Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Michaela,
ztra Vendeln.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dada a  cesta k surrealismu
 
Jak to všechno zaalo: V roce 1913 cestoval Francis Picabia, tehdy ješt pívrenec tak zvaného orfického kubismu  do Ameriky, aby v New Yorku navštívil proslulou výstavu moderního umní, Amory Show. Sešlo se na ní  300 malí a socha, evropská avantgarda i tehdejší souasní umlci amerití. Nkolik jmen si mete rozluštit na pipojeném plakátu. Výstava se jmenovala oficiáln The International Exhibition of Modern Art, ale protoe se konala ve zbrojnici (Armory) 69. infanterie regimentu New York City, vešla do djin jako Amory show. Sensací výstavy se stal Duchampv obraz „Akt, sestupující se schod“, pesto, i práv proto, e byl nkterými návštvníky výstavy hanliv oznaován za „výbuch v továrn na šindele“. Dokonce prý tuto ostrou kritiku obrazu pronesl sám prezident Theodore Roosevelt. Z toho vidíte, e avantgardní umlci to nemli nikdy lehké. K píleitosti výstavy byla vydána i unikátní poštovní známka, na které je jmenovaný obraz i s pozorn si ho prohlíejícími návštvníky. Celkem o nic nešlo, Marcel Duchamp se na tomto futuristickém obraze prost pokusil zachytit rzné fáze pohybu postavy, sestupující se schod.
Do Ameriky pozdji picestovali Picabiovi staí pátelé z Paíe, Marcel Duchamp a Man Ray, kteí opustili Evropu kvli první svtové válce. V USA se stal z Picabii, dosud trochu nestálého umlce, pívrenec Dadaismu. Maloval ironicky myšlené „mechanické“ obrazy, sloené z ástí stroj, ve kterých hrály roli i erotické motivy, promíchané alchymistickými prvky. Man Ray se zabýval nejvíc fotografii, vpravo vidíte jeho akt, nazvaný „Violine“.  Pestoe v Evrop zuila válka, odjel Picabia v roce 1916 pes Barcelonu do Curychu, kde v básníkem a filosofem Hugo Ballem zaloeném „Cabaretu Voltaire“ (nalézal se nedaleko bytu, ve kterém se tehdy ukrýval  Lenin), poznal tamní dadaisty, Tristana Tzaru, Hugo Balla, Hanse Arpa a mnohé jiné, kteí v kabaretu pedvádli své anarchisticky ladné špektákly. Picabia se stal spojnicí mezi dadaismem Newyorským a Dada skupinou ve Švýcarsku. Dada umní tehdy nevyhledávalo známé galerie a musea, ale projevovalo se pedevším v kabaretech a v divadle. Byla to revolta umlc, vzniklá uprosted nejistot války, zamená proti mšáctví, proti konformním stanoviskm a pedevším proti válce a prolhanosti politického kalkulu. Dada chtlo bezesporu totální provokaci a totální revoluci v umní. Byla v tom  nejistota a zoufalství mladých lidí, kteí se báli dalšího vývoje ve svt i obvyklé pání mládí všechno od základu zmnit. V útrkových vtách provokovali totálním nonsensem, hudba byla chápána jako prostý hluk. Setkání s jejich díly bylo šokující. Napíklad známý obraz Picabiv „Kakodylické oko“ (kakodyl je odporn páchnoucí jedovatá slouenina s arsenem) je vlastn kolá, jakýsi druh jídelního lístku. Oko je na obraze obklopeno podpisy, útrky text, rznými poznámkami. A k tomu všemu byla ješt vyhlášena kacíská teze, e staí jen signatura, obraz bylo u namalováno a dost. Moná, e vám to pipomene nkteré projevy v umní souasném. Nejistota, strach z budoucnosti, odmítání rzných jev ve spolenosti, tyto nálady se projevují stále stejn. Pokud se ovšem projevovat mohou. V diktatue pochopiteln k niemu takovému docházet neme. A umní není niím jiným ne obrazem doby. Zrcadlem doby. Pokud je umlec poctivý, snaí se to, co ho zamstnává, sdlit svým dílem. Jestlie je v nm chaos, nejistota, strach a odpor k celkové situaci, vyjádí to ním, co  pochopiteln neme být líbivé.
Slovo dadaismus je samo o sob té nesmysl. Moná je to pitakání - nám známými slovy „da, da“, ale té znamená ve francouzštin koníka ve smyslu hobby, v jazyce malých dtí pak oznaení pro houpacího kon. Klíovou postavou dadaismu byl Marcel Duchamp, který od roku 1915 -1919 pracoval v New Yorku. Ji tam produkoval v duchu dadaismu své první „ready mades“. Byly to „hotové„ pedmty denní poteby, jako sušák na lahve, který jím byl prohlášen za umlecký objekt. Proslulý urinoár, signovaný „R. Mutt“ jste u vidli v lánku o Járovi Cimrmanovi. Rozhodn to vtšinou nejsou umlecká díla, kterými by si lidé rádi zdobili své píbytky.
Dadaistické skupiny umlc se formovaly v mnoha jiných mstech. Vedle New Yorku a Paíe, vznikly také v Liege, Hannoveru a v Berlín velmi aktivní skupiny. Hannover opanoval Kurt Schwitters a jeho „merz“ koláe (merz je útrek  slova komerz). Prohlásil své práce za pedobraz revoluce. Všechno bylo obrazem kvasící politické scény v poválené Evrop. Bezesporu nejradikálnjší dada skupina se zformovala v Berlín dvacátých let. Berlínští umlci Raoul Hausmann, Hannah Hoch,  John Hartfield (pvodn Helmut Herzfeld), Hulsenbeck a pedevším George Grosz svými politickými karikaturami zdrazovali anarchistického ducha asu v hlavním mst poválené Výmarské republiky.  Vpravo vidíte Grossovu karikaturu z roku 1920, nazvanou „Opory spolenosti“. V tomto asovém úseku nelze, stejn jako mnohdy jindy, oddlit umní od politiky. Jist si kadý dovede pedstavit, e po nástupu Hitlera k moci byli tito umlci rozehnáni po celém svt. Uili si legrace, nonsens a anarchistických pístup k ivotu, ale nacizmus a druhá svtová válka jim nechala úsmv zmrznout na rtech. Dada skupina v Kolín nad Rýnem vydávala asopis „Ventilátor“, okolo kterého se shromaovali umlci jako Hans Arp a Max Ernst, kteí v této period proívali u rozhodující fázi mezi dadaismem a surrealismem. V Paíi se spátelili s André Bretonem, mluvím paíských surrealist, stejn jako se spisovatelem Paulem Eluardem  a básníkem Tristanem Tzarou. Pod jejich vlivem poloil Max Ernest, romantický a intelektuální, jeden z nejzajímavjších zjev tehdejší surrealistické scény vbec, základy k vývoji své snové, surrealistické výrazovosti.
 
Mezitím, co dadaisté setrvávali v urité pozici, kterou je moné oznait jako „antikunst“, znamenal surrealismus návrat ke skuteným obrazm, i kdy nkdy tko pochopitelným. Navazuje na základy ilusionismu Giorgia de Chirico, vyvinul napíklad Max Ernst mnohostrannou ikonografii a jeho zajímavému a dlouhému ivotu (provázenému nkolika stejn zajímavými enami) a tvorb by jist bylo vhodné vnovat samostatný lánek. K nejpsobivjším obrazm této jeho ranné periody patí bezesporu obraz „Schzka pátel“ z roku 1922, na nm jsou shromádni všichni tehdejší lenové i  „vzory“ (Rafael, Dostojevský, kterému sedí na klín autor obrazu Max Ernst) tehdejší paíské surrealistické skupiny. Ped kulisou horské krajiny – a pi zatmní slunce(!) jsou postavy uspoádány  podobn, jako na slavném Rafaelov fresce „Disputta“. Postavy jsou té oznaeny ísly, která korespondují se jmény na papírových rolích v pravém a levém rohu obrazu.. Na obraze pevaují spisovatelé, kteí byli hnací silou paíské skupiny, surrealisté okolo asopisu „La litterature“. Psali tehdy „automatické texty“ (ecriture automatique). Na to práv poukazuje zatmní slunce na obraze, naznaující podvdomí.
Volná asociace slov odpovídala u tchto malí metod automatismu, nechala vzniknout novou nadpirozenou obrazovou spojitost. Tyto obrazy imaginace a sn podle motiv psychoanalysy (Freud) ukázala jak abstrahovaný, tak realistický zpsob malby, dovolovala zobrazit iracionální pravdy kolektivního podvdomí. Dosud se umlci domnívali, e tato oblast je zcela nepístupná, e jí nelze vyjádit. Vrátíme-li se ale v historii umní hodn nazpt, narazíme napíklad na Hieronyma Bosche, jeho obrazy psobí zcela surrealisticky, jsou na nich té zobrazeny podivné chiméry ze zlých sn. Elementární animální vitalita ovládá také Ernstv proslulý obraz z roku 1921 „Slon Celebes“. Centrální tleso uprosted je inspirováno africkými sýpkami na obilí, další souásti jsou zbytky njakého mechanického pístroje. Torso bezhlavé eny prchá z obrazu. Toto monstrum  pedstavuje slepotu, násilí a strach lovka ped nesvobodou, nevdomostí a smrtí. K surrealistm v Paíi patili ješt mnozí další umlci, jako Katalánec Joan Miró se svým  hravým charakterem. Na pipojeném obraze, nazvaném „Harlekýnv karneval“ to vypadá, jako by dti z mateské školky po sob neuklidily hraky.  Podailo se mu na obrazech spojit elementy, zapamatované  z dtství, s istou poesií, vlastním geniem a španlským  smyslem pro grotesku. Tvrdil, e se obraz sám vytváí pod jeho rukama, šttec je veden podvdomím. Tém všechny jeho obrazy jsou barevné a veselé, snadno rozeznatelné, stejn takové bylo asi jeho podvdomí. Té je vidt, e pocházel z rodiny, která se zabývala výrobou keramiky, i on sám pozdji vytvoil mnoho keramických soch a mosaik.
Obrazy surrealist jsou velmi rozdílné, stejn jako se lišilo podvdomí umlc, ze kterého vycházeli a kterým se nechali voln ovlivnit. Miró tvrdil, e není ádný rozdíl mezi jeho obrazem a psanou poesií. Také Picasso podlehl mezi lety 1926-1939 vlivu surrealist, pestoe odmítal být oficiáln lenem skupiny. Pi svém pobytu v Paíi v roce 1926, kdy se seznámil s Bretonem, Eluardem a Joanem Miró byl pijat do kruhu paíských surrealist i Salvador Dalí. V roce 1929 poznal té Galu, ruskou enu Paula Eluarda.  Ta se okamit zcela pimkla k tomuto exaltovanému Španlovi a zstala jako „múza surrealist“ po jeho boku a do své smrti. Vlevo jí vidíte na  Dalího obraze, nazvaném „Leda s labutí“.V krátké dob se stal Dalí  svými exaktními, erotikou nabitými obrazy, malovanými v manýristickém stylu, na nich se asto pevné pedmty rozplývaly do  mkké formy, vedoucí postavou surrealist. Druhá svtová válka vyhnala paíské surrealisty definitivn do Ameriky a jejich centrum se pesunulo do New Yorku. V Americe také vznikl obraz Maxe Ernsta, nazvaný „Evropa po dešti“, na kterém  poniená krajina, dungle s nkolika figurálními elementy pedstavuje politický i skutený rozpad Evropy a její válkou zniené civilizace. Obraz vznikl ásten  metodou tak zvané „frottage“ mechanickým penášením reliéfního podkladu na papír, i plátno.
K surrealismu se hlásilo v tak zvané eské skupin také nkolik eských básník (napíklad Karel Teige  a Vítzslav Nezval) a malí . Nejznámjší z nich  je pravdpodobn Marie ermínová, která  své pvodní jméno zamnila za pezdívku Toyen (snad podle slova Citoyen - oban.) ila tém  celý ivot v Paíi, od roku 1947 a do roku 1981, stejn jako další pvodem eský surrealistický malí Josef Šíma, který ml francouzské státní obanství u od roku 1926. Další eský surrealista, pítel Toyen, Jindich Štyrský, zemel za války v Praze,  v roce 1942.
Je ale ješt poteba zmínit se o jednom velkém eském  malíi, který patil do skupiny kolem Teigeho a jeho tvorba byla té  v prvním období surrealistická.  Do malíství pinesl nové osobité prvky hlubokého duchovního rozmru. Byl to vnuk impresionisty Antonína Slavíka, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka, do roku 1949 ák Tichého a Muziky. Jeho ivot by jist probíhal jinak, kdyby se nenarodil a v tak „nevhodné“ rodin a neil v  nešastné dob, nepátelské svobodnému myšlení. Mikuláš Medek, který nesml ani dostudovat, byl bezpochyby jedním z nejvtších eských moderních malí. Zemel roku 1974, nedoil se ani 48 let.
Nahoe: Toyen:„Paravan“, vpravo jeden z obraz Mikuláše Medka , nazvaný „Velká hlava, plná malých nezbedností.“
 
 
Vra Pokorná
 
 
Anamorfóza
René Magritte