Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lumr,
ztra Horymr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Louení
 
Kadé louení je smutné. ím je lovk starší, tím astji se louí a je to louení stále smutnjší a smutnjší. Jana se dnes louí se svou milovanou chaloupkou. U nemá fyzicky na to sem jezdit. Vdy chalupa je stoletá a po píkrých devných schodech u se do prvního patra obtín dostává. Vlastn, kdy sem ji pes šedesát let jezdí, tak je podstatn starší.
 
Tenkrát, kdy ji koupili to byla ruina. Nakonec pokud srovná dnešní ceny nemovitostí, tak to tehdy bylo za pakatel. Pravdou je, e tehdy ani nemli na to peníze. a tak ji koupili dohromady s rodii. Pvodní majitelka zemela a posledních dvacet let se i z dvodu nemoci o nic nemohla starat.
 
Kdy Jana chalupu poprvé uvidla nevila, e se tam dá bydlet. Spodní místnosti mly vytrhané podlahy, pro vodu se muselo chodit do obecní studny a za WC slouila kadibudka se sudem, piplácla k zadní stn domu. Zaátky nebyly lehké, ale byli mladí.
 
Tu chalupu koupili hlavn kvli zdraví dtí, ve mst bylo v té dob nedýchateln. Pobyt na erstvém vzduchu byl tedy prioritou. Vesnice napl opuštná pvodními obyvateli po jejich odsunu, zaala i díky chalupám pomalu znovu oívat. Ale u zde byla monost dopravy autobusem, stanice byla nedaleko, také tam byl nedaleko malý obchod. Chalupa byla za potokem, a i kdy v té dob po silnici toho moc nejezdilo, byla stranou. V blízkosti byli na jedné stran sousedé, kteí tam ili celoron. Na druhé stran byla velká louka a za domem kopec a lesík. Ideální místo pro rekreaci. Trvalo dost dlouho, ne se podailo vybudovat pijatelné bydlení. Za tu dobu dm pravideln zejména v lét oíval dtmi, pozdji vnouaty. Ale to u je dávno. Te je dm prázdný a nikdo o nho z dtí nemá zájem. Vera tu mla pracovníky z muzea, aby si eventuáln nco vybrali do svých sbírek. Odvezli si plné auto s tím, e pijedou ješt jednou pro další vci. Vdla, e budou mít zájem, protoe kdy se tam zaizovali, tak byli vdní za vše, co jim kdo zdarma i levn dal. Tehdy se moc vcí nevyhazovalo jako dnes. Bylo zajímavé pozorovat muzejníky pi práci.
 
Hledali na vcech znaky a pak pomocí jakéhosi mobilu si ji ofotili a hned vdli, kdo byl výrobcem. Nkdy jim pístroj nic neekl, ale jak ji ekli, tenhle pístroj je jen orientaní, v práci mají podstatn lepší, se širokým rozsahem. No to je pokrok, ekla nahlas. Oba se jen usmáli s tím, e jim to opravdu usnaduje práci. K nkterým vcem mla i píbh, jako k tomu keslu. Pvodn bylo ve foajé ústeckého divadla, kdy bylo oteveno 21.9.1909. Pak slouilo jako zlatý trn v nkolika inscenacích a posléze vyazeno na topení. Také nábytek v obývacím pokoji má svou historii. Rodie známého byli nuceni se jako neádoucí vysthovat z Dráan po roce 1945, po jejich smrti tento robustní nábytek za odvoz byl darován a s ním i stolní hodiny. Práv se pipomínaly odbíjením dvanácté. Muzejníci z toho byli nadšeni, jen u hodin se ptali, jestli ta dírka není po ervotoi. Vbec se ji nevšimla. Kdy se konen rozlouili se slovy, e ji pozvou na zahájení výstavy, Jana vzala hadr, aby nábytek trochu otela. Zejména sekretá, který slouil na bné vci, nebyl, co ho s problémy nasthovali z jedné strany moc udrován, protoe byl u stny. Pejídla pomalu jeho stranu a náhle objevila malou nerovnost. Asi suk, ale k jejímu pekvapení vyskoil po dalším pejetí malý šuplík.
 
e by tajná schránka, usmála se, vdy si pála najít njaký poklad. V šuplíku byla malá krabika a v ní njaké staré zvláštní brýle a jehla. Hodiny se opt ozvaly, a to ji pipomnlo podívat se na tu dírku. Ta jehla se na ni hodí. S brýlemi dírku zaala zkoumat a zdálo se, e je to jen njaká dávná, zašlá špína. Jehla vypadala spíše jako špendlík a do dírky zapadla. Nkolikrát s ním tam zatoila, aby špínu dostala pry a objevil se malý otvor ve kterém nco leelo. Teprve te si všimla, e ten špendlík nemá hladkou špiku, ale njaké záezy.  Vyndala malé hodinky. Nápaditá skrýš, kdy hledat hodinky, tak hodiny napoví, pomyslila si s úsmvem. Ale najednou toho na Janu bylo u moc. Celé dopoledne prohledávala s muzejníky pdu a klnu a te tyhle tajemné skrýše. Byla u hodn unavená, artritida se ozvala v plné síle a te ješt ty skrýše. Odešla ped dm a dívala se na práv zapadající podzimní slunce. Uvdomila si, e u to vidí naposledy. Brzy ráno si pijedou z muzea pro zbytek vcí a u to bude definitivní konec její chaloupky. Se slzami v oích odešla spát. asn ráno pijel sthovací vz. Jana ekala náklaák, a to ji pekvapilo. tyi urostlí mui ukázali, jak sthují profíci. Peliv vše zabalili tak, jako se vozí nový nábytek, a ne staré krámy, jak to nazvali její mladí. Jejich souhra byla úchvatná a bhem dvou hodiny bylo hotovo. Rozlouili se a Jana si uvdomila, e jim nemohla nic nabídnout, ani kávu. Drela v ruce svj starý a u jediný hrnek, který s ní odjede dom. Mla as, a tak naposledy si v nm vychutnávala poslední kávu pi vycházejícím ranním slunci.
 
 
Podzimní náladu si zamilovala práv v tch kopcích, kdy píroda si vzala svj nezamnitelný barevný šat. Dole ve mst byl podzim zavalen mlhou a tady, jako mávnutím arovného proutku krása. Škoda, e neumí malovat, ta paleta podzimních barev k tomu pímo vybízela. Vzpomnla si, e má ješt v tašce ty poklady, co objevila. Vyndala ty zvláštní brýle a dlouho si je prohlíela. Pak si je nasadila a s hlavu otoenou k sousedm se dívala jim rovnou do talíe, práv snídali. Jene mezi ní a jejich kuchyní byly dv místnosti a silná stna jejich domu ve vzdálenosti ticeti metr. Nechápala. Otoila hlavu na ty vzdálenjší sousedy, jejich dm nebyl bn skoro vidt, také tam se zrovna snídá. S rozilením pohlédla dol a vidla na svém záhon zbytky njaké stavby. Slyšela, e ped dávnými lety stál ped jejich chalupou další dm, který povode strhla. A te to vidla. Zstalo tam nejen zdivo, ale i rzné vci z té domácnosti. Zachvla se a radji brýle zase uloila. V krabice ješt byly hodinky, ale s njakým divným ciferníkem. Vbec tomu nerozumla, a bezmyšlenkovit osahávala rzné nerovnosti co na nich byly. Budu je muset vzít do muzea, aby se na n podívali s tím svým zázraným pístrojem. Urit budou hodn staré a muzejníkm udlají radost, pomyslela si. Tipuji na 19. století ekla nahlas. Ráz krajiny se náhle zmnil, byl krásný letní den, zelené stromky ji kývaly na pozdrav a nedaleko zaínaly sváet seno. Pocítila úlevu celého tla vn sena ji lákala sebhnout dol a pomoci pi sklizni. Vše bylo umocnno zvláštním takovým velebným tichem, které uklidovalo její mysl. Cítila se opt mladá, plná síly.
 
Tak tady bych chtla zstat navdycky pomyslela si a zavela oi.
 
Jaroslava Krejová
* * *
Zdroj ilustrací https://pixabay.com/cs/ https://www.sbazar.cz

Zobrazit všechny lánky autorky  
 


Komente
Posledn koment: 03.12.2023  14:39
 Datum
Jmno
Tma
 03.12.  14:39 Jaroslav
 03.12.  14:22 Vesuviana
 03.12.  08:49 Von