Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vánoèní cukroví s historií
 
Poslední roky si v¾dycky pøed vánoèními svátky øíkávám. ®ádné peèení, cukroví se  koupí hotové a bude klid a pohoda beze spìchu.
Jen¾e jak u¾ je jak¾ tak¾ vánoènì uklizeno,  v bytì se rozlévá vùnì leštìnky mísící se s jinými èisticími prostøedky, je tady najednou touha aróma zmìnit a jako by automaticky se vytáhne sešit receptù, formièky, z lednièky, kde  se u¾ delší dobu shroma¾ïují, rùzné tuky a kdy¾ se pøinesou  vlašské oøechy, kterých letos bylo po málu, a byly moc drahé, dám na stùl dám vál  a zaèínám.
 
Letos jsem se pustila do práce zcela netradiènì. Zázvorkami. Man¾el je miluje a pekla nám je v¾dycky jeho maminka. Maminka nás na jaøe v po¾ehnaném vìku devadesáti sedmi letech opustila. Zázvorky budou u¾ jen vzpomínkou na babièku.
 
Chystám a potom válím tìsto, pøemýšlím o tom, zda se mi vyvedou, proto¾e je to výrobek nároèný a já jsem zcela bez zázvorkové praxe, povídám si pøi tom s babièkou, která nás provázela skoro padesát rokù, a slyším její pøipomínku. „V bytì, kde je ústøední topení se zázvorky málokdy podaøí. Potøebují na  sušení chlad.“ Øekla bych, ¾e se mi i pøes to podaøily, a a¾ zmìknou, budou výborné! Snad.
 
Na øadì jsou kokosky. Recept mám od známé národopisné pracovnice, tetièky Vilmy Volkové z Hutiska Solance. Vzácné ¾eny. Její dopisy stále opatruji. Jednou mi napsala. „To¾, chtìla bych se aj hluchá aj slepá tej stovky do¾ít“. Nedo¾ila se, ale zemøela také v po¾ehnaném vìku, krátce po devadesátých šestých narozeninách, kdy¾ ještì rok pøed tím sama zorganizovala aukèní výstavu valašských malíøù ve prospìch onkologie nemocnice v Ostravì-Porubì.
V mysli mi probíhají všechna setkání s tetièkou, i to poslední, kdy mì dr¾ela za ruku a poøád nechtìla, abych odešla. Asi tušila, ¾e se u¾ vidíme naposled.  O Vánocích ji pak ulo¾ili na Valašský Slavín v Ro¾novì pod Radhoštìm.
 
Listuji v receptáøovém sešitì, není to mùj první. Ten jsem pøedala dceøi, kdy¾ se vdala. Opsala jsem si z nìho všechny recepty do sešitu nového. Ale  nejde nevzpomenout na jeho první iniciátorku: Paní Marii Trnkovou, která byla mou první sousedkou. Zkušenou hospodyní, zatím co já, èerstvì vdaná, jsem o vedení domácnosti nemìla ani ponìtí, a o peèení cukroví u¾ vùbec ne. U nás pod horami se peklo jen linecké s dírkou na zavìšení na stromek.
Paní Trnková byla mistr. Pekla nejen drobné èajové cukroví, ale dorty a rùzné cukrové knihy, dokonce dítì v peøince, hlavnì na svatby. Od ní jsem si opsala první recepty a pomalu sbírala zkušenosti. Pamatuji si, ¾e jsem zaèala s oøechy, a nádivkou ze svaøeného cukru, oøechù, marmelády a hlavnì rumu jsem byla unešená. Nikdy jsem nìco tak dobrého nejedla a tak pokud jsem sehnala vlašské oøechy, pekla jsem je ka¾dý rok. Paní Trnková, která tenkrát sama vychovávala syna Vaška, u¾ dávno peèe cukroví nebeské, ale já jsem jí za ty její první rady stále vdìèná.
 
Listuji rozdrbaným sešitem, který má mnoho vlo¾ek a dodatkù a ještì teï, dovím-li se nìco, pøipíšu, ale spíše mì zará¾í, kolik u¾ tam mám  tìch nebeských pekaøek. Milada Hendrychová po celý ¾ivot uèila na konzervatoøi mladé adepty høe na klavír, ale i cukroví pekla výborné. A tak mám zapsán recept na „Chlebíèek tvrdý“, ale spíše je køupavý a udivující tím, ¾e se v nìm lehce krájejí jinak tvrdé mandle. Milada se vypravila a cestu bez návratu teprve nedávno, ale mo¾ná, ¾e tam nepeèe, ale urèitì vyuèuje klavíristy v nebeském království.
 
Paní Braunová bydlela v pøízemí, dala mi recept na velikonoèního beránka. Její man¾el mìl neobvyklé jméno Cyril a mìli malinkého pejska Kikinu. Byli o dost starší ne¾ my a Kikinu opatrovali  jako malé dítì. Dnes, kdy¾ u¾ jsme i my asi tak v jejich vìku, se tomu nedivíme. I naše jezevèice Barèa nám nahrazuje nìhu vnouèat, které u¾ z našeho klína dávno seskoèily.
 
Maminka první ostravské televizní hlasatelky Evy Mudrové, paní Kunertová, byla rovnì¾ vynikající kuchaøka. Kdy¾ jí bylo sedmdesát pìt, setkali jsme se s ní v saunì a s obdivem jsme sledovali, jak skáèe do bazénu s velmi ledovou vodou. Samozøejmì, ¾e i od ní mám recept, dokonce dva: na „Rumák“ a vynikající „Kokosové øezy“. Na „Rumáku“ si u¾ dávno nepochutnáváme. Je do nìj zapotøebí amonium, ale to nemù¾u nikde sehnat.
 
Medovníkové øezy pekla výbornì naše Zdenièka. Naše, to znamená, ¾e k nám opravdu patøila. Byla  maminkou  našeho zetì. A tak bylo samozøejmé, ¾e mi recept na medovníky dala. Ty moje nikdy nebyly tak dobré jako její. Nikdy se mi nepodaøily tak jako jí, a dnes, kdybych je dobøe upekla, nemám u¾ s kým výsledek srovnávat.
 
Herec Svatopluk Matyáš nám jednou pøivezl cukroví z nìjaké svatby. Bylo z dílny jeho maminky. Cukroví bylo tak dobré, ¾e jsem si dovolila po¾ádat autorku prostøednictvím jejího syna také o nìkolik receptù, a myslím, ¾e jejich autorka u¾ rovnì¾ peèe mimo náš svìt, proto¾e i její syn u¾ dnes má úctyhodný vìk.
 
Pøed mnoha a mnoha lety mi sousedka ze tøetího patra, paní Èáslavová pøinesla ochutnat  cukroví – „Oøechové pusinky“. Recept byl tak jednoduchý, ¾e si ho dokonce pamatuji:
 
3 bílky se šlehají do snìhu, pøidá se 10,5 dkg cukru krystal a šlehá se stále, a¾ se cukr rozpustí. Pak pøidáme 10,5 dkg práškového cukru a zase šleháme. Nakonec pøidáme 10 dkg mletých vlašských oøechù a z tìsta tvoøíme malé kulièky, které obalujeme v pokrájených oøechách.
 
Cukroví bylo skuteènì výborné a moc mi chutnalo. Ale musím pøiznat barvu, nikdy se mi nepodaøilo – nedokázala jsem patøiènì nastavit  mírnou  troubu. A paní Èáslavová u¾ mi také další cukroví nepøinese a nedostanu od ní ¾ádný recept. Odešla ve velmi vysokém vìku a všechny tajnosti vzala sebou!
 
Recept na „Rohlíèky z Vídnì“  jsem zapisovala, kdy¾ mu (tomu receptu) bylo sedmdesát let. A proto¾e ho mám od roku 1993 – je mu tedy osmdesát tøi rokù. Bylo-li jejich autorce v èase, kdy ho vymyslela, tak kolem dvaceti, dnes by mìla u¾ pøes sto let. To¾, u¾ asi také rozdává recepty nìkde v luftì. A proto¾e je to i pøes ten vìk recept  s výborným výsledkem,  a je zcela jednoduchý, tady je:
 
14 dkg vlašských oøechù
12,5 dkg cukru
hrst jemné strouhanky
jedno celé vejce nebo dva bílky
 
Dìláme malé rohlíèky, které peèeme v mírné troubì (cca 150 stup. C.).
A¾ zmìknou, chutnají bájeènì.
 
 
Je dobøe, kdy¾ se na ty, kteøí u¾ s námi nejsou, vzpomíná. Já jsem si je pøivolala tentokrát vánoèním cukrovím.
 
 Hana Juraèáková 


Komentáøe
Poslední komentáø: 29.12.2012  14:39
 Datum
Jméno
Téma
 29.12.  14:39 ZdeòkaT.
 20.12.  11:06 Vendula
 19.12.  19:50 wiki
 19.12.  19:38 wiki
 19.12.  13:45 janina
 19.12.  13:16 gerta11
 19.12.  07:54 venca