Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...


Jak jsem se srazil

Vloni jsem slíbil napsat bleptánek z tídního srazu. Srazil jsem se se spoluáky po tyiceti letech... Snad tolik nebude vadit, e jsem to stihl sepsat skoro a za rok.

 
Nejhorší je prý sráka s blbcem. Nevím. Snaím se sám sob vyhýbat jak nejvíc to jde. Neznaje své antihmoty, vyhýbám se jí, nebo by to bylo setkání poslední. Prý kdyby se zreagovala hmota s antihmotou, byl by to pršvih všeho. To je jako by se setkala nicota s asem. Jsou zatím v sob natolik nerozeznatelní, e na sebe nereagují. Proto tu jsme a potom tu u nejsme. Tunely svtla jsou módním hitem a nadjí mnohých jsou ivoty po ivot. Já je nezail a tak o nich nic nevím. Pravda, Beatles jsem taky v ivot nepotkal a vím. e existovali. Tak vlastn nevím.


A te kráím na setkání se spoluáky z devítky. Pod sebou istou, naproti sob Hrku a nad hlavou nebe. Za sebou proitých tyicet let a ped sebou pravdu. Soukromou pravdu o zestárnutí, obecnou pravdu o pamti a trochu zbablého tšení, e se moná zase jednou potkám. To se mi obas stává. Jako naposledy teba v Toskánsku na jednom slavném kopci nad mstem ve Florencii. Najednou si v konfrontaci s ním uvdomujete, e doopravdy jste. Ne jenom jako, ale skuten. V pípad obrovské bolesti, nebo pi neekan velkém hnutí mysli. To první vás vdy pekvapí a unaví, to druhé si asto musíte pivodit sami. A tak si te a tady pivozuji.


Krkonoše bez snhu vypadají njaké niší. Pesto jsou krásné, esky majestátné pi tom pohledu z plošiny nad istou a rozprostírají se slastn jako to umí jen koky na letním sluníku. Nad nimi jsou “vymalované” mraky a ty se lín pevalují prostorem nebe. Je poslední hezké záijové období ped chladem podzimu a obloha je modrá víc ne moje díny. eká m cesta z kopce a já si to uívám a zkracuji si to lesem, vyhýbajíc se serpentinám. Všude je plno jablek na stromech. Jablon jsou jimi obaleny a petíeny a i listí na javorech je u zbarvené do toho nejkrásnjšího podzimního vzplanutí. U rybníku se zastavuji a fotím si “isteckého” vodníka. Je jako ivý. Ba je snad i víc ne ivý a pan Lada by z nj ml obrovskou radost. Kupuji si housky, salámy a šáteky a pak si podáme ruku s u známou majitelkou penzionu. Zase budu bydlet chvíli u nich v Ráji.


Jsem unavený a tak brzy usínám spánkem unavených. Spánkem spravedlivých si usnout nedovoluji. Pece jenom si nejsem zas tak moc jistý s tou mojí spravedlností. Teba jsem ji nkdy neuinil za dost, ale uinil jen za málo. Teba jsem jí nkdy uinil i za nic. Nejsem pece Bh. Ráno vstávám hbit, nebo chci stihnout navštívit isteckou Hrku. Minule v kvtnu 2008 jsem tu byl s mou „Nejbliší“ poprvé po dlouhých tyiceti letech a nemohl jsem si ji pece zniit. Myslím tím Nejbliší. Tu mám jen jednu a chci, aby mi vydrela déle ne já. Takový jsem já vám sobec. A te musím být hbitý a ilý, nebo od ty hodin mám sraz a na ten jsem pece pijel.


Jdu z dtství nauenou cestou a mám radost, e rybníek je na svém míst. as ho nespolknul. Je tu fakt krásn baboletn, kadou chvíli se mi na tvá pilepí lehouké vlákno a já funím do kopce na Rove. Nehledám kameny. Nemám as. Rove je i geodeticky a nejenom dle eštiny rovná. Bude to asi tím, dumám, e se tak skuten jmenuje. Je dokonce tak rovná, e si vlastn ani neuvdomíte, e u jste na Hrce. Ta ji toti z jedné strany vymezuje. To závrené pevýšení je tak patnáct metr bratru. Seste šestnáct a pl. Je královské babí léto a je tu nádherný klid. Myslím tím klid pírodní. Ptáci samozejm zpívají, listí šumí a vlci v daleké dálce vyjí. Ale myslím tím klid od lidské a hluné pracovní innosti. Cirkulárky, motorové kosy a tak. Nejsou slyšet….


Za celou cestu jsem na Rovni nikoho lidského nepotkal. Jen matku pírodu. Na jednom horizontu jsou Krkonoše a na druhém se trochu dá i na tu dálku tušit Baba a Pana. Myslím tím samozejm Trosky. Ty jsou skoro na rovin a ani Krkonoše se zde u moc netyí. Jsme o njakých osmdesát metr výš ne na Bradle. Tak tady je ten velký sešup, který nás tak minule vystrašil a proto jsem si tehdy šetil manelku a sebe. Byla by to docela solidní sjezdovka. Hrka je taky sopeného pvodu stejn jako celá Rove. Ale Kosmonoská Baba to není. Myslím tím náš boleslavský kopec. Samozejm ne osobu. Tahle Baba je esteticky výš i kdy jinak je ní a je i urit starší. Nejsou tu sopouchy a edi je tady úpln jinak zbarvený. Je spíš jako bidlice, ale nenaloupete si na ádnou stechu ani do skalky. Není to ani perník z pohádky a edi se asi loupat nedá. Nevím, radji jsem to nezkoušel.


Te u pjdu jenom z kopce. Jdu, jdu, jdu. Stále jdu a stále z kopce a je to moc píjemné. Tlo jásá. Je sucho. Dv usušené muchomrky Rovky a ádný ddeek híbeek. I vody je njak mén. Ale ten les je majestátný i kdy místy u soukromý. Naštstí po m nikdo nestílí. Nejdu si sednout ani na obd a po návratu na penzion si chvíli lehám. Pak se probouzím a lekám se hodin. Tolik?! Rychle se vykoupu a peláším na sraz. Stejn u to na tu tvrtou nestihnu. Nejsem Bond. To je divné, jak je to najednou daleko. A pak udýchaný a zpocený vstupuji do hospody a svírá se mi bolestn a sladce srdce. Trochu se mi svírá i aludek. Myslím, e se mi svírá i mozek. Je pl páté odpoledne a já vstupuji do svého mládí. Otevírám dvee a stává se.


Všichni mí bývalí spoluáci sedí proti mn jako v divadelním hledišti, všechny oi se zvedají, potkávají se s mými a já se komicky pedstavuji. Jako by m všichni vidli po prve. Ne urit nevidli, ale stejn mám pocit, e všem spadly koutky úst dol. Odešel patnáctiletý Jirka a pišel prošedivlý ddeek. No skoro….Moná, e se mi to jen zdá a já se za chvíli vzbudím a budu doma v posteli. Podávám si ruce se všemi a u vtšiny se musím zeptat, kdo je kdo. Poznávám bezpen ti lidi. U tech tuším a zbytek nevím. e plyne, as taky plyne a picházejí další a další spoluáci. Z tch poznávám bezpen jen asi polovinu. Je tu dvakrát víc pán ne dam. Kvta nepišla! Na tu jsem se tšil. Pišla její setra dvoje, Alena. Ta chytrá, krásná a “ostrá” Alena, ale já ji povaoval za Kvtu. Alena u je jen chytrá a “ostrá”. No ona krása je velmi široký pojem. Vlastn je krásná stále. Kila pibyla i vrásky jsou pítomny. Jsou vlastn skoro všude v oblieji i na krku, jen ten pohled je stále tý ostrý a hlas té a je tu i trochu studu a kus proitého ivota. Byla krásná, byla sexy, byla chytrá a my kluci z ní mli tak trochu strach a máme ho moná i dnes.…
Ke Kvt jsem si v té deváté tíd sedl spontánn, protoe bylo u ní volné místo v lavici. Zrovna se s nkým pohádala a tak to místo po té “pohádané” se njak a najednou uvolnilo. Pozdji nás tídní rozsadila, protoe jsme si zaali njak rozumt a zaali jsme zlobit. A tím jsme byli neobyejn výjimení. Vtšinou se za trest pesazovali kluci k holkám. Aby se uklidnili a umravnili. M posadila tídní za trest k Láovi…..


Veer zvolna plynul, pivo se pilo a ei se vedly.Vypil jsem pekvapiv hodn piv, hodn jsem se navytahoval ivotními úspchy i kdy po pravd nebylo ím, ale hodn jsem toho nestihl provzpomínat. Ti, které jsem bezpen poznal, se snad ani za ty léta nezmnili. Ne, nedozvdl jsem se, která m tajn milovala. Asi ádná. Nedozvdl jsem se ani kdo m tajn nesnášel. Vlastn jsem se ani nedozvdl nic nového. Jen jsem se dozvdl, e jsem tenkrát byl. Tam, tehdy a s nimi. Co víc si vlastn mu od nich pát. Dostal jsem za tu chvíli víc, ne jsem si ped srazem uml pedstavit. Skonili jsme pl hodiny ped plnocí. U nás vyhazovali. Jen pt posledních zbylých pán si dalo frana a podalo si ruce na rozlouenou. Odmítl jsem nabízený odvoz. Bylo by mi rozmlnno - pocitov. Musel jsem být sám se sebou. Povznesen, trochu opit výjimeností chvíle i alkoholem, jsem se vracel spát do Ráje.


Tma byla sametov jemná, barevn temná, fotoaparát ješt stále nabit a já šel a fotil. Bylo mi neobyejn na mkko a trochu jsem ml kídla a trochu jsem byl zase mladý a trochu a na chvíli jsem ovládnul sebe, as i svt. Obas jsem musel uhýbal do píkopu ped jedoucími auty. Nebyla u m jistá stabilita tla a vlastn ani hlavy. Píliš povznesena byla ta chvíle. Byla jenom moje. Byla ve mn rozprostena, pátelsky m objímala a šeptala mi do ucha, e jsem a e jsem byl. e to všechno mlo a má smysl a ivot e je krásný as, který jsem si pece vyslouil a zaslouil. V Kalné byla diskotéka, ale já na ní nešel. Jsem dobrodruh. Urit. Ale na tohle dobrodruství u jsem byl pece jenom unavený a pece jenom starý. Usínal jsem spánkem hlubokým jako to nejhlubší moe.


Ráno mi nebylo špatn! Jindy vypít sedm piv, tak trpím jak to lidské zvíe. Nic! Nic mi nebylo a já obul bhací byty. Pravda, chvíli jsem se musel pemlouvat. Pemluvíc se, vybhl jsem pes Slemeno do Hostinného. Ve Slemenu si ukazovali na hlavu, protoe posledního bce vidli naposledy na konci války. Byl to Hans a utíkal ped vítznou Rudou armádou. Funím do kopce kladouce zadní nohu ped pední a ono to jde. Pravda, pomalu. Ale já vám vybhl celý kopec a nahoe bylo jak v nebi. Vidl jsem a do dírnice. A to je seste deset kilometr a bratru moná i o nco víc. A všude samé kopce a lesy. Plno les a mezi nimi jako perly rozhozené ty naše podkrkonošské vesniky. Roubenek u je u nás málo. Pravda staví se zase úpln nové. Dokonce je staví jeden z mých dávných spoluák. Ale to je vtšinou jen bydlení pro lufáky a romantiky. Domorodci v tch domech musí ít a ne jen pespávat. Ale pesto jsou ty vesniky nádherné a já byl tak trochu rád, e sem stále ješt patím a e ta krása je i trochu moje.


Dol do Hostinného to belo samo. Jen jsem zvedal nohy a silnice pode mnou ubíhala jako by byla ivá a mla m neobyejn ráda. Tak jsem si íkal, e Zemkoule je vlastn kulatá a já bím zrovna tím smrem z kopce. Pak jsem se lekl. Vlastn ne - leknul. Leká ryba. Stálo tam na ceduli Dolní Kalná 7 km. Jeišmarjá. Tak a te musím tu cestu bet celou zpátky do kopce. Opravdu je ta Zemkoule kulatá a já te musím zase bet do kopce. A tak jsem si hrál na indiána a bel jako on. Bíte, jdete, bíte, jdete. No a pak z kopce dol do Kalné u to byla zase balada.
Tlo poslušné zemské gravitace se ítí a vy jen urujete míru tení vašich podráek a mníte sílu gravitaní ásten na tepelnou a ásten zvyšujete gravitaní potenciál celého vesmíru a brzdíte rychlost vzdalování mléné dráhy od mlhoviny beta logitex 358 v kvadrantu zx14. Jo nic není ve Vesmíru zadarmo!


A pak jsem se vykoupal, najedl, rozlouil s majiteli penzionu a šel. Vbec jsem nevdl kdy mi to jede. Jen jsem prost musel jít. Jo, kdy mám puzení tak prost “pudu”. Všechno má svj nejlepší as. Po cest jsem potkal spoluáka Jarku. Sedl v obrovském traktoru s futrem. Ne s tím zaízením na dvee! S potravou pro kraviky. Ani jsem se nestavil v hospod na obd. Tentokrát to bylo na Horka stále do kopce. Tak jsem to vyfunl a na Horkách jsem si prohlédl všechny jízdní ády i neády.


Vlaková nádraí jsou u u nás vtšinou bez obsluhy a vlaky zde jezdí tak vzácn, jako Eskymáci v kajaku po Stedozemním moi. Autobus jezdí naštstí astji, ale ml jsem stejn hodinu a pl as. Vdy byla nedle. Ochladilo se a já bloumal po Horkách a potkal Láu. - dalšího spoluáka. Skoro to te a tady pi tom psaní vypadá, jako by kolem m bylo celý ivot pespoluákováno. Ale není to tak. Já je doopravdy tyicet let nevidl.Tenhle Láa je ten, co jsem k nmu byl za trest pesazený. Kutil nco dcei v jejím obchdku a zahlédl m. Zaplatil grog ve svém stánku s oberstvením a tak jsme sedli a kecali a trochu na všechno nadávali, jak to tak chlapi dlají, aby e nestála. Není tam u nich práce v tom Krakonošov a tak musel zaít podnikat z nouze a trochu zbohatnout. Jen trochu. Je to pece slušný spoluák, ne. as se mi píjemn krátil, Láova pisednuvší sedmasedmdesátiletá maminka byla iperná jak ticátnice, kmitala po stánku rychleji ne její vnuka a pak pijel autobus.


Jel jsem jen do Jiína a tam musel ekat na ten poslední cílový autobus do Boleslavi. V Jiín jsem ml hodinu as. Taky jsem tam asi dvacet let nebyl. Jiín proslavili Rumcajz, Albrecht z Valdštejna a Zdenk eho. Rumcajz tam má ševcovnu, i kdy v ní nebyl zrovna pítomný a neševcoval. Zdenk eho tam má ceduli. A Albrecht? Ne, ten tam nemá Valdštejn. Kdyby ho byli bývali v Chebu tenkrát nezavradili, byl by Jiín velké a slavné msto. O budoucnosti všeho asto rozhodují vraedné detaily. I kdy vrada Valdštejna byl dosti podstatný detail, který asi znan zjednodušil evropské djiny. Ale i proto je Jiín tím ím je. Milým, malým mstekem a bránou do eského ráje. No není to zrovna Paí. Ale být bránou do Ráje není zrovna málo. Klaním se Rumcajzovi, mávám Zdekovi ehoovi a tleskám Albrechtu z Valdštejna za to, e mli rádi Jiín. Všem tem to je úpln jedno a tak to má být. Jsou pece všichni ti na potlesk u dávno zvyklí.


A pak u jedu dom. Vystoupím z autobusu, docházím dom do bytu a vrhám se do skín. ábel mi vnuknul myšlenku pímo ábelskou. Je to pece jeho profesní povinnost! Kde jen ty díny mám. A tady! Moje krásné, nostalgicky vybledlé, bledmodré, zlat štepované, turecké díny. Poddil jsem je po svém bratranci Rudovi a spolu s rovým íhaným rolákem a šedivým tvídovým sakem jsem kdysi patil k rádoby odbojným ákm základní školy Boeny Nmcové v Hostinném. Kam se na m hrabali se svojí images moji oblíbenci Stouni, Beatles a Kinks. Sako a rolák si u dávno vzal as, ale díny ty ješt mám. Zejm z té hluboké a smšné nostalgie…


No co vám budu povídat. Vlastn psát. V pase mi byly ty díny trochu moc fest, ale pes stehna mi zase setsakramentsky plandaly. A e byly tenkrát hodn vypasované. Víc u ani být nemohly, protoe soudrnost materiálu je fyzikáln daná. A tak jsem je, z toho zklamání, e u nemám postavu jako kdysi a teba jako Mike Jagger, s tkým, ale opravdu tkým srdcem vyhodil do koše. A s košem jsem hned bel do popelnice. Abych si to snad náhodou nerozmyslel. Já jsem se vám za ta léta njak a nkde neskuten srazil……


Jií Suchánek

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu
Na Príglu
Podobenství o vtru
Svtlo v oích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hrad
Vrou mi boty
Povode
Jen tak si leím v poli
Za poledního áru
Na Strahov
Osamlost pespolního bce
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Cesta do íma a Neapole
Cesta do íma - 1
Cesta do íma - 2
Cesta do íma - 3
Cesta do íma - 4
Cesta do íma - 5
Cesta do íma - 6
Cesta do íma - 7
Cesta do íma - 8
Cesta do íma - 9
 
Stvoitelé asu - 1
Stvoitelé asu - 2
Stvoitelé asu - 3