Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zita,
ztra Oleg.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
Koupejte se jen na místech k tomu vyhrazených!
 
Pece jen se budu muset znovu vrátit do doby, kdy byl mj bratíek ješt malý chlapeek. Vzpomnla jsem si ješt na jednu píhodu, která by mohla být dkazem, e máme spolené geny.
Kadé prázdniny jsme s maminkou jezdívali k její velmi staré tet do jedné vesnice nedaleko Hustopeí u Brna. Teta byla sama a ila na statku. Vpedu, smrem do ulice, stál pízemní domek s kuchyní, svtnicí a komorou. Tam pes rok nebydlel nikdo, jen tetika si tam chodila pro obleení. Teprve o prázdninách stavení oilo, protoe tam pijídla maminka s námi, dtmi. Nkdy pijela i nkterá její mladší sestra s dtmi - a to pak pišly ke cti i matrace rozloené na zemi. Tetika bydlela po celý rok v horním stavení, které leelo na opaném konci rozlehlého zatravnného dvora. Byla to chalupa ji tehdy historická, krytá došky, s udusanou hlínou místo podlahy a s rozlehlou pecí.
A práv na tomto dvoe jsme se coby dti mohly poádn vyádit! Nesmly  jsme  se piblíit pouze ke dvma místm. Vlevo to byla studna s vysokou skruí, pokrytá devným poklopem, z ní se voda vytahovala ve vdru zavšeném na dlouhém bidle. A byla to ta nejchutnjší voda, co pamatuji. Nu a v pravé plce dvora byly chlévy, ped nimi nesmlo chybt poádné hnojišt. A protoe ást tohoto hnojišt  tvoil nechránný plytký hnojvkový "rybníek", mli jsme zakázaný pístup i sem. Tento zákaz byl námi, staršími dtmi asto porušován, protoe v tsné blízkosti hnojišt rostla košatá moruše, její sladké plody práv o prázdninách dozrávaly. Avšak náš andl stráný odvádl dobrou práci, protoe z nás - mlsoun se nevykoupal ani jeden. A jednou...
Bylo to v jedno slunné nedlní odpoledne, kdy jsme se vypravovali na návštvu k jedné z dalších nesetných tetiek. Na vesnici se tehdy nedlní den náleit svtil, a tak nedlní odpolední návštva byla takovým malým svátkem. Dti byly vymydleny, nastrojeny do sváteních šatiek a na dobu, ne se vypraví maminky, vystreny na dvr s dtklivým upozornním:"Ne, abyste se umazali!"
Liborek byl jako z cukru: bílé triko, bled modré šortky, v bílých sandálcích bílé ponoeky a na hlav bílou epiku proti slunci. Byl velký parádník, a tak se po dvoe patin nosil a nechal se obdivovat.  V rohu dvora byla ohrádka, v ní tetika chovala asi  tyi husy. Jeden z nich byl bohuel houser a tomu se nic netušící Liborek njak znelíbil. A jako naschvál dvíka od ohrádky nkdo jen ledabyle pivel. Znenadání houser natáhl krk, zasyel a u se hnal po Liborkovi. Já jsem se v tu chvíli leknutím ani nemohla pohnout. Bráška se rozkiel a pádil tam, kde tušil mamininu spásnou náru. Bohuel si vybral trasu kolem hnojišt. Noka mu ujela a u sedl na kraji vonné lázn... V tu chvíli houser zabrzdil, pešlápl z nohy na nohu, zakejhal a s výrazem "já nic, já muzikant" dstojn odkráel ke svým drukám.
Kdo z vás se domnívá, e na návštvu k tetice odešla jen naše teta se svými dtmi, ten se domnívá správn. My s maminkou jsme hály hrnce  vody, protoe zbavit Liborka, a zvlášt pak jeho svršky pronikavého odéru byl úkol velmi nároný.
Míla Nová
 
Další lánky autorky:
Já a tíkolka
O dleitosti písmenka Y
Rytí
Zmizení
Kalhoty
Strašidlo
Praseí ocásky
Vysvdení
Kuku chr
Bratíek
Fontána