Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Iva,
ztra Blanka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda, odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat. Tšíme se na vaše píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.


Mj kamarád Pirda
 
Kadý máme nebo jsme mli v ivot kamarády. Nkdo jich ml hodn, nkdo jenom malou hrstiku. K tm hrstikám patím i já. Mirek, zvaný Pirda patí mezi tch pár kámoš, se kterými jsem proil bezstarostné mládí. Pirdy si váím jako lovka s nepokivenou páteí, inteligentního kluka, který nepokazil legraci. Zkrátka príma chlap.
 
Jako úasný matematik, který to v ivot daleko dotáhnul, Pirda byl vdycky na štíru se slohem. Pirda me podkovat sympatickému editeli naší dvanáctiletky, e vbec z eštiny odmaturoval. Prost ml buky na matiku. a ne na slohové práce. Mimochodem jsem mu také vdný za to, e m, propadlíkova práv z matiky, pipravil na reparát, kterým jsem po prázdninách prolezl.
 
Vtloukal mn tenkrát v lét na lutých lázních základy této odporné vdy. Pouitím jablíek mn názorn ukazoval e dv a dv jablíka jsou peci tyi a ne pt, jak jsem byl tenkrát pesvden.

Ano, v emigraci jsem Pirdu hodn postrádal. Já, psavec, jsem neml potíe mu posílat delší korespondenci. Mrzelo mne, e Pirda vtšinou zareagoval jednou, nejvýše dvma vtikami s omluvou, e jak vím, tak e na psaní absolutn není a zvlášt nyní, kdy ji není práv zdráv, mu psaní dla veliké potíe. Ano, pochopil jsem to. To je asi jako by on mn posílal rovnice a ádal o vyešení.
 
Jaké bylo pro mne veliké pekvapení, kdy jsem nedávno od nepsavce Pirdy dostal jím napsanou nostalgickou vzpomínku z našich spolených pololetních prázdninách na horách. Po pravd eeno mi to vyrazilo dech. Z ryzího technika, který ml problém sesmolit slohovou práci, se ve stáí vyklubal lovk, který, ani by si to uvdomil, psát dovede. Nemusím zdrazovat jakou mn udlal radost. Konen posute sami.
 
* * *
 
Lyovaka v Krkonoších
Pirda N.
 
Po úspšném absolvování nároného plroního studia jsme se s Ivanem rozhodli, e na druhou plku potebujeme nabrat síly na erstvém vzduchu na horách, kde budou sjezdovky peplnny krásnými dívkami ve slušivých kombinézách, se kterými si uijeme krásné pololetní prázdniny. Náš sen o týdnu na horách ve spolenosti pohledných lyaek jsme zaali neprodlen uskuteovat.
 
Prvním úkolem bylo najít vhodný dopravní prostedek, který by nás dopravil do vysnného ráje. Spojení bylo trochu krkolomné. Vlak odjídl z Prahy v pl dvanácté v noci a po tech pestupech jsme v sedm ráno ve sluncem zalité Peci pod Snkou. Cestu, která je 160 km dlouhá jsme zvládli za sedm a pl hodiny.

To nás pochopiteln poádn zmohlo. Naše okamitá starost byla si sehnat stechu nad hlavou. Po marném obcházení místních hotel a pension nám bylo vysvtleno, e jsou momentáln pololetní prázdniny a sehnat volné lko je po celých Krkonoších prakticky nemoné. Pozd odpoledne jsme hladoví a nevyspalí zapadli do místní vyhlášené hospody Modrá Hvzda. Zde po pár pivech na nás padla naprostá beznadj pi pedstav, e noc budeme muset strávit ve snhové závji, kde nepochybn do rána umrzneme. Našeho alu si všimla místní dobrá duše, kuchaka v dtské ozdravovn, kterou nám seslalo samo nebe. Po našem vysvtlení, e budeme muset spát v závji, nám ekla, e jediná monost v celé Peci je rozestavný starý statek na druhé stran vesnice.

K smrti unavení a s tkými ruksaky jsem se vydali hledat místo naší záchrany. e se jednalo o nedostavný statek nebylo sporu. Vedle neomítnutého stavení byly stáje a kozí chlívek. Po usilovném a dlouhém klepání na dvee se v nich objevila staenka, která by mohla úspšn hrát babu Jagu. Jednalo se ale o první dojem, protoe mla dobré srdce a zavolala ddka, aby nám ustlal na pd. To jsme kvitovali s nekonenou radostí. To jsme ovšem ale netušili, co nás nahoe na pd, kam jsme se vyškrábali po chatrném ebíku, eká. Na devné podlaze byl jeden velký slamník nacpaný loským senem. Na nm se sušilo nkolik koských houní a dek. Jediné okno bylo beze skla. Pesto jsme ale byli šastni, e máme kde hlavu sklonit. Na noc jsme si oblékli všechny vci, které jsme sebou mli, jen abychom se alespo trochu zaháli. Po celodenní únav jsme se k sob pimákli, pikryli se smrdutými dekami a sladce jsme usnuli. Jaké bylo ale naše nemilé pekvapení, kdy jsme se ráno probudili zapadáni snhem, který na nás napadal rozbitým oknem. I voda v plechovém umyvadle byla zmrzlá na kost. Ale i tak jsme se shodli, e jsme se díky únav a erstvému horskému vzduchu krásn vyspali.
 
Ráno jsme se také chtli dohodnout, jak pokraovat v pobytu dále. Ten nám krom mrazu také znepíjemoval hrzu nahánjící zlý vlák, okolo kterého jsme museli chodit. Po chatrném ebíku jsme sestoupili dolu a zdvoile jsme zaklepali na dvee. Kdy nikdo neotevel, vešli jsme do svtnice a zstali jsme jako opaení. Babka, která nás oividn neslyšela, si pokojn ve stoje vykonávala svojí ranní potebu, a to pímo do kyblíku skrytého pod zástrou. A byl to pesn ten kyblík, ze kterého nám minulý veer podávala pití. To u i pro nás, otrlé studenty, bylo pece jenom trochu moc. Hbit jsme se rozlouili a vydali se dále shánt místo pro pespání. Vyhledali jsme naší hodnou kuchaku a poprosili jí znova o pomoc. Štstí nám bylo naklonno. Domluvila se se sestikami z dtské ozdravovny, e do Pece pijeli dva sportovci z Prahy, kteí nemají kde spát. Sestiky se nad námi slitovaly a pod slibem, e nebudeme budit podvyivené dti, nás v ozdravovn ubytovaly.
 
Od té chvíle nám zaaly krásné asy. Kuchaky nám ve velkých plechovkách nosily znojemské okurky a veer, kdy zaveli hospodu tak jsme si domu pinesli pivo natoené do sklenných koulích od lustr. Prost ráj na zemi. Celý den na sjezdovkách a bez starosti o nocleh, skutená nádhera. Nakonec se nám poštstilo ulovit i njaké krasavice.
 
Jeden den, kdy jsme práv obdvali, tak se náhle ve dveích objevila krásná víla. Tmavé, rozpuštné vlasy, lutý lyaský svetr a nebesky modré padnoucí dínsy. V ten moment Ivan dostal ke do obou rukou, ze kterých mu vypadly píbory do talíe s jeho oblíbeným vepo, knedlo, zélem. To pro nás bylo impulsem, abychom okamit spustili nauenou frázi kontaktu s krásnou neznámou. Díky jí jsme se dozvdli, e je ubytována na chat, kde je na lyaském kurzu. Neme ale lyovat, protoe má jenom jednu ledvinu a instruktor jí to zakázal. Jak se pozdji ukázalo, tu jednu ledvinu si tenkrát vymyslela, aby nemusela lyovat a spíše si uívat v restauraci. Tenkrát se mi podailo získat píze této krásné víly Aleny. Ivan tenkrát ostrouhal mrkviku a do chvíle, kdy se seznámil s jednou, nemén krásnou uitelkou. Ale to je na jiné vyprávni.
 
Zbytek prázdnin probhl naprosto kulantn. Pes den jsme oslovali na svazích, veer pak v hospod u piva a v noci…
 
Musím konstatovat, e i pesto, e jsem v ivot lyoval v nejluxusnjších lyaských destinacích, týden v Peci pod Snkou s Ivanem patí pro m mezi ty nejkrásnjší. Te zbývají jenom fantastické vzpomínky.
 
Ivan Kolaík
a kamarád Pirda N.
 
* * *


Komente
Posledn koment: 30.11.2023  06:26
 Datum
Jmno
Tma
 30.11.  06:26 Ivan
 07.11.  18:21 EvaP
 07.11.  08:41 Ivan
 05.11.  11:26 Pemek
 05.11.  10:06 Vesuviana
 05.11.  08:40 Von