Z Koneèné na Bobek
Místy, kde rostou jalovce a kvetou slzy panny Marie
Beskydy - Tip na výlet
Na Koneèné jsem nebyla celé roky. Kdysi dávno na bì¾kách èi na pìším pøechodu v dobách, kdy ještì ka¾dou chvíli jel z hor autobus. Taky bývalo více èasu na øadu celodenních výprav. Ráda na ty èasy vzpomínám a sna¾ím se vymýšlet krátké trasy za poznáním našich krásných Beskyd. Krátké proto, ¾e teï chodíme s naší sedmiletou Anièkou a právì pùldenní trasa je pro ni vhodná porce.
Vyjeli jsme nad pøehradu Šance a na rozcestí Èerné jsme se dali smìrem na Koneènou. Táhlým stoupáním jsme vyjeli k bývalé celnici Bílá - Koneèná - Klokoèov. Nepou¾ívaný objekt je jich delší dobu na prodej. Hledali jsme místo k parkování a nakonec jsme zastavili na okraji osady právì kousek od bývalé celnice, kde ji¾ pár aut parkovalo.
Pøešli jsme okolo hospody a obchodu (nebylo zøejmé, zda-li jsou funkèní) k rozcestníku, kde na Bobek smìøovala ¾lutá znaèka s údajem 4 km. Ujasnili jsme si ovšem, ¾e ¾ádná ¾lutá tady nevede, ale jedná se o èervenou znaèku. Trasa na Bobek vede kolem rozlo¾ité stavby Penzionu na Baraní, který vypadá opuštìnì, snad se zdá, ¾e se tu nìco postupnì rekonstruuje.
Prudkým stoupáním jsme vyšli ke dvìma chalupám a u¾ jsme byli na høebeni. Cesta byla mírnì blátivá po nedávných deštích. Sem tam vedla lesem, místy otevøeným terénem s nádhernými výhledy. Po trase se klikatily hranièníky a sem tam byl dost v zemi zapuštìný hranièník starý s písmeny HH a s èíslem. V jednou místì mì zaujal vpravo od cesty starý vyšší hranièník na jedné stranì s písmeny HH s textem Morava – Ostravice a na druhé stranì s nápisem Uhry. Vcelku mì to pøekvapilo, ¾e se uchoval do dnešních dní zcela nepoškozen.
Cesta ubìhla, ocitli jsme se na Bobku a hned jsem uvidìla vpravo ve svahu krásnou chalupu se zvonièkou na louce, patøící paní, se kterou jsem se právì nedávno potkala. Momentálnì tu však nebyla. Zøejmì mìla tušení, ¾e cesta nebyla pøíliš pøíznivá. Na zvonièku se nezvoní, nemá provázek a navíc je všude kolem dosti vysoká tráva. Nicménì rozhled je tu na obì strany pøímo pohádkový. Pokochali jsme se okolím a pomalu jsme se ve sluneèném dopoledni vraceli zpìt na Koneènou. Po cestì jsme zobali borùvky, sem tam voòavou lesní jahodu, objevili jsme divoce rostoucí jalovce a obdivovali nespoèet tmavì rù¾ových slzièek panny Marie, které rozhodnì slzet nemusí, proto¾e je tu nádhernì.
Pavla Zemaníková