Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Otmar,
ztra Mahulena.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Putování Pobaltím – 7
 
TALLINN A FINŠTÍ "PORO"
I tento, ji poslední úsek cesty, na jejím konci m ekal vytouený TALLINN, jsme zdolali bez komplikací. Vítalo nás stejn pohádkové panoráma, jak jsem si je zapamatovala z doby ped tvrt stoletím, a ubytováni jsme byli opt na okraji msta v hotelu tak mezinárodním, e mezinárodnjší snad u být nemohl. Všude halas a zmatek, pokoje otevírané kartou, u vtšiny pokoj zámky vzdorující pokusm o otevení, vn petíený, a v dsledku toho stávkující výtah, díky nmu jsme podnikali pší procházky z 5.patra do pízemí po zadním schodišti. Jídlo se podávalo v ohromné jídeln, která nás pekvapila jednou specialitou. Jídlo nám pinesla servírka, ale pro kávu, pivo, víno atp.si musel kadý íznivec naklusat sám do fronty u barpultu. A po veei jsme se dokonce dovdli, e"kófe nt"... Teprve fronta zavile se tváících kafa personál pesvdila a asi po 20 minutách se "kófe" jako zázrakem opt objevilo. A práv v této jídeln jsme na vlastní oi vidli, jak vypadá takový finský "poro"...
V sousedním Finsku mají písné zákony pro konzumaci alkoholu, a tak o víkendu se Tallinn stává Mekkou pro mnoství alkoholuchtivých finských turist. Jejich pijatiky jsou moná pehlédnutelné, ale v ádném pípad nejsou peslechnutelné. Estonci je pohrdav oznaují jako"opilé losy", jene finský výraz"poro", který pro n uívají coby nadávku, neznamená "los",nýbr "sob"...Trochu babylon, e?
Protoe jsme se první veer v Tallinnu ubytovali i naveeeli rychle, vydali jsme se ješt na veení (svtlo bylo jako odpoledne) procházku. Mj mu si našel na map"blízké" jezero a chtl ho dobýt... Asi po titvrthodin chze jsme sice neobjevili jezero (to jsme pak vidli v nedli z okna autobusu pi cest na letišt), ale supermarket a v nm vodku a pivo "Saaremaa", které jsem slíbila dovézt synovi. Pihodila jsem do košíku i "placaku" "Vany Tallinn" - proslulého balzámu, bez nho prý nelze z Tallinnu odjet. No a protoe se únava hlásila, následovala u jen cesta do postele.
 
TALLINN
Sobotní ráno slibovalo, e TALLINN (400 000 obyvatel) si prohlédneme se sluníkem nad hlavou. Tento týden poprvé jsme nemuseli svou "bagá"sthovat do autobusu, protoe nás v Tallinnu ekal ješt jeden nocleh. Švédské stoly v naší "polosamoobsluné" jídeln se prohýbaly pod dobrotami, i "kófe"bylo, a tak jsme na poslední prohlídku vyráeli ve skvlé nálad a plni sil. Po cest do Starého msta jsme zhlédli i pamtihodnosti leící dále od historického centra. Bylo to Kateinino údolí - barokní letní sídlo cara Petra I., které dnes skrývá umleckou kolekci pedevším nizozemských mistr. Z parku kolem vily jsme vidli proslulou "Rusalku" - pomník vybudovaný v roce1902 obtem z potopené ruské vojenské lodi Rusalka. Z okna autobusu nám Vasilisa ukázala proslulou Pveckou arénu, kde se konávají estonské svátky písní, a olympijský areál, kde probíhaly v dob moskevské olympiády vodácké soute. Pímo naproti vodáckému areálu se tyí impozantní trojúhelníková štítová stna zachovalé ásti zíceniny kláštera ádu sv. Brigitty. 
Autobus nás poté vyvezl do výše poloené ásti Starého msta, k mohutné zachované ásti opevnní a hradeb,jim vévodila nejkrásnjší z dochovaných ví nesoucí název Dlouhý Hermann. Pochází z 13.století, je vysoká 55m a stále na ní vlaje estonská státní vlajka. Na tomto míst jsme se mli sejít v 15hodin. Souástí prohlídkového okruhu toti také mlo být osobní volno. Dál, a to do kopce, u jsme museli pšky. Trochu jsme sice funli, ale pohled, který se nám asi po 10 minutách chze naskytl, stál za to! Ped námi se rozkládala mohutná katedrála Alexandra Nvského, postavená ve slohu ruského historismu, s typickými cibulovými vemi a bohatou vnitní výzdobou. Hned naproti stála rová budova zámku Toompea, v nm dnes sídlí parlament. Pokraovali jsme dál malebnými kivolakými ulikami. Míjeli jsme krásn renovované stedovké kupecké domy, míjeli další kostely, z nich nkteré dnes slouí jako galerie. Cesta nás pomalu dovedla na Radniní námstí, jeho stedovká dlaba v chodci vzbuzuje pocit, e jde po zvlnném koberci. Námstí dominovala gotická radnice z roku1402 se zvláštní štíhlou osmibokou ví. Na jejím vrcholku bdí nad celým mstem vtrná korouhvika "Starý Thomas". A protoe ten den msto slavilo njaký svátek, vystupovaly na námstí hudební soubory. My jsme tam zastihli malé flétnisty. Pak jsme pokraovali dolní ástí historického Starého msta. Pokochali jsme se vyhlídkou na historické msto, které pro svou krásu bylo zapsáno na seznam svtového kulturního ddictví UNESCO. Obdivovali jsme jedno z nejmohutnjších mstských opevnní v severní Evrop. Hradby byly 3m silné a 16m vysoké s 46 obrannými vemi. Asi polovina tohoto obranného komplexu byla zachována do dneška. Všude po cest jsme se setkávali s nádhernými suvenýry, asto z jantaru, jejich cena však byla víc ne evropská. Zaujal nás i trh lidových emesel, který se konal u píleitosti oslav. Stánky lemovaly celou dlouhou ulici spojující horní a dolní Staré msto. K tm jsme také zamíili,kdy jsme ped 14.hodinou
"dostali rozchod". To jsme však netušili, e v tom okamiku se naše štstí unavilo a sedlo si na nkoho jiného.Já jsem nejprve nemla moc šastnou ruku pi výbru "pravého"estonského suvenýru. Padla mi do oka zvláštní dlouhá šála jemn zdobená koešinkou. Co o to! Krásná je. Jenom jsem doma pi zevrubné prohlídce objevila nenápadný lísteek Made in Italy... Sotva tvrt hodiny poté, co jsme dostali volno, se nebe zatáhlo a zaalo lít jako z konve. Nedalo se dlat nic jiného ne jít na kávu, ale stejný nápad v tu chvíli mla vtšina turist i domácích, a tak volná dv místa jsme hledali pkn dlouho a na obsluhu ekali ješt déle. K autobusu pod Dlouhým Hermannem jsme tedy vyrazili na poslední chvíli a..."zakufrovali"jsme! Do autobusu jsme doletli (já byla spíše dovleena) zpnní 3 minuty ped odjezdem. No a tam jsme se dozvdli, e jedna z nejstarších úastnic našeho zájezdu upadla, rozsekla si elo o kámen a naše Vasilisa je s ní na ošetení v nemocnici. Šofér dostal rozkaz zavézt nás - bezprizorné siroteky - na pobeí zálivu do skanzenu estonské vesnice Rocca al Mare. Nu co! Za jiného poasí by nás skanzen zaujímající plochu 64ha docela lákal, ale venku lilo a lilo. Le poslouchat se musí, a tak jsme jeli. Nkteí z nás odmítli opustit autobus a pozorovali proudy dešt pes okno, ale hrstka se nás do dešt pece jen vydala. V pokladn jsme museli zdolat další pekáku - paní pokladní, je odmítala našim seniorm poskytnout slevu na vstupné kouc, e ta platí jen pro seniory domácí. Ale i tu jsme "ukecali". Venkovská stavení byla zajímav vybavená, v nkterých pracovali emeslníci, v jiných se staenky v estonských lidových krojích zabývaly njakou runí prací, v hospod filmai natáeli tanící skupinky lidí v slavnostních krojích...
Byla to zajímavá podívaná, ale na nás u nebyla snad ani nit suchá, a tak jsme zaveleli k pedasnému návratu do hotelu. Tam u nás ekala Vasilisa s naší rannou. Zranní nakonec nebylo tak váné, spravilo to pár steh a jeden kvalitní "monokl"! A tak si naše paní  paní profesorka v.v. odváela z Tallinnu jedinený suvenýr, ale na dobrém rozmaru jí to neubralo.
 
Všechno má svj konec, a tak LETÍME DOM
Nedlní ráno u probíhalo ve znamení cesty dom. Po snídani jsme se rozlouili s naší Vasilisou, která odjídla díve ne my - autobusem do Vilniusu. Kadému z nás nadiktovala poznávací znaku autobusu, který nás ml po poledni odvézt na místní letišt. V tomto autobuse jsme se nakonec ve 12.20 hod všichni ve zdraví sešli a vyjeli smr letišt. Letišt není velké, ale je úpln nové, moderní, a kdy jsme prošli všemi odbavovacími ceremoniemi, docela pkn se nám pi kafíku i pivu ekalo, a nás vyzvou k nástupu do našeho letadla. Jakmile jsme se v letadle posadili na svá místa, zjistili jsme, e manel má po pravici nefalšovanou muslimku, zatímco já jsem mla po levici nefalšovaného hudebního skladatele. Cesta probíhala dobe, muslimka naštstí nebyla podminovaná, ani skladatel se neutaktoval k smrti, a se o to celou cestu snail, a tak jsme na rodnou hroudu vkroili ivi a zdrávi, plní dojm a s pedsevzetím, e pokud nám hlava a nohy slouí, budeme v cestách pokraovat...

Text a foto: Míla Nová

Pohled na msto z hradeb
Zícenina kláštera ádu sv.Brigitty
Katedrála Alexandra Nvského
Toompea
Gotická radnice s korouhvikou Starý Thomas
 
Pobaltí - 1
Pobaltí - 2
Pobaltí - 3
Pobaltí - 4
Pobaltí - 5
Pobaltí - 6
 
 
Není nad slušivý sestih...
Nesušte se u sloupu!
Zázrané uzdravení
Doktorky Bolíto
asy se mní
No a?
"Zloin" a trest
Vtip se musí umt podat!
okoláda
Tlocvina a já
Nad roklí
Všude íhá nebezpeí
Létající kruh
Jak to vlastn zaalo...
Zpívám jen v sebeobran