Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Ldie,
ztra Radana.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bh má trojku rád


Na pelomu srpna a záí jedu do Španlska. Te to vypadá, e se vytahuji. No asi ano. Urit ano. Ale jen strašn malinko a tak njak veejn nerad. Kdyby to šlo tajn, jo to bych se sám sob navytahoval. No jéje!
Ale o tom to te není - moje tšení je i pes toto mé doznání fakt i tak velké a jen chci tímto vysvtlit, pro u zase nco píšu! Rozhodl jsem se napsat o tom Španlsku u dopedu. Dlám si takový malinkatý náskok. Jedu tam také kvli obrazm, jak u je to pi cestování mým zvykem. Protoe mám obrazy rád, je samozejmé, e mám rád i malíe. A protoe ve Španlsku malíi byli, jsou a budou, mám se na co tšit…
Radji jsem si to zaplatil hned v lednu, nebo kdybych si to nezaplatil v lednu, zase bych ml pocit, e na to budu mít as a nkdy potom. Znáte to - pak bych teba ten as neml, nebo bych na to prost neml úpln njak jinak a zase bych do Španlska nejel. A bylo by mi to urit líto, e u se tam teba nikdy nedostanu.
„Nikdy“ je strašn prapodivný interval. Nepáe se s vámi a o niem s vámi zásadn nediskutuje. Nikdy a nic jsou nehezká slova, která si urit vymyslel kdysi dávno njaký podivný filozof - sadista lingvista, nebo njaký peukrutný vládce nelida, aby u nám konen všechno všem bylo jasné. A tak je mi jasné, e “nikdy” nikdy nepeperu, obcházím a peskakuji ho a ono m nkdy to “nikdy”nechává na pokoji. Pece nebudu stále s “nikdy” bojovat ten zbytený a marný boj. “Nikdy” m sice nenechá nikdy vyhrát, ale nechává m ít. A tak ti “nikdy” nkdy a urit zbyten i dkuji.
“Nikdy”, je ti to jedno, vi?

 

Stvoitelé asu….


Pamatujete? Rafael Santi, Michelangelo Buonarotti a Leonardo da Vinci. Rozšíili naše hranice pro vnímání dokonalosti a krásy. Nepekonaní a asi i nepekonatelní. Nejene dokonale ovládli malíské emeslo, ale našli pro nás i mnoho nepojmenovaného navíc. Ale nejsou sami tmi jedinenými v tom našem nekoneném svt.
I Španlé mají svj triumvirát. Vlastn dva. El Greca, Diega Velázqueze a Franceska Goyu. A pak také Pabla Picassa, Joana Miróa, a Salvatora Dalího.
Dovolte mi, abych se pokusil napsat nco o tch starších. Starší mají pece vdycky pednost, e. Na ty mladší teba nkdy dojde v budoucnu. Pedstavme si tedy ty ti starší jako otce, ducha a syna španlského malíství. A zkusme to psaní od toho nejstaršího z nich. Toho, který by mohl být tím prapvodním duchem španlského malíství.….


El Greco
(1541-1614)


Musí být Španlem vdycky jen lovk ve Španlsku narozený? Urit ne! El Greco se ve Španlsku nenarodil. Pocházel z krétské Candie (dnešního Herákleionu) a jeho jméno znlo Dominicos Theotokopulos ( v doslovném pekladu - syn matky boha).


Candie byla poslední výspou kesanství v jinak muslimském svt. Krila se na okraji Evropy a zatím zoufale odolávala a do dnešních dn i odolává šíícímu se islámu. Tak jako Španlsko bylo kdysi výspou muslimskou ve svt kesanském, tak byla Kréta výspou kesanství skoro a v Asii.


Dominicos byl druhým synem Georghia. Otec vykonával povolání výbrího daní a jeho o deset let starší bratr Manússos byl obchodníkem. Dominicos v mládí navštvoval církevní školu. Zejm školu františkán, protoe svatý František z Assisi byl astým námtem jeho obraz. Vyobrazil ho na sto dvaceti svých obrazech. Jinak o jeho dtství a mládí víme mén ne málo. Je tu pouze jeho podpis na jisté notáské listin, která dokládá, e je malíem. Z další listiny se dozvídáme více. e je malíem miniatur. A to je vše.


Roku 1568 piplouvá do Benátek. Zde studuje u Tiziana. Snad… Ale to snad je na míst. Je to pouhý neprokázaný dohad, který vychází z jeho poáteního malíského stylu. Prokazatelné ale je, e se jeho jistým, právoplatným a slavným mistrem stává Tintoretto. To u ale ije v ím, kde se mu dostane pízn samotného kardinála Farneseho. Roku 1572 se stává lenem sdruení ímských malí zvaného Akademie svatého Lukáše. Sám sebe v té dob oznauje jako miniaturistu. Cítí, e u dosáhl úspchu, e u nco umí, a jeho sebevdomí roste. Sloit se v nm snoubí ecká filozofie rovnosti, katolická idea síly víry spojené s moci a ideály humanismu. Toho humanismu, kde všechny lidské nedokonalosti jsou pirozené, bohem tolerované a tím i zábavné. Sloitá doba pro sloité lidi. Zákonit pro nj pak musí pijít pád. V nerovném svt nelze být rovným ani tm talentovaným! Obrátí se na papee s myšlenkou, e odstraní a pemaluje Michelangelovy fresky v Sixtinské kapli… Jaká ho to postihla trestuhodná pýcha! Jaká drzost. Jaká ábelská posedlost vede tohoto eckého mladíka k tak šílenému nápadu. Znesvtit, by i jen hanebnou myšlenkou, nejvyšší umní boha malíství a sochaství. Velkého Michelangela. Toho nejvtšího z nejvtších. Zniit to nejvtší dílo ze všech. Všechno si tím v ím prohrál. Tou šílen hloupou myšlenkou. Útoí na nj jeho uštpaní kolegové a pry je i píze kardinála. Pry je slavná ímská budoucnost. Co mu tedy zbývá ne opustit matku všech mst u navdy a odjet do Španlska.


Král Filip II. Staví v Escorialu obrovský palác. Vlastn palác-klášter. A to je píleitost pro mnohé malíe i umlce tehdejšího svta. Španlsko je bohatá zem s pradávnou a pestrou minulostí, kiovatkou národností kultur a vliv. Babylon rzností, jen zastešuje zanícený katolicizmus tak vlastní španlskému temperamentu. Ne, ješt tu neádí inkvizice, ješt se hromadn nevyhání idé a katolicizmus je pouze sjednocujícím prvkem. Pouze zlatým hebem, který sice drí vše pohromad, ale pitom nerozdírá ránu. Španlsko patí Španlm a je na vzestupu. Je natolik bohaté, e me dobe platit malím, socham i stavitelm. A do tohoto svta pijídí jakýsi ecký malí s šíleným a tko zapamatovatelným jménem. Je sice mladý, ale je talentovaný a má u i jisté renomé. Usazuje se v Toledu a Španlé ho prost nazývají ekem. I kdy ne ve španlštin, ale v italštin. Pijel pece z Itálie. Greco ho nazývají. A k tomu pidají španlské El. On sám se ale celý ivot podepisuje svým eckým jménem a iní to písmeny ecké abecedy. asto pidává slovo “Kréan“, nebo “vytvoil Kréan”. Nikdy nezapomene na svj pvod a vdy bude vyznávat ecké autory a autority a bude je i nadále íst. Tak jako autory italské. Ne však španlské. Don Quijot mu uniká, nevlastní díla Lope de Vegy a ani ostatní Španlé ho nezajímají. Nemá pro n místo ani ve své veliké knihovn.


Brzy po usídlení v Toledu mu jistá Jorga Manuela de las Cuevas porodí syna. I z nho bude jednou v budoucnu malí. ije s tajemnou a velice krásnou enou šlechtického pvodu. Nikdy ji ale nepojme za manelku. Jeho záleitosti mu pak vyizuje jakýsi Francisco Preboste. Malí, jen s ním pijel u z Itálie a o kterém víme stejn málo jako o jeho druce. Mnoho tajemství ukryl as a asi i malíova vle. V kadém pípad má El Greco úspch. Takový, e ho pozve sám král Filip II. k sob ke dvoru, aby namaloval na zkoušku nkolik obraz. e by El Grecovi vycházela šastná hvzda? Ale kdee! Jen na kratikou chvíli. Dvr bude patit jiným. Jenom se El Greco vyhoupne na královský hvzdný obzor a hned zase zapadne. Filipovi se i nco z namalovaného líbí. Ale ne obraz Muení svatého Moice, který si u nj objednal jako rozhodující dílo. El Greco je píliš svj, malísky neukáznný, neumí to s mocnými tehdejšího svta a je málo elegantní pro ivot vedle krále. Vrací se zklamaný a uraený zpátky do Toleda. Naštstí pro nj ho zde i nadále uznávají a jeho obrazy stále chtjí. A hlavn docela dobe je platí. Pravda obas ne zrovna rádi a nkdy se s ním i o cenu díla soudí, ale platí. Nkdy proti nmu zasáhne dokonce i cenzura. Obas musí ustoupit zákazníkovým poadavkm a jeho rozdílnému chápání krásy. Král ho ale u nadosmrti znesvtil. Ne, sebevdomí El Grecovi nikdy nechyblo. On pece ví, e malovat umí skvle! Moná e nejlépe na svt. Moná i lépe ne Michelangelo. A v tomto nešastném období královského odmítnutí pak pichází práce, která ho u navdycky proslaví.


 

 

Poheb hrabte Orgaze (1586)


Tento obraz objednal fará toledského kostela Santo Tomé a jeho objednávku schválil i jeho nadízený kardinál Quiroca. Byl namalován jako pocta a pipomínka zbonosti Dona Gonzalese Ruize z Orgazu. Pi vstupu do tohoto kostela se na podlaze nachází deska, která opvuje hrabte Orgaze za jeho zboný ivot. Ale jeho celosvtovou slávu zpsobí a namalovaný obraz. Slávu získá jen díky El Grecovi. A to slávu a do dnešních dn. Na obrazu je zachycena scéna nebeského zázraku z roku1323, která se údajn stala pi pohbívání hrabte. Pi nm sestoupili z nebes hned dva svtci. Svatý Štpán a svatý Augustin. Ti pak jeho tlo rukou nedílnou a boí uloili do hrobu. Takovouto velikou poctu na nho seslala nebeská íše. No mezi námi, nebylo to zas tak úpln zadarmo. Ani svatí neiní zázraky jen tak gratis. Vše se koná pouze a jen za zásluhy a hlavn za peníze. Zázrak byl vlastn uinn jako dsledek poskytování roní renty, kterou hrab odkázal vyplácet od svého msta tomuto kostelu. Ale nebume podezívaví na svatou boí nestrannost a vme, e to bylo pro osobní kvality samotného hrabte a ne jen a pouze pro jeho peníze. V šestnáctém století se však obyvatelé msta z nieho nic postaví povinnosti platit kostelu rentu. Kostel a víra to ale vyhrají a msto musí platí dál. Vyhrané a neposlušností nakumulované peníze jsou ureny na pamtní desku hrabti, dekoraci kostela a hlavn na obraz. Budoucí obraz El Grecv.

Svt té doby se u ale otáí jinak ne kdykoliv v historii pedtím. Únava a zklamání ze zkaenosti církve zrodila protestanty. Ty, kteí chtjí církev oistit a vrátit k pradávné prostot. Víra má být podle protestant prostá a neokázalá. Pry s nafoukaným pedvádním zbonosti a hlavn bohatství a mocí církve. Pry s odpustky, pry s nesmyslným hromadním majetku, pry s nabubelostí. Tento názor se ábelsky rychle šíí Evropou, a tak mocní a nejvyšší pedstavitelé kesanského svta musí nastoupit do protiútoku. Zrod protestantismu vyrobil protireformaci. Spor je zatím bez lidských obtí. Ješt neiní elezo, nesbírají se krvelané armády a ješt se nezapaluje stelný prach napchovaný do kanón. Jezuitské ohn ješt neplanou. Ticetiletá válka teprve bude. Zatím se ví v sílu slova, penz a svatých zázrak. A i proto zázrak pi pohbu hrabte bude oficiáln stvrzen královským glejtem. Pro El Greca je to ale úasný obchod. Je skvlým malíem víry, co mistrovsky dokáe práv na tomto obrovském obrazu. Od té doby co namaloval tento obraz je slavný. A i kdy je pvodem ek, stává se tímto obrazem i Španlem. Umí duši španlského království a hlavn jeho víry namalovat ze všech malí nejlépe.
Práv se zrodil malíský mistr!


 

Tlo hrabte je ukládáno do hrobu v plné zbroji. Do hrobu ho ukládají svatý Augustin (vyobrazený s mitrou) a svatý Štpán. Oba dva ve slavnostním liturgickém odvu. Nádhern a peliv namalovaném takté jako odv knzv. A nezvykle peliv a pesn namalovaném. Trojúhelník postav hlavních aktér je vkov seazen do tí rzných generací. Staec, mu a mladík. Dva svatí a hrab. Zastoupení nejmladší vkové skupiny a doplnní trojice na kvarteto dotváí malív syn. A já se nemohu ubránit dojmu, jako by byla jeho postava na obraz domalována dodaten a moná trochu nepatin. Mu stojící uprosted šlechtic pesn nad hrabtem Organem a s pravou rukou napaenou k nám, je sám El Greco. Za tváí pany Marie se nejpravdpodobnji skrývá chlapcova matka a malíova druka Jorga Manuela. Je zde s námi pítomna celá malíova rodina. Malíem nápadn vmalovaný rodinný portrét.


Tajemná postava v šedivém mnišském odvu stojící na obrazu vlevo zaujme pedevším pirozeným smutkem. Ten kontrastuje s jednotvárným zástupem nejpednjších toledských šlechtic. Jakoby je El Greco vymaloval podle jednoho vzoru. Jejich smutek je sice dstojný, ale asi ne zas tak úpln upímný. Jejich pítomnost na obrazu má spíše význam jako píleitost být zúastnn a být vidn. Vzdát povinný hold mrtvému hrabti. Ne skuten elet. Vytvoili na obrazu to, emu se obecn íká dav. Toto je svt dávných, ale reálných lidí. Ale nad nimi je namalován nebeský svt víry. Úpln jiný svt ne ten náš lidský. Svt pímoae strohý, voskov rozteklý, nebesky utajený, rozmáchle širý a lidsky nepravdpodobný. Jen malíova pítelkyn, která je zde zobrazená jako Panna Maria, je zde mezi svatými vlastn skutená. Jen ona tam podle El Greca patí. Myslím, e je to pekrásné vyznání lásky. A pak u do tohoto nebeského svta patí jen duše hrabte Orgaze, ji symbolizuje prhledná postava dítte v rukou andla. Tvá mrtvého hrabte má barvu ernobílé fotografie, je prakticky souasná a celý obraz je vlastn jakousi fotografickou momentkou. Celá scéna je zamrzlá v ase. Obraz nemá pozadí a neplyne na nm as.


Za ivota El Greca u není Toledo tím ím bývalo. Je sice stále rznorodou pokladnicí lidí, bohatství a moci, ale sláva a moc královská u je pesthovaná do Madridu. El Greco je velmi pracovitým malíem. Namaluje za svj ivot mnoho obraz, ba pemnoho jich pímo vyrobí. Pesto stále neme vyjít s penzi. Hodn vydlává, ale ješt více utrácí. Jeho obrazy nenechávají nikoho lhostejným. Jsou originální a všichni bohatí Toleané chtjí jeho obrazy mít. Malí se stále více vzdaluje bnému stylu malování, stále více je jeho malíský styl jiný ne u ostatních malí a stále mén si rozumí s prmrným kumštem. Pesto má neskutený úspch u zákazník. Je ve svých obrazech pedevším bosky a španlsky velkolepý.

 

Roku tisíc šest set namaluje El Greco obraz Zmrtvýchvstání Krista. Opt jedinený obraz, který nemá v té dob ani pozdji napodobitele. Kristus je tu zpodobnn jako ecký olympijský atlet. Není v nm znázornná askeze tak povinná pi malování Krista. Není zde znázornno ani povinné utrpení jako u všech ostatních tehdejších malí. Kristv výzor je kacísky radostný, svtla a stíny si ijí svým vlastním a nezávislým ivotem. Kristus je tu vše a vše ostatní je tu kvli nmu. Mrtví na obraze vstávají z hrob, všechno víí v jakémsi podivuhodném reji a obraz je vlastn jen v jedné barevné tónin. Kristovo svtlo je všudypítomné, tla víí v podivuhodné agonii jako v práv zrozeném Vesmíru a ten, který umel pro nadji všech, je i zde poslední nadjí pro svt mrtvých. Tohle u ale není jen obrazem Kristovy radosti. Z tohoto obrazu jde na nás té beznadj a smutek. Náhle se tu El Greco schází se svým osudovým soupeem Michelangelem a s jeho obrazy v Sixtinské kapli. Také tady je znázornna marnost a zmar, také tady je nadje jen pro nkteré, také tady jsou dva protiklady podoby lidského ivota a smrti. Peklo, Oistec a Ráj jsou zde však nepítomny. Také tady je výzva a také tady je volba. Ale tady dává nadji jen sám Kristus, není zde ádná Panna Maria, tady je laskavost pímo v jeho osob a tady není tím písným a trochu unaveným soudcem lidské zkaenosti jako v Sixtinské kapli. Postavy jsou namalovány expresívn, opt zde není ádné pozadí, malí se rozhodn puntikásky nezaobírá perspektivou a my jsme souástí píbhu jako u všech dobrých malí po celé vky vk. Jako by tu úmysln nebylo tady a tam, jako by tu ani nebylo te, kdysi a potom. Tohle u rozhodn není zamrzlá fotografie jako u hrabte Orgaze. Tohle není pátelská, lidská a všeobjímající renesance. Tohle je manýrismus ve své vrcholné podob, ale také ješt nco nepojmenovatelného a jen El Grecovo.


 

Malí namaluje tsn ped svou smrtí (1614) obraz Klanní pastý. Obraz ml pvodn viset v rodinné kapli Grec. Ml, ale dnes je v madridském Pradu. Tenhle obraz není vbec jednoduchým obrazem. Zobrazuje se v nm souastn nha a líbeznost, trochu erotika, upímná úcta, lidský smutek, nehraná a nenakašírovaná víra, nná krása…

 


Setely se ji rozdíly mezi nebem a zemí. Zem je nebeskou íší a nebe je tu po ertu pozemské. Vznikl jednotný prostor. Panna Maria je smutná a vdoucí dalšího Kristova osudu, a i andlé vdí vše o Kristov dalším osudu. Ba všichni pítomní vdí, co malého Krista v budoucnu eká. I El Greco u má nakroeno ze ivota pry. ije svj poslední pozemský rok a u zná svj osud blízké smrti. Na obrazu je zobrazena tajemná chodba vedoucí do neznáma. Chodba, která me vést k nám zrovna tak jako od nás. Nkam za hranici ití, nkam, odkud se dokázal vrátit jen Kristus a u nikdo jiný. Vše se na obrazu odehrává na hranici mezi zde a tam, nyní a potom. Malí se s námi louí. Podává nám ruku na rozlouenou a usmíenou. Ruku na usmíenou za svoji výjimenost, za svoji volbu odporu k prmrnosti a líbivosti. Za svoji pímoarost k pochybnostem o významu všeho svtského ití. Za svoji demokratickou volbu k víe.


Po jeho smrti pi inventarizaci majetku jsou objeveny hned ti verze Laókoóna. Jediné mytologické téma znázornné eckým malíem. Hadi zardousí Laókoóna a jeho syny. Protoe Laókoón nechtl, aby byl devný k vtaen za trojské brány. Ml prorocký sen o zkáze Troje. Postavil se samotným bohm a samotnému osudu. Zkáza a marnost všech lidských snah postavit se osudu a bohm. Poslední prození? Moná. Smrt u je neodvratná a osud zpeetn. Jen na obraze za Laókoónem, tam nkde za ním na pozadí, které není pozadím, jako by tam El Greco vmaloval další obraz. Obraz msta Toleda. Ve výsostn eckém píbhu je pítomno španlské msto.


7. dubna 1614 malí umírá. Ve vku 74 let. Nesepíše záv, ale svému synovi zanechá atelier, dv st obraz a bohatou knihovnu. Syn pjde v otcových šlépjích, ale nepiblíí se otcov sláv a umní. Bude vdy jen synem El Grecovým, jen prmrným malíem ve stínu otce.


V roce 1881 editel muzea Prado nechá El Grecovy obrazy odstranit z výstavních síní. Takto rozhodl zajisté zodpovdný a velevýznamný mu. Nechtl kazit vkus obecnému lidu. Ale as zase jednou oponou trhnul. Básník Baudelaire si najednou všímá toho, e malování není a nemá být fotografie. e ivot je pece nco úpln jiného ne ideální a glorifikovaná pravda a krása. e ivot není obraz našich dokonalých sn. e je na výsost i nco tak zkaeného a hrzného, kdy pravdy jsou obas li a le se stává tou nejhlubší a hlavn nejhrubší pravdou. A e doba velkých malí není jen dobou dokonalosti Tintoreta, Leonarda, Tiziána, Rafaela a Michalangela. e je té dobou zvláštností a rzností El Grec, Velazquez, Goy, Bosch. Tch malí a jejich dl odsunutých do tch nejspodnjších skladiš regionálních muzeí. Tch, které by obas nkdo rád odsunul do nejspodnjších pihrádek obecného zapomnní. Tch, co se nám obas vbec nehodí. Nastupuje doba, kdy se k prokletým a zavrhovaným odvolávají všichni nespokojení, nevdní a neukáznní.


Svt je náhle diametráln jiný. Likvidace nepítele se u vykonává prmyslov a za pomocí nastupující a všeobjímající vdy. Také Tokio a Peking je náhle za rohem a celý svt se nám pováliv zmenšil. Nastává doba zbraní hromadného niení, touhy vlastnní všeho všech, zániku starých a osvdených hierarchii a nekonené touhy všech nepatrných po rovnosti, svornosti a bratrství. Doba obrovských nejistot. Náhlého a zoufalého hledání zapomenutých význam a nadjí. Svt se nám rozsypal na hromadu kamení a není stavitele, jen by z nj postavil chrám pro všechny. Avšak spojuje-li nás nco s minulostí, není to jen nejistá lidská pam, ale také dnes u asto zapomenutá víra ve smysl vcí a dj. Také touha po víe, která by opt spojila svt. Která by ho schovala pod stechu a která by ho ochránila ped zbyteností a bezvýznamností. A to ta oficiální víra hlásaná z Vatikánu, Jeruzaléma, Mekky, Nevady, New Yorku, Pekingu i Moskvy nedokáe. A proto existovala, existuje a snad i vdycky bude existovat také banáln naivní víra Don Quijot, El Grec, Vern a jim podobných. Ta krásná a naivní víra ve spravedlnost, est, lásku a budoucnost. Ano, El Greco je duchem španlského malíství. Ale El Greco je hlavn originálním spolutvrcem našeho souasného svta. I pes propast století je toti naším souasníkem…

Jií Suchánek

Další lánky autora