Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Marek,
ztra Oto.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
okoláda
Kdy pánbh dopustí, i motyka prý spustí - tvrdí staré písloví. A pánbh zejm dopustil, protoe moje pam zase spustila. Není to sice ten silný proud vzpomínek jako v minulém msíci, spíš bych mohla mluvit o nepravidelném pramínku, ale íkám si, e lepší nco ne nic.
Nedávno jsem oslavila jmeniny, a tak jsem se stala majitelkou nkolika bonboniér a tabulek okolády. Dívala jsem se na to nadlení se smíšenými pocity. Hoká okoláda je toti to, na em odjakiva "ulítávám", ale na druhé stran jsem si uloila ped asem tém absolutní "okoládovou abstinenci", protoe ruika na mé váze se zaala blíit k íslici, je se mi ale vbec nelíbila. A tak jsem rozmýšlela, mezi koho tu nadílku rozdlím, aby co nejrychleji zmizela z dosahu mého mlsného jazyka.
No a práv pohled na ty roztodivné okoládové výrobky  mne zase vrátil na úplný zaátek padesátých let minulého století. Bylo pár let po válce, a tak i okoláda  ješt patila k vzácným pamlskm. My s bráškou jsme mívali okoládové hody vdy kolem Vánoc díky babice. Bydlela v Brn, a akoli mla šedesátku ji za sebou, vdy chodívala njaký ten msíc ped Vánoci na brigádu do brnnské „Orionky“, proslulé okoládovny. Jako brigádnice si toti mohla koupit za výhodnou reijní cenu vánoní kolekce.  Byly to kolekce krásné, urené na vývoz, a hlavn nesmírn dobré. Nutno íct, e jsem podobné nikdy pozdji nevidla. A  figurky, které kolekce obsahovala, byly tak hezké a roztomilé, e nám  bylo a líto je sníst. Druhý zdroj výborné okolády byl u Otovy maminky. Ale i ten se objevoval jen zídkakdy. Otovi rodie mli píbuzné snad nkde na Západ, a tak od nich jednou dvakrát za rok pišel balíek obsahující i pravou švýcarskou okoládu. A jestlie jsem se k tomu nachomýtla i já, dostala jsem také kousek. Dodnes cítím tu bájenou chu na jazyku...
S okoládou je spojena i píhoda, kterou mi vyprávla maminka. V této poválené dob bylo samozejmé, e v dob, kdy zaala sklize brambor, perušovalo se ve vyšších tídách na pár dní vyuování a áci se svými uiteli byli odváeni na drustevní pole, kde pomáhali pi sbru brambor. Jednoho dne maminku s její tídou traktor odvezl na pole, které leelo na samé rakouské hranici. Kousek za hranicí leelo zase rakouské pole, kde rakouští vesniané rovn vybírali brambory. Nu a mezi nimi se procházela naše i rakouská pohraniní hlídka. Nastal as svainy. Dti dostaly z várnice horký aj a usadily se se svými svainami na kraji pole. Maminka se také pustila do svého krajíce. Tu k ní pistoupil mladý rakouský pohraniník, slušn ji pozdravil a ptal se jí, jestli mluví nmecky. Maminka mla nminu v aprobaci, proto odpovdla kladn. "Máte malé dti?" ptal se mladý mu dál."Ano, dv. Sedm a ti roky, "pitakala maminka." Já mám dvouletého chlapeka!" pochlubil se .Pak sáhl do kapsy, vytáhl tabulku okolády a se slovy:"To je pro vaše dti!" ji stril pekvapené mamince do ruky. "Na shledanou!"  zasalutoval a rychle kráel pry. okoláda byla jist dobrá, ale pro maminku mla tato píhoda ješt ponkud hokou dohru. Bdlý kolega, který byl svdkem tohoto rozhovoru, nelenil a všechno oznámil na patiná vyšší místa. Maminku pijel "ideov pokárat" sám okresní inspektor a maminka u smla brigádníky doprovázet jen na pole  od hranice patin vzdálená.
Vida, na co si lovk nevzpomene pi pohledu na okoládu...
Míla Nová
Další lánky autorky:
Koupejte se na místech k tomu urených!
Bráškovy vejšplechy
Není nad slušivý sestih...
Nesušte se u sloupu!
Zázrané uzdravení
Doktorky Bolíto
asy se mní
No a?
"Zloin" a trest