Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vclav,
ztra Michal.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vylez na první kámen, na kerej uvidíš!

První lovk, který peplaval kanál La Manche, byl americký kapitán Matthev Webb. Bylo to 28. srpna 1875, bylo mu 27 let a peplaval ho v ase 31 hodin a 45 minut. A teprve o 51 let pozdji zdolala La Manche první ena, devatenáctiletá Amerianka nmeckého pvodu Gertrude Ederlová. Plavala z Francie do Anglie v ase 14 hodin a 39 minut.

Uplynulo opt víc ne pl století, kdy stanula v Doveru na plái první ena z bývalého eskoslovenska. Pestoe byly tyi hodiny ráno, byla tma jako v ranci. Od moe vanul nepíjemn ledový vítr. Mezi folkenstonským pístavem a Shakespearovou pláí stála u behu po kolena ve vod osamocená ena a od ní se nenávratn vzdaloval gumový lun. V její tvái se odráelo psychické naptí, ale jen do urité doby. Její zrak byl upjat soustedn na velkou lo, která byla zakotvena ješt dále od behu. Vteiny oekávání byly nekonen dlouhé, jako by se as zastavil. Na co asi v té chvíli myslela, co všechno jí probíhalo hlavou? To vdla jen ona sama. Co ji ekalo v píštích deseti hodinách? Byla ale skálopevn rozhodnuta od svého ivotního pedsevzetí neustoupit a vydat se na tu nekonen dlouhou pou pes kanál.


Psal se 3. srpen 1988 
(dnes je tomu tedy u rovných 35 let).

Lída byla u pár metr od behu, kdy nám rozhodí ekl, e nestaí, aby se dotkla útes, lemujících pobeí Capu Griz Nez, ale musí vystoupit na suchou zem. Kiel jsem na ni: "Lído, musíš vylízt na kámen!" Hlas mi peskakoval, následující vty nebyly práv z uebnice eštiny: "Vylez na první kámen, kerej uvidíš!"
Kameny, na které se pokoušela vylézt, byly kluzké, porostlé asami. K tomu všemu píboj.
"Vopatrn, vopatrn!!!" volám. Nakonec se podail i ten poslední krek. Bylo 3. srpna 1988 14 hodin 53 minut britského asu, ve stední Evrop o hodinu více, kdy se tvá Lídy rozzáila jejím typickým úsmvem. Sen se promnil v parádní skutenost!  (Z deníku trenéra ing. Michala Štrby).


Líd Jelínkové se dnes ví málo a nezapsala se tak do podvdomí lidí jako první naši plavci na kanálu La Manche, František Venclovský a Jan Novák. Píinou toho moná bylo, e nebyla u první ale tetí, komu se to od nás podailo. Plavala z Anglie do Francie v ase 10 hodin, 28 minut a tímto krásným asem utvoila na této trati neoficiální eskoslovenský rekord. I pesto všechno, e byla první enou od nás, nevnovala se jí pozdji taková pozornost jako pedešlým dvma maratóncm. Snad na tom nese vinu i její vrozená skromnost, kterou mi, kdy jsem se s ní sešel, mimoádn imponovala. 

Rozhodnutí plavat pes La Manche nepadlo ze dne na den. Hovoilo se o tom tehdy u Jelínk delší as. Jeliko se plavání vnovali oba manelé, bylo u nich doma všechno v poádku.
Petr a Lída jezdili spolen s obma syny Petrem a Tomášem na všechny závody v republice, jako napíklad na Lipno, na Se, na mistrovství republiky. Dlali Líd doprovodníky na vod i na suchu, teba na ece Chrudimce ji doprovázeli po behu, tam i zpt. Všechno bylo v pohod, natrénováno mla víc ne dost a celá její rodinka od samého zaátku vila, e Kanál peplave.
Známého plaveckého maratónu Capri – Neapol, který je také nazýván neoficiálním mistrovstvím svta a mí tiaticet kilometr, se Lída zúastnila dvakrát – v roce 1987 a 1989. V prvním pípad to byl její úpln první závod v moi. Na lodi ji doprovázel známý trenér Michal Štrba, skonila devátá.
Znalcm dálkového plavání není teba tohoto mue pedstavovat. Na mnoha úspších našich maratonc ml tento trenér velký podíl. Podruhé byla ji lépe pipravena, obsadila z piblin padesáti plavc tvrté místo.

Na kadém úspšném pokusu má svou nepochybnou zásluhu i trenér. Bylo tomu i tak v pípad Lídy, kterou trénoval na zaátku Pavel Tomeš a pozdji ji jmenovaný Michal Štrba, který pak samotnou plavbu pes La Manche pipravoval a s velkou pelivostí, jemu vlastní, organizoval.
To organizátorství a starostlivost ml snad po své matce. Kdy byli v Anglii, tak jim dennodenn telefonicky volala. Všichni jí íkali Tiskové oddlení kanálu La Manche.

V Pardubicích byla dobrá plavecká škola, kam od šesté tídy Lída ráda chodila a kterou vedl jistý pan Miroslav Švec. Tento mu byl úasn obtavý, il jenom plaváním a byl své mládei vzorem. Kdy se škola dostala do první ligy, tak byla tetí v republice a pozdji dokonce i druhá.
V ase, kdy u Lída chodila do uení, byla zaazena do olympijského výbru a tím jí bylo umonno ped vyuováním v šest hodin ráno dv hodiny plavat. Tam si poprvé zaala uvdomovat, e jiné dívky ijí úpln jinak a pemýšlela o tom, jestli tím není teba o nco ochuzena.
Kdy pibhla ráno do školy celá vymáená, ješt s navlhlými a zplihlými vlasy, vidla spoluaky pkn upravené a nalíené. Škola jí konila v pl druhé odpoledne, opt ji ekal bazén a její kamarádky ekalo naopak rande, kino a jiné zábavy. Pesto u ní plavání zvítzilo.

Na které chvíle z plavby pes La Manche Lída Jelínková ráda vzpomíná?

Bylo jich hodn, ale na co nezapomenu? Na mé první setkání s obím trajektem. Bylo krásné, kdy kolem majestátn proplouval a potom pišly obrovské vlny, které se lín táhnou po celém moi. Na další trajekt jsem se ji tšila a kdy pišly opt vlny, poloila jsem se na vodu a nechala se jimi unášet a houpat. Pln jsem si to vychutnávala. Nemlo smysl plavat proti nim, tak byly obrovské a silné. Kdy se dovlnily, plavala jsem dále. Pozdji jsem se dozvdla, e sebemenší naviganí chyba naší lodi by mohla zapíinit stetnutí s tímto mamutím trajektem, který nemá, pro svou nezmrnou velikost, monost rychlého vyhnutí – to trvá nkolik kilometr. Nedovedu si pedstavit, co by se stalo, kdybych byla nucena plavat jenom teba dvacet metr od takové elezné obludy. Bylo to pro mne údsné."
Jinak jsem mla asi štstí. Voda byla nesmírn istá a vbec se nedala pirovnat teba k Labi. Medúzy jsem nepotkala ani jednou, jenom asy a na ty m vas upozornila posádka doprovodné lodi pískáním.
I kdy je to hodn dávno, tak dodnes si pamatuji, e jsem celou dobu pemýšlela jednoduše, ádné filozofické úvahy. Zpívala jsem si, pedstavovala jsem si, jak se vracím dom, co moji kluci, co bude doma. e je to fajn, e u je tetího, protoe od šestého máme všichni dovolenou na Sei. Napadaly mne takové jednoduché myšlenky mého denního ivota.


Lída Jelínková nikdy nemla problém být teba deset hodin ve vod, která mla 16 i 17 stup. Kdy vyplavala z Anglie, voda mla rovných šestnáct a drela se celou plavbu kolem sedmnácti. Teprve ped francouzským pobeím se vlivem proud velmi ochladila na jedenáct. Tam plavala pomrn dlouho. Jí to ale vbec nevadilo, celou dobu vidla beh a byla pesvdená, e plave rovnou k nmu. Jenom jí bylo divné, pro jí stále hlásí, e do cíle má u jenom pt kilometr. Potom pozdji se dozvdla, jak beznadjn krouila v Golfském proudu.
Psychické naptí Lída pociovala tém ped kadým startem, ale spadlo z ní hned jak se ponoila do vody a zaala plavat. Daleko horší bylo, kdy mla závodit. He se jí plavalo, kdy si uvdomovala, e se musí dobe umístit. Pokadé na tom byla lépe pi individuálních pokusech, jako byla napíklad plavba sólo 40 km v bazénu anebo samostatný pokus pes Kanál. Prost, kdy plavala sama, cítila se daleko uvolnnjší. Kdyby startovala pes La Manche jako závod, zcela urit by mla as podstatn horší.

Celý Kanál plavala plaveckým zpsobem kraul. Tento zpsob nebyl, kdy závodila v bazénu na krátkých tratích, u ní pevládající. Na prvních závodech plavala znak, a v tom se jí njak nedailo, byla poslední. Na zaátku plavala všechno, vetn znaku, delfína, kraula a jediné, co jí nešlo, byla prsa. Na konci šesté tídy byly pebory v Pardubicích, kde Lídu dosadili na tra 200 m delfín. Byla to tra, kterou nikdo nechtl plavat. Pišli se na ni podívat i rodie. Tatínek myslel, e to neuplave a jen tak z hecu malé Líd povídá, e kdy to zvládne, tak dostane od nho stovku, a to byl v té dob slušný peníz. Asi po sto padesáti metrech mla velkou krizi. Ale jak si vzpomnla, e dostane stovku, tak se vybiovala a závod vyhrála. Pozdji se zamila pouze na delfína.

Stálým zviditelováním se me lovk zapsat do podvdomí lidí. Vypozoroval jsem, e tahle vlastnost této naší úspšné plavkyni chybí, a tak jsem jí poloil otázku, jestli tohle není tou píinou, e se o ní tak málo na veejnosti vdlo a ví?

Je to moné, ale já jsem nikdy tomuhle druhu zviditelování nepropadla a bylo mi takové poínání cizí a pak nejsem slavoman. Proto se i tohle stalo píinou toho, e jsem pozdji pestala jezdit na otuilecké pebory a radji se ješt více vnovala mé rodin, která je pro mne vším. Zrovna tak, e bych nkdy vyuila svého úspchu na Kanálu ke svému prospchu. Nemla jsem to ráda. Jistá popularita lovka potší, ale musí být umírnná a mít své meze. Pro m bylo a je pednjší zachování mé rodiny, která je v poádku neli se honit za ním, co je tak rychle pomíjivé. Nikdy jsem ze sebe nedlala mistra svta, zkrátka jsem Kanál peplavala, vdy u ho peplavalo mnoho jiných.
  

Na závr mého setkání s Lídou Jelínkovou jsem ji poprosil, jestli by nedala k dobru njaký veselý píbh.

Stalo se to pi mé druhé úasti na maratónu Capri – Neapol. Dostali jsme doprovodnou lo, která plula rychleji, neli jsem já plavala, a tak vyvstal problém, jak lo zpomalit. A nkdo uvidl na palub krásné mahagonové skládací schody s mosazným kováním. Byla to opravdu mistrovská práce. Nkdo z posádky dostal nápad spustit schody do vody na lan a jako „brzdu“ je nechat táhnout za lodí.
To se osvdilo a lo udrovala tu samou rychlost jako já, ale jenom do té doby, kdy pijela ješt vtší lo s hlavními rozhodími a ti naídili, e ponoený vlek musí ihned z vody ven. Argument pro rozhodnutí byl jednoznaný – závodnice by se mohla bhem plavby schod za lodí pidrovat. Kdy chlapci spolenými silami zaali schody z vody táhnout ven, tak se najednou v neekaném okamiku pervala a krásná mahagonová brzda šla rychlostí padajícího kamene ke dnu.

Co potom následovalo, bylo jak ze scénky dobré italské bláznivé komedie. Majitel lodi se zaal hystericky chytat za hlavu, pobíhal po palub jak šílený a jeho rychle drmolená italština s urit nejjadrnjšími nadávkami a kikem dodávala celé scén ješt více na kominosti.       


Ped léty bylo Lídino tajemství úspchu dáno motivací vyzkoušet si svou vli, sílu i hranice vlastních moností. Pípadn jít píkladem dalším, a to bez jakéhokoliv nároku na odmnu, co u se dnes v mnoha druh sport nedje. Nikdy ji ani ve snu nenapadlo, e by tohoto výkonu mohla vyuít ve svj prospch a zstala taková, jaká byla pedtím. V základní škole i pozdji mla ráda fyziku, matematiku a chemii. Jazyky s pedmtem literatury ji málo lákaly. Jako dcko chtla být letuškou. Tento její sen se nenaplnil, ale splnilo se pozdji její pání, e jako první ena z eskoslovenska peplavala anglickou úinu.
Ped mnoha lety nebyla z politických dvod pijata na prmyslovku, jako dvod bylo uvedeno, e není studijní typ. Vyuila se v Tesle Pardubice jako technika elektroniky a po vyuení, i pesto, e nebyla studijní typ, vystudovala pi zamstnání a vnování se rodin veerní elektronickou prmyslovku. Zcela jist to nemla lehké.
A tak m napadá, jestli taková ivotní zkušenost nebyla pro Lídu tou nejlepší psychickou pípravou k dosaení i dalších cíl.

La Manche byl v historii eskoslovenského a eského sportu pekonán u mnohokrát. Více na https://www.plavani.info/category/lamanche/
 
Václav idek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 04.08.2023  23:22
 Datum
Jmno
Tma
 04.08.  23:22 Evussa
 04.08.  20:38 Pemek
 04.08.  13:19 Vclav idek
 04.08.  08:02 sv
 03.08.  21:28 Vladimr Ki
 03.08.  10:48 Von
 03.08.  10:29 olga jankov
 03.08.  10:05 Vesuviana
 03.08.  09:39 Ludk Hork pro Vclava
 03.08.  07:48 caryfuk
 03.08.  04:04 Ivan