Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Krytof,
ztra Zita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se zaínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se páteli, potkávat se, a tak snad bude namíst (kdo chce - není podmínkou) piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím (ne bude zprovoznna funkce blogu) to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Pímo dušikový zaátek tohoto roku zpsobil, e jsem se ani já necítila ve své ki. Hledala jsem proto, ím bych si zlepšila náladu, jene nic kloudného mne nenapadalo... „A pedevírem!...“
 
"Co jsem to vlastn chtla...?"
O všem - pro oi mé a mých pátel.
 
Zázrané uzdravení
Kdy moje technické vlohy nedošly uplatnní, rozhodla jsem se pomáhat trpícím a své další dny vnovat medicín. Byla jsem toti ji starší, a tudí moudejší - táhlo mi pece u na pátý rok. Nebyla jsem ádný individualista, a proto jsem se rozhodla pro týmovou práci. Mou nepostradatelnou asistentkou se stala moje vrná kamarádka - vrstevnice Julinka ze sousedního domu. Svou moudrost a rozvánost jsme projevily u tím, e jsme bezhlav nezaaly léit hned lidi.Vzaly jsme to pes zvíátka, ješt pesnji - pes hmyz...
Jednoho krásného dne na zaátku léta jsme s Julinkou stály na jejich zahrádce u dvou trs rozkvetlých pivonk a špekulovaly jsme, jak by se opadané hedvábné lístky daly co nejlépe vyuít. Vtom jsme si všimly, e na bílých lístcích spoívá nehybné tlíko berunky - sluníka sedmiteného. Leela tam v oboe, noky mla nahoe (i lépe - sloené na bíšku) a úspšn dlala mrtvého brouka. Asi ve skrytu své hmyzí dušiky doufala, e tím odvrátí naši nevyádanou pozornost a pak si klidn odletí... Jene to nás neznala! Okamit se v nás probudily samaritánky. Z opadaných lístk bílé pivoky jsme vytvoily postýlku jako pro princezniku a berunku do ní uloily. Teplotu jsme jí zmily jehlikou stíbrného smrku a další okvtní lístek poslouil jako šálek, do nho jsme naepovaly kapku léivé rosy. No a protoe v tráv rostl i jitrocel, jeho léivé úinky jsme znaly díky básnice o polámaném mravenekovi, dostala berunka i jitrocelový obklad. Tolik pée jsme jí vnovaly, a ona se ani nepohnula! U jsme pomalu propadaly beznadji, kdy m osvítil spásný nápad: Maminka má jist v zásob njaký aspirin, kterým léívala moje dtské teploty. Vyprosím na ní jeden, rozpustíme ho ve vod a on berunce jist pome!
Z odborných úvah nás vyrušily hlasy našich maminek. Obd byl na stole, take jsme berunku musely na as opustit. S Julinkou jsme se domluvily, e hned po obd budeme pokraovat v léb. Maminku jsem neprodlen informovala, e budu nutn potebovat jeden aspirin, a podrobn jsem jí vysvtlila, jak hodláme berunku vyléit. Maminka neprotestovala, jen mi poradila, abych se po obd šla na berunku naped podívat. "Teba se jí ulevilo u po tom jitroceli a zbyten byste jí vnucovaly ne práv chutný aspirin," vysvtlila mi.
Hned po obd jsem mazala k sousedm na zahrádku, a mi velká mašle na vrcholku hlavy poskakovala. Ji z dálky jsem vidla, e Julinka obdvala rychleji. Ale co to? Stála  njak zkroušen a rozpait pohlíela smrem ke mn... Kdy jsem došla a k ní, beze slova mi ukázala na beruninu postýlku. Vykulila jsem oi. Postýlka byla prázdná! Zaaly jsme prohrabávat i ostatní lístky, ale po berunce jakoby se zem slehla. Sedly jsme si do trávy a nešastn koukaly jedna na druhou. A tu mne to napadlo! "Julinko, my jsme ale hloupé! "vyskoila jsem." Vdy berunce se po našem léení tak ulevilo, e je úpln zdravá a sama odletla dom!" I Julinina tváika se rozzáila radostí nad tím, jak jsme berunku úspšn vyléily.
Vzaly jsme se za ruce a uhánly tu novinu zvstovat maminkám - naped té Julinin, protoe berunka byla pece na sousedovic zahrádce, a patila tedy sousedm, a potom té mojí...
 
Míla Nová
Další lánky autorky:
Koupejte se na místech k tomu urených!
Bráškovy vejšplechy
Není nad slušivý sestih...
Nesušte se u sloupu!