Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ceclie,
ztra Klement.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...

 

Dva basisté v base

 

ivot obas pináší zcela nepochopitelné zvraty, které neoekávan zasáhnou do vašeho ivota, nkdy na trvalo, jindy jen doasn, nkdy nešastn, jindy tak podivuhodn, e smla se po ase obrací ve výhru. Vnujme jednomu malému píbhu (mému, i mého pítele Ilji) „pohled z okna“, pedevším ten symbolický; v této malé události však sehrává velmi podstatnou roli i pohled z okna skutený, reálný, který podstatn ovlivnil prbh popisované události.

 

Ve svých studentských letech (1946 - 1950) jsem v Bratislav navštvoval prmyslovou školu a krom školy m pedevším upoutala hudba. Díky psobení v amatérských taneních orchestrech jsem byl jednoho krásného dne angaován do pozoruhodného hudebního tlesa - Orchestru slovanské hudby. Jak název napovídá, hráli jsme pedevším písn slovanských národ, lidové i komponované a po rzných koutech republiky jsme absolvovali desítky koncert. Úrove orchestru byla pomrn slušná, to napovídá i pipojený obrázek z koncertní sín s. rozhlasu v Bratislav, který jedno z našich vystoupení penášel.

 

  Koncert v síni s. rozhlasu


Pochlubím se ješt detailem, na nm m najdete ve skupin tí kontrabasist (vlevo) a v zájmu dalšího vyprávní dodávám, e uprosted tée skupinky je u stejného nástroje mj kamarád Ilja a zcela vpravo u bicích další kamarád a spolubydlící Petr - významní aktéi mého píbhu.

 

  Aktéi píbhu

 

Ten den (roku 1950) probíhal jako kadý jiný, veer nás oekával další koncert, ale bylo krásné májové poasí a tak jsme se s Iljou vypravili na malý výlet na kolech. Tentokrát jsme projeli starou Petralkou, tehdy ješt bezvýznamnou osadou, jen tak, kamsi do neznáma. Po hodinové projíce jsme se zastavili, abychom si chvíli odpoinuli a pak jsme se letmo orientovali, ukazovali, kde se asi nacházíme: asi tam tím smrem je Víde, tam Vídeské Nové Msto…

 

Najednou vedle nás zastavil policajt na motorce. Zbný dotaz na dvod našeho výletu, potom obanky. Ani se do nich podíval stril je do kapsy a vyzval: Nasledujte ma. Odvedl nás na policejní stanici a pedal dalšímu mui zákona se slovy: Boli 100 metrov od rakúskych hraníc a tam si osi ukazovali. Dodejme, netušili jsme ani, e jsme u rakouských hranic, ani e zaala kuriózní éra, v ní pouhé piblíení k západnímu sousedovi bylo pinejmenším podezelé.

 

Mu zákona chvíli datloval na klávesnici Underwoodky a zaznamenal: Boli 100 metrov od rakúskych hraníc a tam si osi ukazovali. Následoval pochod Bratislavou s ozbrojeným policejním doprovodem s koly vedle sebe na další policejní stanici. Tentokráte u dkladnjší výslech, co jsme, odkud jsme, pro jsme,… další datlování do Underwoodky: Boli 100 metrov od rakúskych hraníc a tam si osi ukazovali, tvrdia, e boli iba na výlete, popierajú, e by mali v úmyslu ilegálne opustit republiku. Dkladná osobní prohlídka, zcela bez výsledku, v penence takka prázdno, pouze kondom prokazující naše dospívání v mue, pipravený pro všechny pípady. Vysvtlujeme, doadujeme se monosti zatelefonovat nkomu, kdo by potvrdil naše dobré úmysly – zbyten, ruka zákona je neoblomná. Následuje asi hodinový „odpoinek“ na samotce o ploše 1x2 metry, potom další ji draznjší výslech, naped jednotliv, potom v konfrontaci. Vysvtlujeme, e nás veer oekává dleitý koncert, naše úast je tam nezbytná, zbyten, mašinérie nás pevn drí v hrsti, šance na rozumný dohovor jsou nulové.

 

Veer jsme mli skuten vystoupit na dalším koncertu, ten u se odehrál bez dvou osvdených len orchestru. Pro nás znamenal další pochod do jakési vazební vznice uprosted Bratislavy. Dva basisté skonili svj krásn zahájený den nepochopiteln, le neodvolateln v base ve velké spolené cele.

 

Místnost asi 5x5 metr, kolem tí stn devné palandy s nánosem vrstvy mastné špíny. Poátení stav osazenstva, asi 15 osob, se po celou noc zvyšoval, pibývali zlodjíkové, hospodští rvái, ale i pedseda jednoho závodního výboru (schylovalo se k divokým padesátým létm), který práv tak, jako my, nechápal, pro byl uvznn. Stí popíšu roje myšlenek, které se nám celou bezesnou noc honily hlavou, nejasné oekávání pokraování našeho píbhu a zdrcující vdomí, e hranice našeho svta koní u uzamených dveí zasmrádlé špinavé cely bez jakéhokoliv vybavení. S Iljou bádáme, zda u dalšího výslechu dostaneme po hub…?

 

Ráno bylo pece jen trochu jasnji, pišel jakýsi samosoudce a s ostatními novými píchozími jsme si vystáli docela dlouhou frontu, ekající na jeho verdikt. Nás dva pojal jako „balík“ a jeho první návrh znl: Dva mesiace pracovného tábora, Nováky. Snaili jsme se ho pesvdit, e jde o kardinální omyl, ml jsem tsn ped maturitou, Ilja první rok na technice uprosted zkušebního období. Trvalo to, ale nakonec se pece nechal obmkit: Maximum, o pre vás môem urobi je, e váš pípad postúpim vyššej inštancii!

 

Druhý den se dává do pohybu úední šiml „vyššej inštancie“ pípadu „Podezení z pokusu o ilegální pekroení západních hranic“. Výslechy, fotografování „zloinc“, íslo xyz na rukávu na snímku z profilu, íslo xyz na prsou na snímku en face, otisky prst. Návrat do cely. as se nekonen vlee, nejhorší je, e stále nejsme schopni, nesmíme komukoliv podat zprávu o našem zmizení ze svta (ani Iljovým rodim, ani mému kamarádovi Petrovi, tím mén mému otci ve vzdálené vesnice – a jak se pozdji dovídáme jakýkoliv pokus o spojení z druhé strany je rovn neúspšný. Ze svta jsme jednoduše zmizeli beze stopy.

 

Dny ubíhají a jsou pouze obas zpesteny dalším výslechem, dalšími pesuny. V mastné špín vyrýváme šachovnici, ze stídky chleba vyrábíme bílé figurky, z krky erné a do nekonena hrajeme dámu, hra nestojí za nic, ani jeden se nedovede na hru soustedit. Nekonený as si zkracujeme tím, e chodíme dobrovoln „na rajony“, úklid chodeb a záchod, je to docela zábavné, o práci a ivotní zkušenosti se dlíme se zatenými prostitutkami (toto nedstojné emeslo u bylo zakázané!).

 

A potom pece jen soubor šastných náhod, neoekávaný pohled z okna. Naštstí denn chodíme na vzeský dvr na dv krátké procházky, pesn jako ve filmech z tohoto prostedí, pkn do koleka, jeden za druhým, vzájemná komunikace zapovzena. Naštstí (kupodivu) vazební vznice sousedí s bratislavskou konzervatoí (!), naštstí okna jedné z chodeb konzervatoe ve druhém pate smrují k vzeskému dvoru, naštstí Petrova pítelkyn Inge chodí práv na tuto školu, naštstí o pestávce za oknem z druhého patra mezi pochodujícími vzni po nkolika dnech našeho zmizení rozpoznává dv špinavé zarostlé postavy matn pipomínající zmizelé.

 

Díky té nepochopitelné (a matematicky vzato zcela nepravdpodobné) shod milosrdných náhod se koloto akcí roztáí i z druhé strany. Iljovy rodie mobilizují své známé, Petr pro nás získává podporu svého otce, vysoce postaveného úedníka jednoho „Povereníctva“. „Pípad“ se dostává k dalším a dalším instancím, zelený anton nás denn vozí na Policejní editelství, nové výslechy, nové fotografování, mezi nimi se as nekonen vlee; dobrovoln chodíme umývat chodby, asistujeme erstv zabásnutým lehkým dvám. Konen asi po trnácti dnech úspch: „pípad“ se pece jen odkládá a jsme propuštni.

 

Kamarád Petr naštstí ve škole ohlásil moji „nemoc“ (jinak bych asi neodmaturoval), zbývá opatit lékaské vysvdení. Jedu dom a abych vc náleit uvedl, ped svým otcem si demonstrativn zapaluji cigaretu. Na jeho udivenou otázku: Ty kouíš ?, mu dávám šokující odpov: Nauil jsem se to v base! Jeho známý léka má naštstí pochopení, do školy se vracím s lékaským osvdením mého závaného trnáctidenního onemocnní. Diagnóza: úporný hnisavý zánt mandlí (pan doktor nemohl vdt, e mi je u ped deseti lety odoperovali!)

 

Smla se obas obrací ve výhru a to se konec konc stalo i v mém pípad. Za prvé jsem u v mladém vku ochutnal zrdnou moc „Moci“. Dleitjší pro mne se však ukázala další skutenost. Vojenští pánové, kteí m povolali ke slub k obran vlasti usoudili, e tu mají co init s osobou ne zcela dvryhodnou. Na rozdíl od mých spoluák maturant m neposlali do ŠDZ – školy dstojník v záloze (v naší zbrani v Novém Mst nad Váhom), seznali, e nejsem hoden stát se oficírem s. lidové armády a ponechali v Brn v obyejné škole poddstojnické. Díky tomu jsem se tu seznámil se svoji enou a vlastn bych ml kádrové oddlení mého útvaru celý ivot chválit, ijeme spolu v pohod padesátý šestý rok.

 

U jen dodatek, ale po mém soudu dleitý. Zrdná moc „Moci“ není charakteristická jen pro minulý reim, píleitost k jejímu uplatnní poskytuje jakýkoliv… – ismus. V našem dnešku došlo k její úspšné dislokaci. Jsou známy desítky dobe známých pípad, staí povedený exekutor, majitel nájemního domu, hrabivý novodobý zbohatlík, lichvá, insolvenní správce nebo dokonce soudce. Jednotlivec, drobný oban, právo – neprávo je dehonestován, nemilosrdn zbaven majetku, práce, píjm, ivotních jistot, perspektiv, stává se z nho štvanec, ocitá se na okraji spolenosti. Ani bych chtl generalizovat, budu parafrázovat Françoise Villona: Moc (peníze) z lidí lotry iní…

 

Imrich Lenz

 

Další lánky autora:

Zpívá celá rodina

Piknik na behu Bajkalu

Bajkal, buchty a moji pitomci