Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Svátky, nesmíš být sám (!)
aneb – trochu kontroverzní povídání
 
Kráím si ivotem, a vyvíjím se.
Netvrdím, e jsem nikdy na nic nezmnila názor, není to pravda.
Jak mn ivot tu ráchal v bahn, tu hál na výsluní, formovalo se mé vnitní já do mé souasné podoby, kterou mám  ráda.
Nejen záitky mé, ale mých blízkých, známých i kamarád ze m asem vytvarovaly bytost veskrze tolerantní a smílivou. Dost na tom, co nám ivot sám uchystá za nemilá pekvapení, není teba násobit je vlastním piinním.
 
Díky všemu dní v mém ivot i ivotech jiných chci být sama, a to i ve svátky, kdy se všeobecn vnímá osamocený lovk jako chudák, uboák, a tím pádem pedurený v nejbliší dob na obšení se na nejbliším trámu.
 
Zaalo to svátky velikononími.
Jednoho roku jsem se sama sebe ptala:
„Pro musím být den D pipravena s pomlázkou, okoládovými vejci, pamlsky, a ním ostrým na zub tm dosplým? Jen proto, aby mne párkrát petáhli ním, co vzdálen pipomíná tatar? Pokropili mne levnou voavkou, vypili, pojedli, odebrali má „podkování“ ve form rzných blbostí, a šli o dm dál?
Je mn to zapotebí?
Není!
Doba, kdy velikononí svátky mly své kouzlo pominula. Jako dti jsme trávily i tyto svátky na vesnici. Hledaly na zahrad, pod kterým stromem i keíkem je ukryt „zajíek“, tedy njaké dobroty, exotické ovoce, které na trhu bhem roku nebylo, okoládové figurky. Pedtím ráno nás pímo z postele vytáhlo nkolik pár muských i chlapeckých rukou, aby nás poádn vymáchali v nejbliší moné vod, a snaili se zmrskat naše nebohé noiky do fialových pruh. Veselo bylo, bylo nás hodn, a všechno bylo milé, patilo to k svátkm.
 
Nejkrásnjší vzpomínku mám na svého tatínka.
Byly jsme ti enské, maminka, sestra a já, a on chudák, sám voják v poli.
Nemli jsme ústední topení. Topilo se v kamnech, a v koupeln byl velký plechový válec – kotel, pod kterým se muselo vdy poádn zatopit, aby byla horká voda do vany.
Tatínek na velikonoce nelenil, vstal ve tyi ráno, zatopil pod kotlem, aby voda nebyla ledová, a pak nás jednu po druhé v té teplé lázni vykoupal. Ponoil. Vyráchal!
Hezká vzpomínka!
 
Jene jak íkám, asem se kouzlo pemnilo na otvírání dveí více i mén podroušeným sousedm i náhodným známým, jejich dalším napojením alkoholem, rozdávání okoládových figurek a vajíek nkdy zcela neznámým tlupám chlapc ve vku do 14ti let – ti starší u chtli peníze. Ti ješt starší koak.  O vaených vejcích, namalovaných by s obrovskou mírou výtvarného nadání, nestál nikdo.
 
Rozhodla jsem se tedy, e TYTO svátky pro sebe ruším. Všem jsem oznámila, e nedli i pondlí velikononí trávím na horách. V tyto dny jsem pak zašitá doma trávila s kníkou, nebo výjimen dobrým televizním programem. Ukusovala jsem svého piškotového beránka, a v koutku duše litovala ty, které navštvují ji znan rozjívení chlapeci, chlapci i mui, aby si práskli do enský, a ješt za to brali odmnu.
 
Postupem asu pišel na adu Silvestr.
Po mnohaletém „hýení“ a povinném veselení se na rzných plesech, mejdanech, veírcích a sešlostech jsem vdy dopadla stejn. Spolenost se chtla bavit. Není to pesné! Spolenost se musela bavit! A jak je v echách i jinde zvykem, k uvolnní se se pouívalo a pouívá zhusta alkohol.
Kolem desáté hodiny veerní ji nebylo moné poslouchat kohokoliv, v jedenáct u mluvili bu všichni najednou, nebo nikdo, kdy se alkohol pomíchal a spolenost byla zvláš neodolná, mnozí konili ve stavu jakéhosi spánku tu pod stolem, tu na manelských postelích hostitel, na záchod, v koupeln.
Televize hrála vdy, ale nikdo ji sledovat nedokázal.
Kdy jsem u po nkolikáté uklízela prvního ledna mj byt, který jsem pedtím uklízela, jeliko mla pijít bohatá návštva, poítala škody  jako rozbité sklenice, politý ubrus, propálenou sedací soupravu i prostírání cigaretami, fleky od erveného vína ji nevyistitelné zrovna na míst, kde to bylo nejvíc vidt, snaila se odstranit bramborový salát ze záclon, a zapadlé kyselé okurky a oka za kesly, naštvala jsem se ze stejného dvodu po druhé.
Nemusím aus gerechnet 31. prosince zpívat, tanit, a radovat se, protoe to je kalendáem naízeno. Nemusím chodit na veírky, plesy, ani nemusím tento as trávit ve spolenosti jindy milých, alkoholem však do ne zcela pijatelné podoby se mnících lidí.
Je to moje chyba.
Usoudila jsem, jsa zapisáhlý abstinent, a tak odsouzena vdy k pozorování mnícího se lovka v bu fukající trosku, nebo vulgární jednotku, která sahá, osahává a zprzní vše, co je v jeho dosahu.
Nemusím. Nic nemusím! Optovn jsem oznámila, e na Silvestra odjídím na hory k pátelm, abych se vyhnula mnoha pozváním, a u nkam, nebo ke mn – co jsem pokládala za zvláš vypeené úskalí.
„Ty jsi sama? To nemyslíš ván! To to my pidem, Juro, co? A Klapákovi taky!“, a nastala etapa – úklid bytu, píprava pohoštní, tko odsunuté hosty, úklid, a zlost. Sama na sebe. 
 
I na Silvestra tedy sedím tiše doma. Sama. A ráda! Jen spát nemohu, protoe rachejtle a v posledních letech tolik oblíbené ohostroje mne spolehliv vzbudí, zárove se všemi mými zvíátky.
Tak mám vdy dobrou knihu, dobré jídlo, dobré pití, sem tam zkouknu nco v televizi, a je mn blaze.
Konstatuji tedy, e samota zvolená, samota chtná, samota vítaná je eden!
 
Je mn líto všech, kdo sami být nechtjí, a musejí. To je asi smutné.  Je tam ale asi nco špatn.
Pokud jsem ráda sama se sebou, vím, e mí blízcí mne mají rádi, a nemusí to dokazovat povinnými návštvami v povinné dny, pokud vím, e oni jsou šastni a respektují mé rozhodnutí a mou vli, neme mn být smutno!
 
Vánoce mne zstávají jako poslední svátky, kdy se scházíme se zbytkem rodiny – babika pece jen trvá na tom, aby bylo „všechno jak má být“.
Ptám se však sama sebe – pro to má tak být? Pro se tolik lidí nutí k veselí jen proto, e je urité datum, pro se tolik lidí pozastavuje nad tím, e je nkdo sám, a dokonce rád?
Je to pece o našem vdomí, svdomí, chtní, vnitní pohod a smíru se svtem a tmi, které milujeme.
 
Chci všem, kteí trávili svátky vánoní neobklopeni obrovskou rodinou, neobklopeni mnostvím dárk a mnostvím jídla jen proto, e jsou vánoce, popát nádherný krásný Nový rok, hodn lásky nejen ke svým bliním, ale také sama k sob.
Nebyli jste sami, kdo byli sami, a pesto sami nebyli!
Byla jsem s vámi!
Dagmar Jarošová
 
 


Komente
Posledn koment: 01.01.2007  19:27
 Datum
Jmno
Tma
 01.01.  19:27 Dagmar
 29.12.  12:32 petr Nesm bt sm, a nebo ...
 29.12.  11:09 hera
 29.12.  09:19 janina
 29.12.  08:49 emach
 29.12.  07:36 VlastaV