Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Leo,
ztra Kvta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prozra mi zrcadlo, jaká jsem...
 
Chtli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedinenou píleitost. Pohlédnte do své duše, a tak njak ji vyzpovídejte.
 
Je to urit výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pípad moné utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.  
 
Výhodou také je, e prostor není omezen ani místem ani asem. A tak se ptejte zrcadla a pinute ho vyprávt…
 
Tšíme se!
Václav a Ludmila

 
* * *
Eva Rydrychová - autorka a úspšná ilustrátorka našeho magazínu  SeniorTip
 

Eva: Dostala jsem úkol. Pkn jako ve škole. Samostatné práce m bavily, ale vdycky byly pinejlepším za lidovku. To m teda zajímá, jestli po tolika letech po základce to bude lepší. Teoreticky by mlo, a to u jen proto, e tenhle úkol je naprosto senzaní. Sedám k poítai obloeným kávou a chlebíkem s vajíkem a majonézou. Doma nikdo, telefon nezvoní tedy klid na Interview se zrcadlem.

Zrcadlo: Co t, Evo, napadne, kdy ekneš zrcadlo?
Eva: Uvidím sebe po ránu, a vybaví se mi slovo „pravda“. Jak to napsal pan Werich: „Vdycky ráno vstanu a jdu do koupelny, tam se podívám do zrcadla a nejradši zase bych šel spát. Protoe to je takový divný lovk, co se z toho zrcadla na m dívá. Tak se na nj usmju, von na m zpátky, protoe vesele do nového dne. Pak ho umeju a uesám ho, pak mu dám upan a jdu na snídani, sám, jeho nechám v zrcadle…“

Zrcadlo: Take mezi tvé oblíbence patí prvoad Jan Werich?
Eva: Ano, ano, pesn tak, mám ráda Wericha, jeho pohádky, hry a nejvíc jeho úasnou slovní zásobu, a taky mám ráda muziku! Od dtství! Mj strýek hrával na kytaru pi táborácích, babika zpívávala po veerech nebo u draní peí…. Já sama jsem hrála na flétnu, kytaru, ale všechno jen samouka. A ješt si zahraju, teba vnuce Šárce. Myslím, e má hudební sluch, kdy zapomenu, nebo pokazím njakou ást, vdy zane kníkat. Take radji vsázím na lidové písn, ty znám dobe. Ráda si pouštím všechno od Jeka, Hašlera, … ze souasných Uhlíe-Svráka, nebo klasiku jako Nedvdy a podobn. Našla jsem úasnou Zaz, nástupkyni po Edith Piaf, tu miluju. Poád nco poslouchám. Jen dechovku njak nedávám.
Dneska jsem pro mnohé tvraka. Mám ráda všechno, od skupiny Kabát vejš. Metallica, Iron Maiden, ale nejradji eskou muziku, teba Arakain, Dymytry a jiné. Mezi oblíbence patí Lou Fanánek, má skvlý texty, rakovnická kapela Brutus, znalci budou vdt, a v protikladu Lucii Bílou, má zase skvlou muziku a texty. Vesms ale poslouchám všechno, jen se mi nco líbí víc, nco mí. iju prost tak, e bez písniky a bez kytiky (vlastnorun nakreslené) je pro m den ztracen. Tak mám tch zatracených ztracených dn za celý ivot prachmálo.

Zrcadlo: Take odjakiva kreslíš?
Eva: No dá se to tak íci. Tatínek maloval. Jen tak pro sebe a lidem okolo pro radost. Mám to prý po nm. Nevím, jestli to tak je nebo není. Moná jsem jen hodn odkoukala od nho. A taky si pamatuju, e m ta vn barev a pastelek prost náram lákala. Ta monost vytvoit na prázdný papír nco, co má smysl a nco lidem íká. To m hrozn láká poád. Vlastn jak vidím prázdný list, mám co dlat, abych se udrela a nco na nj aspo nenapsala.

Zrcadlo: Co tvoje dti?
Eva: Mám tyi. Kaku, ta má svj ivot s pejsky a páteli, Evu, která mi dala vnuku Šárku. Dceru Helenku, která ješt studuje a Ondeje, studenta asi na vky. Poád se uí. Eva hraje, ale pedevším zpívá v bigbítové kapele. Nejsou nijak slavní, jen hrají lidem pro radost. Má skvlého manela, koupili si chalupu, kam za nimi ráda jezdím. Te však nejvíc hlídám Šárku. A vte, e i kdy je ješt mimino, je co dlat. Neposedí, všechno chce vidt, kdy si jí dostaten nevšímám, umí kníkat, e bolí uši. Bude po mamince hudebnice. A to práv ráno v zrcadle te koukám, jestli jsem aspo trošku hezká babika, aby mla njakou ješt pknou vzpomínku na m. Helenka se stará o staré a nemocné lidi. Chtla by pracovat s dtmi, proto šla ješt na další školu. Tak doufám, e se jí všechno povede. A hodn kreslí, co m tší. Ondej je na gymplu. A chce jít dál. Zatím ho láká chemie. A to taky koukám obas do zrcadla a hledám si v duši njakou stopu po pvodci takové touhy po vzdlávání, jakou oplývá náš Ondej. Zrcadlo nic, jen akorát na nm najdu šmouhu, vyleštím ji a otázka dál zstává otázkou. Teba zítra… eknu si a zase jdu dál.

Zrcadlo: Máš njaké oblíbence nebo vzory, co se týe výtvarna?
Eva: To se rozumí, samo sebou, e mám, jen je tký udlat njakej poadník. Všichni jsou skvlí! Hrozn ráda na zámcích obdivuji stedovké mistry, jmen je nepeberné mnoství. A kdy   nemohu na zámek, máme internet a knihy. Ty neustále s kritikou rodiny, kupuji. Napíklad Jan van Eyck, Edouard Manet a samozejm Leonardo da Vinci. Taky m fascinuje období faraon a jejich malby. Je toho hodn. Z eských umlc Mucha, Švabinský, taky Lada. Obdivuju Zdeka Buriana. Také m zaujal Láa Novák, malí fresek, Oldich Kulhánek, ale i kreslíi jako klasika Neprakta, Vyítal nebo Jiránek ...v kadém je nco úasného.
 
     

Zrcadlo: Pro koho nejradji kreslíš a maluješ?
Eva: Urit pro dti. Jsou skvlými pozorovateli. A mám jeden splnný sen, podailo se mi nakreslit celkem tyi knihy pro dti. To je pro m obrovské zadostiuinní. Nicmén touha vymalovat njaké národní pohádky, nebo njakého eského klasika jako je Drda, Petiška, apek, Nmcová…, ta zstává. Kreslím i pro sebe, m to hrozn baví, napluje m to a cítím se strašn bájen, kdy pak mohu nkomu udlat radost, e si obrázek chce vzít. Poslední dobou, však ponkud lavíruji. Vím, e díky vnuce se zase dostanu do kondice.

Zrcadlo: Co všechno u jsi namalovala?
Eva: Po pravd eeno, není to zatím ádná sláva. tyi zmiované dtské knihy, dv knihy verš, jedno maliké soukromé divadélko. Pár obraz, nkolik perokreseb, velkou spoustu pohlednic, páníek, prost co kdo si ekl. Baví m malovat na ze, take i toto mám ji ozkoušené. Vlastn se lovk stále njak nco uí. Já se nebráním ádnému novému poznání. Sama na sob obas pozoruji zmny ve stylu kresby, ale vesms jsem u asi osobitá.  
Ovšem není pro m velkým problémem napodobit jiné umlce. Anebo vytvoit nco úpln nového.
Co se týe poítaové grafiky, zkouším a uím se kombinovat kresbu a fotografii, a jiné podobné výmysly. Velmi m to zaujalo. V souasnosti je to ten nejlepší zpsob práce. Helenka tak také maluje i kreslí, take v tom vidím opt novou cestu a radíme si.
Na PC toti není teba rozbalovat horu pastelek a skicák. Vynechám také tu ást práce, kdy se nedá chytit nit a muchlám a trhám zuiv nkolik list nepovedených prací. Prost vypnu poíta a jdu zase dál.
 
Zrcadlo: Kam všude jsi malovala?
Eva: Všechno, co moje ruka stvoila, je zatím zaloeno v krabicích a deskách. Posílání do rzných asopis vyšlo vnive, nabídka v prodejnách umní byla neúspšná, podomní prodej se také nezdail. Tudí má snaha zviditelnit se ponkud klesala; jedinou mou klientelou jsou pátelé. Ti mi stále dodávají chu do práce. Ped asem se podailo namalovat kulisy k divadlu malého místního odválivce. Patrn hraje jen svým dtem, ale dobrá zkušenost, malby na pekliku. Mám vlastní webové stránky, kam ty obrázky postupn vkládám, no a jinak zatím byly vidt moje práce na rzných portálech jako byly  Pozitivní Noviny, CzechFolks com  Plus anebo tady na Senioru Tip.

Zrcadlo: ím vším jsi kdy malovala?
Eva: Miluju pastelky, mu je mít stále s sebou, práv tak jako obyejnou tuku. Mé výtvory jsou ale i olej na plátn, podmalba na skle, perokresby, njaká ta kolorovaná kresba. Taky v téhle moderní dob patí k nástrojm kreslícím poíta. Malovat nebo kreslit jde ledasím. Nemám všechno ješt vyzkoušené. Bylo by fajn zkusit i jné techniky, kdo ví, teba by m to vzalo. Myslím ale, e pastelky a tuka zstanou mými vrnými „nohsledy“ navky.
A vn pítomná propiska umí také mnoho.

 

Zrcadlo: Jak si maluješ budoucnost?
Eva: Zásadn rov. Kdybych malovala ern, jistojist bych u byla mrtvá, aspo duševn. Mám velké plány! Mám hlavn velkou rodinu, a ta je pro m tím nejdleitjším. V ádném pípad ji nechci a ani nemohu zanedbat.
Jene se mi to zcela nedaí. lovk musí platit sloenky. K tomu se neustále touím nkam posouvat, abych nebyla ten dlník, co sedí za mašinou a dlá celý ivot jednostrannou práci. Zrovna nyní hledám další cestu. Pála bych si ídit autobus, nebo i kamion. Jezdit po naší zemi. Netouím po cizin. Staí mi naše zem, kterou u mám dost projetou. V práci jsem jezdívala 300 km denn, take u njaké kilometry mám. Pracuji na tom jední, malování m neuiví. A na cestách se dají nasbírat motivace nejen k malování. Nicmén, nevzdávám se a vím v rové dny i nadále. V zrcadle za sebou u vidím svou cestu, kterou povauji za zdailou. Tak pjdu dál, za zrcadlo.

Zrcadlo: A podle eho maluješ?
Eva: Nechci se nijak nkomu podobat. Chci být svá. Co je nkdy tké, proto mám ráda staré mistry. Jejich obrazy jsou dokonalé, fascinující. Odpoutávají m od všech mých nakoukaných obrázk. istím si jimi svj um. Jakmile si najdu chvilku, tu si všechno moné, co na internetu najdu. tu a prohlíím i souasníky. Bohuel nemám kolem sebe mnoho lidí, se kterými by se o tom dalo hovoit, take je to pro m takové samostudium.
Pokud na to pijde, maluju to, co se mi zdálo v noci. Nkdy to spojím s realitou. Jsou to zajímavé výtvory. Le, díky absenci asu, vlastn kreslím nejastji na tverekovaný papír rzné obrazce. Aspo cviím.
 
Zrcadlo: Máš ješt jiné zájmy, o kterých by ses ráda zmínila?
Eva: A vlastn ano. Asi díky umleckému cítní, jsem také „Kutil domácí“. Na své chat neustále tvoím. Všechno. Pergolu, skleník, skíky, poliky… je toho moc. K narozeninám a pod stromeek dostávám pily, vrtaky, brusky, v obchodech si kupuji náadí na devo, lepidla a laky, prkna a vruty, no prost jako kutil. Zrenovovala jsem pár starých kousk nábytku a na další se ješt chystám. Dnes se nabízí mnoho moností pro renovaci a obnovu vcí. Co jako milovnice historie a pírody neskuten oceuji. A to pak veer, po dobré práci eknu zrcadlu: Koukej, na jakou šikovnou holku koukáš! Poplácám se po rameni. Jak se íká: Dám si pašáka.

Zrcadlo: To by tedy znamenalo, e jsi šastnej lovk, ne? Je ješt nco více co by lovk mohl chtít? Co teba takový milión?
Eva: Wow!!! Milión….? Nechci peníze. Pro m je vzácnjší as. S lidmi, co mám ráda, se mnou samotnou, v pírod….  No, a nakonec v mém vku i zdraví.

Zrcadlo: Myslela jsi nkdy na to, e bys mla monost nco íct lidem, nco jim vzkázat, a co by to bylo?
Eva: No! Myslím asto! Moje práce byla posledních šest let s lidmi, tedy denní chleba. Který denn vidím. Lidé spolu nemluví. Neíkají si hezké vci, neradují se spolen z drobností kolem sebe. Nkdy toti i v té nejmenší bné malikosti je velké mnoství krásna…
Lidé také plýtvají asem. Mobily, internet, rzné komunikaní aplikace. A málo jsou spolu.  Take jestli m lidi slyší, teda vlastn tou, tak bych jim chtla vzkázat: Lidi, mluvte spolu! Bute spolu! Jsme druh se sociálním cítním. ádná aplikace na komunikaci, nenahradí podání ruky, objetí, nebo jen obyejnej úsmv. Dívejte se na ivý svt. ádná fotka nikomu nedá vni, chlad, teplo, … ijte ivot na ivo. Ne virtuální. Ale opravdický!!! 
 
Eva Rydrychová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky

 
 

Komente
Posledn koment: 13.07.2023  09:51
 Datum
Jmno
Tma
 13.07.  09:51 Evussa
 10.07.  23:34 Ivan Tykani
 10.07.  20:07 Von
 10.07.  10:44 Evussa
 09.07.  19:17 Renata .
 09.07.  13:01 Vesuviana
 09.07.  10:36 olga jankov
 09.07.  09:35 Von
 09.07.  08:32 Pemek
 09.07.  07:58 Ivan