Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Bedich,
ztra Aneka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Paradoxy eštiny - opravdový konec (24)

U v prvních kapitolkách tchto Paradox jsem ehral na babylonské zmatení jazyk, a tak moná nebude na škodu trochu „vykrást“ encyklopedie a pipomenout, jak se to zmatení jazyk vyvíjelo v Evrop, kam veškerá civilizace picházela z východu.

S výjimkou maarštiny, finštiny a estonštiny, co jsou jazyky ugrofinské, všechny ostatní evropské jazyky vznikly z jazyka „indoevropského“. Ty uvozovky jsou pidávány proto, e je to vlastn jazyk hypotetický, který není a nikdy nebyl nikde zachován, pesto je ale zejmá píbuznost velké skupiny jazyk, kterým dnes íkáme indoevropské. Patí sem jazyky indoiránské, jazyk ecký, jazyky italické (románské – tedy italština, francouzština, španlština, portugalština a rumunština), jazyky keltské (irština, bretonština, jazyky Gal a  Bój), jazyky germánské (anglitina, nmina, holandština, dánština, švédština, norština, islandština), jazyky baltské (litevština, lotyština), jazyky slovanské, které vznikly z praslovanštiny (eština, slovenština, polština, ruština, bloruština, jazyk horno – a dolnoluický, ukrajinština, jazyk slovinský, srbský a chorvatský, makedonský a bulharský. Mezi indoevropské jazyky se pak nkdy adí i albánština a arménština. Tolik tedy z encyklopedie a nyní ješt nkolik posledních  posteh…

Srovnáme-li  - opt krátce – a u ván naposledy – naši krásnou a v poslední dob asto tak necitliv prznnou mateštinu s nkterými jinými souasnými cizími jazyky. Nejprve s nkterými jazyky slovanskými, u nich moná nkoho pekvapí, jak mnoho spolených slov stále mají. Slovenštinu jako jazyk nám nejbliší si pak necháme na konec.

Napíklad „eská zvíata“ – psa a lva – najdeme v nezmnné podob v polštin i v ruštin, tam ovšem psáno azbukou. V bulharštin mají také psa, ale psaného cyrilicí, ve slov lev mají pak místo „e“ tvrdý znak, který jsme bohuel na této klávesnici nenašli! Podobnou zámnu kmenových samohlásek „a“ za „e“ nacházíme i v srbochorvatštin – lev = lav, pes = pas. Chorvati to ovšem píší latinkou a Srbové cyrilicí, njak se odlišit musí…

Slovenština je nám sice nejblíe, ale pesto má u od druhé poloviny 19. století celou adu pojm, kterým zejména mladá eská generace nerozumí, a tak se ze slovenštiny do eštiny pekládá ím dál tím více! Nemá cenu pipomínat známého bociana i avu anebo mén známá slovesa tára a ohúri. Zajímavé je, e v eských a slovenských slovech se místo samohlásek spíše mnily souhlásky – viz hmla nebo debna! Samozejm mi všechna ta slovenská slova potvora poíta podtrhl, ím dokázal, e slovenština je pro nás prost jazyk cizí! Dále co se týe souhlásek, je docela zajímavé, jak málo národ slovanských a vlastn i jiných umí vyslovit naše „h“! A tím jsme elegantn pešli od jazyk slovanských k dalším.

Tady u budeme struní. Jazyky germánské i románské se vyvíjely velmi odlišn od jazyk slovanských, a tak shodných slov najdeme pramálo. Vlastn jen slova vzájemn pejatá. Jakoto nelingvistití šouralové jsme ale objevili nco pozoruhodného. eština a slovanské jazyky vbec mají mnohem více samohlásek ne jazyky ostatní! Málokdo si moná uvdomí, e teba nejsvtovjší jazyk - anglitina - má vlastn jednu jedinou samohlásku, a to „e“, kterou navíc k našemu marnému vzteku vyslovuje pi spelování jako „í“! Snad to znáte – ej, bí, sí, dí, í … všech dalších samohlásek si anglitina pi spelování musí vypomáhat njakými dalšími písmeny. K dovršení všeho se pitom objevuje ješt „skorosamohláska“ „r“, která se navíc vyslovuje jako „ár“ !
 
A na konec nkolik nutných omluv. Nejprve za to, e jsem zde opakovan pouil obrázek babylonské ve, který byl uveden hned v Paradoxech . 2. On se ale opravdu hodí tam i sem. Hlavn se ale omlouvám jazykovdcm a jazykozpytcm, kterým jsem vlezl nejen do zelí, ale snad do všech známých i neznámých zelenin. A v neposlední ad také vám, eventuelním tenám, kteí, jak doufám, pijali tyto ádky a stránky s co nejvtší laskavostí a trplivostí.

Váení oddaní tenái a tenáky, všechno má svj konec, jen jitrnice má prý dva a nejvtší optimisté jich napoítali dokonce sedm! Snad to znáte – pravý konec, levý konec, další tyi konce mají špejle a konený konec – kdy tu naši zabíjakovou pochoutku sníme! A kdy jsme takhle nakonec narazili na výtenou staroeskou lahdku, tak pro literární gurmány si neodpustím pidat konený provokativní verš:
 
Nestyme se za náš jazyk,
klidn hrd hleme zpátky,
podkujme našim pedkm,
vdy jsme vlastn jejich „zadky“!

 
Text: Vladimír Vondráek
Ilustrace: František FrK Kratochvíl
* * *
Zobrazit všechny lánky autora

 
 
 

Komente
Posledn koment: 12.02.2024  16:13
 Datum
Jmno
Tma
 12.02.  16:13 Von
 12.02.  12:52 Vesuviana
 12.02.  01:38 olga jankov