Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Marek,
ztra Oto.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Bajka z australské buše

Píhoda, o kterou se s vámi chci podlit, je stará, prastará, snad z doby, kterou aboriginálové nazývají „dream time“, a vyprávl mi ji starý blahoviník, který to vše ješt pamatuje.

Tak tam nkde, uprosted divoké a nekonené australské buše, ili v dobrých sousedských pomrech starý, vyslouilý vombat Herbert a sliná, mladá klokanice Stella. asto se potkávali na ranní a podveerní pastv, prohodili slovo o tom, e letošní léto není tak pkné, jako bylo to loské, k emu vombat Herbert obas dodal, e on pamatuje léta ješt horší ne to letošní a na druhé stran také mnohem lepší neli to loské. Stella se s ním zase podlila o novinu, e ta mladá od Dolního potoka tomu svému králiímu moulovi zahýbá s tím ušákem s erným flekem na levém boku, a e ten nový vrh v králiím pelechu je jako by mu z oka vypadl.

Nyní bych snad ml blíe popsat klokanici Stellu. Štíhlá, ztepilá, a kdyby se v té dob konaly volby královny krásy, jist by obsadila snadno první ti místa. Stromy prý neobcházela, ale penášela se pes n dlouhými a ladnými skoky a íkalo se o ní, e kdy skákala, její nohy se zem tém nedotýkaly.

A tak as plynul pokojn, a jednoho dne vombat Herbert nevyšel na svoji ranní pastvu. Stella tím byla trochu znepokojena, starý vombat si v poslední dob více a více stoval na svj zdravotní stav, zrak slábne, klouby bolí, ale v podstat si ekla, e Herby, jak vombatu Herbertovi íkala, se jen rozhodl si trochu pospat. Kdy se však Herbert neobjevil ani druhého a ani tetího dne, odskákala naše Stella k Herbertovu doupti a smutný pohled se jí naskytl. Ubohý Herbert u ani ze svého doupte vylézt neme, zrak vypovdl úpln a staré, revmatické klouby odmítají poslušnost. Zle je, milá Stello, mj as se naplnil, a i kdy se mn, upímn eeno, ješt nechce, nezbývá mi neli se odebrat tam, kam všichni staí vombati odcházejí, do velké nory vlevo od obláku nad Air Rockem.

A tu nastal vpravd první, historický moment. Stella se rozhlédla po bujné a štdré australské buši a v její malé, klokaní hlavice se zrodila pekrásná myšlenka a poprvé v této širé zemi pronesla zaklínací formuli „no worry mate" (ádné starosti kámoši) a ješte dodala „she'll be right mate".

Potom ekla, hele Herby, pastvy je habadj, jsem mladá a silná, mám prázdný vak, na rodinu zatím nepomýšlím, kdo by se s tmi haranty chtl zlobit, a tak budu trhat trávu do vaku a tob ji dvakrát denn pinesu a bude po starostech. Není teba podotýkat, e starý vombat Herbert tuto ušlechtilou nabídku s radostí pijal a od toho dne bylo mono vidt klokanici Stellu, jak piln do svého vaku trávu sbírá a dlouhými, ladnými skoky (vdy víme, e se o ní íkalo, e se zem sotva dotýká) ji pináší vdnému Herbertovi.

Jednoho dne navštívil Stellu králík Jeroným, staešina králiího rodu, poptal se na to a potom zase na ono, a nakonec pešel k vci, kterou ml na srdci. Víš milá Stello, jsem ji stár, nohy ji tak dobe neslouí, slechy také ji nejsou, co bývaly, lišku bych sotva slyšel a jist bych jí neutekl. A tak jsem si jako tento myslil, zda bys nebyla tak laskavá, a kdyby t to píliš neobtovalo, nepinesla mi, semo tamo, asi tak tikrát denn, nco k sndku. Bez velkého rozmýšlení Stella ve své dobrodušnosti ihned svolila, a tak od píštího dne na své pastv sbírala do vaku trávu nejen pro starého vombata Herbyho (jak mu íkala), ale i pro staikého králiího patriarchu Jeronyma.

Jednoho slunného australského dne navštívil starého králíka Jeronýma vzdálený bratranec z otcovy strany, králík jménem Alfons a kdy se dozvdl, jak Stella pomáhá nejen vombatu Herbertovi, ale i bratranci Jeronýmovi, zle se zakabonil a ihned se vydal za králem australské buše, psem dingem, Cézarem. Mluvil s ním z uctivé vzdálenosti, nebyl si toti zcela jist, zda je král buše Cézar ji po jídle, a zahovoil takto: „Moudrý a statený králi buše, králi Cézare, jist se ti ji doneslo k tvému bystrému sluchu, jak klokanice Stella pomáhá starému vombatu Herbertovi a bratranci Jeronýmovi. Jsem si naprosto jist, e sdílíš mj názor, e to není spravedlivé a e je to (a nyní poprvé padlo to nové slovo), e je to diskriminace. Hle, moudrý vladai, také já nejsem z tch nejmladších, mnohdy se mi ráno ani nechce z teplého pelíšku a pesto musím sám sob potravu shánti“.

Vlada Cézar králíka Alfonse trpliv vyslechl (byl toti na štstí pro ušáka ji po snídani) a kdy potom vše peliv uváil, dal ušáku Alfonsovi za pravdu. Kdy Stella pomáhá Herbertovi a Jeronýmovi, pro také nepomáhá Alfonsovi, jak by bylo spravedlivé.

A tak se ihned vypravil za klokanicí Stellou a takto jí pikázal. „Stello, není správné a spravedlivé, e pomáháš jenom Herbertovi a Jeronýmovi, jsou i jiní, kteí tvé pomoci a podpory potebují a od dnešního dne tomu bude jinak a budeš nyní pomáhat všem, kdo tvoji pomoc potebují. Kdo je tím, kdo tvoji pomoc potebuje, bude urovat zde pítomný pítel, králík Alfons. A já na to, za malý poplatek, eknme jednoho králíka denn, budu dohlíet“.

A tak od toho dne sbírala klokanice Stella trávu nejen pro vombata Herbyho a králíky Jeronyma a Alfonse, ale i pro adu Alfonsových píbuzných a pátel. Jeden z nich si namohl pi rozmnoovacím aktu jednu zadní konetinu, druhý by rád prozkoumal, pro sluníko vychází na východ a zapadá na západ a uznejte sami, zda má, pi tak zodpovdné a dleité práci, ješt as starat se o ten kus vance.

Jednoho dne se však zjistilo, e ve vaku, který pro tento úel klokanice Stella potebovala, není dostatené mnoství trávy, potebné uspokojit všechny zájemce, a na nkteré z nich, v tomto pípad velice asto na vombata Herberta a králiího staešinu Jeronýma, se jaksi nedostalo. Sešli se tedy král australské buše dingo Cézar a králík Alfons a urili takto: Stella vdy uškubne jeden trs trávy a dá ho do vaku, a dva trsy sní sama. Po njaký as to skvle pracovalo, jeden trs do vaku, dva trsy do aludku, jeden trs do vaku, dva trsy do aludku a tak dále.

Potom však pišli další králíci a kadý ml velice dobrý dvod, pro se neme pást sám a souasn pibyla do slovníku další dv klíová slova – právo a povinnost. Ano, oni mají pece plné právo se doadovat z toho i jiného dvodu zajištní pravidelného písunu trávy a klokanice Stella má zase povinnost tento písun zajistit.

Po njaké, pomrn krátké dob, se dostavil nedostatek potravy pro všechny zájemce a nebume pekvapeni tím, e to byl opt vombat Herbert a patriarcha Jeroným, kdo šli spát s prázdným aludkem, ale snad to není ani tak podivné, vdy pece víme, e jim nohy ji píliš neslouily a tak ti ilejší a rychlejší byli u mísy vdy první.

Opt tedy zasedla rada, sloená tentokrát nejen z krále buše Cézara a králíka Alfonse, byla pizvána i Alfonsova ena Cleo (za králií samiky) a Alfonsv syn, zástupce králík s odlišnou sexuální preferencí, a ada dalších. A bylo rozhodnuto takto: Jednou do vaku, jednou do aludku, jednou do vaku, jednou do aludku a tak dále. Kdy ani to nepineslo kýený výsledek, pišlo nové rozhodnutí, které znlo: Dva velké trsy do vaku, jeden malý do aludku, dva velké trsy do vaku, jeden malý do aludku. Také bylo klokanici naízeno, aby zaala ráno sbírat o hodinu díve a naopak, aby pracovala veer o hodinu déle.

Vše se zdálo jak tak fungovat, i kdy se stále na všechny nedostávalo a starý vombat Herbert se pece jen musel odebrat do toho obláku nalevo od Air Rocku a staešina králiího rodu Jeroným odešel do zem vn zelené trávy.

Jednoho dne se doneslo k vládci buše, dingovi Cézarovi, e proradná klokanice Stella sem tam podvádí, nkdy dá pouze jeden trsek trávy do vaku a jeden do aludku a tuhle prý, minulý týden to bylo, dala pouze jeden trsek, povate pouhý jeden trsek do vaku a dva trsy nadmrné velikosti sama sndla.

I rozhnval se Cézar velice a zavolal si Stellu (po pracovní dob ovšem) a pravil hlasem nazlobeným: „Tak takhle milá Stello, takhle tedy ne. Podvádt a ujídat zaslouený krajíc tm, kteí na to mají plné právo, to by tak hrálo.“ A zavolal orla a poruil mu. „Orle, od dnešního dne budeš bez hnutí viset na báni nebeské a sledovat tadyhle Stellu, zda nepodvádí. Je zcela pochopitelné, e kdy budeš hlídat Stellu, aby nás nepodvádla, nebudeš mít as sám si nalovit drobné hlodavce, jako i ještrky a podobn, a tak bude na Stelle, aby pi sbírání trávy sebrala i njakou tu pišlápnutou myšku, i ještrku.“

Po njaký as šlo vše jako na drátku, a na to, e si orel zaal stovat na pemíru práce, však také zkuste viset celý den na nebeské báni a ješt sledovat orlím zrakem, zda nedochází k podvodným inm ze strany proradné klokanice Stelly. Cézar jeho stínost peliv vyslechl a dal mu za pravdu a rozhodl, e orel dostane k ruce párek mladých sokol švarných, kteí budou dret strá a hlídat, a on, orel, bude organizovat jejich sluby. Snad stojí ješt za zmínku, e v zimních msících, kdy se rozednívá pozdji, a naopak sluce zapadá díve, byli do sluby povoláni i noní ptáci, jako napíklad sovy.

A tak ivot šel dál a dalo by se íci, e to byla zlatá doba rozkvtu lesní íše. Doba rovnosti a sociální spravedlnosti. Vládce buše Cézar vše moude spravoval, vše za drobnou odmnu njakého toho králíka sem a tam, orel organizoval svoji vzdušnou squadronu, za se mu dostávalo stravy vybrané, sokolíkm a sovám potom stravy pebrané a králík, studující dráhu slunce, v ele hojných asistent a pomocného králiího personálu je ji na samém prahu poznání, které mu umoní dráhu slunce zmnit. Ale i jiným obyvatelm buše se dostává dosud nepoznaných svobod a píleitostí. Tak si vezmte napíklad áby. Kde kdo se jim smál pro jejich skehotavý hlas a nejvíce se jim smáli zpvní ptáci, potvrky jedny. Byl to konec konc typický píklad diskriminace. Takový zpvný pták si trylkuje a prozpvuje a ába, a dlá co dlá, tak jen skehotav kuká. I rozhodl vládce buše, moudrý dingo Cézar, králík Alfons a králií komise zatoit s diskriminací takto: „Zpvnému ptactvu se s okamitou platností zakazuje zpívat a trylkovat a bude ustavena zvláštní komise, která bude na tento zákaz dohlíet. abám potom bude poskytnuta finanní podpora na otevení abí konzervatoe, specializované na abí zpv.“ Je nutno piznat, e tento pokus se setkal se znaným úspchem, áby se sice nenauily zpívat, ale ji se dokázaly klant obecenstvu, to vše pod dohledem profesor abího zpvu a jiných akademik.

Vše bylo tedy v nejlepším poádku, i snad nebylo? Snad jen taková malikost. Klokanice Stella, kdysi silná a ztepilá, o které se íkalo, e se zadními bhy snad ani zem nedotýká, zaala díky návalu práce a nedostatku potravy chadnout. Její silné zadní nohy, které ji dokázaly penést i pes ten nejvyšší eukalypt, pestávaly slouit, a silná oháka, kterou drela vdy hrd vztyenou pi jejich obích skocích, jí nyní slouila spíše jako berle. Svj vak, soustavn petovaný obrovskými dávkami trávy, tém plouila po zemi.
Na to se ani jinak trplivý Stvoitel nemohl déle dívat, i zavolal si vombata Herberta a králíka Jeronýma a pravil: „U se nemohu dále dívat na to, jak s tím ubohým tvorem zacházejí, dojdte pro ni hoši, dáme jí tu nejlepší nebeskou pastvinu, jakou tady máme. Však si to zaslouí a já ji udlám opt tak silnou a ztepilou, jakou kdysi bývala. I stalo se.

První to zjistil sokolík švarný, na kterém bylo pevzít ranní hlídku. Rozhoen letl informovat orla a ten potom vládce buše, dinga, zvaného Cézar. Cézar se rozzlobil, co je to za poádek, sluníko vysoko a klokanice Stella si lebedí pod gumovníkem. Ihned se tam rozbhl, aby zjednal nápravu, ale ubohou Stellu našel ji ztuhlou, bez ivota. Ješt ho napadlo, e by mu mohla poslouit jako snídan, ale kdy zjistil, e pod kí ubohé Stelly není ani špetka masa, jen tuhé šlachy, tak se s nechutí odvrátil.

A tak se asy prudce zmnily. Nebylo nikoho, kdo by potravy nanosil. Králíci, kteí pamatovali ješt doby, kdy se sami pásli, ji dávno pomeli a nové generace králík nevdly, jak na to. Stejn na tom byli však i orlové, sokolové švarní i noní sovy. Ti starší ji dávno zapomnli, jak lovit, a ti mladší se tomu nikdy nenauili. Jen dingo Cézar na tom byl dobe. Hladem zesláblí králíci se bezmocn mátoili krajinou, nemli ani sil utíkat a Cézarovi stailo jen jít, sbírat je a pojídat. Musíme mu však piznat k jeho dobru, e naposledy seral leny antidiskriminaní komise, aby tato dohlíela na to, e bez jakékoli diskriminace poírá králíky bez rozdílu pohlaví, náboenství a politické píslušnosti.

Kdy však slupnul posledního lena ji zmínné komise, pepadla ho náhle nemilá myšlenka. Vše ji sndl, nic nezbylo, co bude jíst zítra?

V tomto míst vyprávní starého blahoviníku skonilo. Nebyl si jist, co se potom s Cézarem stalo, ale prý od jednoho ledáka obrovského slyšel, e pošel bídn hlady a jeho psí duše za trest bloudí krajinou a pevtluje se a pevtluje…

Jaké štstí, e my, lidé jsme tak neskonale moudí, e ádným Cézarm a Alfonsm na jejich vjiku nesedáme. 

 
Zdenk Reich
* * *
Zobrazit všechny lánky autora
 
 

Komente
Posledn koment: 03.03.2024  10:57
 Datum
Jmno
Tma
 03.03.  10:57 Jaroslava
 03.03.  08:44 Ivan
 02.03.  14:32 Pemek
 02.03.  08:39 Von