Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cesta do íma a Neapole - 8


Tam, kde je as budoucností minulou


Dneska bude program nároný. Zaijeme horu ze všech evropských hor nejhorovatjší. Protoe Vesuv je stále ješt ivou sopkou. Jedinou kontinentální v Evrop. Ty ostatní sopky jsou toti ostrovní. A taky navštívíme jeden z nejvtších a nejivjších hbitov svta. Te píšu samozejm o Pompejích. Do Pompejí je to z místa ubytování jenom kousek. Skoro za rohem. Prvodkyn Pavla nám pes kamarádku a kolegyni prvodkyni sehnala italského, ale hlavn esky mluvícího prvodce. Kadého z nás to stojí jen dv eura a investice to nakonec byla doopravdy dobe zhodnocená. Prvodce byl skvlý. No ale o tom a potom. Zatím jsme jen na cest. U vera nás Pavla tak trochu napínala zvdavostí, která e ta hora vlastn je Vesuv. Byly na obloze dýmy nad kopci, ale nebyly z Vesuvu. Zárove jsme od ní následn instruováni o tom, co dlat, kdyby se Vesuv náhodou chtl skuten probudit. Zkrátka se musí utíkat co nejrychleji do autobusu. Všichni obyvatelé v okolí Vesuvu mají stále sbaleno. Co kdyby. Vesuv nakonec jako první identifikoval mj soused fotograf. Podle toho, e má rozeklané hrany a kuel je nepravidelný. Ml samozejm pravdu. A hlavn dobré oi.

 

 

 

Ale te u se blííme k Pompejím. Vchod do areálu je hodn nenápadný. Krom nápisu nad ním je neidentifikovatelný. Alespo z té strany odkud jsme vstupovali. Dávné Pompeje mli v dob katastrofy asi deset a dvacet tisíc obyvatel. Dnes je to zakonzervované 1. století našeho letopotu. Se vším ivým i mrtvým inventáem v dob výbuchu sopky. To je hodn dávné dávno, co? Msto bylo docela významným obchodním centrem a letoviskem íma. Ale v roce šedesát ti ho významn poškodilo velké zemtesení a v roce sedmdesát devt ho následn zasypala ptimetrová vrstva popela a pemzy. Schovala ho na dlouhá a dlouhá staletí. Nkolik dn ped výbuchem vycházel z jícnu sopky kou a popel. A toto varování zachránilo ivot mnoha lidem. Pompeje nejsou Forem Romanem. Není tu tolik ohromujícího a dokonalého prostoru. Tolik velikých vzdušných velestaveb. Je to spíš dokumentární film, neli slavné filmové dílo. O to více však tomuto píbhu víte. Ta atmosféra zde není snová a umlá a není ani trochu pohodová. Tady je realistická smrt pítomná i po tak dlouhých staletích.

 

 

 

Náš italský prvodce nás našel brzo a byl to malý a u starší pán. Provozoval kouzelnou, ale také ivou a srozumitelnou eštinu. Jeho zpsob výkladu byl roztomilý, i kdy se skládal ze samých fakt. Vdl toho o všem kolem nás hodn, rozuml našim dotazm a vyprávl vše s takovým nadšením, e to všechny posluchae našeho zájezdu zaujalo. A tak i proto jsme vydreli nepíjemn pálící slunce a as píjemn utíkal. Vidli jsme vlastn jen pár soch a maleb, ale hlavn mnoho opatrn vyhrabaných a mírn poboených staveb. Tehdejší lázn, amfiteátr, forum, chirurgickou nemocnici, nkolik hospod a nevstinc. A protoe jsem chlap, tak vám hned napíšu, jak to bylo tenkrát s prodejnou láskou. Abyste vdli jak je dneska všechno jednodušší. Tehdejším nevstkám se íkalo lupe. esky vlice. A navštvovalo se lupárium. Ne lumpárium. I kdy……. Tehdejší knky lásky na sebe v rámci obchodu upozorovaly vlím vytím. Táhlým, hlasitým a roztoueným. Take kdy jste šli tenkrát, kolem roku padesát našeho letopotu, za vlím vytím, tak jste si bu uili tlesné lásky, nebo vás serali vlci. No to byl ale krutý osud, co pánové? Hospody tehdy prodávaly hlavn ohívané víno, pi pití se stálo a nebyly stoly. Tehdejší lázn by se daly v pohod provozovat i dnes. Vypadaly kulturn, ist a zdobn. V jejich nemocnici pouívaly chirurgické nástroje tak podobné tm nynjším, e by je stailo jen vyvait a mohlo by se operovat. Dlaly se dokonce i plastické operace. Nebo plastové? No nevím. Jsem „voaký zmetný“! Ale u dost o Pompejích. Zatleskali jsme Italovi a rychle do klimatizovaného autobusu.

 

 

 

V tch souasných Pompejích bylo ale nepíjemné a suché horko! Fuj! Te u je nám lépe díky klimatizaci autobusu. Jedeme dál a stoupáme na Vesuv. Za okny se objevují rznorodé plastiky a stále hloubji pod námi i samotná Neapol. Všude kolem Vesuvu jsou další kopce. Sestiky i bratíkové toho nejslavnjšího. Vlastn spíš hory. U nás u jsou to urit hory, tak pro ne v Itálii. Obzvláš kdy stoupají pímo od moe. Mají rozeklané holé suové svahy, ale i skaliska porostlá stromy, kei a trávou. Voda splavuje vše, co hora pustí. Neapolský záliv je na první i druhý pohled snov nereálný. Je v mlném oparu, jako kdy ponkud rozostíte dalekohled. Tady pod Vesuvem ijí lidé se smrtí v zátylku. A asi i v hlav. Je tu nepetrit pítomná. Po dlouhá a dlouhá staletí na vás odevšad kouká. Je v kadém kameni, ve všech kapkách vody i ve všem ivém. ije se tu ivot jako pjka za oplátku. Ta krása kolem neme být zadarmo. To se jim to v ím pomlouvá, to se jim to v ím posmívá. Dejte ímu nebo Milánu na pedmstí ivou sopku a ledacos o Neapoli a jejich obyvatelích pochopí. Zde je všechno relativní, protoe nikdy nevíte, kdy se sopka rozzlobí a bude konec svta. Toho jejich neapolského. Tady lovk pochopí šklebící se etruské umní. Tu její fatalistickou dimenzi, ten její pohrdlivý pístup k budoucnosti. To, co m osobn na nich fascinuje a pro je mám rád. A Etruskové zde byli u ped ímany. A pak se najednou svt Etrusk rozpustil a zstaly tu po nich jen jejich plastiky, nco málo ostatního umní a neprhledné tajemno. Propadli se v ase. U nejsou nikde na svt pímí a viditelní potomci Etrusk. Je zde jen hodn pímých a pítomných potomk íman, taky ek, Francouz a nov, ale také i stae Afrian.

 

 

Ale my te stále ješt s tím našim autobusem stoupáme vzhru k nebesm. Silnice je úzká, vine se po úboí a auta v protismru nám musí dlat místo. Znaky nám propjily pednost. idi troubí ped kadou zatákou. Kolem silnice ubývá dom. Ty, které tu stojí, jsou prázdné a Neapol se pod námi zvtšuje úmrn s tím, jak se nám rozšiuje výhled. A pak jsme najednou nahoe na skoro plném parkovišti. Dál u to nejede a nejde. Ve veliké strání, skoro u vrcholu sopky, je vybraná jakási nerovná a svaující se plošina. Všude je na ní plno stánk, aut a autobus. Odtud u vede cesta jen po svých. Opt se rozptylujeme, aby byla dána všem monost nejít, jít pomalu, i bet. Slíbil jsem fotky, a tak musím trochu bet. No, bet… Dobe, tak to nazvu jinak. Zrychlen se pesunuji. A mám radost, e mi to jde, a ješt vtší radost, e to na vrchol je vlastn jen kousek. Je tu co fotit, i kdy je kolem vás a stánk jen samé kamení a trochu statených rostlin, které zatím vyhrávají boj se zakletou silou vulkánu. Je to kamenná symfonie s nadechnutím ivota. Symfonie barev a tvar. Je to tu ale taky trochu jako na pouti. Njak mi ty stánky zrovna tady vadí…… Je tu pece stejná výjimenost jako teba Forum Romanum. Tak pro tady povolili stánky? Ale je fakt, e tady není ím. Tak pro by mi to mlo vadit, proboha? Kadý se iví jak umí. Ale stejn mi to vadí….

 

 

 

Vesuv má výšku asi 1281m. Pro „asi“? Je pece “ivý”. Katastroficky vybuchl v roce 79. A pak pravideln a asto vybuchoval a do roku 1944. Piblin kadých tyicet let. Nepipadá vám ten poslední interval u njak moc dlouhý? Mn ano. No teba to stihneme utéct, kdyby náhodou zaal soptit. Kdy jsem vidl sádrové odlitky duti tl a tváe neznámého otroka a neznáme eny v Pompejích, nepál bych takovou smrt nikomu. Nebyl to hezký pohled. Z celého tla vyzaovala hrza. A jejich smrt zavinil Vesuv. Nedal jim ádnou šanci, kdy nedbali jeho varování. Tito dva u budou navdy opozdilí. I po smrti. Samotný kráter má v prmru asi šest set metr. Hloubku asi dv st tináct. Zase asi, asi. Je to hodn. Kdy vidíte osamlou skupinu bohatých a nešetících lidí na druhé stran sopky, ani nepoznáte rasu, ba ani barvu pleti. Nepoznáte ani pohlaví. Jen barvy odv a e jdou. Fotím a fotím. Na tomhle zájezdu není Kvta tak jako vloni, a tak se vlastn ani poádn nezasmji. Ale ano. Obas ano. Pístroje nepetrit mí, prodavai prodávají a Vesuv napluje oi kamennými barvami. A záí Neapolský záliv. Opar u se skoro rozpustil a vypadá to jako na barevné pohlednici……

 

A pak u dojdu na konec navštívitelného prostoru a vydávám se dol k autobusu. Z kopce je to rychlejší, ale potkávám své kolegy a s nimi je to zase pomalejší. Pak docházím prvodkyni. Je to dobrá a píjemná prvodkyn, ale na zaátku cesty, nkde u Mnichova, se dopustila obrovské chyby ve výkladu. On Stalin byl syák. Tedy i. Ale s Mnichovskou dohodou neml doopravdy nikdy nic spoleného. Kdy to ekla, tak tady vzadu v autobuse to zašumlo, zabruelo, ale nikdo nahlas neprotestoval. Jen si kadý nco pomyslel. Ta naše povaha eská! Mám jí o té chyb íct? Te, kdy jsme sami? Chvíli váhám a pak jí íkám, co se jí “podailo”. Trochu se chytá za hlavu, ale pak reaguje protiútokem. Zda to vím, e tam nebyl a ím vlastn jsem jinak neli turistou. No, trochu m to zaskoilo. Znáte to. Pro dobrotu na ebrotu. No ale co, kadý jsme jiný. Proto je vlastn svt zajímavý. Prásknul jsem jí, z toho pekvapení a leknutí jak zareagovala, e jsem taky vlastn prvodce. I kdy jen zkouškami. Ješita ješitný. Jsem! Nakonec to nepíjemné pekecnutí ustála Pavla v pohod. I m ustála. Vdy jsem vám íkal, e je profesionálka. Ona práce prvodce je doopravdy sloitá. A nejenom tím ,e nkomu slouíte a zárove ho musíte vést. To je pece protimluv sám o sob. Být navenek i de facto hodný vedoucí je nesmysl. Bu navenek, nebo de facto. Ale ne obojí. Ta povinnost být milý a pitom nekompromisní, sledovat bezpen tok své ei i svých myšlenek a pitom ješt hodn o všem znát, dobe to prodat a nenechat se zahnat do rzných znalostních pastí, které vám zlomyslní a znalí klienti asto kladou, je výkon hodný diplomata. A to ješt musíte pepínat mezi jazyky. Teba z eštiny na italštinu i anglitinu anebo tak njak rzn. A to máte pracovní dobu od sedmi do sedmi a nkdy i déle. A to musíte vyjít teba i se mnou, který je protivný u od pírody a od pohledu. A to… No u dost. Ale ona je práce prvodce i krásná. Všechno má prost svoje pro i proti. Paní prvodkyn Pavla byla ze všech prvodc, které jsem za svých cest zail nejlepším organizátorem. To urit. A od veejné omluvy za Stalina, ke které se zejm po vítzném boji sama se sebou odhodlala, u byla perfektní ve všem. Ke konci se dostala i k pohodovému humoru, který jí zpoátku chybl. A tak dovolte, abych jí na konci dnešního vyprávní podkoval za profesionální výkon. Slíbil jsem jí, e jí tento bleptánek pošlu. Dj se vle boí, a kdy tak vás všechny zvu na svoji veejnou popravu.

 

Jií Suchánek

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu
Na Príglu
Podobenství o vtru
Svtlo v oích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hrad
Vrou mi boty
Povode
Jen tak si leím v poli
Za poledního áru
Na Strahov
Osamlost pespolního bce
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Cesta do íma a Neapole
Cesta do íma - 1
Cesta do íma - 2
Cesta do íma - 3
Cesta do íma - 4
Cesta do íma - 5
Cesta do íma - 6
Cesta do íma - 7
 
Stvoitelé asu - 1
Stvoitelé asu - 2
Stvoitelé asu - 3