Za polodrahokamy i na Rychnovsko
na kus øeèi s gemologem
Gemologie je aplikovaná mineralogie, zabývající se drahými kameny a zkoumající vznik, lokaci, vlastnosti a technologie zpracování pøírodních materiálù - drahokamù a polodrahokamù. Zamìøuje se na jejich identifikaci a rozlišení od umìlých (syntetických) kamenù.
V té souvislosti moje naivní otázka: Lze v okolí Rychnova nalézt polodrahokamy? Výklad jsem dostal od mineraloga, který se zabývá všemi minerály, pøedevším tìmi, které se nalézají v bývalém Èeskoslovensku, tedy nejenom tìmi drahými kameny, Bohumila Moravce, syna rychnovského sochaøe Jana Moravce, a tak vìrnì tlumoèím: Jaspis je výraznì skvrnitì zbarvená - v tomto pøípadì oxidy ¾eleza - odrùda chalcedonu. Chalcedon patøí mezi skrytì krystalované (kryptokrystalické, slo¾ené z mikroskopických krystalù) drahokamové odrùdy køemene. Od pojmu polodrahokam se dnes v gemologii opouští. V jeho drobných dutinkách se zde nalézají drobné bìlavé krystalky køemene a¾ èirého køiš»álu. Ten, co tu Bohumil Moravec dr¾í v rukou, pochází z horního konce Lukavice od kóty Rovník. V tìchto místech byl dùl na ¾eleznou rudu, která se do poloviny 19. století dolovala pro skuhrovskou hu». ®eleznou rudou zde byl hematit, šedoèerný, obèas kovovì lesklý minerál, tvoøí zde vrstevnaté polohy, vzácnì v dutinkách vytváøí drobné lesklé krystalky. Na tamních pozùstatcích po tì¾bì (rozvláèených haldièkách) se dále vzácnì nalezly fialové krystaly ametystu (také drahokamové odrùda køemene), bílé tabulkovité krystaly barytu, zelenavé povlaky malachitu a èerné náteky oxidù manganu, tzv. psilomelan.
V Lukavici je ještì jedno nalezištì ¾elezné rudy. tvoøí nìkolik metrù silnou polohu, která zaèíná pøibli¾nì ve støedu vsi a pokraèuje po západním okraji obce a¾ na Slavìnku, kde vychází na povrch. Jedná se tzv. lateritické lo¾isko; laterit, jinak známìjší pod názvem bauxit. Nejde o minerál, ale v podstatì o horninu vzniklou v minulosti tropickým zvìtráváním. Má hnìdou barvu, èasto má tzv. pisolotickou strukturu (jako by byla slo¾ena z drobných semínek). Na jejím chemickém slo¾eni se podílejí pøedevším oxidy a hydroxidy ¾eleza (obsah Fe 25-30 %), oxidy a hydroxidy hliníku (obsah Al obdobný jako u Fe). Proto bylo lo¾isko v období okolo 2. svìtové války geologicky zkoumáno jako potenciální zdroj hliníkové rudy.
Achát se od jaspisu se liší v podstatì jenom výrazným pruhováním. Tenhle byl nalezen v bývalém lomu v Panské Habrové a tvoøil ¾ilnou výplò trhliny zdejšího amfibolitu. Mimo acháty se zde v dobì tì¾by nacházely na trhlinách amfibolitu pìkné dutiny vystlané bìlavýmí krystaly kalcitu (vápence), vzácnìjší byl tabulkovitý bílý baryt, pøípadnì drobné, také bílé sloupcovité krystalky rozpadavého laumontitu. Pyrit v podobì zlatistých krystalkù a zrnitých útvarù zarùstal pøímo do horniny. Za zmínku by snad ještì stály hlízovité konkrece pyritu a¾ 5 cm velké, nacházející se v pøíle¾itostných výkopech v katastru Rychnova. Ty se nacházejí spoleènì s pomìrnì hojnými schránkami ml¾ù rodu inoceramus ve zdejších slínovcích (opukách). Na povrchu jsou tyto útvary navìtralé, rezavé. Teprve po rozpùlení se objeví zajímavá paprsèitá struktura a kovový zlatistý vzhled. Na výchozech slínovcù, napø. ve Spále nad øekou Knì¾nou v Rychnovì se daly najít deskovité výplnì jeho trhlin, tvoøené na¾loutlým štìpným krystalickým kalcitem. Rychnov a jeho blízké i vzdálenìjší okolí je bohu¾el mineralogicky chudé. Tak konèil svùj výklad mineralog Bohumil Moravec. Dík.