Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Valrie,
ztra Rostislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Úvaha o Vánocích
 
Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naší tídu! Prosíme vás, nezkoušejte nás!
 
Tato úpnlivá prosba uitelm se kadý rok pravideln objevovala na tabuli poslední den školy ped vánoními prázdninami. Zpravidla ukrutní kantoi málokdy dali na naši dobe mínnou prosbu o pedvánoní shovívavost. Jen jednou, v maturitním roníku, projevil matiká íha neobvyklou dobrotu a místo logaritm mn dal násobilku sedmi, kterou jsem k jeho konsternaci bez napovídaní celkem hrav zvládnul. Poprvé jsem tak pinesl rodim nevšední dárek k Vánocm, radostnou zprávu, e jsem tentokráte z matiky nedostal kouli neboli ptku. To tatínkovi, který ml o mn utvrzenou pedstavu, e to v ivot dotáhnu tak nejspíš na metae, vykouzlilo úsmv na tvái, dal mn ptikorunu a dovolil mn jít s kamarády na Pivo
 
Vánoní prázdniny byly naplnny naptím a radostným oekáváním píchodu Štdrého dne.
 
Dny ped Jeíškem jsem obyejn trávil neúnavným slídním po dárcích, které pede mnou rodie peliv ukrývali. To, co ze dne zbylo, jsem vtšinou promrhal pozorováním chlapík, kteí v teskutých mrazech jen tak holýma rukama vytahovali z kádí zlaté kapíky, které vtšinou na pání zákazníka obratným majznutím palikou do hlavy sprovodili ze svta. Ml jsem pro tyto prodavae kapr s rampouchy u vous a vnými nudlemi u nosu neutuchající obdiv. Ješt rok ped maturitou, kdy moje budoucnost vypadala opravdu tak ern, e tatínek pes známého u Komunálních slueb hlavního msta Prahy zaizoval tlaenku, abych se dostal na metae, jsem ml neskonalou touhu vyuit se zrovna takovým prodavaem ryb. Líbilo se mi, e je lidé jako já pokládají za hrdiny, které neskolí mráz. Imponovalo mi, e jsou na n ped vánocemi dobe naladní zákazníci vtšinou píjemní a milí. To, e obas prodavam zákazníci podstrí i láhev rumu na zahátí mlo pro m neodolatelný pvab. Jako vnímavému jinochovi mn samozejm neušlo, e krasavice se na prodavae nn usmívají, vrhají na n vlahé pohledy a nkdy se jim vymrzlých prodava tak zelí, e je zvou do svých kamrlík a lonic na horký aj, aby pookáli. A vdycky jsem snil o tom jak bych aj zdvoile odmítl a místo nho se rychle sápal do mkkých duchen…    
 
Tatínek si myslel, e nás kdovíjak obveselí, kdy kapíka pinese dom ivého a pak ho bude nkolik dn dret ve van. My jsme nebohou rybku všemon s bratrem pošuchovali a nabádali jí plavat divíce se, e den ze dne oividn chadla a plavala bichem vzhru více ne se sluší a patí. 
 
Na Štdrý den se tatínek, který by mimo m normáln neublíil ani mouše, zmnil v nemilosrdného surovce a vrahouna, kdy, nedaje nic na mamininy úpnlivé prosby doprovázené naším vaním rybu ušetit, polomrtvého kapíka usilovn klepal kladivem do hlavy tak dlouho, a zhebnul. A to všechno jenom proto, aby veer mohl skonit na vánoním talíi. Nám ale bylo kapíka tak líto, e jsme jak rybí polévku, tak i kapra samotného odmítali jíst. To tatínka vtšinou nadrádilo do té míry, e místo tradiního zpvu koled jenom slabomysln opakoval: “Tikrát denn ezat, jednou denn jíst”. 
 
Vánoní pohodu naštstí vdycky zachránila maminka, která taktn tatínkovi vyloila, e na Štdrý den se nehodí být ukrutníkem, e naopak má být lovk shovívavý, plný lásky a umt odpouštt. Nakonec vdycky tatínek zjihnul. Bylo to zejm tím, e od nás pod stromeek vtšinou dostal ti páry bakor, kapesníky a fusekle. Pamatuji, e jednou, kdy dostal neoekávan ervené trenýrky s lampasem, byl natolik na mkko, e byl schopen utrousit jenom jednu vtu: ”Dkuji ti, maminko, to jsem si snad ani nezaslouil”.   
 
Díve však, ne jsme se vrhli na dárky, maminka nám pipomnla ty leny rodiny, kteí bohuel s námi Štdrý den být nemohou, protoe z tohoto svta odešli. To sice trošiku náladu pokazilo, zvlášt pak, kdy maminka pofukávala a tatínek zaal popotahovat. Nicmén nad horeným rozbalováním dárk se na chmurné vci rychle zapomnlo.
 
V té dob se ješt nedávaly tisíce nesmyslných dárk jako je tomu dnes. V dob mého dtství jsem byl na vrcholu štstí, kdy jsem pod stromeek dostal hokejku i kníku. A to jsem prosím musel pknou dobu sekat dobrotu, abych si dárky zaslouil: pomáhat mamince utírat nádobí, nakupovat, nenosit poznámky v ákovské kníce a nekouit tajn na záchod. A proto byl Štdrý den vdycky oekáván v krajním naptí. “Co asi dnes pinese Jeíšek?” byla otázka, kterou jsem si kladl od samého rána.
 
Samozejm, e poasí mlo veliký podíl na vytvoení vánoní nálady. Pes noc napadaný erstvý sníh, který obalil bíle stromy, ploty a krajinku kolem, bylo to nejkrásnjší, co lovka mohlo na Vánoce potkat. Mráz vykouzlil pohádku na oknech a oslující bílo narušoval jenom erný kos se svšeným kídlem pod šedým oblakem.
 
Jak bylo krásné jít po štdroveerní veei chupavým snhem do kostela na plnoní mši. V kostele, který vonl kadidlem jsem já, nezbedný chlapec, utrousil modlitbiku a v duchu se zapísahal ji nikdy netrápit rodie. Vtšinou jsem svj slib také pár dn vydrel, co rodie kvitovali s údivem a obavou, zda jsem zdráv.
 
Na Vánoce proité v rodné zemi vzpomínám nostalgicky kadý rok, kdy usedáme za šepotu klimatizace ke štdroveerní veei v Austrálii. Poezie Vánoc odešla s naším odchodem do ciziny. I kdy se snaíme tradici Vánoc udrovat a vštpovat jí naším ratolestem, njak to u není ono. Asi je to tím, e jsem se stal dchodcem, e není sníh, e dti zpívají eské koledy tak strašn, e m dohánjí k slabomyslnému vykikování: “Tikrát denn ezat, jednou denn jíst”, e kadý oekává sto a jeden dárek, pokud mono hrozn drahý, e k veei není kapík, protoe tady je to strašná ryba… zkrátka, protoe nejsme doma.
 
Kde jsou ty asy, kdy jsme Silvestr s kamarády oslavovali bezuzdným popíjením a kepením do píštího dne. Trvalo nkolik dn, kdy potom lovk chodil jako mátoha, bledý jako stna s mokrým hadrem na hlav a písahal, e se alkoholu u v ivot nedotkne. Málo kdy se tento slib dodrel…
 
Ješt do nedávna jsme s Máou hrdinn byli vzhru a do plnoci, shlédli jsme ohostroj a teprve potom se vrhli do peí. I toto však pestalo. Od minulého roku se chvíli díváme na nejapné silvestrovské poady na televizi a vzhru vydríme tak nejdéle do pl jedenácté. ert vem rachejtle a rámus s nima spojený, který snad vadí jen pejskm víc ne nám. S trpkým konstatováním, e nový rok u snad neme být horší ne tento, si popejeme všechno nejlepší, dáme si pusinku a tím pro nás oslava koní. Nakonec co taky oslavovat, e ano?
 
Ivan Kolaík
* * *


Komente
Posledn koment: 19.12.2023  23:55
 Datum
Jmno
Tma
 19.12.  23:55 Evussa
 19.12.  08:42 Ivan
 18.12.  09:09 EvaP
 17.12.  20:54 Pemek
 17.12.  12:42 Duan
 17.12.  10:45 Vesuviana
 17.12.  09:26 Jana Reichov
 17.12.  08:49 Von