Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Iva,
ztra Blanka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsme kradli kabel

Mirek budoval svoji chatiku velkoryse. Dostávala okázalý vzhled vily s garáí. V období boomu všeobecného útku na klidná místa to byl nejoblíbenjší zpsob trávení volného asu. Chtl také patit do spoleenské vrstvy charakterizované stylem ivota na ti klíe. Byt, chata, auto. Drustevní byt a auto dostali od rodi jako svatební dar. Postupn z rzných zdroj si nastádal materiál, který shánl, kde se dalo. Jeho shánní materiálu bylo nkdy na hran s trestnou inností. S tím si starosti nedlal. Není alobce, není soudce.

Levný pronájem parcely u Šttí snadno získal od svého strýka, který byl v blízké obci pedsedou Místního národního výboru. Zákaz výstavby chat v nkterých místech tehdy obešli zaloením zahrádkáské kolonie, které rostly pro velký zájem jako houby po dešti všude. Také se z té doby o eších asto hovoí jako o národu chata a chalupá.

 

Mirkovi nešlo jen o víkendové pespání a krátké bydlení. Chtl vyuívat chatu celoron a radji na delší asový úsek, aby to byl jejich druhý domov. Mimo jeho chytrou a proslulou aktivitu byl skuten výborný konstruktér a prmyslový designér. Ml úasné, pohotové nápady a dokázal svými rozsáhlými kontakty opatit cokoliv potebného, vetn drobných, ale výnosných melouch.  

Pracovali jsme s Mirkem v projekci, a nkdy jsme jeho schopností také vyuívali. Jednou za mnou a Karlem pišel, abychom mu pomohli naloit opuštný kabel, zarostlý neprchodnou trávou, buení, kopivami a plevelem podél cesty na Vtrníku. Jak se o nm dozvdl nám neekl. Píkladn já bych kolem toho místa chodil bez povšimnutí, dokud by se kabel nerozpadl. Chtl si do chaty pivést elektriku kabelem v zemi a ten, co našel, by se mu práv hodil. On dokázal hbit vyuít kadé odloené prkýnko, drát nebo leící cihlu kdekoliv.

Trochu jsme se podivili, e pro kabel máme jet ped plnocí, aby nás nikdo nevidl. Pijel pro nás pjeným pickupem ke stanici tramvaje ve Stešovicích o pl dvanácté, pesn, jak jsme byli domluveni. Vzájemn jsme se povzbuzovali, protoe s takovou krádeí, a za co jiného to bylo moné povaovat ne za kráde, jsme se nesetkali. Bylo to vzrušivé a zmocnila se nás dobrodruná, veselá nálada.

Na námitky a obavy, abychom neskonili v pruhovaných uniformách, nás psychicky posiloval motivaními bonmoty, e nejedeme krást, ale pouze pemisovat, e se nejedná o kráde, ale o praktické upotebení nevyuitého materiálu. To jsme kvitovali pipomínkou, e by se takovéto akce mly tedy legalizovat, protoe jednou, je to jako nikdy, ale dvakrát, to u je uitený zvyk. Vlastn jsme šli dlat prospšnou práci. Zeptali jsme se ho, jak je to dlouhý. Pesn to nevdl, ale ekl, e potebuje sto padesát metr. Kdy jsme se ho ptali, jak to zmí, ekl, e to odkrokuje.

Pijeli jsme na místo a Mirek zaparkoval auto na konci ulice spoe osvtlené jednou dosti vzdálenou lampou. Kabel nebyl vbec v té tráv vidt. A kdy jsme pišli blíe, zahledl jsem erného hada, jak se vine kolem zídky plotu. Bylo znát, e kabel mezi buení a kopivami leí ji hodn dlouho. Na první pohled to nebylo moné ani rozeznat, jestli je to njaká hadice, nebo skuten elektrický kabel. To u ale Mirek zaal kráet. Byl pitom zamyšlený, zejm poítal metry.

Po chvíli, kdy u se ztrácel v šeru, se vrátil a rozbalil vercajk, z kterého si vzal pilku a poprosil m, abych mu pomohl kabel podret, e si chce tch sto padesát metr odíznout. Odešli jsme na vymený konec a zaali ezat. Uvdomoval jsem si, e je to moc riskantní a zaal jsem se rozhlíet, kudy uteu, jestli na nás nkdo vlítne. Ty zvuky a šustní pilky se do tmavé ulice nesly dost hlasit.
Piznám se, vrzání pilky mi zpsobovalo husí ki a svíravý pocit. Probudily se ve mn pochyby, jestli to Mirek opravdu dobe promyslel. Pemýšlel jsem, jak to vbec z té trávy dostaneme a jak to srolujeme do pickapu. Nkdy nemusí ani dkladn pipravovaná akce dobe dopadnout.

Jisté obavy jsme mli hned, jak jsme tam pijeli, jen Mirek byl naprosto klidný a jistý. Takový samozejmý. Jako bychom kradli kabely kadý den. Problém byl v tom, e v pedešlé noci nkdo neznámý zastelil v Podblohorské ulici (nebo Blohorské) hlídkujícího píslušníka VB.  Bezpenost mla plnou pohotovost a modré škodovky, takzvaní mlíkai, jezdily po Praze jako splašené. Vzdálené, perušované houkání se nejvíce ozývalo od Vltavy a od elezniního mostu.

Trochu m to vzrušovalo pi pomyšlení, e by nás nkterá hlídka mohla zahlédnout. Pece jen ti chlapi s autem na odlehlém míst o plnoci mohou vzbuzovat podezení.  Závidl jsem Karlovi, e zstal na zaátku kabelu. Za ním zaínala silnice lemovaná kovím, kam se mohl rychle schovat.

Nemohl jsem se dokat, a kabel povolí a Mirek ho konen peee. Byla to síla, pilka se zasekávala, chvílemi s ní Mirek nemohl pohnout a nadával mn, e to blb drím. Pitom já se snail kabel dret rovn a klidn, ale Mirek se mnou cloumal sem tam, jako by ezal ivou krajtu. Nejhorší byly ty zvuky. V tom tichu se zdálo, e jede bruska na koleje.

 

To, co jsem pedpokládal se zaalo vyplovat. Od vzdálené zatáky se zaalo pibliovat svtlo. Auto. Ztrácel jsem sílu dret kabel a Mirek nadával. On zatím to svtlo nevidl. Zahlédl ho a na mé upozornní a pestal ezat. Pilka zstala zaseknutá a já kabel pustil na zem. Stáli jsme tam oba jako sloupy a nevdli, co máme dlat. Zahlédli jsme v zái svtla stojící postavu Karla. Svtlo zpomalilo, ale dojelo a k nám. To u jsme vidli modrou škodovku s bílým pruhem a zmocnila se nás panika.

Mirek rychle vytáhl krabiku cigaret a já pohotov zaal pipalovat. Vytaení cigaret z krabiky, vloení do pusy a škrtnutí bylo tak artisticky rychlé, e jsme ji kouili, kdy se otevely dvee auta a vystoupila mohutná postava v brigadýrce. Pišel k nám a zaal si nás prohlíet. Opatrným a obezetným hlasem se nás zeptal:
„Helete, ten oban támhle, patí k vám?“

Polknul jsem na sucho a podíval se na Mirka, v dve, e on to spískal, tak to taky vysvtlí. Mirek nezaváhal:
„Jó, patí, chtl nám ukázat pohled na noní Prahu, tak jsme si vyjeli.“
„Tak mi eknte,“ zvdav se zeptal píslušník, „pro zvedal ruce, kdy jsme kolem nho jeli. Jako kdy se vzdává. Nco provedl? A vbec, pedlote mi obanské prkazy!“
„On se vzdával?“ s nejistotou se zeptal Mirek.
„No, ml ob ruce nahoe, jako kdy se vzdává,“ rozhodn tvrdil píslušník.

To u jsem se rozklepal tak, e jsem ani obanský prkaz nemohl v ádné kapse najít. Dostal jsem strach, jestli ho vbec mám u sebe. Vidl jsem, e Mirek také šmátrá po kapsách. Neml ho, ale vzpomnl si, e ho má u doklad v aut.
„Moment,“ zakiel píslušník na Mirka, „kam jdete?“
„Já ho mám v aut,“ odpovdl pidušen.
„To je vaše auto, támhle?“ otoil se píslušník a šel s Mirkem k pickupu.

Mirek pikývl. ekal jsem, e Karel vyuije situace a utee. Kdepak, on naopak pišel k nám. ekl jsem mu, e je blbec, pro se vzdával. Prý se strašn lekl.  Myslel, e u u nás zastavují, dostal strach. Propadl panice. Vzpomnl si, e se tady blízko v Podblohorské stílelo, tak dal ruce nahoru, aby píslušníci vidli, e není ozbrojen.

S Mirkovou obankou v ruce se píslušník vrátil zpátky, uvidl Karla a hned na nho vybafl: „Obanský prkaz obane! Pro jste se vzdával, kdy jsme jeli kolem vás?“
„Já se nevzdával, jen jsem se nadechoval.“
„Pitom jste ml ruce vzhru!“
„Jo, já se tak lépe nadechnu.“
„Vy máte potíe s dýcháním?“
„Kdy je vlhko, tak se mi tko dýchá,“ snail se Karel vysvtlit své podezelé chování.

Píslušník zkontroloval obanky a byl pekvapen, e jsme všichni ti zamstnáni u jednoho zamstnavatele. Vojenský projekní ústav. Zatváil se nedviv a bedliv si nás prohlíel pi svtle baterky. Kroutil hlavou a tušil, e si z nho Karel asi legraci.
„Tak pánové,“ písným hlasem zavelel, „kdo je idi?“

To se ozval Mirek. Píslušník naídil, abychom nastoupili do jejich vozu a Mirek ml jet za nimi. To u jsem Karla v duchu posílal do horoucích pekel i s Mirkem. Pro já blbec jsem na takovou dobrodrunou výpravu vbec šel. Daleko jsme nejeli, jen na Petiny, kde bylo obvodní oddlení Sboru národní bezpenosti.

Slubu konající operaní dstojník nás nechal fouknout do alkohol testeru a zapsal si naše údaje podle obanky. Chvíli nás nechali ekat v chodb. Ta chvíle se nám zdála dlouhá, protoe jsme nevdli, co s námi zamýšlejí. Jestli jsme tam sedli pl hodiny, nebo hodinu nevím. Jen jsem slyšel, jak Mirek drtí mezi zuby stále stejná slova: „Ten blbec, on se vzdává. Neví pro. Ten blbec, on se vzdává. To snad není pravda. Ten blbec, on se vzdával!“

Pece jen vrzly dvee a vyšel píslušník, co nás kontroloval na Vtrníku. Jejich opatrné poínání odvodnil situací pi pátrání po vrahovi, vrátil nám obanky a ekl, e ízení je ukoneno a meme jít dom.

Já jsem jel s Karlem dom z Petin tramvají, protoe Mirek nás do auta nevzal. Prohlásil, e s takovými bídily se nedá ukrást ani prázdná flaška ped samoobsluhou. Nejene jsme kabel neodvezli, ale zstala tam i zaseknutá pilka, kterou si Mirek koupil a byla úpln nová a dost drahá. Ješt pece jen malá pipomínka. Noní Praha z Petínské výšiny je svými svtly a zvuky krásná a zajímavá.

 
Pemysl asar

* * *
Ilustrace pro SeniorTip © Miroslav Šesták
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 19.11.2023  13:48
 Datum
Jmno
Tma
 19.11.  13:48 Kamila
 18.11.  14:28 Pemek
 18.11.  13:52 Kamila
 17.11.  08:01 Von
 17.11.  07:32 miluna
 17.11.  04:03 Vladimr Ki
 16.11.  20:33 Pemek
 16.11.  16:43 zdenekj
 16.11.  13:19 KarlaA
 16.11.  11:52 Vesuviana
 16.11.  09:00 Duan
 16.11.  06:09 Ivan