré trišt. Zde na první pohled upoutala náš pohled impozantní moderní budova kostela zasvceného Johance z Arku. Vedle kostela jsme si prohlédli místo, kde v r.1431 vzplála hranice, na ní Johanka nalezla smrt. Johanku zde pipomíná prostý památník se sochou z bílého kamene. Na míst hranice dnes stojí uprosted záhonu kvt vysoký devný kí a místo dopluje nkolik kamen, je údajn pocházejí z eništ Johaniných soudc. Louíme se s Johankou a zárove s mstem Rouen a  spcháme k místu, kde nás nedaleko mostu, z nho byl v r.1431 svren do Seiny Johanin popel, eká náš modrý autobus, který nás po nkolika hodinách cesty vyloí v Paíi.
V Paíi je nám vnováno asi 30 minut, abychom v obchodním dom vedle Moulin Rouge mohli dokoupit poslední dárky, a u ujídíme k letišti Charlese de Gaulla. Zde se s námi rozlouí naše prvodkyn a zanechává nás na pospas francouzské byrokracii. Vyzvedáváme si letenky a zaíná nekonené ekání - bohuel vestoje, protoe v celé dlouhé hale o laviku nezavadíš, ale do ekárny se odebrat nemeš, protoe musíš být ve stehu, kdy zazní hlášení, je  t nkam nasmruje. Z tlampa zaznívá jedno hlášení za druhým, pochopiteln v rychlé francouzštin, eventuáln anglitin, a pokud našinec vládne jen nminou i nedejbh ruštinou, nech je mu nebe milostivo. Konen,  zhruba o hodinku pozdji ne bylo uvedeno v pokynech, zaznívá z amplion nco, z eho pochopíme, e úastníci našeho letu se mají dostavit ke vchodu íslo 22, a tak se ukáznn adíme. Urostlá pevykující ernoška mezi dvma vejknutími procedí svoje „ ´n úr“ a spustí na nás francouzský vodopád. Posléze pochopíme, e manela posílá k úedníkovi vpravo, zatímco mne k úedníkovi vlevo. Vzáptí zaznamenávám ve front vpravo njaké vzrušo. Píinou je mj roztritý cho. Do brašny, ji nese pes rameno, si dal malou minerálku, e si ji vypije ve front pi ekání. Zapomnl a te je podezíván z pípravy teroristického útoku…Ale za chvíli je vše vysvtleno, minerálka zstává a my postupujeme. Jene ne dlouho. Stát a elem vzad! Všichni-provení i neprovení- jsme vyhnáni zpt do haly a tam se dozvídáme, e máme jít ke vchodu .32. U remcáme, ale jdeme. A cirkus se opakuje – tentokrát u naštstí bez minerálky. Tšíme se, e poslední as, ne nás pojme do svých útrob letadlo, strávíme v podobn píjemném prostedí, jaké je na Ruzyni. Omyl! Ocitáme se v ekárn lemované lutou koenkou potaenými polstrovanými lavicemi. Nad námi prosklený strop, do nho se opírá havé slunce. Klimatizace se nekoná, o automatu na nápoje si meme nechat jenom zdát… Rozarovan usedáme na lavice, díváme se na ne práv uklizenou podlahu ekárny, která je urena pro cestující do zemí bývalého „východního bloku“, a pemýšlíme, pro si v posledních hodinách pobytu ve Francii, která nám dosud ukázala tolik krás a milých, zdvoilých lidí, musíme takhle kazit dojem…  Po dalších asi 40 minutách jsme konen vyzváni k nástupu do letadla. Znovu ukáeme letenky a pasy a suneme se airbusem ke svým místm.  Tady nás eká poslední pekvapení. Jsem odtrena od svého mue, který se usazuje nejen na opané stran uliky ne já, ale ješt o adu dál.S tímto „rozvodem“ se rychle smiuji, protoe oba sedíme u okýnka. A tak mám bhem cesty o jeden problém víc: nevím, zda mám sledovat let na obrazovce nad sedadly, nebo z okýnka (je toti jasno a mrana brání ve výhledu minimáln), i konzumovat oberstvení. A ne svoje dilema vyeším, zaíná letadlo klesat a vítá nás Praha.

Bretani, Normandie, skrýváte opravdu spoustu perel a chtla bych si vás projít ješt jednou! Ale beze spchu…

Míla Nová

Za perlami Francie - 1
Za perlami Francie - 2
Za perlami Francie - 3
Za perlami Francie - 4
 
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
Pobaltí - 7
 
 
Vtip se musí umt podat!
okoláda
Tlocvina a já
Nad roklí
Všude íhá nebezpeí
Létající kruh
Jak to vlastn zaalo...
Zpívám jen v sebeobran