Øíká se tady u nás trochu pyšnì, ¾e Bùh stvoøil svìt, ale Holanïané stvoøili Holandsko. Ten kdo se trochu zajímá o historii této sympatické zemì, le¾ící z jedné tøetiny pod úrovní moøské hladiny, musí uznat, ¾e na tom nìco je.
Chtìl bych se zmínit o jedné zajímavé stavbì, která právì v letošním roce slavila pìtasedmdesáté výroèí svého trvání. Jedná se o hráz, dlouhou 32 kilometrù, která spojuje provincii Friesland s Noord Holland, jménem Afsluitdijk. Tato hráz oddìluje jezero Ijsselmeer od Severního moøe. (Meer je opravdu holandsky jezero a zee je moøe.)
Ke svému jménu pøišlo toto „jezero“ pozdìji. Pùvodnì do nìj ústila øeka Ijssel, která je jedním ramenem Rýna. Do roku 1280 byl od moøe oddìleno pevným pruhem pobøe¾í, který vzal za své roku 1280, kdy podzimní bouøe tento ochranný pruh zemì protrhly, a daly tak vzniknout novému hlubokému moøskému zálivu. Tento záliv byl, vzhledem k své poloze oproti moøi Severnímu, pojmenován Zuiderzee - èili Ji¾ní moøe. Záliv se stále rozšiøoval, postupoval, a¾ se dostal skoro k Amsterodamu. Poté se tvar pobøe¾í ustálil v nynìjší podobì. To bylo pøibli¾nì v šestnáctém století. Kdysi byly v Ijselmeeru vybudovány pøístavy pro lodi obchodní flotily. Zpoèátku velice èilý provoz byl postupnì omezován, pøístavy byly zanášeny pískem, který pøinášela øeka Ijssel. Naplaveniny zpùsobily, ¾e plavba a¾ do Amsterodamu byla zcela znemo¾nìna. Øešení problému pøinesla stavba Severo
holandského a Severomoøského prùplavu. (1825 - 1876). Ale stále se pøemýšlelo o tom, jak vytvoøit kratší spojení mezi Frízskem a provincií Noord Holand. Nebezpeèí záplav pøi podzimních bouøích bylo tak veliké, ¾e se uva¾ovalo o vybudování zábran. Nejstarší dochovaný návrh je u¾ z roku 1667. Ale byl v pozmìnìné podobì uskuteènìn a¾ o nìkolik generací pozdìji. Teprve koncem 19.století vypracoval vodohospodáøský in¾enýr Cornelis Lely projekt, který byl po první svìtové válce schválen. Napøed byl vybudován dvoukilometrový experimentální úsek od Amsteldiepdijku na ostrov Wieringen. S vlastní stavbou se zaèalo v roce 1927 a dokonèena byla 28.5.1932. Pobøe¾í se tím vlastnì zkrátilo o 300 km a Severní moøe bylo „odsunuto“ z vnitrozemí o 85 km. Na satelitním snímku mù¾ete vidìt jak køehce a jednoduše to z výšky vypadá. Jako èárka. Ale byla to strašná práce.
Stavba nebyla od zaèátku nijak jednoduchá, pøednì se muselo nìjak upevnit dno pro budoucí hráz. Byly zhotovovány roho¾e z rákosí, stejné, jakými Holanïané u¾ po staletí zpevòují své hráze. Ty byly pokládány na dno a zasypávány kameny a betonovými bloky. Na kamení chudé Holandsko je muselo samozøejmì dová¾et. Zajímavé je, ¾e ¾ulové a bazaltové kameny byly dová¾eny také z Èeskoslovenska. To vše se zasypávalo pískem a mezery se vyplòovaly rákosím. Pracovalo se bez ohledu na poèasí, byl to vlastnì dlouhý a hrdinný boj s moøem. Materál se dopravoval na nìkolik ostrovù, které byly vybudovány jako prozatimní základny. Pozdìji byly zrušeny. Bylo pamatováno i na vypouštìní vody do Severního moøe, proto byly vybudovány vodní propustì, kterými se pøi odlivu vypouští sladká voda do moøe. Zároveò také propusti pro lodi, aby bylo zachováno spojení se Severním moøem. Je pochopitelné, ¾e docházelo k protestùm rybáøù, kteøí se obávali o svoji existenci. Tím, ¾e bylo pøerušeno spojení s moøem, docházelo postupnì k odsolení novì vzniklého jezera a moøské ryby se odstìhovaly. Také s tím se poèítalo a pozdìji byly vysazeny nové druhy ryb, sladkovodních. 20.záøí 1932 bylo Zuiderzee (Ji¾ní moøe) oficielnì pøejmenováno na Ijsselmeer (Ijsselské jezero). Ijsselmeer je nyní nejvìtším zdrojem sladké vody v severním Nizozemí. Pùvodnì byla na hrázi jenom obyèejná silnice, ale pozdìji, kdy¾ byla hráz rozšíøena na 90 metrù, byla vybudována ètyøproudová dálnice a v budoucnu se poèítá také s ¾eleznicí. Je zajímavé, ¾e se na hrázi vlastnì stále pracuje. Moøe je sice o 20-40 centimetrù výše ne¾ hladina jezera za normálního stavu, ale rozdíl mù¾e být také 3 - 4 metry. Pøesto se stále uva¾uje o dalším zvýšení hráze, proto¾e v poslední dobì èasté bouøe zpùsobují , ¾e voda, hnaná vìtrem, zasahuje a¾ na dálnici, poškozuje jí a zpùsobuje dopravní problémy. Uprostøed hráze je vyhlídková vì¾ s malièkou restaurací a památník, který oslavuje budovatele této stavby, která je v odborném svìtì dosud pova¾ována za naprosto unikátní projekt .
Nakonec se zkouškami prokázalo, ¾e rozhodnutí vybudovat Afsluitdijk bylo správné a proto se mohlo pøikroèit k dalšímu plánu se stavbou hráze spojenému. Ve tøicátých letech se v Nizozemí poèítalo s pøírùstkem obyvatelstva a s nutností získat plochy pro nová sídlištì a zemìdìlskou pùdu. Proto bylo rozhodnuto v ji¾ní èásti Ijsselmeeru vybudovat vysušením ostrovy, které by byly po urèité dobì osídleny. Tak zvané poldery. Po polderu Wieringermeer na severu, se poèalo s budováním dalších, Noordoostpolder, 480 km², Oost Flevoland 540 km² a Zuidelijk Flevoland 480 km². Tím vlastnì vznikla nová, dvanáctá provincie, nazvaná Flevoland. Pøíprava pùdy pro zemìdìlské vyu¾ití je vìda sama o sobì. Nejdøíve je potøeba pùdu odsolit, co¾ se provádí polo¾ením rákosových rohoøí na obna¾ené bahnité dno. Potom se vysévá rákos, v moderní dobì z letadel, který svými koøeny patøiènì pùdy vysuší. Vzrostlý rákos se vypálí a popel vlastnì pùdu pøihnojí. To se opakuje nìkolikrát. Kdy¾ koneènì vznikne první vrstva ornice, vysází se na ní zelí, které dodá pùdì další ¾iviny. Teprve potom se mù¾e zaèít s pìstováním obilí. Zájemci o sedlaèení na této novì získané pùdì musí mít patøièné vzdìlání, zemìdìlskou školu, a musí se zavázat, ¾e o svìøenou pùdu budou vzornì peèovat. Také se musí zaruèit, ¾e se na polderu usadí natrvalo. O novou pùdu, která se zaèalo pøidìlovat v roce 1955, byl veliký zájem. Dávala se pøednost sedlákùm, kteøí dostávali novou pùdu jako kompensaci za pùdu, která byla vyvlastnìna pro nìjaký veøejný zájem. Poèátky byly dosti tvrdé, všechno na takovém novém polderu je ryze úèelové, geometricky strohé, ale bìhem let se podaøilo tvrdou prací vytvoøit útulné usedlosti, obklopené zahradami s kvìtinami, se stromy a zelení jako na „staré pevninì“. To je toti¾ nìco, v èem mají Holanïané staletou praxi. Aby novì získaná krajina vypadala pøirozenì, nechaly se urèité úseky svému osudu a tak vznikaly lokality, kde je mo¾no vidìt stádo zubrù èi koní tarpanù. Je zajímavé, ¾e tarpani jsou vypouštìni i v jiných pøírodních reservacích v Nizozemí, napøíklad okolo Maasu. Jediný pùvodní ostrov, který zùstal, je ostrov Marken se svými typickými stavbami i obyvateli. Døíve býval tento ostrov pøi bouøích pravidelnì pod vodou, proto byly mnohé domy postaveny na kùlech. V nynìjší dobì byly kùly nahra¾eny betonovými sloupy. Vedle silnice, vybudované na hrázi je tento ostrov dosa¾itelný také lodí, která pravidelnì spojuje tento ostrov s Volendamem. Také pùvodní pøístavy jako Hoorn, Medemblik a Enkhuizen ztratily mnoho ze své pùvodní slávy, z tìch dávných dob, kdy z nich vyplouvaly lodì do celého svìta. Jenom v mìstì Hoornu je ještì mo¾no vidìt na pøístavní zídce bronzové sousoší malých chlapcù, hrdinù z knihy J. Fabricia „Plavèíci kapitána Bontekoea“. Z tohoto pøístavu s pøáteli nejménì jednou za rok vyplouváme na kratší plavby po Ijsselmeeru. Pronajmeme si starý tjalk, loï typickou pro plavbu v mìlkých vodách, pro jistotu i s kapitánem, abychom trochu okusili jaké to bylo døíve na moøi. Vrzání ráhen, skøípot døevìných èástí lodi, zvuk vìtru v plachtách a šum vody kolem lodi, to je nìco nezapomenutelného. V noci, kdy¾ všechno spí, zùstáváme nìkdy za hezkého letního poèasí na palubì, pozorujeme hvìzdy a svìtla vzdálených lodí na vodì a posloucháme ticho, které je rušeno jenom vlnami lehce nará¾ejícími na bok lodi. Tak se dá nejlépe zapomenout na všechno kolem a ocitnout se na chvíli v minulosti.
Mo¾nost pronajmout si loï pro takovou plavbu je bohatá, výbìr je od malých škunerù a¾ po velké plachetnice, i pro tøicet lidí. Pobyt a plavba na tìchto lodích je v¾dy nìco mimoøádného, musí se také pomáhat se vztyèením plachet a mù¾ete si zahrát i na kormidelníka. V¾dy se vracíme velice unaveni a trochu se nám delší dobu houpe zem pod nohama, ale zá¾itky jsou to jedineèné.
Pro profesionální rybáøe nastal nový èas, mohou sice díky propustím vyplouvat i na moøe, ale v jezeøe se zmìnily se také ryby, pøevládají sladkovodní a také ještì ty, které snášejí lehce brakickou vodu. Hráz má také svoje „údr¾báøe“, stáda ovcí, která spásají trávu a pøitom svými kopýtky hráz zpevòují. K tomu ještì má jejich maso speciální lehce slanou chu», stejnì jako maso ovcí v Normandii a je proto dost ¾ádáno kuchaøi z dobrých restaurací.
Jako hold všem bezejmenným tvùrcùm této hráze je uprostøed hráze u té vyhlídkové vì¾e prostá socha jednoho ze stateèných dìlníkù. Na zaèátku mostu stojí v bronzu vyvedený geniální in¾enýr Cornelis Lely. Jedna kopie je k vidìní i v hlavním mìstì provincie, které jednou prov¾dy nese jeho jméno: Lelystadt .
Ale skuteènými hrdiny Afsluidijku zùstávají obyèejní Holanïané, dìlníci, kteøí doslova holýma rukama, kámen po kameni tuto hráz postavili.
Øíká se tady u nás trochu pyšnì, ¾e Bùh stvoøil svìt, ale Holanïané stvoøili Holandsko. Ten kdo se trochu zajímá o historii této sympatické zemì, le¾ící z jedné tøetiny pod úrovní moøské hladiny, musí uznat, ¾e na tom nìco je.
zanášeny pískem, který pøinášela øeka Ijssel. Naplaveniny zpùsobily, ¾e plavba a¾ do Amsterodamu byla zcela znemo¾nìna. Øešení problému pøinesla stavba Severo
Stavba nebyla od zaèátku nijak jednoduchá, pøednì se muselo nìjak upevnit dno pro budoucí hráz. Byly zhotovovány roho¾e z rákosí, stejné, jakými Holanïané u¾ po staletí zpevòují své hráze. Ty byly pokládány na dno a zasypávány kameny a betonovými bloky. Na kamení chudé Holandsko je muselo samozøejmì dová¾et. Zajímavé je, ¾e ¾ulové a bazaltové kameny byly dová¾eny také z Èeskoslovenska. To vše se zasypávalo pískem a
mezery se vyplòovaly rákosím. Pracovalo se bez ohledu na poèasí, byl to vlastnì dlouhý a hrdinný boj s moøem. Materál se dopravoval na nìkolik ostrovù, které byly vybudovány jako prozatimní základny. Pozdìji byly zrušeny. Bylo pamatováno i na vypouštìní vody do Severního moøe, proto byly vybudovány vodní propustì, kterými se pøi odlivu vypouští sladká voda do moøe. Zároveò také propusti pro lodi, aby bylo zachováno spojení se Severním moøem. Je pochopitelné, ¾e docházelo k protestùm 
rybáøù, kteøí se obávali o svoji existenci. Tím, ¾e bylo pøerušeno spojení s moøem, docházelo postupnì k odsolení novì vzniklého jezera a moøské ryby se odstìhovaly. Také s tím se poèítalo a pozdìji byly vysazeny nové druhy ryb, sladkovodních. 20.záøí 1932 bylo Zuiderzee (Ji¾ní moøe) oficielnì pøejmenováno na Ijsselmeer (Ijsselské jezero). Ijsselmeer je nyní nejvìtším zdrojem sladké vody v severním Nizozemí. Pùvodnì byla na hrázi jenom obyèejná silnice, ale pozdìji, kdy¾ byla hráz rozšíøena na 90 metrù, byla vybudována ètyøproudová dálnice a v budoucnu se poèítá také s ¾eleznicí. Je zajímavé, ¾e se na hrázi vlastnì stále pracuje. Moøe je sice o 20-40 centimetrù výše ne¾ hladina jezera za normálního stavu, ale rozdíl mù¾e být také 3 - 4 metry. Pøesto se stále uva¾uje o dalším zvýšení hráze, proto¾e v poslední dobì èasté bouøe zpùsobují , ¾e voda, 
hnaná vìtrem, zasahuje a¾ na dálnici, poškozuje jí a zpùsobuje dopravní problémy. Uprostøed hráze je vyhlídková vì¾ s malièkou restaurací a památník, který oslavuje budovatele této stavby, která je v odborném svìtì dosud pova¾ována za naprosto unikátní projekt .
zaèít s pìstováním obilí. Zájemci o sedlaèení na této novì získané pùdì musí mít patøièné vzdìlání, zemìdìlskou školu, a musí se zavázat, ¾e o svìøenou pùdu budou vzornì peèovat. Také se musí zaruèit, ¾e se na polderu usadí natrvalo. O novou pùdu, která se zaèalo pøidìlovat v roce 1955, byl veliký zájem. Dávala se pøednost sedlákùm, kteøí dostávali novou pùdu jako kompensaci za pùdu, která byla vyvlastnìna pro nìjaký veøejný zájem. Poèátky byly dosti tvrdé, 
všechno na takovém novém polderu je ryze úèelové, geometricky strohé, ale bìhem let se podaøilo tvrdou prací vytvoøit útulné usedlosti, obklopené zahradami s kvìtinami, se stromy a zelení jako na „staré pevninì“. To je toti¾ nìco, v èem mají Holanïané staletou praxi. Aby novì získaná krajina vypadala pøirozenì, nechaly se urèité úseky svému osudu a tak vznikaly lokality, kde je mo¾no vidìt stádo zubrù èi koní tarpanù. Je zajímavé, ¾e tarpani jsou vypouštìni i v jiných pøírodních reservacích v Nizozemí, napøíklad okolo Maasu. Jediný 
pùvodní ostrov, který zùstal, je ostrov Marken se svými typickými stavbami i obyvateli. Døíve býval tento ostrov pøi bouøích pravidelnì pod vodou, proto byly mnohé domy postaveny na kùlech. V nynìjší dobì byly kùly nahra¾eny betonovými sloupy. Vedle silnice, vybudované na hrázi je tento ostrov dosa¾itelný také lodí, která pravidelnì spojuje tento ostrov s Volendamem. Také pùvodní pøístavy jako Hoorn, Medemblik a Enkhuizen ztratily mnoho ze své pùvodní slávy, z tìch dávných dob, kdy z nich vyplouvaly lodì do celého svìta. Jenom v mìstì Hoornu je ještì mo¾no vidìt na pøístavní zídce bronzové sousoší malých chlapcù, hrdinù z knihy J. Fabricia „Plavèíci kapitána Bontekoea“. Z tohoto pøístavu s pøáteli nejménì jednou za rok vyplouváme na kratší plavby po Ijsselmeeru. Pronajmeme si starý tjalk, loï typickou pro plavbu v mìlkých vodách, pro jistotu i s kapitánem, abychom trochu okusili jaké to bylo døíve na moøi. Vrzání ráhen, skøípot 
døevìných èástí lodi, zvuk vìtru v plachtách a šum vody kolem lodi, to je nìco nezapomenutelného. V noci, kdy¾ všechno spí, zùstáváme nìkdy za hezkého letního poèasí na palubì, pozorujeme hvìzdy a svìtla vzdálených lodí na vodì a posloucháme ticho, které je rušeno jenom vlnami lehce nará¾ejícími na bok lodi. Tak se dá nejlépe zapomenout na všechno kolem a ocitnout se na chvíli v minulosti. 
Pro profesionální rybáøe nastal nový èas, mohou sice díky propustím vyplouvat i na moøe, ale v jezeøe se zmìnily se také ryby, pøevládají sladkovodní a také ještì ty, které snášejí lehce brakickou vodu. Hráz má také svoje „údr¾báøe“, stáda ovcí, která spásají trávu a pøitom svými kopýtky hráz zpevòují. K tomu ještì má jejich maso speciální lehce slanou chu», stejnì jako maso ovcí v Normandii a je proto dost ¾ádáno kuchaøi z dobrých restaurací.