Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Karolna,
ztra Jindich.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Deník stínostníka

Moje milovaná manelka Jana se rozhodla pro generální úklid v šatn ped malováním bytu. V tchto pípadech jsem nejradji odjídl mimo domov z rzných dvod, hlavn daleko. Nejenom, e bych pekáel malím a úklidové et, ale nesnášel jsem chození po rzných kartonech a šplhání mezerami mezi odstaveným nábytkem. Naštstí to nikdy netrvalo dlouho a za dva ti dny jsem se mohl vrátit a povinn chválit istotou svítící omítku v píjemných odstínech béové a jemn fialové barvy. Manelka tyto odstíny milovala, protoe jí byly pisouzeny výpotem její aury podle data narození. Hned pi uvítání po návratu z azylu mn uloila nkolik úkol. To jsem ostatn ekal, protoe jsem byl úkolován tém denn.
„Karle,“ podle oslovení bylo jasné, e pjde o okamité splnní úkolu, „ve špajzu zstal ten starej kufr po ddovi, koukej s tím u nco udlat a zbytenosti nkam vyho. Stejn to nemá ádnou cenu.“
Cítil jsem, e odporovat není moné. Probrání obsahu kufru po ddovi mi bylo pipomínáno ji velmi dlouho a sám jsem nyní uznal, e do ist vymalovaného bytu se ddv kufr plný njakých historických písemností nehodí.
„Jiste Janiko,“ snail jsem se zmírnit autoritativní píkaz a vytvoit si monost odkladu, „to víš, e ten kufr zlikviduju. Budu to muset samozejm podrobn probrat, protoe ani nevím, co tam dda uschoval.“
„Co tam schoval, to je mi fuk,“ ekla dost neuctiv, „ale koukej to ji nkam uklidit.“

Nezbývalo nic jiného ne ten tký kufr odtáhnout do mé pracovny, dívjšího dtského pokoje a otevít ddovy poklady. Podailo se mi alespo oddálit splnní úkolu na dobu po obd, abych ml dostatek sil na archiváskou práci. Jestlie jsem si myslel, e po odpoledním odpoinku proberu ddovy papíry za odpoledne, velmi jsem se zmýlil. Ddovy památky jsem likvidoval celý msíc.

Trplivost mé Jany má obdivuhodn krátké meze. Vtšinou ádá splnní úkolu ihned. Kdy se vzruší, ádá to dokonce díve ne ihned.
„Prosím t, Karle,“ nervózn pišla za mnou do pracovny, „jak se v tom ješt budeš dlouho hrabat. Dnes má pijít Markéta s dtmi, jak si to pedstavuješ, ten pokoj zamkneš, nebo zaveš. Nebudeme pece tuhle sbrnu ukazovat.“
„No dobe, tak to po dobu návštvy zaveme,“ snail jsem se Janiku mírnit, „ale neíkej tomu sbrna. Jsou zde opravdové unikáty.“
„Jó, to teda jsou,“ s posmškem prohodila, „teba tenhle diplom s podkováním pi píleitosti výroí boj na Dukle od ministra národní obrany.“
„No, co má bejt,“ bránil jsem ddu, „váili si ho, tak dostal diplom.“
„Prosím t, vdy tam byl jen jednou s edokem, a to ješt zakopnul o ostnatej drát a vrátil se s obvazem.“
„Aspo vidíš, za co to dostal,“ hájil postavení ddy, „vrátil se z Dukly zrannej.“
„Koukej to zavít,“ spšn zvolala Jana, „u jsou tady.“

Markéta je hodná dcera, matka dvou nehodných dtí. Oznaení dti je pouhé slovo. Jeho význam je u jejích dtí znan zesílen. Jsou to zlobivé dti, svým chováním nepizpsobivé a podle mých pedstav rušivý ivel. Vtšinu asu jim ukazuju, e na n nemám as. Dostal jsem nápad, ekl jsem manelce, e mám dleitou práci a po krátkém uvítání s dcerou a Olinkou s Petíkem jsem se v pracovn, bývalém dtském pokoji zamkl. Podailo se mi pokraovat v tídní ddových archiválií i pi návštv dcery s vnouaty. Chvílemi ukali na dvee, ale já je surov odbýval: „Nemám na vás as!“ Na gaui se rozprostely nejrznjší tiskoviny, diplomy, etná uznání, legitimace všech moných organizací Národní fronty, knihoven, zahrádká a soudce z lidu. S dojetím jsem prolistoval vojenskou kníku, obdivoval idiák na všechno i na tanky.

Dda byl i sportovn zaloený, ml odznaky PPOV, TOZ. Nejvtší ást sbírky byla alba fotografií, nad kterými jsem strávil nejvíce asu. Ty jsem opravdu vytídil, protoe vtšinu postav jsem vbec neznal. Dda byl vlastn vdec, podle školních vysvdení a diplomu z VŠE se zabýval úasnými obory. Jeho diplomovou práci, svázanou a nesvázanou, jsem odloil pro sbr. Zrovna tak jeho obsáhlé projekty a plány informaních systém, které mn vyvolávaly tes rukou.

Mezi tmi projekty jsem našel i hodnocení a zvláštní silný sešit. Na obálce byl nadpis Deník stínostníka. Bomba. To je tení. Tento deník jsem u ddy nikdy nevidl. Na jeho obsah jsem byl velice zvdavý, protoe byl datován normalizaními roky 1970–1975. Byl psán modrou propiskou a prokládán mezi ádky ervenou. Písmo ml dda perfektní, úhledné, hlavn itelné s mírný sklonem doprava a bylo znát, e obsah je psán v odstavcích s jakousi dkladnosti a rozmyslem. Datování bylo na nkterých stránkách dokonce doplnno i asem. Místo likvidace a vytídní obsahu kufru jsem se dal do tení ddových píhod uvedených v ohmataném deníku. Dda musel být ve zvláštním postavení. Stal se z nho po odchodu z koordinaního odboru trpný picifousek mezi samými bolševiky se základním vzdláním. Divím se, jak to mohl vydret.

Místo ešení optimalizace pepravy rzných substrát v dlb práce mezi elezniní a silniní dopravou, ešil stínosti, reptání, rekursy, reklamace, udání rekurent. Jak dále vyplynulo, zabýval se i anonymy. Pokud to šlo, tak je házel do koše a jeho kolegyn ho upozorovala, e to jednou prošvihne.  

Namátkou jsem prolistoval obdivuhodné dílo a vrátil se na zaátek.

První záznam úterý 10. bezna 1970.
Dostal jsem pidlenou idli a psací stl v kancelái íslo 122 a proti mn sedí soudruka Albta Prchalová. Tváí se píjemn, ale ne píliš dviv. Dlá na stínostech u nkolik let. Vypadá dobe, upravená. Asi je v KS.
Jestli bude moje úadování vypadat jako dnes, tak pozdrav pánbh a est práci. Do kanceláe vpadl mladý cikán a zabodl n do stolu Prchalové. Doadoval se rozhovoru s prezidentem. N jsem zabavil a nechal kluka povídat. Našel si holku u kolotoá, kteí se odsthovali do Kolína a máma ho nechce pustit. Vyndal jsem z penenky padesátikorunu, ekl jsem mu a za ní jede do Kolína a basta. Kluk popadl peníze a vypadnul, ani nepodkoval. Prchalová jen kroutila hlavou a ekla, e m obdivuje. To je asi pocta.


Pátek 13.3.1970
Na porad u editele odboru JUDr. Václavky, jsem byl pedstaven a seznámen s ostatními. Má nás být celkem dvacet osm. Vtšinou ddkové, samí soudruzi, jedna soudruka. To je Prchalová. Byl jsem zaazen do kanceláe stíností. Vedoucí je soudruh Kepelka, který o mn ekl, e jsem poslední dubekovec v budov, ale e m chápe.

Úterý 17.3.1970
Vrátnice ohlásila, e k nám posílá osobní návštvu. Zail jsem trapný moment, který byl velmi pouný do budoucna. Pišla starší menší paní postiená na zádech hrbem s pkným mladíkem. Prchalová otevela knihu návštv a chystala se zapisovat. Nevdl jsem, e návštvy mají pedkládat obanské prkazy. Paní zaala pednášet stínost na chování náelníka depa a jeho jednání. Upozornil jsem ji, a nechá mluvit svého syna, kdy si stuje on. Omyl. Nebyl to syn, ale manel. To zdraznila tak jeivým hlasem, e se sekretáka z vedlejší místnosti pišla zeptat, jestli nco nepotebujeme. Radji jsem se sekretákou odešel a vyídila to Prchalová, která mi zaínala být sympatická. Smáli jsme se tomu dlouho a nemohli jsme se všichni na sebe ani podívat.

 

Úterý 7.4.1970
 Dostal jsem k vyízení šedesátistránkovou stínost na chování ekonomického námstka jedné organizace. Autorem byl podnikový právník, který celou stínost zpracoval. Byla to snška všech moných i nemoných skuteností, a po podvody s cesáky, prémiemi a odmnami. Závané tam bylo zejména tvrzení, e šlo o poskytování vynucovaných sexuálních slueb za odmny pracovnicemi útárny, z nich jich mnoho radji rozvázalo pracovní pomr. Jmenovit jich bylo patnáct a v souasnosti pracovaly ji jinde. Pi osobním dotazování to k mému pekvapení bez vtších problém všechny potvrdily a podepsaly. Díky Prchalové jsem pochopil jednu velikou chybu. Pi hovorech s tmi enami jsem byl sám. Mohlo jít o riziko, e dojde k provokaci, nkterá si roztrhne šaty a zane volat o pomoc. Nikdy jsem si u takto nepoínal.

Sobota 24.4.1970
Ohlášena osobní návštva. Pišel mu, 22 let, uklíze v lokomotivním depu. Ohlásil se jako uklízeka a stoval si na lékae, e mu nechce pedepsat léky na kašel. Pedloil lékaskou zprávu s indikací progredující demence, bez obav, e si o nm budeme myslet, e je vadný. Chtl pedepsat Codein, který mu prý pomáhá proti kašli. Tvrdil, e kdy chce, kašle hodn. Prchalová mu ekla, aby tedy zakašlal. To nemla dlat. Zaal tak sípat, dusit se a kašlat, e zaal modrat v oblieji. U jsme chtli volat podnikovou doktorku, ale pestal, jako by se nic nestalo. Odešel spokojen s doporuením k vyšetení v ÚÚZ v Italské.


tení ddova deníku bylo opravdu zajímavé. V jednom záznamu jsem se doetl, pro byl peazen z ekonomického útvaru na takovou abainu, co zapsal erven. Dda byl tedy po pohovorech, kdy tvrdil, e bychom si socialismus dokázali udret i bez pomoci spátelených armád, peazen na vyizování stíností na zpodní vlak, špínu a nefungující WC ve vagonech, kde netekla ani voda a topení netopilo. Zalistoval jsem o trochu dál a zaetl se tak, e jsem ani nevnímal, e manelka klepe na dvee a volá, e bych se mohl s dtmi alespo rozlouit. Deník jsem tedy odloil, odemkl a pochválil dceru a vnouata, jak se umjí slušn chovat. Jen odešli, vrátil jsem se k ddov deníku. Manelka na m ani nepohlédla, co mi nevadilo, protoe její zrak byl jak bitva. Další záznam zavánl erotikou a pípad m zaujal.

24.5.1972
Vrátil jsem se vera z jiních ech. Trochu váhám, jak napsat zprávu. Asi se na to vykašlu. Baba mi podepsala, e odpov neádá a oznámení na náelníka odvolává. Ve stínosti psala, e jí náelník stanice dvanáct let znásiluje a po nástupu mladší pokladní, té dává vysoké prémie, jí u nedá nic a snaí se jí vyhodit ze stanice. Pi pohovoru jsem jí upozornil, e jde o trestný in a její dopis bude pedán prokuratue. Všechno odvolala.


Dále dda ten den pokraoval ervenou propiskou. Dnes má manelka svátek. Jana patí k nejoblíbenjším eským jménm, které je krásn znlé, jednoduché a elegantní zárove. V horoskopu píšou, e nad enou jménem Jana bdí milostivý Bh. Jestli neseenu kytku, tak a chrání milostivý Bh i m.
Odloil jsem tení deníku a ozvalo se zaklepání na dvee.
„Miláku,“ kupodivu se ozvala manelka, „máme pipravenou veei, u toho prohrabávání nech a poj ke stolu. Za tu kytici dostaneš pusu.“
Vida jak se naše poínání s kytkami k svátku i po tolika letech podobá. Sklapl jsem ddv deník a pomyslel, jaké blbosti musel dda pi své inteligenci a znalostech dlat. A to musel být ješt rád, e ho nevyhodili, jako mnoho jiných, kteí neschvalovali bratrskou pomoc a íkali tomu okupace.
Svátení veer jsme s manelkou strávili jako dva milenci. Splnil jsem jí dlouho poadovaný úkol a vidla, e zaprášený, starý kufr konen z bytu zmizí. Spokojenost manelky se další dny projevovala zejména výbornými veeemi. Jídla s jejími oblohami jsem si nkdy fotografoval.
Likvidace zbyteností z ddova kufru a kufr samotný, skonila ješt ped další návštvou Markéty s Olinku a Petíkem, kteí se prý na ddu velmi tší. ekl jsem si, e budu jejich oekávání sdílet a budu na n tentokrát hodný.
Kufr zmizel, ale ddv deník jsem si ponechal. etl jsem si v nm v kadé volné chvíli. asl jsem, kam všude dda musel jezdit a s jakými lidmi se musel stýkat. Podle dalších zápis bylo znát, e ho ta práce baví, ale pece jen v nm bylo nco jiného, co muselo ven.
Jeho znalosti výpoetní techniky a systémového inenýrství se i na takovém pracovišti, kde se ešila netekoucí voda na WC ve vagonu, došly uplatnní. Mezi tmi ddky bolševiky bez maturity mu dobe nebylo, ale pesto se prosadil. Po svém. Jene to neuml úspšn prodat a zstal nepochopiteln pikren.
Jeho záznamu na zaátku roku jsem píliš nerozuml, ale domníval jsem se, e musel njak vykoumat sbr informací, které zpracovával na poítai.

tvrtek 2.1.1975
Výsledek se dostavil. Roní souhrn všech podání za celý resort mi pinesl poslíek z Výpoetního stediska. Roní výkaz za rok 1974 jsme mohli na VLK odeslat okamit. Termín byl 31.3.1975. O ti msíce díve.
Mj systém AZIS funguje na poítai IBM bez chyby. Projekt ocenil ministr a dostal jsem vysokou odmnu. editel ji ale rozmlnil mezi deset soudruh, protoe prý jsem kamarád. Uspokojovalo m jen to, e metodickou píruku AZIS si vyádala další dv ministerstva. Jsem hrdý na to, e jsem to dokázal.


Zápis koní velikým vykiníkem na celou stránku. Ani se nedivím. Zaal jsem se na ddu a jeho postavení dívat jinýma oima. Co všechno mohl dokázat na jiném pracovišti, nebo jinde.

Po petení toho záznamu jsem byl trochu zklamán. Pro zstával stále se usmívající dda tak skromný, neprbojný. asto své záznamy plnil uspokojením, e pomohl lidem, kteí trpli njakou újmou, nespravedlností, závistí, zlobou. V nkterých pípadech mu jeho návrhy na zmnu, nebo zrušení obsahu pedpis pipravili i horké chvíle na kobereku.

Úterý 6.5.1975
Za nekompetentní návrh úpravy pedpisu o povolování cest do zahranií jsem byl na kobereku a nedostal jsem tvrtletní odmnu. Krucifix, kadej se me ve správním ízení odvolat, ale pi cest do KS, kdy to nepodepíše vedoucí, ROH, KS, eventueln obanský výbor v bydlišti, tak proti tomu ádné odvolání není. Dotyní nemusí svj nesouhlas zdvodovat. To je maglajz, e si jde vyizovat úty. Radši dret hubu. 


Tak se ddovi v duchu omlouvám, e mu vytýkám jeho uspokojení s prací, která ho bavila, ale on vlastn nemohl nic moc dlat. ádná snaha pekraující nomenklaturní poádek nemohla vést k náprav. Vše bylo dáno a ízeno stranou a vládou.

Ddv deník jsem etl ješt dlouho. Byl mi blízký. Rozhodl jsem se ho zachovat a umístit v knihovn na elném míst. A si ho mohou peíst ješt Olinka s Petíkem, a budou umt íst a brát rozum. Tak mi napadlo, jestli bych neml také psát svj deník. Deník kapitalisty, kdy mám svoji firmu. Jene já na to nemám as.

 
Pemysl asar
* * *
Ilustrace Eva Rydrychová, https://vedazive.cz/ a https://www.piqsels.com/cs

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 23.08.2023  08:04
 Datum
Jmno
Tma
 23.08.  08:04 Milena
 23.08.  07:45 Pemek
 22.08.  11:56 zdenekj
 22.08.  10:45 Vesuviana
 22.08.  09:59 Von
 22.08.  09:50 Von