Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Iva,
ztra Blanka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prozra mi zrcadlo, jaká jsem...

Chtli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedinenou píleitost. Pohlédnte do své duše, a tak njak ji vyzpovídejte.

Je to urit výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pípad moné utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.  

Výhodou také je, e prostor není omezen ani místem ani asem. A tak se ptejte zrcadla a pinute ho vyprávt…
 
Tšíme se!
Václav a Ludmila

 
* * *
 
Adriana Šindeláová - výzkumný pracovník eského hydrometeorologického ústavu, autorka knihy Kráska pichází a také jedna z autorek píspvk magazínu Senior Tip

Zrcadlo: Hej ty, nepracuj poád a poj si se mnou povídat.
Adriana: To mluvíš na m?
 
Zrcadlo: Na koho jiného? Nikdo jiný tu není.
Adriana: Máš pravdu. Nemla bych tolik pracovat. Ale to u je asi njaké moje prokletí. Poád musím nco dlat, a zapomínám na odpoinek.
 
Zrcadlo: Trpíš workoholismem?
Adriana: U to tak vypadá. Nkdy mám pocit, e chci stihnout tolik vcí a vlastn ani nemám šanci to za svj omezený lidský ivot zvládnout.
 
Zrcadlo: Odpoinek je ale dleitá vc.
Adriana: Já vím, mla bych se víc vnovat svým koníkm a relaxu.
 
Zrcadlo: Konen trochu nco zajímavého. Jaké jsou tvé záliby?

 

Adriana: Mám pocit, e m baví všechno. Zajímá m všechno. Nkdo frí na cukru, já asi oividn frím na informacích a zkušenostech. Seberozvoj je takový mj ivotní pohon. Baví m pírodní vdy – astronomie, meteorologie, geografie, environmentální vdy apod. Ostatn ochranu ivotního prostedí jsem vystudovala na vysoké škole. Ráda fotím, baví m grafické úpravy fotek. Samozejm také ráda píšu! Zajímám se o investování – nejen z praktických dvod, ale i proto, e m svt financí fascinuje. V souasné chvíli rozvíjím své znalosti programování a ráda pracuji s poítaovými programy pro analýzu dat – toho vyuívám nejen ve svém zamstnání, ale i doma si na všechno vedu tabulky. A se mi za to nkdy smjí. Zajímá m starovká historie, bylinkáství, meditace a duševní rozvoj. A chtla bych se víc vnovat lukostelb.
 
Zrcadlo: Ani se nedivím, e vlastn nestíháš. Necítíš se vystresovaná? Na stres je nejlepší njaký výbušný, agresivní sport – to asi lukostelba úpln není…
Adriana: Tím jsme narazili na další velký aspekt mého ivota. Vtšina sport je pro m za hranicí mých fyzických moností. Mj ivot toti u od narození ovlivuje nevyléitelné genetické onemocnní, které mi sice diagnostikovali a v 18 letech, ale jeho projevy byly patrné u mnohem díve. Jedná se o tzv. spinální muskulární atrofii a dochází pi ní k postupné ztrát schopnosti ovládat svaly. V souasné dob pro m tedy bh, dep nebo skok pedstavuje pohyb, kterého nejsem schopna.

 
 
Zrcadlo: Musím íct, e to je pro m velice pekvapivá informace, protoe na první pohled na tob nevidím nic „jiného“, „odlišného“. Psobíš jako bný, zdravý lovk.
Adriana: To je na jednu stranu super, protoe drtivá vtšina pacient se stejnou nemocí je na tom mnohem h a na nich u to lovk skuten pozná, protoe jsou na invalidním vozíku. Na druhou stranu se práv kvli tomu dostávám do nepíjemných situací. Teba kdy chci vylézt do vlaku. Nejde mi to zkrátka tak ladn, bez problému. Musím si dopomoci rukama a viditeln m to stojí vtší úsilí, ne by se u lovka mého vku ekalo. Z výrazu lidí okolo pak tuším, e situaci nerozumí nebo m leckdy teba i slovn zhodnotí. Stejn tak v pípad, kdy m nkdo poádá, abych mu pomohla s njakým tkým bemenem do schod, do autobusu apod. Takové adatele bohuel musím asto odmítat, protoe do schod mám co dlat sama se sebou. Jene vysvtlete staršímu lovku, pro mu jakoto o dost mladší nechcete pomoci. Respektive nemete. Jednou jsem pesn takového pána s lítostí odmítla, nae jsem mla snahu situaci jednoduše vysvtlit: „Víte, já nemám úpln sílu v nohách.“
„Taková mladá, a e nemá sílu? Pro tolik výmluv, sleno? e nemám sílu, mu tvrdit já, ale rozhodn ne vy…“
Nelze se na lidi zlobit, e situaci vyhodnotí špatn. Ono to na mn ván není poznat. Ale pesn takovéto vci, by jsou to vlastn bezvýznamné malikosti, m pak mrzí a nutí m si uvdomit, e iji jiný ivot ne 99 % lidí na této planet.
 
Zrcadlo: Ván tko si pedstavit, co asi proíváš. Já bych asi s takovou nemocí ít neumlo…
Adriana: V mi, e umlo. Kdyby mi nkdo ped mnoha lety ekl, e se budu potýkat s touto nemocí, asi bych se zbláznila strachem a zcela bych odmítala u jen tu monost. Ale kdy to pak lovk dostane erné na bílém, ví, e to nikdy neme zmnit. Neme ped tím utéct, neme se ped tím schovat. Musí se k tomu postavit elem a pijmout to jako fakt. To je toti jediná cesta, jak se s ním takovým nauit ít.
 
Zrcadlo: Myslíš si, e je kadý lovk schopen se s takovou nemocí poprat?
Adriana: Nevím, jestli úpln kadý. Ale myslím si, e pokud lovk má pro co ít, a u je to rodina, pátelé, koníky, práce, nesplnné sny nebo cokoliv jiného, rozhodne se naprosto pirozen zaujmout ke své nemoci takové stanovisko, aby to pro nj pedstavovalo co nejmenší zát. A zkrátka zane svádt takový vnitní souboj o to, kam bude smovat jeho pozornost. Jestli k nemoci, nebo k nemu, co mu zpíjemuje ivot.
 
Zrcadlo: Jak asto se pistihneš, e vnuješ svoji pozornost nemoci?
Adriana: Vlastn nevím. Samozejm, e mi tam ta pozornost nkdy sklouzne. Pak zaívám chvilky slabosti, vzteku a smutku, kdy propadám faktu, e existuje spousta vcí, které bych chtla dlat, ale zkrátka na n nemám. A je v tom i jistá píms paniky, co bude dál. Jedná se o progresivní onemocnní, co znamená, e má tendenci se neustále zhoršovat. Pak mám ale zase chvíle, kdy se cítím odhodlaná, odváná a optimistická. A vím tomu, e akoliv se v tuhle chvíli zdá situace neešitelná, jednou pijde zlom – a u v podob medicíny, vlastního receptu na uzdravení nebo se stane zázrak.
 
Zrcadlo: Chápu dobe, e tedy neexistuje ádný lék?
Adriana: Ano i ne. Zatím neexistuje léba, díky které bych se stoprocentn uzdravila. Ped dvma roky se ale naštstí beznadjná situace zbarvila do pozitivnjších barev a zaala jsem podstupovat zpoátku pouze experimentální lébu, která má za cíl nemoc zbrzdit, v lepším pípad zastavit. Obnáší to sice celkem nekomfort – lumbální punkci 3x do roka v podstat do konce ivota, ale je to vykoupeno vyhlídkou, e teba zstanu celý ivot nezávislá a mobilní. A to je pro m silná motivace, zvláš ve chvílích, kdy mám jehlu v zádech a není mi dobe ani fyzicky, ani psychicky. A vypadá to, e léba zabírá.
 
Zrcadlo: íkáš, e snad zstaneš nezávislá. Cítím tam ale velký otazník. Existuje tedy nkdo, kdo se o tebe pípadn postará, kdy bude nejh?
Adriana: Mám skvlou rodinu. Moji rodie jsou mi velkou oporou. Vím, e pijmout moji diagnózu pro n bylo moná i tší ne pro m samotnou. Nejene jsem jejich jediné dít, ale jak u to tak bývá, utrpení blízkého lovka se nám snáší mnohem h ne to vlastní. A vbec je v mém ivot mnoho aspekt, které provily jejich odvahu a schopnost pijímat. Teba jako to, e navzdory spoleenskému oekávání nemám partnera, ale partnerku. A i ta je mi velkou oporou, protoe pijímá moji nemoc jako moji souást. Nikdy si nestuje, kdy potebuji s ním pomoct, naopak mi nkdy ulehuje moná a moc. A nikdy ani náznakem nedala najevo, e by jí moje nemoc pekáela. A tak se prý pozná ten pravý partner – pijímá vaše chyby, ba dokonce nkdy i miluje pesn to, co na vás ostatním vadí…
 
Zrcadlo: Poslední otázka týkající se nemoci. Myslíš, e bys dnes byla jinde, kdyby nebyla nemoc souástí tvého ivota?
Adriana: Tko soudit, kde bych byla, to samozejm nemohu vdt a moná je to dobe. Na druhou stranu dnes, po tolika letech, co s tím iju, jsem schopná vidt, e role nemoci nemusí být jen negativní. Zaala jsem nahlíet na nemoc jako na uitele, protoe m nauila mnoho pozitivních vcí, na které bych bez ní nepišla nebo bych se je uila velice pomalu. S uritou nadsázkou mu íct, e jsem vlastn vdná za její pítomnost, protoe jsem dneska i díky ní pesn tam, kde jsem. A tak njak trochu tuším, e její role v mém ivot ješt neskonila.
 
Zrcadlo: Napíšeš o tom njakou knihu?
Adriana: To radji o nem jiném. Jak u jsem ekla, nechci té nemoci vnovat vtší pozornost, ne je teba. To se radši ponoím do svta starovkého Egypta, jako v pípad mé první kníky Kráska pichází, anebo do doby starovkého ecka, kam jsem zasadila dj své druhé, zatím rozdlané knihy. Tam mu být naprosto svobodná a dlat i vci, které bych ve svém reálném ivot nesvedla – bhat, lézt po stromech, cestovat po starovkém svt pšky nebo cviit s meem nebo kopím.
 

Zrcadlo: Kdy plánuješ svoji druhou knihu vydat?
Adriana: To te vbec nedokáu íct. Touhle dobou u jsem ji chtla mít napsanou. Faktem je, e ji mám rozdlanou tak z plky. Chci být dostaten autentická, a tak si k tomu musím nastudovat mnoho materiál a knih. A pak také vymyslet, jak svj fiktivní píbh napasovat do historických událostí a reálií dané doby. Bude to ješt dlouhá cesta, ale výsledek snad bude stát za to. A já doufám, e mj píbh udlá radost njakým tenám – teba zrovna tm, kteí si peetli tento rozhovor.
 
Adriana Šindeláová
* * *
Web autorky: adrianasindelarova.cz
Vydává u nakladatelství: literarnistrom.cz

Zobrazit všechny lánky autorky
 
 

Komente
Posledn koment: 04.10.2023  21:49
 Datum
Jmno
Tma
 04.10.  21:49 Adriana . Podkovn 2
 02.10.  22:22 Jaroslava
 02.10.  21:20 Adriana . Podkovn
 02.10.  21:09 Renata .
 02.10.  19:18 Evussa
 02.10.  16:12 Vesuviana
 02.10.  10:24 Pemek
 02.10.  09:13 Von
 02.10.  07:17 Ivan