Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Doubravka,
ztra Ilona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bylo, nebylo...
 lánky s tímto názvem budou vyprávt píbh a vy si mete zatipovat, zda je píbh pravdivý i ne. Tipovat budete v piloené anket. To, zda se píbh stal i nestal se dozvíte v píštím pokraování seriálu.
Dít malé, starost stále
V osmdesátých letech bylo všechno jinak.
Doba, ve které se tento kuriózní píbh stal vykazovala íslici 1980 a více.
Po rozvodu, kdy ze mne spadla tíha všeho hrozného jsem konen dostala se svým tehdy šestiletým synem vytouený byt. Tém na okraji msta, nové tyi panelové domy, nikde nic, jen autobus, který nás novousedlíky spojoval s mstem, a tím pádem se svtem, jednou za pl hodiny. Obrovskou výhodu to však mlo. K mé mamince pšky zhruba dvacet minut, a u maminky blízko základní škola. Bylo tedy jasné, e synek bude chodit do školy k babice, a nebude jezdit sloit s pestupy sám pes msto. Pravda, okolnosti velmi píznivé nebyly. Nikoho jsem tam neznala, telefony ješt zdaleka nebyly zavedeny, kolem staveništ.
Tak ml mj synek dost krkolomný start do ivota školáka. Práv šel do první tídy, já pracovala od šesti ráno ve mst, zhruba tyicet minut cesty. Nemla jsem jinou monost ešení, ne vysvtlit, pesvdit svého syneka o jeho „dosplosti“, apelovat na jeho „rozum“, spoléhat na jeho vysplost, a optimisticky vit, e to prost njak pjde.
První budík pro mého synáka – znamenal, vstávat! Jde se do školy! Na stole ml snídani a na idli pipraveno, co si má obléct. Druhé zvonní budíku znamenalo – je as vyrazit! A chlapeek šlapal dvacet minut smr babika. Ta ho vyhlíela v okn, a zkontrolovala, zda vbec dorazil. Babika telefon mla, take jsem vdy netrpliv ekala, a se ozve – „Honzík u jde do školy, a prosim t, jak to e zas nemá epici?“ To byla má jediná útcha, e to zvládnul. Jinou monost kontroly jsem nemla. Bylo to tké, a pro m stresující, ale jinak to prost nešlo zaídit.
Tyto kadodenní raporty mly zas jednu nevýhodu. Kadá mince má dv strany. Kadý den jsem byla maminkou napomínána, e Honzík nemá zapnutou bundu, e nemá šálu, e nemá rukavice – a já bezmocn kvíkala – nachystané je ml…
První závan blíící se katastrofy nastal, kdy mi maminka v pl osmé ráno oznámila, e volala na Honzíka z okna  – „ Honzo, kam jdeš?“
„Do školy“, zvesela zahulákala do okna má ratolest.
„A kde máš aktovku?“, zdšen volala do éteru babika.
„Jé, já jsem ji zapomnl doma…“. To bylo asi v pli listopadu. Dít jdoucí do školy bez aktovky - docela dobrý fór.
Mnohem horší, a tém fatální situace však nastala poátkem prosince. Venku mrzlo a praštlo, ale vkol našich nových panelák se mohutn bagrovalo, rylo, oralo a vláelo.
 
Další sled událostí u je dedukce, a pravdpodobný  prbh byl asi takový:
První zvonní budíku synek bezpen zaregistroval, v té vci byl velmi svdomitý, a nestalo se, e by do školy nedošel, i budík ignoroval. Po probuzení však uslyšel pro ucho chlapce lákavé zvuky – bagr! I kdy zatím v pyámku a v papukách, ale nedalo se odolat! Tak zajímavý stroj musel vidt zblízka!
Vybhl ven – a dvee se mu zabouchly. 
Jak vyešit takovou situaci v šesti letech?
Sousedy ádné  neznal, dokola jen rozorané a rozbagrované staveništ, nikde nikdo… I vydal se tak, jak byl, tedy ve flanelovém pyamku a bakrkách k babice… Pes hory pes doly, cestou necestou, a k babice šastn dorazil.
Ješt e nešel pímo do školy a u babiky zazvonil.
Na velký infarkt bylo v té chvíli zadláno!
Zmrzlé a prochladlé dít v podivném úboru v sedm ráno za dvemi – kdo za to mohl? No pece já!
To jsem ješt netušila, e a já jsem sousedy neznala, sousedi u znali mn. Pár lidí po vykouknutí z okna zaregistrovalo chlapeka, který bloudí po rozestavném sídlišti ve tm a zim jen tak, jak z postýlky vylezl.
e jsem dostala neuvitelný výchovný proslov od své matky, to bylo nic proti tomu, jak se na mne posléze sesypaly „zlaté a dobré“ sousedky. ádnou z nich nenapadlo se synka zeptat, i se ho ujmout! Ale fronta tch výborných a starostlivých matek se na mne vrhla jako na bezcharakterní, neschopnou, a k výchov dítte zcela nesvéprávnou osobu. Padla i slova o sociálce a odebrání dítte, a já po nocích breela pemýšlela, jak tuto asi neúnosnou situaci zmnit.
Babika – odmítla jakékoliv zapojení ve smyslu, e by snad – nedej boe – musela kadé ráno docházet ke mn dom. Peníze na zaplacení kohokoliv, který by ráno na synka dohlédl, jsem nemla. Po rozvodu mi zstal opravdu jen kufr s prádlem a dít. A nemalé dluhy po manelovi, které jsem ješt hezkých pár let splácela. Zkrácení pracovního úvazku z tého dvodu nepipadalo do úvahy. Zmna pracovní doby teba od osmi hodin – to bych chodila dom v pt veer – kdy u zas synek by ml být ze školy  doma.
 
Máte njaký nápad, jak takovouhle situaci ešit?
Mete mn íct, jak byste ji ešili vy?
 
Dagmar Jarošová
Bylo nebylo...(1) le
Bylo, nebylo...(2) pravda
Bylo, nebylo...(3) le



Komente
Posledn koment: 26.12.2006  19:04
 Datum
Jmno
Tma
 26.12.  19:04 Dana
 26.12.  16:37 Stana taky neverim
 26.12.  16:37 Stana taky neverim
 26.12.  11:55 Vra NL nevm
 26.12.  10:26 Ludmila T
 25.12.  22:21 Josef
 25.12.  19:28 Jiina
 25.12.  14:42 Marie
 25.12.  11:16 Jan
 25.12.  11:11 denda04
 25.12.  10:12 JanaS
 25.12.  09:02 hera