Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kaluga - Tam, kde se i ledy hnuly


Tak co napsat na závr mé sluební cesty do Ruska? Teba: Sloité jsou ty naše cesty ivotem. No teda, to je ale ptákovina! To je jako konstatovat, e obas prší. Jirko, u nepiš. Blbneš. Tak jinak. Lidstvo si vymyslelo proti své nekonené nud kategorii cíle. Trošiku lepší. Ale vykašleme se te na to, co si vymyslelo lidstvo. Teba mu to nkdo nakukal a ono si te myslí, jak je geniální. Jsem já lidstvo? No jsem. Malinkaté troškulidstvo. Jedna šestimiliardtina. Musím se na sebe hned podívat, jestli jsem vidt. Sláva jsem. Nkdy je fajn být. Vlastn stále je fajn být, protoe nikdo neme být stále. A protoe jsme jen chvíli, máme cíle. To Rusko byla náhoda. Nikoliv mj osud. Tahle firemní válka nebyl mj boj a já tam byl za profesionálního oldáka. Trochu m to bolelo. Ale chlap musí obas cítit bolest, aby si mohl pipadat jako chlap. Tak nás vychovaly eny. eny našeho ivota. Cherchez la femme. e, pátelé?


A to ale beru z kteréhokoliv smru, musím se k nemu piznat. Jak já se vám tšil dom! Je fajn mít domov. Je fajn nkam patit. Mít svojí smeku. Rozsekávám si svj ivot na ásti, vpisuji do nj árky, teky, vykiníky a otazníky, ale kadý ten záznam má jen jediný smr v psaní. Dom. Nasednu do toho autobusu s kídly, sním si, co mi dají, dosednu na ruzyskou pistávaku a skoro všichni kolem m budou mluvit esky. Obejmu rodinu, se enou si navzájem spoítáme vrásky, spoádám s chutí všechny nandané knedlíky na talíi a spolu s Msícem, tím kaluskoeským, budeme spolen koukat na ty naše borovice za oknem. Protoe jsme u oba zapomnli v noci spát. Já a Msíc. Moná, e je ve Vesmíru nekonen mnoho svt, ale tenhle je ten mj a za ádný jiný ho nikdy nevymním.


Tak co bych ješt o Rusku napsal….Jo, moc se mi líbil vztah místních ke zvíatm. Kadou chvíli vidíte, jak nkdo z kaluan krmí. Ptáky, polodivoké koky nebo skoro polodivoké psy. Zde je pes respektovaným partnerem po zvíecím zpsobu. Já jsem zvíe, ty loví zvíe jsi pece taky zvíe. Nemám hlad a je zrovna dost pro oba. A pak si zas b za svobodou. Obzvlášt z koek by se dala udlat galerie krásy. Njak se vám tím pirozeným výbrem ta zvíata zkrášlila a koka je tady koka. Kdo ví, jestli to tak není i s tmi místními dvounohými. Pirozený výbr. Skoro jsem tady ale nevidl kosa, drozda nebo straku. Jen pravé vrány, ádné havrany, a pravé holuby. Sýkorky tu jsou snad migrující, protoe tu v zim taky vbec nejsou. A ani jediný vrabec. Taky ádné labut a racci. Je tu asi pece jenom v zim moc velká zima. Jako v Rusku.


Taky se mi líbil vztah Rus k lyím. Jezdí tu na bkách hodn lidí. To vidíte staenku, tedy doopravdy staenku, s devnými starodávnými bkami, ana jde. Ana se tedy šourá. Nejde. Špiku lyí má zabalenou v plátném obalu. Dojde a k pehrad, dlouho se do tch lyí šnruje a pak vyrazí. U se nešourá. Je jí najednou o ticet mén. Bí. Nebudete mi to urit vit, ale potkal jsem jednu a ta si pi tom bhu i zpívala. Škoda e m pi tom jejím sledování nikdo nevyfotil. Lotova ena byla proti mn neuviteln ivá. Já tam bez hnutí stál snad pt minut, díval jsem se za paní a ekal, kdy ji nco trefí, kdy u konen upadne vyerpáním nebo vlastním vkovým opotebením. Zmizela v dáli na horizontu a já jí závidl vitalitu, radost ze ivota a dokonce i kondici. Jezdívaly vám tu v sobotu nkdy i “vláky” bka naahaných ve stopách za sebou a vesele si povídající z první stopy do tvrté.


Zde v Kaluze mají také ideáln vyešenou mstskou hromadnou dopravu. Mají klasické mstem provozované linky, ale vedle toho se jim zrodil v tom raném kapitalismu také zcela neortodoxní zpsob pepravy. Jezdí zde Gazely. Nebhají ale jezdí. GAZ se prost zmnil na skíový a je pro dvanáct a patnáct lidí. Taková naše Dvanáct set trojka. Ty ídí soukromnící jezdící po pravidelných trasách. Kdy má ješt volné sedadlo, zastaví vám na mávnutí, ale i s vámi kdekoliv na trase zastaví. Nastoupíte vzadu a pošlete desetirublovku idii k volantu. Ta putuje hezky z ruky do ruky a do idiovy kapsiky. Bez papírk, bez jízdenky. Jen tak voln. Jo na dan se m prosím neptejte. Nejsem stát. Je fakt, e to funguje perfektn i pes úskalí jednotného vstupného. Váš problém, zda jedete jen jednu zastávku, nebo a na konenou.


Co tedy unavuje Stedoevropana v Rusku nejvíc, je to šílené mnoství státních a polostátních institucí, které se tu iví mocí. To se zatím moc nezmnilo. U jenom to odbavení na letišti. Zouváte se, asto i svlékáte, ruky vrch dáváte a ti pozorovatelé to iní s takovým potšením, a z toho mrazí. I pi odchodu ze závodu jsme museli ukazovat prchodky. Ba asto i pi pechodu z haly do haly. Ta projevená pevaha lovka trochu uráí. To ani slušnost nevyváí. Jestli nkde zavedou nepetrité sledování všech lidí pomocí implantovaných ip, tak to me být jen v Americe nebo v Rusku. Sledovanost provedená ad absurdum. Strach mocných je nekonený. Strach z volnosti, rovnosti a bratrství. Teba je ten strach oprávnný. Nevím. Ale vím, e touhu po svobod me zabít jenom smrt. Naše smrt. Ale koho by pak mocní ídili? Na kom by bohatli? Kým by pohrdali? Sami sebou? Tak tomuhle já tedy nevím. Mírou všech vcí lidských je míra svobody všech. O zbytek se postará Bh a matka píroda.


Co ve mn z Ruska zstane? Myslím to zajímavé, krásné a povznášející. To špatné se normáln zapomene. To mozek vygumuje a nebo spíš ukryje. Tak za prvé…. e se ješt umím poprat sám se sebou. Na zaátku jsem byl chvíli úpln na dn. Plácal jsem se v bahn h ne král Šumavy. Osm dní jsem neml mák a moná trnáct dní ho zprovozoval. Poíta mi kadou chvíli “zamrzal”. Tedy poítaov. A já nemil. Znáte to. Tak tohle tedy nefunguje. Musím zkusit tohle. Taky nefunguje. Tak tohle. Hlava šrotuje a šrotuje, u i bolí a vy stále nemíte. Chvílí jste nešastní, pak vzteklí, pak zase nešastní a pak tak šílen unavení, e je vám u všechno jedno. Expert si neví rady, majitel firmy od máku si neví rady a váš šéf vám na tu dálky u nijak neme pomoct. Krok za krokem ten hrozný software nahlodáváte a je tu heureka a ono to mí. Zvítzil jsem i pes dílí prohry. Nad zlým softwarem i nad zlým mákem. Ukecal jsem ho. Za druhé…. eka Oka. No eky jsou u svou pirozeností vtšinou krásné. Teba naše Jizera, pak teba Svratka, co na jejím behu kvete rozrazil, ale teba i Váh, Pád, Dunaj. eka je voda v pohybu, a co se hýbe, je ivé. Ale Oka, tahle ta Oka, je i mezi ekami jedinená. Mezi ekami mého ivota. Vící mají svj ráj a já mám Oku. Na jejich bezích mi nikdo neleí a nic mi na ní nepatí, ale klaním se jí a jsem rád, e jsem ml to štstí se s ní potkat. Takhle si njak pedstavuji svobodu ití. Smr je daný behy a smrem proudu, ale je tvou svobodou si vybrat, jak rychle a kudy.


Za tetí….. Tamara. Ne, nejsem blázniv zamilovaný. Ba ani normáln. Já vím, e se to lidem stává, e to je píroda a e to hlava srovná. Od toho tu pece je, aby vám poruila. Ale je to jako s tou Okou. Jak si tak kráíte od narození ke smrti, potkáváte lidi. Normáln normální a normáln nenormální. ádné šoky, vtšinou ádná dramata, jen obas, as od asu se politujete, e nejste zdvojeni, ztrojeni i znásobeni. Na svt je tolik zajímavých, originálních, nenapodobitelných lidí, se kterými byste rád strávil více asu, ne vám bylo kýmsi pidleno. Ale máte jen jeden ivot a musíte si vybrat. Tamara je v souasnosti prostitutkou. Zní to hrozn, co? Musí být hrozná urit i ona. Není. Je bájená, je to lidský tvor nejvyšší kvality a je prost enská. Nikdy jsem nebyl tak blízko s lovkem této profese. Této volby cesty, tohoto osudu. Reprezentuje mi Rusko víc ne cokoliv jiného. Souasné Rusko. Já vím, eknete profese fujtajblová. Ale kolik lidí jste ve svém ivot uinili šastnými? Ale nechme toho. Já u ní nikdy nebyl zákazník.


Tamara pochází z daleka a odešla do ivota dost záhy. Její otec je pomrn vysoký initel ozbrojené sloky a matka profesorkou na gymplu. Tamara navzdory odchodu dokázala vystudovat vysokou školu a chvíli se jí i ivila. A pak si ekla, e štstí pece musí vypadat jinak. Jednou se chce i vdát, vydlává tlem na byt v Moskv a touí si i vydlat na malou firmu v oblasti poradenství. Na byt prý u má. Vdy na principu híchu a odpuštní je zaloený náš celý bílý svt. Na principu híchu a placeného pokání. Rozhodn se víc lidí iví pokáním ne vlastním híchem. Co máme na svt tch nejrznjších knz, psychoterapet, filozof, politik, vykláda našeho budoucího štstí a nejrznjších ochránc všeho. A pak opovrhovaných a nenápadných lidí, kteí to štstí prodávají pímo. A jak ho prodávají, stále jich trochu ubývá. Japonci mají dv nejvýše uznávané profese. Profesi gejši a profesi samuraje. A Tamara je gejšou. To není moje omluva vám, to je konstatování. Zatím si udrela velký kus nezávislosti. A já jí peji, aby u tu firmu mla a aby dokázala odejít. Aby se pak v té obrovské Moskv neztratila a aby ji nikdy nedostihla její minulost. Aby i otec konen uznal, e ta jeho holka je skvlá a e nco dokázala. Aby to pochopil, e chce být svoje. Já to pochopil hned.


Byl jsem s Tamarou na koncert v Tule. Poprosila m o to. Potebuje se znát i s jinými lidmi ne se zákazníky. Pjil jsem si od mladšího kolegy oblek, sedl vedle Tamary v lói a vnímal spíš ji ne vlastní koncert. On ten mladý tenor nebyl tedy nic moc. A já vlastn ani nemám tenory v lásce. Pozoroval jsem to mladé a smyslné zvíátko, jak se jí chvjí asy, jak zrychlen dýchá, jak je krásn ivá. Škoda e neumím malovat, škoda e mi není ticet, škoda e má lovk jen jeden jediný ivot a škoda, e ztlesnním vztahu se asto ztratí víc ne získá. Cestou zpátky Tamara mluvila a mluvila. Celý její dosavadní ivot se promítal na elní sklo auto. Všechny její sny, všechny její stesky, úpln celá její vysnná budoucnost. I ta její celibátní pítomnost. Celibátní duše v abstraktních obrazech plula krajinou vedle našeho auta. Chvílemi nás pedhánla a chvílemi se za námi courala. Tak tohle je ta pravá ruská duše. Tohle je to o em psal Gogol, tohle je ten pravý Even Ongin, tohle je ta skutená hloubka nitra.


Moná e bych ml napsat, zda tedy nco mezi námi bylo nebo ne. Tedy fyzicky. Jako e bych se jako chlap ml vychloubat a tak. e jako chlap jsem dobe výkonnej a e na m enský letj a e se mnou chtjí do ráje a do pekla a tak. Ale ne. Gentleman o tch vcech zásadn nemluví. No a taky byste si neopeli to svoje krásné a funkní kolo o ten otluený, starý a špinavý patník. A taky uznejte, copak vám kamarád horník pinese jako dárek plnou tašku kvalitního uhlí jen proto, e mu rozumí a e s ním dlá? Nesmysl, e ano. eny potebují poznat a znát i kategorii kamaráda. I kdy jste dvakrát tak staí jako ony. Táta Tamae chybí. Hrozn moc. Asi ho kousek vidla ve mn. Asi jsem byl tím správným muem pro tuhle chvíli. Asi jsem prost byl.


Poslední den v Kaluze jsem šéfovi musel íct, a mi neobjednává odvoz na letišt. e u ho mám a e mu ped odletem zavolám, e je všechno O.K. Tamara byla rozespalá, dost unavená, ale odmítla, abych ídil já. Celou cestu bylo v aut zmrzlé ticho. Nenadávali jsme na kolonu, nemluvili jsme o ivot a ani rádio nehrálo. Byla fakt hodn unavená po “smn” a já cítil podivnou sms obdivu, lítosti a citu. Ano jako ta moje holka de, bojuje se špínou, pere se a tísky lítají kolem, jak tak rube ten temný les, aby si jím našla tu jen svoji cestu. Nechce se mluvit ani mn, ani jí. Kilometry ubývají, já se tším dom a vím, e práv ztrácím další kus svého ivota. e i m bude najednou o kousek mén. Ale e m i kus pibude. Proitým. Pak zaparkujeme kus ped letištm, Tamara m ješt vyprovází do haly, podáváme si ruce na rozlouenou a pak u slyším jen klapot jejich podpatk na podlaze haly. Dívám se za ní jak se zmenšuje a pluje halou pry do zapomnní. Pak se najednou její krok zlomí. Otoí se, bí zpátky ke mn a pak m políbí na tvá. Njak nesmle, opatrn. Jako by to udlal poprvé v ivot. A u definitivn mizí. Halou zavane prvan a rozslzí nám obma oi. Ty moje hndé a ty její krásné zelené oi.

 

Tak tohle je pro m, pátelé, Rusko. Rusko na rozcestí, Rusko v mém srdci a u i Rusko v mé pamti. Tamaro, hodn štstí!

Jií Suchánek

 

Další lánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance asu
Na Bab
Pro píšu
Na Príglu
Podobenství o vtru
Svtlo v oích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hrad
Vrou mi boty
Povode
Jen tak si leím v poli
Za poledního áru
Na Strahov
Osamlost pespolního bce
Jak jsem se srazil
Kaluga
O medvdovi, orlovi
O medvdovi a Kaluze
Od mostu k mostu
Jak jsme se krili
Jarní tání
Naše Káa
 
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Kaluga - 1
Kaluga - 2
Kaluga - 3
 
Cesta do íma - 1
Cesta do íma - 2
Cesta do íma - 3
Cesta do íma - 4
Cesta do íma - 5
Cesta do íma - 6
Cesta do íma - 7
Cesta do íma - 8
Cesta do íma - 9
 
Stvoitelé asu - 1
Stvoitelé asu - 2
Stvoitelé asu - 3