Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bylo, nebylo (6)
Ze ivota šlechty
 
Moje kamarádka Zdenka bydlí v malebné vesnice, co domeek, to pohádka! Byla jsem tam kadou volnou chvilku.A moc ráda! Ješt padesát let, a budu taky jejich, íkali bodí sousedé.
 
Kadý má zahrádku, pelargónie v oknech, koku a psa. Psi jsou istokrevné a dávné plemeno, které peije snad všechny vyšlechtné druhy dalších nkolik tisíc let. Je to pravá, nefalšovaná sms všech plemen, která se kdy jen mihla vesnicí. Zaruen u nich nehrozí plození debilních dtí po vzoru šlechtických rod, kdy se brali nejradji sestra s bratrem, nebo syn s matkou, aby bohatství bylo pohromad. Také šlechtic nebylo tehdy  tak moc, aby se jednoho dne zákonit nesetkal kadý s kadým co by – teba i vzdáleným píbuzným. Degenerace na sebe nedala dlouho ekat.
U ps z naší vesniky nic takového nehrozilo. Byli to ivoišní tvorové, s vrností si hlavu nelámali, ale incest nepstovali.
Náš malý nešlechtic byl tak škaredý, a byl krásný, a nedá se ho popsat ani jako obraz, ani jako socha, ani jako nic. Za vše mluví jeho jméno, které mu hlava rodiny, tedy otec kamarádky pidlil pt vtein poté, co ho po prvé zahlédl. Táta ml jméno po svém tátovi, Vilfrid, tedy taky nic moc, ale…
„Soudruh!“, zahlaholil. „Soudruh to bude, protoe tak vypadá“, a zaal se smát jako na psychiatrickém uzaveném oddlení, kdy se roznáší snídan.
Na ddeka Vilfrida po znanou ást jeho ivota dohlíela vzeská sluba co by na podvratného ivla, kulaka, a nepítele dlného lidu. Od té doby v rodin k soudruhm nejene nepilnuli láskou bratrskou, pímo je nenávidli. Matka namítala, e si to ten pejsek nezaslouí, e pece neme za to, e má kivé ucho, njaký našikmo stavný mozek, a krátké kivé noiky.
„Hele, já neíkám, e do nho budu kopat, já ho budu mít rád! Ale jakmile se zatváí tak, jako kdy jsi ho postavila na zem,  pjde do Jáchymova“!
„Jak se proboha zatváil, neboátko malé?“, nesmle a skoro se slzou v oku dla matka.
„Jako soudruh“, utnul debatu Vilfrid mladší, a dál se o problému nediskutovalo.
 
Soudruh se ml ile k svtu, a za pár týdn by ho celá rodina nevymnila ani za zlaté prase. S diamantovým pívškem místo ocásku.
Rostl, dospíval, a zdálo se, e ze „soudruha“ má opravdu jen to jméno. Byl milý, spravedlivý, pítulný, a absolutn nezákený.
Pak se však stalo nco, kdy Vilfrid skákal ve svých padesáti letech po stromech a neartikulovan vykikoval – „a je to soudruh, svia jedna zákená, a ješt se smje! Já to vdl, já to vdl!“ pištl na zahrad, a skákal jak pavián ze stromu na strom.
Dle mého názoru Soudruh nemohl za nic. To jen Vilfridova ješitnost a umanutost, a pak ta ostuda u soused a hrozící soudní spor - to ho vykolejilo! A to ho omlouvalo.
 
Krátké shrnutí dje, který ml dost otesný konec:
U soused bydleli „Sousedé“. Jak jinak. Ale to opravdu byli Sousedé! Bhem jednoho roku se mezi malebnými domky objevilo nco, na co bylo nutno hledt delší dobu, ne se pochopilo, e se v tom bydlí.
„A e jim to ti památkái dovolili“, divili se babky v sámošce, kdy u se  patnáct minut naslinnými prsty snaili marn dostat dovnit blbého umlohmotného sáku. Nad takovým tvrdošíjným sákem pijde e na cokoliv. A tak se prodavaka, která to ekla své seste kadenici, a to vyprávla svým zákaznicím, a jedna zákaznice byla babika od kamarádky mé kamarádky dozvdla, e:
ti noví jsou dsn bohatí, prý dostali skoro celou Šumavu v restituci – nebo to byly Krkonoše pani? No to je jedno, a ješt njaké fabriky, a baráky v Praze, a tak utekli z Prahy tady, e je tu nikdo nezná, a budou mít klid.
 
Jo klid! Ten by mli, kdyby nefungoval daleko kvalitnjší a spolehlivjší penos informací ne je internet mobily, telefony a jiné zbytenosti. Penos dat z úst do ucha, a z ucha do úst. 
Krom bazénu venku, bazénu uvnit, terasy, klimatizace, tlocviny, zimní zahrady, jezírka na zahrad a spousty jiných ukrytých vymoeností mli také psa! Ovšem – to nebyl pes. To byl šlechtic!
Tentokrát šla informace z ekárny u veterináe, protoe se tele od Vavrek nemohlo dostat na svt, a váhali a váhali, a dováhali, a bylo pozd. Pro lidi, kteí se zvíaty ijí jako v jedné rodin to je bezpochyby rána. Ale také erstvá a velmi zajímavá informace k penosu. Nevím co má Vavrekovic tele spoleného s diplomy psa – šlechtice od nových soused, ale informace šly ruku v ruce.
Náš nový „Soused Pes“ se jmenoval tak dlouze, a s tolika „von“ a „nevon“, e si celá vesnice zapamatovala jen jméno, které na pejsánka volala nejmladší ratolest.
Lady!
Otec, dd i pradd odnkud snad ze Skandinávie, kde pokoovali pehlídková mola. Matka bez zahanbení, nebo ped jejím rodokmenem by studem omdlévali i Pemyslovci.
Pes to byl nádherný, rasa vzácná, v echách ojedinlá. A drahý. Hodn drahý!
Se Sousedy nebylo vtších spor, nebo ti se nehodlali kamarádit s kadým, a vkol byli dle jejich mínní jen lidé nízcí, nevzdlaní, hloupí – a nebyli na patiné úrovni.
Obas jen mimochodem prohodili náhodou njakou poznámku, která mla zpsobit jejich další rst v našich oích. O plazmové televizi, která se jim nevešla na tu ze u krbu, tak museli koupit novou sedaku, aby ji mohli dát jinde - tu televizi.
O faktue za stromky a stromeky a keíky, která by snad uhradila náklady na roní provoz Karlštejnu.
Doposud svorná ddinka se zaala dlit na dv ásti.
„To se nkdo uml narodit, mají všechno…!“
A na:
„A se neposerou z tch penz! Mají jeden aludek jako my, jeden zadek, a sranda je s nma teda jako ve funebráckým voze!“
Tak hovoila ta moudejší ást ddiny.
 
„Jedeme do Rakouska nakrýt naši Lady“, spisovnou eštinou s patiným drazem na slovo LADY prohlásila majitelka plazmové televize, která nebyla na stn u krbu. „Vybírali jsme dlouho, to víte, to není jednoduché, naše Lady má ty nejlepší pedpoklady mít výstavní štátka, tak i otec musí být zaruen kvalitní, se všemi atributy otce budoucích šampión!“ Tak hovoila tato osoba.
Do Rakouska za enichem s „von“ a „von von“, a njakými tmi CACIBY i CAC – to my  neznali, my znali Míšu, co lítal za slepicema, Fandu od Kropák, co lovil myši, nebo Bobíka, co mu vloni pejel traktor nohu.
Kdy u se jelo potetí, a poád s velkými pochybami, zda se to velké spojení, ten velký tesk dvou šampión uskutenil se zdárným výsledkem, rodina zaala hledat v jiných vodách, více na západ. Jejich Lejdinka byla pece absolutn v poádku!
Byla.
Hárání prý pominulo, a bude se tedy ekat na další. Šlechtic z Rakous asi selhal, nebo nebyl dost vstícný, i potentní, nebo e by se u Lejdinka z východu zdála pece jen trochu „out“? Ten další enich, to u bude zaruená superstár!
Netrvalo dlouho, a ve šlechtické rodin zaali výskat a jásat, nebo se nakonec ukázalo, e Lejdinka bude chovat!, a to tedy je vc, tak vzácné plemeno, prý se málokdy povede hned napoprvé, a byly toho plné noviny v ddin. Tedy – penos informací pracoval, a  mu skoro baterky vyhoely.
 
ekalo se tedy na vzácný pírstek.
Nemohu za to, ale jsem vtahována do zvláštních situací, a jsem vdycky tam, ke bych radši asi být nemla. Kamarádka mn íká, e jsem jak Jesika  Flatcherová, ta kam se vrtne, tam je vrada. Já, kam se vrtnu, tam malér. Jako kdybych za to mohla!
Poflakovala jsem se po zahrad, „Soudruh“ se mn pletl pod nohama, a koukala, kde co vyrostlo nového, a co by se eventuáln dalo pedlat, udlat nebo zhácat do stavu jedlého a poivatelného.
V zadním traktu zahrady, kam u nikdo nechodí, a jsou tam jen koviska a plevel, jsem na chvilku usedla. „Soudruh“ u  nohy. Najednou jako kdy do nho stelí, a byl pry. To nikdy nedlal. Byl to disciplinovaný soudruh, dlal jen to, co mu bylo dovoleno, a kradl jen tak, aby to nikdo nepoznal.
A jsem volala a pískala jak jsem mohla, „Soudruh“ v udu. Šla jsem tedy kousek smrem, kam pelášil.
No jasn!
Díra v plot k sousedm! Jak je to moné? Mli svj hrad obestavný kolkolem neprstelným plotem, snad byl i pod proudem a napojen na centrum tísového volání, a vzadu – díra! e o ní vdl „Soudruh“ bylo podezelé, ale ona se tam najednou mihla i Lady.
Trvalo mn pár vtein, ne mn došla moná katastrofa...
 
Piznám se, e jsem si pohrávala s myšlenkou, e tento svj objev ponechám ve svém srdci, a „mladým“ ponechám jejich radosti, bez problém s tídním, majetkovým i vzhledovým rozdílem. A pokám si slavnostního narození slavnostních mláat slavnostních rodi v slavnostním dom.
U byla i jména vybrána, a tipovalo se, kolik štátek bude, u byla i zamluvena, a zcela, ale zcela vyprodána! Kadý prý chtl takového vzácného psa! (íkala madam plazmová).
 
Nebudu napínat. Štátka se narodila, bylo jich pt. Dost prý. Natšení pihlíei, pomáhai, a veteriná nejdív rozpait koukali a íkali si, jaký je rozdíl mezi sotva narozeným pejskem a dosplým psem tak vzácné rasy. .
Ale netrvalo dlouho, a došlo jim, e otec není „VON“, ale njaký mrzký chlípník, který se vetel do jejích honosného sídla, zprznil jejich nevstu, a urit znásilnil(!), protoe ona by si vybrala mue zásadn urozeného, ze šlechtického rodu, a s patiným majetkem.
Dále se odehrávala hra z vesnického prostedí, hrána více mén ochotníky, ili nevalné úrovn, zato spád a dj to mlo.
Pátraka. Vypátrán viník (chudák „Soudruh“, neml šanci uniknout podezení a následn odhalení).  Nahlášení škody – hlavn ta morální újma(!) (ješt e to nebylo o zkaené povsti, ale i o tom se prý u holie mluvilo), obviování, jekot nehodný šlechtic, a pak otázka – co te?
Otázku si kladli samozejm „Plazmáci von“. Zbytek ddiny ml jasno. Štátka, která mla v sob krev „Soudruha“ nezstala dlouho neumístna. Odebrat je chtli naši milí lidikové ješt dív, ne to bylo moné. e je prý budou krmit z flašky a olizovat vlastním jazykem – jen, aby za ty první týdny nepochytili nic z manýr šlechty. To by prý je museli utratit!
 
Dagmar Jarošová
Bylo nebylo...(1) le
Bylo, nebylo...(2) pravda
Bylo, nebylo...(3) le
Bylo, nebylo...(4) pravda
Bylo,nebylo...(5) pravda
 



Komente
Posledn koment: 02.04.2007  00:22
 Datum
Jmno
Tma
 02.04.  00:22 Maximos search used bmw cars
 31.03.  22:31 Nicolaon 1970 dodge charger cars pictures
 31.03.  12:47 Herakles memory of mice
 31.03.  05:02 Anastasios mortgage interest canada
 18.01.  20:53 florka
 18.01.  17:40 MirekL
 18.01.  15:45 Ludmila T
 18.01.  12:16 hera
 18.01.  09:48 Chatista
 18.01.  08:28 hera