Muzeum hraček

V prvním poschodí secesní radnice v Rychnově nad Kněžnou, kde žila se svou rodinou Magdalena Dobromila Rettigová (pamětní desku má mezi okny 1. poschodí), zahájilo v dubnu letošní šestou výstavní sezónu (vzniklo v květnu 2005) muzeum hraček.

Tak např. je tu nově k vidění stavebnice z roku 1900 s přebalem, na němž jakýsi profesor přírodovědy má na zádech jakousi plechovou schránku, z níž vyskakuje různá havěť. Překvapením pro příchozí je, že tuto plechovou schránku s odklápěcím víčkem tu vidí ve skutečnosti. Připomíná nám, že to byla velmi oblíbená hračka tehdejších dětí, kdy chodily hodně do přírody, odchytávaly různé živočichy a v těchto schránkách si je přinášely domů.
Nejen holčičky zaujmou další nové exponáty - americké papírové vystřihovací panenky i s původní kazetou z přelomu 19. a 20. století. Na ty panenky v dobovém oblečení (vzadu se stojánky) pak děti vystřihávaly a zavěšovaly na ně šatičky. A protože byly vedeny k manuální zručnosti, mohly si je i vyšívat (šatičky byly prodírkovány). Vedle upoutá dětský kloboučnický obchod z doby kolem roku 1910, kdy si dámy hodně kupovaly klobouky; taková prosperující kloboučnictví byla v každém, i menším městečku.

V expozici M. D. Rettigové vidíme i nůžky na zakracování knotů, tzv. kratiknot, dále pak nástroj na vykrajování jádřinců (vytvořil krásnou spirálku), odpeckovač třešní a taky důmyslný louskáček na ořechy (zaklapneme a skořápky se nerozletí po místnosti).
Najdeme tu nově i kdysi velmi slavné Richterovy kostičky z roku 1880, zvané taky kotvové nebo ankrové (Anker = německy kotva) z Rudolfstadtu. Jejich zvláštností byl patentovaný materiál (v ruce působí jako kámen, přitom šlo o barvený písek a plavenou křídu, která se dávala do forem a sušila za vysokých teplot 8 dnů), na tehdejší dobu velmi moderní stavebnice, z níž se daly dělat mozaiky a třeba i hlavolamy. Tehdy šlo o nadčasového výrobce, který hodně investoval do inzerce a vydával i nádherné propagační čtyřjazyčné (německy, česky, polsky a maďarsky) barevné propagační letáčky k těmto stavebnicím.
Z hlediska regionálního je tu překvapivá i Boučkova abeceda Mami, už píši (továrnu byla naproti rychnovskému pivovaru) a dětský kočárek osmipérák BESOL, výrobek Kovodružstva Rychnov nad Kněžnou.

Toto muzeum je přesně tam, kde v letech 1824 – 1834 měli byt manželé Jan Alois Sudiprav Rettig, rodák z nedalekých Kvasin, a jeho manželka Magdalena Dobromila Rettigová, která právě zde dopsala svoji slavnou Domácí kuchařku. Návštěvníci uvidí dobové kuchyňské a domácí věci, jako valchu, máselnici, zvon na praní prádla, ruční pračku, kuchyňskou polici, žehličku na dřevěné uhlí i s podložkou, hrnek povidlák, různé sběračky, kvedlačky, ale taky šťouchadlo na brambory a parádní vyšívané utěrky. Návštěvníka asi zaujmou i další součásti každé tehdejší domácnosti, jako byla bible, ale stejně tak domácí oděv z doby Magdaleny Dobromily, slunečník, ručně vyšívaná kabelka, široký slámový klobouk s pentlí a vlčími máky, ručně háčkované rukavičky, pléd a zachovalý cestovní kufřík.
Toto muzeum hraček ve třech místnostech ročně navštíví přes pět tisíc lidí, expozice byl už předtím podstatně rozšířena a obohacena o typicky český fenomén – čtyři domácí loutková divadla i s dobovou dokumentací, mezi nimi i loutkové divadlo Vojtěcha Suchardy z Nové Paky. V nich bývalo až 130 loutek, třeba i vlk v babiččině čepci. Z přírůstků zaujme i dávno zapomenutá hra Slavní mužové čeští, návštěvníci tu mj. najdou habešánka (jeho prodejem ve 30. letech 20. století podporovali naši lidé Habešany proti italským fašistům) i panenky v podobě Shirley Templové, dětské hvězdy amerického filmu, ale i panenka v podobě jeptišky. Z dalších exponátů tu je k vidění (a slyšení) hrací strojek symphonion se třicítkou dírkovaných desek, dětská expozice je obohacena o dětskou žehličku s tělískem a podstavečkem pro ni, o dětský mandl, sporáček, laternu magiku na film i skleněné diapozitivy, kde se svítilo svíčkou, i dětský ponk s nářadím.

Muzeum hraček zahrnuje období od roku 1880 do 60. let 20. století. K vidění jsou hračky převážně německé - výrobci panenek s porcelánovou hlavičkou byli totiž hlavně v Německu kolem Sonnenbergu u Waldhausu a tradici tam nepřerval totalitní systém jako u nás. Ze vzácných exponátů zde jsou i panenky i české; v okolí Karlových Var bylo 80 porcelánek, které se zabývaly výrobou porcelánových panenek. Další zemí, kde se panenky vyráběly, byla Francie, u nás to byli menšinoví výrobci panenek při porcelánkách, i když jejich těla s kloubovýma rukama a nohama vyráběli domáčtí dělníci. Bohužel takových panenek se zachovalo málo.V tomto muzeu najdeme stovku panenek s porcelánovou hlavou, z jiných materiálů pak další stovku, k tomu kočárky, pokojíčky, dobové fotografie atd. Příchozího nejspíš překvapí, že byly i panenky charakterové, vyráběné podle skutečného dítěte, či textilní panenky budoárové; tyto "panenky na pohovku", které nebyly určeny ke hraní, byly vždy elegantně, módně oblečené do interiéru 20. a 30. let 20. století. Vyráběly se z látky a jejich oblečení bylo kvalitní a nákladné.

K vidění tu je mj. z přelomu 19. a 20. století nádherná 120 cm vysoká panna s porcelánovou hlavou v dobovém oblečení a další budoárové panenky, které byly určeny jen jako dekorace do bohatých domácností a tomu taky odpovídala i výbava panenek, jako bylo převlečení no noc a na vycházky.

V druhé místnosti najdeme exponáty do 30. let 20. století - zaujme dobový pokojíček z roku 1930 s funkčním osvětlením a původním nábytkem. To byla doba, kdy byly běžné celuloidové panenky - ty se sice vyráběly vedle porcelánových už od přelomu 19. a 20. století ( kolem roku 1900 byl celuloid daleko dražší než porcelán). Používaly se i tzv. papírmaše (papierpmache), forma se používala stejná jako u porcelánových, ale plnila se právě touto papírovou masou. Tyto panenky, určené spíš pro chudé děti, byla ale stejně krásné, stejně sdělné jako ty porcelánové, a často měly i mrkací oči. Rozdíl? Tyhle panenky jsou ohrané, s porcelánovými si totiž kolikrát děti ani nesměly hrát. Čeští výrobci úzce spolupracovali s Francií, a tak naše panenky ze 30. let jsou hodně podobné panenkám francouzským.

Ve třetí místnosti jsou k vidění kočárky ze 40., 50. i počátku 60. let, jeden z nich - z 20. let - patřil rodině továrníka z Třebechovic pod Orebem. Dál tu najdeme knihy z 30. let, jako byli Marbulínci, Hráčci, a nechybí ani Ferda mravenec. Kuchyňská linečka, naprosto stejná jako v té velké kuchyni, co měla maminka, v kuchyňce uhláček, v pokojíčcích kamínka a dokonce tenkostěnný porcelánový servisek.

Expozice je doplněna dobovými fotografiemi, dvěma funkčními parními strojky, ten jeden tu předvádí (je na elektriku, získali ho v hodně zbídačelém stavu), ten druhý není v provozu - z bezpečnostních důvodů nelze tu zapalovat pevný líh. Zaujme originální stavebnice Märklin i s původními přebaly, vláček z 50. let, kompletní české Štorchovo loutkové divadlo z doby kolem roku 1930 včetně bedny se zasunutými kulisami. Výčet by byl dlouhý - obchod z roku 1930, který se vyráběl v Ústí nad Orlicí, k tomu pohádkové knížečky reklamy, co se dávaly ke každému zboží (z jedné strany byla reklama, z druhé pohádka), formičky na cukroví, divadélko s plochými loutkami, dřevěné kostky v původní krabici, maňásci, precizně vyrobená panenkovská houpačka z přelomu 19. a 20. století.

"Naše muzeum se věnuje hlavně českým hračkám, které obklopovaly české děti do roku 1965. Je tu tak i miniaturní dětská televizka s kompletními pohádkami, které se posunovaly na kotoučcích a kde na obrazovce běžel jakoby příběh. Holčičky zaujme i původní fungující panenkovský fén na ploché baterie," dodala průvodkyně paní Pecháčková, která začala sbírat panenky kolem roku 1990.

Josef Krám