Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ilona,
ztra Bla.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Stalo se…
 
Nejsem u mladá, nejsem u zdravá, ale stále jsem v plném pracovním procesu. Píhoda, která se mi nedávno stala je v podstat humorná, ale pi hlubším zamyšlení mne smích trochu pechází.
Jsem vychovaná k pelivosti, zodpovdnosti - nkdy a pehnané. Nikdy se mi nestalo, e bych nesplnila daný slib, který byl v mé moci splnit, nikdy jsem vdom nikoho nepodrazila. Jist, jsou to pkné vlastnosti, které do mne rodie v prbhu dtství zaseli a vtloukli. Ale postupem asu zjišuji, e ne vdy pro mne ty nejlepší. Lidé kolem si toti na to zvykli, a jakékoliv vychýlení pak rozjede neuvitelné návaznosti.
Byla jsem trhat zub. Co se dá dlat, v mém vku u nkdy zbytí není, a po úporném snaení mé výborné lékaky padl ortel – tento u pahýl musí ven. Nebudu popisovat svou fobii ze zuba, ale ta má své koeny a také hmatatelné dvody. ádný vtší zákrok neprobhl toti nikdy bez problém. Zámrn jsem se objednala a na odpolední hodiny, vdla jsem, e PO u bude jediná monost, pobrat njaké tabletky a tiše sténat v koutku domova. A taky e jo! Dostala jsem sice rady, jak na krvácení, ale po injekci a mém paralyzujícím strachu se mi v hlav zastavilo logické myšlení. Jakmile jsem ulehla do postele, rána zaala neuviteln krvácet. Nejprve jsem chodila do koupelny, vyplachovat, vyplachovat, ale po dvou hodinách jsem u vzala všechny runíky k posteli, a velmi unavená a rozbolavlá ešila problém tak, e jsem prost piloila jeden z runík k ústm, a a byl zcela mokrý od krve, vzala jsem další. Ano. Normálního lovka v normálním rozpoloení by po pár hodinách napadlo, e to asi není úpln v poádku. Mne to napadlo asi kolem plnoci, kdy u ádný runík nebyl k dispozici, a to si myslím, e mám dostatenou výbavu. Teprve pak jsem zaala listovat v mé nejoblíbenjší knize Domácí léka. Tam moudí lidé íkali, e mám na ránu piloit studený obklad, nejlépe kostku ledu zabalenou do istého kapesníku, a pitisknout. A dret. No ano, i moje lékaka mi to kladla na srdce! Ovšem srdce v dob její promluvy bylo nkde pod pasem, a její slova do mého mozku prost nedošla. Ji zcela vyerpaná s výhledem na totální vykrvácení z blbého zubu jsem tak uinila. Zázrak. Po nkolika minutách se krvácení zastavilo, zato se rozbhl další dj.
Bylo asi pl tetí ráno, a já jsem ztrátou krve a bezradností nad svou blbostí byla nesmírn unavená, ospalá, a vyerpaná. Vdla jsem, e ráno do práce nebudu schopna jít, a proto jsem napsala SMS zprávu mému šéfovi, e se omlouvám, ale e si musím vzít dovolenou – a popsala svj stav.
Rána se umoudila, a já se chtla vyspat, usnout, odpoinout si. Na noním stolku jsem mla krabiku brufenu a vzala si poslední dv tablety proti bolesti. V šuplíku lékovém jsem našla ješt v krabice poslední tabletku rohypnolu. Krabiku jsem nechala na noním stolku, rohypnol zapila, dala jsem si špunty do uší, aby mn nerušil ranní provoz paneláku a usnula jako mimino. Další prbh znám pouze z vyprávní, protoe já jsem byla fyzicky pítomna a fatálnímu konci.
 
Mj šéf má toti velmi árlivou manelku. Zrovna v dob, kdy jsem odesílala SMS se probudila (snad íze, tlesná poteba, to není podstatné). Zaslechla pípnutí manelova mobilu a jata podezením, e mu píše njaká tajná milenka si zprávu peetla. Tím vymazala upozornní, „máte novou SMS“. Uklidnna, e je to jen jeho podízená znovu usnula, ale ráno manelovi zapomnla íct, e njakou SMS dostal. Ten nic netuše se ráno v osm divil, kde e jsem. Nikdy se nestalo, e bych pišla pozd ani by pedem nco neoznámila. V devt u zaal být nervózní a v deset zaal panikait. Ví, e iji sama jen s koikou, a ví, e bych bez omluvy do práce prost nemohla nepijít! Zmobilizoval kolektiv, který zaal pátrat, jestli nkdo nco neví. U chystali výjezd k mému bytu, ale ješt stihli vystresovat mou sestru telefonickým dotazem, jestli neví, co se se mnou stalo, e jsem od verejška nezvstná (mobil jsem pochopiteln nebrala, pod sedativy a se špunty v uších jsem se vznášela v království nebeském). Sestra, vydšena letla ke mn dom, má naštstí klíe.
 
Pak se odehrál rychlý sled událostí, kterým se u nedalo nijak zabránit.
Sestra vpadla do mého bytu. Všude ticho, klid. Otevela mou lonici a naskytl se jí hrzostrašný pohled. Já jsem leela absolutn bez známek ivota, kolem zakrvácené runíky, na noním stolku prázdná krabika od dvaceti kus brufenu a dvaceti kus rohypnolu. Zaala na mne mluvit, ovšem špunty zamezily pístupu jakéhokoliv zvuku do mých uší. Leela jsem dál jako zabitá a sestra nabyla jistotu, e jsem zabita.
V hlav se jí promítaly myšlenky, e jsem se bu zasebevradila (spolykala to mnoství tabletek) nebo mne nkdo zapíchnul. Sama pak íkala, e nevdla, jestli to nebylo obojí najednou. V této dramatické chvíli pikvaili ke m také kolegové z práce. Uvidli mrtvoln bledou sestru, která stála v lonici jak opaená, vidli krev a také prázdné krabiky od lék, a mne bledou, bez pohybu a bez reakcí.
 
Sehraná parta to byla!
Jeden okamit zavolal záchranku, druhý zaal oivovat mou poloomdlenou sestru, a tetí se mi snail nahmatat puls a zjistit zda dýchám. Kdy se mnou zaal manipulovat, obracet a hýbat, probrala jsem se. Nechápav jsem zírala (stále se špunty v uších) kolem sebe co to je za mumraj. Myslela jsem si, e nás napadli íani. Všude zmatek, v mém bytu plno lidí, a do toho se ozvala houkaka rychlé záchranné pomoci. Do bytu vletla další várka „záchraná“. To u jsem sedla a dokonce jsem vytáhla špunty z uší. Zaala jsem jeet, protoe to bylo všechno tak neskuten divné, e jsem nemohla pochopit, co se dje! Byla jsem nahatá, a kolem mne šest lidí - absolutn nesourodá spolenost!
Popisovat další vývoj je snad zbytené. Vysvtlování chvilku trvalo a neobešlo se bez invektiv z obou stran.
Viník - šéfova manelka, však u mne v lonici nebyla, tak nemohla vidt, co zpsobila její árlivost!
 
Ve všem prý je teba hledat pozitivní stránky. Já našla jedinou vc. Normáln se zamykám tak, e dávám klí „štorcem“, z njakého vsugerovaného dvodu, e se tak ke mn nikdo nevloupe. Tentokrát jsem snad poprvé klí vytáhla – a tím si zachránila své dvee, které jsem si nechala msíc pedtím opravit a upravit za dost nákladný peníz. Pedstava, e mi ty dvee nkdo sekyrou rozseká - to by mne pak doopravdy trefil šlak!
Ale na druhou stranu - záchranka by tak aspo nemla marný výjezd!
Dagmar Jarošová