Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Zbynk,
ztra Adolf.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Výtvarné humoresky Ludmily Lojdové

Její ilustrace znají vrní tenái tištného eského dialogu v dob kdy ješt vycházel. asopis doprovázela nejen pvabnými kresbikami, ale i svými fejetony, pi nich jste se mohli za bicho popadat, ale asto i zasnít a zasmutnit si. A s jejími verši je to podobné. Slova i obrázky vyjadují jediné: pronikavý pozorovací talent a laskavý humor s nadhledem.

První výstavu mla u na gymnáziu v Rychnov. I pan profesor kreslení si tehdy myslel, e Lída pjde dál studovat na umleckoprmyslovou školu. Na pijímací zkoušky navrhla malovaný šátek, který ml v kadém rohu jednoho muzikanta, kolem šátku tanily krojované další postavy. Zkušky sloila, ale nepijali ji, navíc i maminka mla starost, jak by se jako výtvarnice uivila. A tak šla studovat na pedagogickou fakultu Karlovy univerzity, kde získala titul Mgr. V pohranií pak uila djepis, zempis, matematiku, fyziku i tlocvik, i tu výtvarnou výchovu...A pak v Praze na Malé Stran. Uila ráda, snaila se to dlat jinak, zaujmout dti hrou. Mnozí na to dodnes vzpomínají. Rozhovor pedstavuje Ludmilu Lojdovou pedevším jako excelentní výtvarnici, která dokáe vloit do své tvorby nejen vtip a jakousi zvláštní nhu, ale i porozumní pro lidské slabosti. To vše najdete v jejích ilustracích obou bestseler z pera pítelkyn a spoluaky, historiky Jany Volfové.

Nyní u ale sólo pro Ludmilu Lojdovou.
Zaneme z té Malé Strany, kde jsi uila na starobylých školách v Josefské a Hellichovce.  Máš ale urit i jiné vzpomínky malostranské...
To mám. S prvním manelem Rudolfem Lojdou, violoncellistou, také profesorem AMU a lenem eského noneta, jsme mli maliký byt v Nerudovce. V dom U ducha Svatého, . 23.
Tady jsme protekn dostali jednu(!) místnost, 8 m² s oknem do svtlíku. Na chodb výlevka, záchod o patro výš. A tam jsem mla dv dti. Zaídila jsem to sektorovým nábytkem a rozkládacím gauem, který kdy se sloil, mohli jsme rozloit stl. Vaila jsem na jednoplotýnkovém vaii....

A kde jsi vyváela plínky, také na tomhle vaii?
Nejdív jsem se pokoušela, ale to opravdu nešlo. Tak jsem se dohodla s hodnou paní cukrákou odvedle, která mi je prala u nich v dom. Ale jinak to bylo romantické, s koárkem a druhým dckem za ruku jsem chodila na Kampu. Manel byl ale vtšinu asu v zahranií. Zatímco já sedla v tom „špajzu“ (smích) on projel celý svt. Take to nebylo pro mne jednoduché. Nejhorší bylo, kdy nás mli navštívit sólisté z ciziny. To musel nastoupit šibeniní humor a smysl pro recesi. V tehdejší dob se bydlení získávalo hrozn špatn, dlouho nebylo ešení, a po sedmi letech se objevila monost pesthovat se na Spoilov.

Jak jsi se tedy od tch plínek dostala k výtvarné innosti?
Touha se vnovat výtvarnému umní mne vyslala na další ptileté vysokoškolské sutudium. Pomohlo mi odreagovat se od problém všedních dní, byl to mj duševní odpoinek. U v té dob mi vyšla v Lidovém nakladatelství kníka Pohádky naruby. Všiml si jí Václav tvrtek a v praském rozlase je pak na doborou noc etli Vlastimil Brodský a Oldich Lipský.
Kresbu jsem studovala u Cyrila Boudy a sochainu u profesora Lidického. Bouda byl skvostný profesor. Kdy ml dobrou náladu, kreslil otoený zády k tabuli. Nebo levou rukou...Mla jsem ráda figurální kresbu, co ho tšilo, té se vnuje málokdo, a kdy mi hned v prvním semestru psal jedna do indexu, byla jsem moc šastná a pála si, aby se toho doil mj tatínek. Byl akademický malí, ale kdy mi byly ti roky, ochrnul, a v mých tinácti zemel.

Netrpí výtvarník nkdy samotou?
Samota je pro tuto práci nutná. Já jsem sice ráda mezi lidmi, s kterými jsem ráda, ale jen kdy mám hotovou práci. Jinak si to neuiju, to jsem radši zalezlá a pracuju. Jsem dost velký samotá. A moná práv kvli tomu, jak jsem strávila dtství. Maminka, která nás s nemocným tatínkem musela uivit, uila doma hru na klavír. Teba Rudolfa Rokla, který je také z Rychnova, a pvodn chtl být strojvdcem, ale nakonec pímo od mojí maminky, Vry Jelínkové – Štemberkové, byl pijat ke studiu klavírní hry na AMU. Ona mohla být klavírní virtuoskou, ale vlastn se pro nás obtovala. Kdy se vnovala ákm, musela jsem si u jako maliké jako dít vystait. Tak jsem si hrála na zahrad s husou Babulou nebo králíkem Beznoskou. Jako základna mi slouila rozloená tatínkova legionáská deka, ze které jsem pozorovala tylístky a jitrocely, které mne zvaly do svého pohádkového svta...

A co ješt t v tvorb inspirovalo?
Minuta za minutou dtské vatlání mých holiek Kateiny a Barbary, kdy byly malé. Pekrásná Praha, tóny, vyznání lásky, svtlo a stmívání, lodiky na Vltav...

Jak jsi tedy dospla k názoru, e je opustíš studenty a školu a zaneš na volné noze?
S áky v pohranií i pak v Praze jsme si ohromn rozumli, váila jsem si jich a oni mne. Zmnu v mém povolání zavinily dv okolnosti. Zaalo mi vadit opakování látky, rok co rok toté. A stále mne to táhlo k malování.
Definitivn mne jako ale výtvarnici objevil Kamil Lhoták. Byl u nás na návštv a šel na WC, kde našel desky s kresbami (smích). Pinesl je do pokoje a s humorem jemu vlastním a s poznámkou o vysokém sebevdomí tvrce desky otevel. Byly v nich mé kresby ertík a sket. Prohlásil, e to jsou umlecká díla, a e okamit nesmím dlat nic jiného ne malovat. V roce 1978 jsem tedy odešla „na volnou nohu“.

Výtvarník asto úspch svého díla nemá monost vnímat zcela bezprostedn. Hudebníkovi lidé po výkonu hned zatleskají, kdy se jim líbí. Výtvarníkovo dílo je ale asto nkde, kde autor neme být po celou dobu pítomen a nevidí reakce. Ilustrace jsou zavené v knihách... Jaký úspch t nejvíc potšil?
Asi ten z první první výstavy. Bylo to v eskoslovenském spisovateli na Národní tíd. Zval na ni plakát, na který jsem stvoila dva erty, jednoho erného a druhého bílého, kteí si šuškají.... A hned ho nkdo ukradl. Dali tam další a zase zmizel. Ta velká perokresba vlastn byla takovým vyjádením doby, kdy se nemohlo mluvit nahlas o tom, co si kdo myslí. Originál mám poád doma, ten nebyl na prodej.

Taky jsi ale kreslila omalovánky a psala si k nim i texty... a ses dostala do italské Bolon. Jak se to stalo?
Omalovánky jsem dlala pro Albatros. Všiml si mne tam architekt Bohuslav Rychlink, který také vidl tu moji výstavu a další práce, a tak jsem dostala bájenou píleitost, vytvoit grafiku pro eskoslovenský výstavní pavilon na Meziárodní výstav dtské knihy v Boloni. Vymyslela jsem takové tahací panáky, moc se to líbilo.. Výstava s mojí grafikou pak ješt dál putovala po svt.

A ty jsi doputovala do Karlína, kde se konala v roce 1983 premiéra muzikálu Zvonokosy. (Do té doby byl tenhle slavný Chevalliérv píhh uvádn na jevištích jenom jako divadelní komedie)
Muzikál Zvonokosy se v Karlín hrál s Lakou Kozderkovou v hlavní roli nkolik let. A na rzných scénách se hraje dodnes. Hudbu napsal Jindich Brabec, libreto a texty písní Petr Markov, scénu navrhl akademický malí Radek Pila a já k tomu tehdy stvoila návrhy kostým. Nejvíc jsem se vyádila na tch kostýmech pro ti známé drbny ze Zvonokos, kterým jsem na hlavu vymyslela klobouky ozdobené slepicemi.
Na pedstavení pijeli tehdy dokonce i lenové Chevalliérovy rodiny z Lyonu - autor bohuel ji v té dob neil - a byli upímn nadšení. Bohuel z pedstavení nevznikl televizní záznam, i kdy byl plánován, toho dodnes lituji – kvli všem, kdo se na tom podíleli, zejména kvli Lace Kozderkové, která pozdji pedasn zemela.

Já jsem Zvonokosy tehdy v Karlín vidla, byla to velmi vydaená inscenace a dodnes si pamatuji, jak slepice na hlavách tch dam byly jako ivé a vyvolávaly salvy smíchu v publiku. To jsem ovšem netušila, e se nkdy v budoucnu potkám s jejich autorkou... Pinesl ti tenhle úspch njakou další zajímavou píleitost?
Dá se íct, e ano. Filmexport mne doporuil do tehdejšího Západního Nmecka, do gelnhausenu, kde se toil dtský film Seuperdetektiv Klapp v koprodukci. Mla jsem navrhnout jenom dva kostýmy pro hlavní role jménem Plus a Minus, prý práce na 14 dní. Nakonec jsem tam zstala rok a pl, pesn do listopadu 1989, kdy naše práce skonila. Umla jsem zpoátku jenom Auf Wiedersehen, take s nmeckými švadlenami to byla obas trochu komplikovaná domluva. Všechno jsem jim místo vysvtlování kreslila. Byla to ale úasná práce a byli tam na m moc hodní.

Jak se u tebe projevuje spojení výtvarného umní se slovem?
Docela rozsáhle... asi v 70 publikacích, které jsem ilustrovala (smích). Nebo v kresleném filmu Viva Apolinaire! Na Apolinairovy básn Bestiá, které recitoval Svatopluk Skopal, improvizoval Jií Stivín a bely moje obrázky. Dramaturgem byl docent Edgar Dutka.
Nejradši mám provokativní texty a baví mne ilustrovat slova moudrých, kdy je v nich i humor. Ráda vymýšlím, jak se dá vtipn nakreslit chytrá myšlenka. K tomu jsem mla v poslední dob nkolik dobrých píleitostí. Teba ilustrace pro kníku s výroky Oskara Wilda, které tak neomyln vybral pan Alexander Tomský, nebo G. K. Chestertona. Humor k ivotu potebuju, a tak ho ráda zprostedkuju dál....

A nemáš sama njakou knihu v šuplíku, kterou bys chtla vydat?
U se léta sama pokouším psát rzné fejetonky, povídky, dokonce i verše. Vycházejí porznu práv v tomto asopise. Ráda bych je i vydala knin, mnoho lidí mne k tomu u dávno nabádá, ale zatím ješt nepišla ta odvaha.

Máme krásné jaro. Vybavuji si jeden tvj fejeton na téma velikonoce. Vzpomínky na Velikonoce v Rychnov... Pipome prosím...
Kdy já u nevím, co jsem tam psala (smích). Asi jak jsme s Jiím Šlitrem, také rodákem z Rychnova, omalovávali velikononí vajíka? Naše maminky se pátelily, on k nám taky asto chodil. A my na ta vajíka kreslili rzné ptákoviny a dobe se pitom bavili.

A nemaloval u tehdy na ta vejce nahaté sleny?
Kdepak, maminka by mu dala!

Ten fejeton byl sice o nem jiném, ale to nevadí (smích), tohle je taky hezké... Tak nakonec – ím se zabýváš práv te?
Zabývám se rodným domem v Rychnov nad Knnou, kde je na jae zase plno práce.

Ludmila Lojdová vystavovala na Salonech humoru i Salonech scénografe, ale také v zahranií. V R pak napíklad v galeriích v Praze, Plzni, v Orlické galerii, v Hradci Králové...
Nkteré z jejích fejeton najdete i na webu našeho magazínu. Tak veselé potení! (pozn. redakce)

 
Martina Fialková
 


Komente
Posledn koment: 31.05.2024  13:02
 Datum
Jmno
Tma
 31.05.  13:02 Vladimr K
 25.05.  19:50 KarlaA
 25.05.  11:56 Von
 25.05.  09:37 olga jankov