Opìt nìkolik zajímavých znaèek, o kterých bych vám chtìl nìco vyprávìt, pokud budete mít zájem. Podle ohlasù na minulé èlánky se domnívám, ¾e nìkteré ètenáøe trochu zaujaly.
K dnešní první znaèce patøí trochu delší vysvìtlení. Je to pøíbìh z USA, z Arizony, z mìsta Maricopa, kde vládne tvrdou rukou zákona šerif Joe Arpaio. Všemo¾né organizace rùzných lidumilù a zastáncù lidských práv proti nìmu vedou mediální válku, nebo» podle jejich názoru se prohøešuje proti lidskosti. Joe Arpaio se stará o mladistvé vìznì. Jeho pøístup k nim je trochu staromódní, vychází z toho, ¾e kdo se dopustí trestního èinu, musí poèítat s tím, ¾e bude-li dopaden, bude potrestán. A ¾e vìzení není hotel, ale místo, kde se bydlí za trest. A ¾e si trestanci ten trest musí pamatovat. Na to ovšem pøijdou potrestaní a¾ na místì. Šerif jde na to od podlahy. Trestanci jsou obleèeni do nápadných, tradiènì pruhovaných obleèkù a dostávají ještì rù¾ové spodní prádlo. Neexistují ¾ádné vìzeòské budovy, trestanci spí ve vojenských stanech, V Arizonì stejnì není chladno. Kdy¾ je chladno, mají smùlu. Dostávají jednoduchou stravu, ¾ádnou kávu a kdy¾ se chtìjí dívat na televisi, musí si proud vyrábìt sami, šlapáním na kole. Je zakázáno kouøit.Vìzòové pracují v¾dy ve dvou, jsou stále spojeni pouty. A tak tedy ti potrestaní výteèníci zametají silnice, upravují trávníky a konají rùzné jiné veøejné práce, které by musela obec platit. Místo jejich pracovního úsilí je oznaèeno tou znaèkou, co vidíte nahoøe. Zajímavé je, ¾e Joe Arpario „šerifuje“ nepøetr¾itì u¾ od roku 1992, proto¾e je spokojenými obèany mìsta poka¾dé znovu zvolen. Na svoji metodu pøevýchovy je velice pyšný, má skvìlé výsledky, minimum recidivistù. Do Mariocopy jezdí z jiných amerických státù i ciziny rùzní odborníci z jiných vìznic, psychologové, šerifové a pedagogové, získat zkušenosti, nebo se jenom podívat. Na pøilo¾eném snímku mù¾ete vidìt jednoho novináøe z Nìmecka, který také dìlal reportá¾ o tomto neobyèejném vìzení.
V jednom nìmeckém èasopise jsem objevil zajímavou zprávu i s fotografií. Upozoròuji , ¾e se jedná o skuteènou pøíhodu. Stalo se v nìmeckém mìstì Stade. Policie chtìla kontrolovat auto, které jim bylo podezøelé. Øidiè nereagoval na znamení k zastavení a rozhodl se ujet. Nastala honièka, jaké známe z filmù. Øidiè policii unikal a velice bravurnì ovládal auto v kritických situacích. Jenom asi nemìl dobrý prostorový odhad, a v mìstì se nevyznal, proto¾e zajel do zu¾ující se ulice, kde ke své hrùze zjistil, ¾e nemù¾e dál, proto¾e se zpìtná zrcátka „zašprajcovala“ o zdi a on nemohl otevøít ani dvíøka a stáhnutým oknem se nemohl protáhnout. Naštìstí ho policisté z oné neblahé situace vyprostili kdy¾ se k nìmu dostali zezadu kufrem. Jistì si nepøedstavoval takovýto hloupý konec. Teï má na krku kráde¾ vozidla, jízdu bez øidièského prùkazu, odpor policii, zaplacení poškozeného vozidla a vyproštìní z ulièky. Byla to zkrátka zatracenì drahá projí¾ïka.
Na druhém snímku je jeho bratr v utrpení, podobná situace, jen¾e tentokrát v Praze ….byl u toho tehdy velice výsti¾ný komentáø: blbeèek.
Dosti kuriosní znaèku je mo¾no vidìt v Ji¾ní Africe, kde jsou automobilisté upozoròováni na sovy, které chodí pìšky. Jsou to sympatické, ale zøejmì velice líné sovy, které, pøesto¾e doká¾ou velice dobøe lítat, dávají pøednost chùzi. To zase na Taiwanu si musíte dát zveèera pozor na sovy, které lítají pøes silnici, jak upozoròuje tato znaèka. Všimnìte si rozdílu v umìleckém pojetí obrazu sovy. Ta na tom Taiwanském obrázku je v akci. Docela hezky, tedy na první pohled vypadá èervenomodrá znaèka, která je opìt z Ji¾ní Afriky. Pøi bli¾ším prozkoumání zjistíte, ¾e tak moc hezká není, upozoròuje toti¾ parkující automobilisty na neslušnì se chovající netopýry, kteøí doká¾ou na dotyèném místì automobilistùm pokálet jejich zaparkované auto nebývalým zpùsobem. Jsou to velcí netopýøi…
Další upozornìní je z Kalifornie, na obrázku je pták, který mi byl ji¾ jako malému klukovi sympatický v kreslených amerických groteskách. V¾dy jsem mìl radost, kdy¾ se mu podaøilo uniknout lstivým kojotùm. Teprve v pokroèilém vìku jsem zjistil v Kalifornii, Nevadì a Novém Mexiku, ¾e tihle ptáci doopravdy tak bìhají po silnicích, a také jinde okolo, neuvìøitelným, hrozným „fofrem.“ Zjistil jsem také, ¾e kreslíøi z studia Walta Dysneye mìli ú¾asný pozorovací talent a doopravdy je realisticky zachytili . Anglicky tomu ptákovi øíkají, jak vidíte, roadrunner, latinsky Geococcyx Californians, ale jak se jmenuje èesky doopravdy nevím. Snad Kukaèka kalifornská? Silnièní bì¾ec by bylo hezèí, nebo tøeba Zátopek? Jen¾e tahle kukaèka nedìlá tak hrozné oblièeje kdy¾ bì¾í, jako kdysi ten Zátopek.
Velice roztomilou ceduli jsem našel v jednom èasopise, kde je vedle upozornìní pro majitele psù, aby po svých psech laskavì uklidili zanechané „pozùstatky“, také povídání pro psy, a to v jejich psí øeèi. Nachází se na jednom molu v distriktu Severní Vancouver. Otázkou zùstává, zda tomuto upozornìní porozumí také pes, který není zvyklý hovoøit anglicky. Výzva sem, výzva tam, je pro mne tì¾ké si pøedstavit, ¾e by lidé v Èesku, tøeba v Praze opravdu po psech uklízeli ty jejich tentononc.
®e by se to a jak by se to mìlo dìlat, to napovídá znaèka vpravo. Sáèky, jako¾ i lopatièky a nìjaká hrabátka noste sebou!
Docela nakonec vám pøidám „zvíøecí“ dopravní znaèku , kterou jsme mìli donedávna u nás v Nizozemí. Byla k vidìní v malém místì na severu Holandska, zvaném Heerjesdam. Mìli tam v jednom domeèku velmi starou koèku, tulaèku, která k nim sama od sebe jednou pøišla a zùstala. Byla bohu¾el stará a hluchá. Mìla ve zvyku sedìt uprostøed ulice a èistit si ko¾íšek. Její majitel, desetiletý chlapec se právem obával, ¾e jí nìkdo pøejede. Napsal proto do televize Paulu de Leeuw, který pravidelnì moderoval známý program, kde se plnila neobvyklá pøání. Pøáním chlapce byla dopravní znaèka, která by jeho milou, ale hluchou pøítelkyni trochu ochránila. Znaèku opravdu dostal, i s nápisem : Pøecházející hluchá koèka! Svìt chvíli nebyl tak zlý, jak vypadá. Automobilisté opravdu brzdili, vìtšinou ale jen proto, aby se blí¾e podívali na tu dopravní znaèku. Jednoho dne jelo tou ulicí auto, které nepøibrzdilo… proè také, ¾e?
Doufám, ¾e ten zlý èlovìk nikdy nepojede do Ameriky, proto¾e tam by docela urèitì ignoroval i tu znaèku, vyzývající k tomu, aby automobilisté dávali pozor na pøecházející starší lidi.
èlánky se domnívám, ¾e nìkteré ètenáøe trochu zaujaly.
vychází z toho, ¾e kdo se dopustí trestního èinu, musí poèítat s tím, ¾e bude-li dopaden, bude potrestán. A ¾e vìzení není hotel, ale místo, kde se bydlí za trest. A ¾e si trestanci ten trest musí pamatovat. Na to ovšem pøijdou potrestaní a¾ na místì. Šerif jde na to od podlahy. Trestanci jsou obleèeni do nápadných, tradiènì pruhovaných 
obleèkù a dostávají ještì rù¾ové spodní prádlo. Neexistují ¾ádné vìzeòské budovy, trestanci spí ve vojenských stanech, V Arizonì stejnì není chladno. Kdy¾ je chladno, mají smùlu. Dostávají jednoduchou stravu, ¾ádnou kávu a kdy¾ se
chtìjí dívat na televisi, musí si proud vyrábìt sami, šlapáním na kole. Je zakázáno kouøit.Vìzòové pracují v¾dy ve dvou, jsou stále spojeni pouty. A tak tedy ti potrestaní výteèníci zametají silnice, upravují trávníky a 
konají rùzné jiné veøejné práce, které by musela obec platit. Místo jejich pracovního úsilí je oznaèeno tou znaèkou, co vidíte nahoøe. Zajímavé je, ¾e Joe Arpario „šerifuje“ nepøetr¾itì u¾ od roku 1992, proto¾e je spokojenými obèany mìsta poka¾dé znovu zvolen. Na svoji metodu pøevýchovy je velice pyšný, má skvìlé výsledky, minimum recidivistù. Do Mariocopy jezdí z jiných amerických státù i ciziny rùzní odborníci z jiných vìznic, psychologové, šerifové a pedagogové, získat zkušenosti, nebo se jenom podívat. Na pøilo¾eném snímku mù¾ete vidìt jednoho novináøe z Nìmecka, který také dìlal reportá¾ o tomto neobyèejném vìzení.
V jednom nìmeckém èasopise jsem objevil zajímavou zprávu i s fotografií. Upozoròuji , ¾e se jedná o skuteènou pøíhodu. Stalo se v nìmeckém mìstì Stade. Policie chtìla kontrolovat auto, které jim bylo podezøelé. Øidiè nereagoval na znamení k zastavení a rozhodl se ujet. Nastala honièka, jaké známe z filmù. Øidiè policii unikal a velice bravurnì ovládal auto v kritických situacích. Jenom asi nemìl dobrý prostorový odhad, 
a v mìstì se nevyznal, proto¾e zajel do zu¾ující se ulice, kde ke své hrùze zjistil, ¾e nemù¾e dál, proto¾e se zpìtná zrcátka „zašprajcovala“ o zdi a on nemohl otevøít ani dvíøka a stáhnutým oknem se nemohl protáhnout. Naštìstí ho policisté z oné neblahé situace vyprostili kdy¾ se k nìmu dostali zezadu kufrem. Jistì si nepøedstavoval takovýto hloupý konec. Teï má na krku kráde¾ vozidla, jízdu bez øidièského prùkazu, odpor policii, zaplacení poškozeného vozidla a vyproštìní z ulièky. Byla to zkrátka zatracenì drahá projí¾ïka.
Na druhém snímku je jeho bratr v utrpení, podobná situace, jen¾e tentokrát v Praze ….byl u toho tehdy velice výsti¾ný komentáø: blbeèek.
èervenomodrá znaèka, která je opìt z Ji¾ní Afriky. Pøi bli¾ším prozkoumání zjistíte, ¾e tak moc hezká není, upozoròuje toti¾ parkující automobilisty na neslušnì se chovající netopýry, kteøí doká¾ou na dotyèném místì automobilistùm pokálet jejich zaparkované auto nebývalým zpùsobem. Jsou to velcí netopýøi…
Dysneye mìli ú¾asný pozorovací talent a doopravdy je realisticky zachytili . Anglicky tomu ptákovi øíkají, jak vidíte, roadrunner, latinsky Geococcyx Californians, ale jak se jmenuje èesky doopravdy nevím. Snad Kukaèka kalifornská? Silnièní bì¾ec by bylo hezèí, nebo tøeba Zátopek? Jen¾e tahle kukaèka nedìlá tak hrozné oblièeje kdy¾ bì¾í, jako kdysi ten Zátopek.
je vedle upozornìní pro majitele psù, aby po svých psech laskavì uklidili zanechané „pozùstatky“, také povídání pro psy, a to v jejich psí øeèi. Nachází se na jednom molu v distriktu Severní Vancouver. Otázkou zùstává, zda tomuto upozornìní porozumí také pes, který není zvyklý hovoøit anglicky. Výzva sem, výzva tam, je pro mne tì¾ké si pøedstavit, ¾e by lidé v Èesku, tøeba v Praze opravdu po psech uklízeli ty jejich tentononc. 
jsme mìli donedávna u nás v Nizozemí. Byla k vidìní v malém místì na severu Holandska, zvaném Heerjesdam. Mìli tam v jednom domeèku velmi starou koèku, tulaèku, která k nim sama od sebe jednou pøišla a zùstala. Byla bohu¾el stará a hluchá. Mìla ve zvyku sedìt uprostøed ulice a èistit si ko¾íšek. Její majitel, desetiletý chlapec se právem obával, ¾e jí nìkdo pøejede. Napsal proto do televize Paulu de Leeuw, který pravidelnì 
moderoval známý program, kde se plnila neobvyklá pøání. Pøáním chlapce byla dopravní znaèka, která by jeho milou, ale hluchou pøítelkyni trochu ochránila. Znaèku opravdu dostal, i s nápisem : Pøecházející hluchá koèka! Svìt chvíli nebyl tak zlý, jak vypadá. Automobilisté opravdu brzdili, vìtšinou ale jen proto, aby se blí¾e podívali na tu dopravní znaèku. Jednoho dne jelo tou ulicí auto, které nepøibrzdilo… proè také, ¾e?